středa 28. září 2016

Lukino

Rychlá zastávka u Stáni na kávičku. Martin předvedl svou sbírku ryb pro domáci použití, tj takových, které doma Stáňa snese a Lukino se probudil a baštil špagety. Hermina dostala krásné sponky do vlásků a máma s Evou vychutnávaly originální raw bábovku, kterou hostitelka vyfikla neuvěřitelně rychle a bravurně. Kloubouk dolů!

Babi

Hermina si užívá pozornost. Všichni odjeli a máma vyrazila s Herminou a Evičkou do velkoměsta. Cestou tam i zpátky se stavily u babi a u dědy, prošli se po lese s Barrym a pak Herma asistovala při pečení. 

pondělí 26. září 2016

Kocour

Sousedovic zrzavý kocour je jediná kočkovitá šelma z Komárova, která se dobrovolně nechává od nás hladit a přede u toho. Sousedovic Zuzanka utíká a kouše a ostatní kočky ani na zavolání nepřiběhnou. Jsou velmi nedisciplinované. Tenhle kocour je už starý pán a chodí obdivovat tátou vyrovnané dubové dřevo do dřevníku nebo možná máminy růže, co teď před ním kvetou v několika odstínech, Madla tuhle vykřikovala, že chce vlastní kočku, bílou. Před pár dny plánovala tři koně, jako byl Safír, na kterém jezdila. 

neděle 25. září 2016

sobota 24. září 2016

Safír

Asi se dalo čekat, že se Madla zamiluje do koně dřívě či později. Zrovinka se u oběda debatovala s tetou Evou o možném ježdění na Otakarově farmě tj Samotoči a ejhle, po složitém hladání Farmy 88 byl najednou k prvnímu nástupišti přistaven Safír. První jela Márinka a Madla na první jízdu seděla Pavlovi za krkem. Pak si to prohodily a Madla už plánuje kolik koní si koupíme a hlavně jako budou mít barvu. Absolvovala dvě jízdy a je to rozená žokejka. Asi to bude tou růžovou jezdeckou helmou. Hermina vytrvala krmila Safíra jablky a měla strandu z toho jak ji očuchával. 



Za krkem


Zatímco Madlenka jezdila na koníkovi Safírovi, já doma štípal s tátou dříví a Vincent pomáhal, jezdila Hermina za krkem mámě. A ne, přátelé, jsou to jen ty zkreslující šaty a mámina snaha o vybalancování zátěže za krkem přesunutím těžiště dopředu pomocí vyšpulení pupku.

Školka


Jeli jsme jen okolo. Říkají tomu Lesní klub Mraveneček, ale to je vcelku jedno. Na první pohled je to místo, kde se dětem líbí. 

Jáš


Sára

Už několik let nám rodičové slibují výlet do Vrchlabí. Za prvé proto, že je tam pěkně a za druhé, že se tam narodili Vincent s Madlou a to bude už skoro pět let. Od té doby jsme tam nebyli. Dnes nás vylákala Máca na jakousi bosonohou akci do místní ekofarmy. Jenže já měl po týdnu ve škole takový abstinenční stav, že jsem se od Minecraftu nemohl odtrhnout, Vincent taky a táta od rána hlásil, že zůstane doma, že tu má práci. Tak jsme se rozdělili na pánský a dámský team. Ten dámský vyrazil do Vrchlabí a na přechodu slušně a vychovaně přešla Sářina rodina, tak na ně máma zahalekala z okénka, zaparkovala a zapluli všichni do hospody. Chudák Jarda byl na všechny ty ženský sám. Sára si objednala burger a Madla jí užírala hranolky. Musím uznat, že mě to mrzí. My doma s tátou zatím naštípali dubové klády.

čtvrtek 22. září 2016

Heminino dopoledne s tátou

Displaying WP_20160922_10_53_42_Pro.jpg

Material

Ucim se doma s tatou. Cteme kapitoly z knihy od Davida o lidskem tele. To abych mel konverzacni temata az zase do skoly zavitam. L

úterý 20. září 2016

Když jsem ve škole








Tak jsou ostatní moji sourozenci do Všeně za Lenkou do domečku. Vyráží do lesa, hrajou hry a divadlo, vaří ve venkovní kuchyni a střílí z luku. Po škole jsem se k nim přidal. Pro dvojčata jsem domluvil návštěvy školy, Vincenta to neskutečně baví a rychle se učí číst, Madlenku to taky baví a stará se o to, aby byla krásná. Kupodivu to zatím baví i paní učitelku. Je to takový experiment.
Hermina se taky otrkává a už je schopna absolvovat den ve Všeni s dvojčatama a nechává se občas Lenkou nosit v šátku zatímco ostatní šlapou pěšky bosky.



Žokejka

Hermina bravurně ovládá jízdu na koni. Dnešek byl ale významný i proto, že za námi přijel náš oblíbený dlouhovlasý pan Žižka z Liberce a namontovali nám nové balkonové dveře. Jde sem víc světla. Hermina je mohutně podporovala zezdola skandováním a následovala obligátní návštěva u paní Havrdové. Paní Faltusovou jsme nezastihli doma. Rodičové jeli skouknout školní budovu v Záhoří, ale asi to prej nedopadne. Je to ještě větší ruina než jsme čekali. 

pátek 16. září 2016

Opečbuřti

Záškolácká návštěva u tety Evy v Petrašovicích. Jediná Madla dnes souhlasila s cestou do Kořínku, já a zbytek jsme zůstali doma. Pak hurá pro Madlu, nakoupit buřty a letadýlka. Návštěva měla veliký úspěch, Eva si chtěla Vincenta a Madlenku nechat aspoň rok. A oni se toho pak i domáhali. Změna prostředí je sem tam dobrá věc. Možná větší úspěch než buřty měla nakonec hořtice. Plnotučná. A taky ta místní kočka, co se jmenuje podle toho jak jí kdo říká a ráda se nechává mazlit. 

Chlapi, ne!

Herminina první souvislá věta byl vlastně pokyn pro koně. On totiž jeden kůň hryznul toho druhého do krve a Hermina se na něj rozkřičela: "chlapi, ne au!" Pěkně stručně a výstižně. Ryzák se jmenuje Heřmánek, ale Eva mu říká Hermina, a to je právě ten kousací agresor, co má tuze rád suchý chleba a jablíčka. Vypadá to, že máma zdroj koňského hnnoje pod dýně. Táta bude rád.

úterý 13. září 2016

Stará sestava






Do Kořínku se dnes všichni těšili, protože bylo domluveno rande s Evičkou. Den se povedl a všichni si ho užili.






neděle 11. září 2016

Cestovatelka

 
Shrnutí Herminina cestování. Cesta tam ve vlaku bez plenky a bez ztráty květinky. Odbíhala s mámou na vlakový záchodek a hlásila vše s dostatečným předstihem. Já chodil s mámou a výpravy do restauračního vozu pro kávu a pro snickers. Cesta zpět metrem a vlakem zase celkem v pořádku, jen ale když se k nám ČD začali chovat jako ČD, tak to Hermina neudržela. Není to ale její chyba, protože čtyřem posledním vagonům nefungovaly záchody a přeběhnout celý vlak se prostě nepodařilo a myslím si, že to postihlo víc pasažérů než jenom Herminu. Ale o nic nešlo, máma se tvářila, že nemá počůranou nohavici a pro jistotu jsem vystoupili už v Holešovicích a nechali tátu jet na hlavák a pro auto, aby si nás mohl vyzvednout v parku u hřiště. Jedeme za dvojčatama a těšíme se na ně. Užívají si babi, dědu a tetu Lucku.

sobota 10. září 2016

Obecně o Hamburku


Hamburk leží na severu na dolním toku Labe při ústí do Severního moře a má 2428 mostů a s tímto počtem se řadí na první místo v Evropě. Ve středověku patřil do spolku Hanza, sdružujícího významné přístavy a obchodní města v severním Německu, Pobaltí a okolí; dodnes je jedním z devíti německých měst, která se označují za hanzovní. Pro svůj význam v námořní dopravě a obchodě bývá nazýván „Tor zur Welt“, tj. „Brána do světa“. Je v něm jedna z největších německých univerzit, významné průmyslové podniky (loděnice). Známý je kostel sv. Michaela, radnice a čtvrť červených luceren Sankt Pauli s proslavenou ulicí Reeperbahn, která nabízí všemožné druhy zábavy. Každoročně se zde koná známá pouť Hamburger Dom. V centru města, ve čtvrti Altstad, se nachází jezero, na kterém je provozováno jachtaření. Všechno jsme okoukli.

Promenade




Vlastně si z Hamburku pamatuju spoustu velikých stromů a jejich stín, výbornou zmrzlinu a procházku parkem. Dobrodružné ubytování v rodinném domě s mramorem na všem včetně krbu a parapetů a se skluzavkou do vany. Taky to, jak si Hermina hrála s bidetem a jak jsem se chopil ovladače na televizi a bravurně po dvou až třech vteřinách přepínal programy tam a zpátky. Chodili jsme od domu k autobusu a obdivovali zahrady a domy obložené červenými cihličkami. Pamatuji si tu narozeninovou party a v neděli návštěvu u oslavence doma, kde jsem Herminu vozil na červené tříkolce. Spousta zážitků. Musíme si rozšířib obzory nebo z těch Čech úplně zblbnem.