středa 31. srpna 2016

Kadeře a picnic

Madle dnes paní Petra odborně zastřihla konečky, něco podobného provedle s mámou. Hermina na to užasle koukala, ale tu ještě stříhat nebudeme. I já jsem po dnešku upraven pro nástup do školy. I když vedu vážnou debatu o domácím vzdělávání. Něco jako můj soused a spolužák Junus. Vzhledem k tomu, jak jsou všechny cesty kolem rozkopané, to není zas tak nereálná myšlenka. Zbytek dne jsme prořádili u přehrady. Je tu tak krásně, jen jako na potvoru není v okolí nic rozumného k prodeji. Stejně se sem přestěhujeme, do roka a do dne. Liberec je nejkrásnější město co znám.

To je lásky

Vincent si s Herminou dobře rozumí, pomáhá jí a stará se o ní. Hermina mu dneska ráno dala sama od sebe pusinku. Včera mámu budila pusinkou na ucho. Je to labužnice. 

pátek 26. srpna 2016

Jičín město pohádek

Rumcajs už pomalu zavíral krám, když jsme do Jičína dorazili. To bylo tak, já s mámou a Herminou jsme vyrazili jediným autobusem cyklobusem, co z Komárova do Jičína jede. Kolem nás jsou buď rozkopané nebo uzavřené silnice mezi Lestkovem a Lhotou, Železným Brodem a Malou Skálou, Chuchelnou a Klinkovicema a na trase do Turnova se frézuje vozovka. Náš Fiat je po více než týdnu zase opraven a musíme ho vyzvednout. Servis zavírá ve čtyři, autobus dle jízdního řádu má dorazit na místní autobusák v 15:55. Máma proto telefonicky zmermomocnila paní v servisu, aby nás u autobusu čekala a tátu, který byl s dvojčatama v Praze, aby se pokusil do servisu do čtyř dostat. Byla to tak napínavá cesta, že jsem z toho v autobuse usnul. Na každé křižovatce, která ukazovala směr Jičín, jsme jeli na druhou stranu a vymetali nejodlehlejší místa. Nakonec to dobře dopadlo a seznámili jsme se s panem řidičem autobusu, co vlastně je řidičem jen přes léto, jinak učí na jakémsi vzdělávacím zařízení ve Vysokém a možná by v jeho autoškole mohl táta udělat papíry na mašinu, o kterých dávno sní a hovoří. Nebo to bylo na mašinku? Už ani nevím. Pak jsme si dali na náměstí zmrzlinu a ubírali se k domovu. Krásně opravují Valdštejnskou lodžii.

čtvrtek 25. srpna 2016

Makám





I když tedy né nějak často, protože většinu času trávím  u minecraftu. Mám ale časový limit a ten když se vyčerpá, počítač se mi vypne a pak jsem i ochoten vyjít ven na zahradu. I když ne moc.

Hermina běhá a skáče




Hadi



Tak říkáme klobásám. Zatím nemáme na zahradě stůl, tak obědy řešíme malou trampolínou. Funguje to a většinou se přijde podívat i sousedovic rezavý kocour.

středa 24. srpna 2016

Pod viaduktem, smekám před Negrellim!

Negrelliho viadukt je jedinečnou technickou a kulturní památkou spojující vltavské břehy, do roku 1910 to byl dokonce nejdelší viadukt ve střední Evropě. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších technických staveb Prahy a České republiky, postavenou v roce 1850, jako hlavní trať mezi Vídní – Prahou – Drážďany. Viadukt původně vedl přes ještě nezregulovanou řeku. Kámen se těžil na místě dnešní Orlické přehrady, dovážel po vodě a opracovával se na místě. Na stavbě pracovalo až 3000 dělníků. Viadukt mezi Karlínem a Holešovicemi měří 1100 m a má 99 oblouků. Začátkem 20.století  v obloucích viaduktu sídlilo několik menších dílen, jednou z nich byla pražská firma Velox, která zde provozovala „Grand Garage” pro 50 automobilů a 100 motocyklů“, ve své době exkluzivní a největší garáže Rakousko-Uherska. Sestrojilo se zde dokonce i jedno z prvních letadel. V trojúhelníkové části železničních tratí mezi oblouky Negrelliho viaduktu vzniklo po II. světové válce autobusového nádraží Praha Florenc. Od padesátých let byly prostory pod oblouky Negrelliho viaduktu vnímány jako zbytkové a využívány hlavně jako sklady či odstavné parkoviště. Teprve po sto letech od uvedení do provozu se ukázala perfektní práce Negrelliho inženýrů, po viaduktu projíždějí vlaky mnohonásobně těžší, než s jakými mohl Negrelli ve své době počítat. Negrelliho viadukt, stejně jako Karlův most, přežil za plného provozu pražskou povodeň v létě 2002. Byl naplánován s takovou rezervou, kterou ani dosud zřejmě největší povodeň nepřekročila. Rekonstrukce Negrelliho viaduktu se má zahájit v roce 2017. Držíme palec a těšíme se!

úterý 23. srpna 2016

Léto

Holky to mají na zahradě na pohodu. Od té doby, co uzavřeli jedinou pořádnou silnici, kterou se k nám dá dostat, nejezdí kolem tolik aut a zase máme na zahradě soukromí. A dámy toho využívají. Hermína pořád láká mámu na trampolínu, ale už taky začala skákat sama a běhá na trampolíně úplně splašeně dokola. Oblíbená slova pro dnešní den: "jiný" a "sama"

pondělí 22. srpna 2016

Semily beach

Při další nakupovacím výsadku do Semil jsme počkali na Evičku a poseděli pěkně u místní fontány. Je to taková milá tradice. My se bavíme s vodou a máma se baví pozorováním okolojdoucích rodičů a posloucháním marných argumentů, kterými se snaží svým dětem zabránit ve vodních radovánkách. Málokomu se to podaří, jsme přesvědčivá skupina.


Rudý gladióóóly....

Samé výpěstky z naší zahrady. Rozkvetly všechny tři motýlí keře, mečíky a vypadá to na pořádnou nadílku dýní, cuket, červené řepy, rajčat a snad i paprik. Slunečnice jsou tak krásné, že je snad taky začneme malovat jako ten pán bez toho ucha, co pil to, co máma by už nikdy pít neměla.

Doupě gamerů

Táta řešil dilema jestli mne od Minecraftu vyhnat abych u toho neseděl tolik hodin a nebo jestli ho prozkoumat a hrát se mnou. Myslím, že mě rodičové poněkud podceňovali a tátovi už to pomalu dochází. Ještě ho něco naučím, ten se bude divit!


R: jak jsi tam dělal ten chodník s elektrickým vedením, že ti to na konci vybouchlo?
E: coooo? Jakej chodník?
R: No takovou tu cestu, co po ní běželo červený světlo a na konci to vybouchlo...
E: jo ty myslíš "redstone repeater"?
R: jak víš, že se to jmenuje "redstone repeater"?
E: znám Minecraft, ne?
R: tak já se zase přijdu příště na něco zeptat.
E: tak jo.

Už pařím s tátou po síti

Ať žije Minecraft, jsem v sedmém nebi. Odmítám odjíždět z domova a skuhrám a nadávám kvůli každému výjezdu. Doma je nejlíp. Nastavením časového limitu na počítači musím bojovat s nudou, která přichází, když jsem odtrhnut od compu. Pomáhá trampolína, ale né moc. 

neděle 21. srpna 2016

Dětská práce




Dětská práce, respective její zákaz, posunula naši civilizaci nevhodným směrem. Třeba pomocné práce v kuchyni jdou mým sestrám vyloženě od ruky. Děda má takový vysokotlaký čistič, kterým pak může celou kuchyni jednoduše umýt. A ty řízky byly dobrý. Byli jsme skoro celý den u babi sami bez rodičů a bylo to prima.

sobota 20. srpna 2016

Bf 109 Messerschmidt

Dopoledne jsem u babi Mirky dělal řízky a odpoledne si nás vyzvedla máma a hurá do leteckého muzea. Provedl jsem tam bráchu Vincenta i dědu Emila. Myslím, že můj odborný výklad jim hodně rozšířil obzory. 
Následovalo vyjednávání s Madlou, jestli pojedeme do Ikea nebo vykoupat se na Probošťská jezera. Vyargumentoval jsem to, ale příště to zkusím bez kvičení a slziček.

pátek 19. srpna 2016

Jeremiáš

Já do porodnice nejel, seděl jsem doma s tátou a dělali jsme chlapské věci. Druhá část rodiny vyjela pozdravit Jeremiáše do Jablonce a zavzpomínat jak se tam onehdá narodila Hermina. Návštěv tam bylo habakuk, asi proto, že tam je teď moc miminek. Od té doby, co kultovní a by far nejlepší porodnice v okolí tj ta ve Vrchlabí nefunguje, není moc na výběr a Máca věděla proč nezastavovat ani za nic v Liberci a dojet na poslední chvíli o kus dál do Jablonce. A ticho, pššš, on spinká!
 Tož, kamaráde, vítej!

čtvrtek 18. srpna 2016

Na výlet

První velká Herminina událost co se turistiky týká, kterou bravurně zvládla bez mámy. Vyjeli jsme ráno turistickým busem z Komárova do Kacanov a odtamtud jsme šli pěkně pěšky do Lenčina domečku. Hermina se kus cesty nesla v šátku, prospala se a kus cesty od Vústry šla po svých. Prostě pohoda.




středa 17. srpna 2016

Sedmihorky

Sedmihorky jsou něco jako místní Jadran. Jsme rádi, že se nám to podařilo objevit, protože se tu dá příjemně vycachtat i zaplavat a dá se tu ulovit sem tam i něco k jídlu. Když jsme se klepali zimou přišel nám vhod holandský řízek a brambor. Stejně je nejlepší záchranář táta.

úterý 16. srpna 2016

Kresba slunečnice






Bylinková zahrada

Bylinková zahrada se rozprostírá za budovou hospitalu už od dob jeho vzniku na počátku 18. století. Vždy se zde pěstovaly léčivky pro potřeby zdejší lékárny U Granátového jablka, ale také ovoce a zelenina pro hospitální kuchyni. 

Rytíř Michal za Semil


Osobité divadelní představení s klasickou zápletkou princezna versus drak. Ale k pobavení publika si účinkující vytáhli na jeviště Míšu, co s námi přijel ze Semil, a nechali ho zabít draka. Pak ho i pasovali na rytíře. Odcházíme z bojovou písní na rtech.




pondělí 15. srpna 2016

Neřesti jsou zajimavejší než cnosti

Jde jim to docela vyčíst z tváří a gest, to se nám líbilo. Hledali jsme několik soch dle zadání a proběhali kvůli tomu celý areál.  Jedná se o alegorické řady Ctností a Neřestí, soubor celkem 24 plastik tesaných v rozmezí pouhých dvou let po r. 1717 a umístěných podél severního průčelí špitální budovy. Kolekce, kdysi barevná, měla připomínat rozpor mezi dobrem a hříchem, tak jak to svým způsobem moralizující baroko podtrhovalo. Jedná se o jeden z nejznámějších souborů české barokní plastiky, velkoryse prostorově řešený, dynamický, dokonalý formou i bohatou variací tématu. Braunova mistrovského génia dokládá bohatství variací na dané téma, dokonalé zvládnutí formy, živá modelace, rozevlátá roucha postav, čímž Braun dosahoval rozrušení jejich obrysové uzavřenosti. Výzdoba hospitalu v Kuksu se právem řadí k nejvýznamnějším dílům vrcholného baroka v Evropě.


Betlém




Unikátní sochařská rezervace zvaná podle svého autora Braunův Betlém je neodmyslitelným prvkem kukského okolí. Bez nadsázky představuje špičku evropského barokního sochařství v plenéru. Škoda jen, že sochám měl někdo potřebu během let urazit hlavičky...



neděle 14. srpna 2016

Chloudov s dědou Emilem




Zmrzlina na Chloudově byla lákadlem po sbírání hub. Domluvili jsme se s dědou Emilem, který byl zrovinka na motovýletě po severních Čechách a dali jsme si tu dostaveníčko. Vyhlíželi jsme ho a čekali na typický zvuk jeho motorky. Od té doby Hermina při pohledu na každkou motorku říká děda. Další časté slovo je "JINÝ". 

Padá!