neděle 29. května 2016

Samotoč s dědou










Píšu knihu

Něco mezi Tomem Sawyerem a Bylo nás pět. Už mám tři kapitoly a prvního zájemce o výtisk s autogramem autora. Je jím pan soused Havrda. Viděl mne psát když přerýval kompost a nemohl odolat. Seděl jsem na trampolíně a křičel na Madlu, ať neskáče, protože u toho se špatně píše. A to všechno jenom proto, že nás táta vyhnal od počítače. 

čtvrtek 26. května 2016

Zdravotní


Taková malá zdravotní procházka k Bakišům. Nechal jsem se tam vysadit, když máma jela nakupovat do Semil a pak si tam pro mě s dvojčatama a s Herminou došli. Cestou jsme objevili kvetoucí šeříky a orlíčky a taky jsme si uvědomili, že dnes má velké narozeniny teta Ája. Poslali jsme jí květinové pozdravy. Dnes stůně táta, je mu zle a je to na něm vidět. My ostatní jsme se z toho už vzpamatovali, jen Herminu to stálo asi kilo živé váhy.

neděle 22. května 2016

Šajba

Z Šajzíka je nevyšší zenbuddhistická autorita v naší zemi. Je to učitel. Ale na první pohled je to náš kamarád a na jeho návštěvu se vždycky těšíme. Chystáme se za ním do Vrážného, jen nám to tak nějak nevychází.






Svátek

Emilí svátek je potřeba oslavit. Včera jsme oslavili tetu Oli a zbyl veliký kus dortu. Dnes za námi přišli Natálka s Péťou a ještě někým, koho jsme neznali. Sousedka Jiřina, co jsme od ní koupili kousek louky, nám přinesla sadbu rajčat, paprik a salátu. Takže v létě nikam nemůžeme jet, protože se bude muset zalévat. Jen co jsem rozdal dort, dorazil další oslavenec děda Emil s babi Mirkou a s tetou Luckou a vyrazili jsme na lov polodrahokamů do Votrubcoval lomu. Našli jsme toho docela dost, jen si už nepamatuju jak se to všechno jmenovalo. Něco s mandlema, myslím. Vše nej Emilům!

sobota 21. května 2016

Olinka slaví a my s ní


V Albrechticích to ožilo. Teta Oli slavila narozeniny a my zase na tu party dorazili první. Obsadili jsme houpačku a měli čas si oslavence užít. Pak jsem běžel za dědou Béďou, zakopl jsme a upadl a odřel jsem si ruku, loket, bok a koleno. Krve jako z vola. Dorazili pak i strejda Béďa s rodinou a zdá se, že Madla udělala dojem na nejmladšího Béďu, protože ji pak hezky houpal na té super houpačce. Dorazili i Daníčkovi, Šťovíčkovi, strejda Zbyněk se Simčou, Koželák s Květou a spousta dalších hostů. Kvetou azalky a vodopád šumí.




Příprava

Udělalo se krásně teplo. Hermina se unavila péčí o sousedovic slepice a usnula. Táta jí zastínil hlavu a my měli čas věnovat se trampolíně. Pak pod naší zahradou jezdila Natálka s Péťou (sousedovic roubenka) na kole a na skatu a Madla jezdila s nimi. Máma po sousedsku pohovořila s jejich mámou a paní Bobková tátovi poradila jak po úrodě seříznout naší třešeň, aby nám déle vydržela. Nakonec jsme na trampolíně skákali nahatí a rodiče na nás stříkali vodu. Léto budiž pochváleno. Fotky nemohu zveřejnit na internetu, ale v rodinných archivech se uchovají. 

pátek 20. května 2016

Andulka




Andulku jsme potkali po večeři u Boučkova statku u Jizery. Hned si s Herminou padly do oka a Madlenka se do ní vyloženě zamilovala. A teprve potom nás oslovila její maminka a nám došlo, že máme co do činění s dcerou našeho kamaráda Luboše, který na Boučkově statku působí a vždycky pro nás má vlídné slovo. Andulka s Hermou jsou skoro stejně staré a nám je jasné, že Madlenka potřebuje nějaké kamarádky.

Vytočeno!

Podařilo se to. Od září chodím do včelařského kroužku, kde se staráme o úly a vše kolem včel. A dnes jsme vytáčeli první jarní med. Já měl na starosti odvíčkování, v tom jsem opravdu machr. Med je delikátní. Přinesl jsem ho domů, svolal celou rodinu do kuchyně a slavnostně jim sklenici ukázal. Pak jsem med přededit přes sítko, abych eliminovat ty dvě mrtvé včely a kusy vosku a hlavně jsme u toho všichni ochutnávali. Mňam!

Dlask po muzejní noci


Bývalá svobodnická usedlost a rychta byla postavena v roce 1716 a od svého vzniku prodělal objekt četné stavební úpravy. Statek tvoří samostatnou jednotku obklopenou trámcovou hradbou se dvěma branami - horní zděnou s dřevěnou zvoničkou a dolní dřevěnou. Z původních staveb se v areálu dvora dochovala roubená stodola. Součástí usedlosti je socha Panny Marie z roku 1784 a patrový roubený špýchar, který byl v šedesátých letech přenesen z Malého Rohozce. Už několikrát jsme se sem chystali a dnes nás máma vylákala na muzejní noc. U zavřených vrat jsme se dočetli, že muzejní noc byla včera. Takže přesně jako tučňáci z Madagarskaru na Antakrtide jsme konstatovali, že to je na prd a odjeli do statku Boučkova. Tak jindy.

Karlov




Odvezli jsme Evičku domů, jen co mě vysadila v Komárově Edita. Moc se mi nechtělo jet a plakal jsem únavou. V autě jsem hned usnul a prospal, ostatně jako všichni mí sourozenci, prohlíku památkové rezervace Karlov. Je to doslova cobykamenemdohodil od Eviččina domu a jsou to nádherné chaloupky. Karlovské náměstí představující vrchol místního podkrkonošského dřevěného barokního urbanismu. Jeho základem je velké náměstí ve tvaru obdelníku. Karlov je zastavěn jednotně řešenými přízemními roubenými domky s podsíněmi a bohatě vyřezávanými štíty (lomenicemi) orientovanými do náměstí. Na dovršení symboliky pojmenování nové čtvrti postavili Karlovští v roce 1874 uprostřed náměstí pískovcovou sochu Panny Marie Karlovské, patronky těhotných a neplodných žen.


Nachází se zde i malá kašna. Výše na náměstíčku stojí socha svatého Prokopa. V minulosti Karlovské náměstí sloužilo jako tržiště na dobytek. Někdy si ten výlet budeme muset zopakovat.



neděle 15. května 2016

Sára slaví


Bomba



Máma je nějak unavená a tak si nad moji novou sadu pokusů se sopečnou činností udělal čas táta. Tahle sada je sofistikovanější než ta z Vánoc. Má víc kráterů a víc druhů barviva. Tohle soptí dvoubarevně. Navrch, po zkušenostech z minula, máma davalila i extra balení jedlé sody a kyseliny citronové. Dokonce se tu dělá pokus, při kterém člověku ta věc v ruce mění teplotu tj sama se zahřívá. 

čtvrtek 12. května 2016

U Lenky














kráska

Ujo Braňo je toho názoru, že toto je ideální fotografie na obal máminy nové knihy. Teď už jen tu knihu.