sobota 30. dubna 2016

Vatra


Strejda Lejda nám rozumí. Ráno šli s tátou běhat a strejda zahlédl kouskem oka několik suchých stromů. Než jsem se stači rozkoukat, koukáme na strejdu jak ty stromy táhne po silnici k nám. Prý aby ty děti aspoň něco zažily. Byli jsme nepatrně ucabrtaní po tom výletu, ale i tak jsem vytvořil z kartonu od stolního fotbálku jednu čarodějnici velikou a jednu malou Winnie. Nejdřív to vůbec nechtělo hořet, ale pak si ta hranice dala říct. Taky se povedlo rozběhnout tátův gril a bylo nám dobře. Vincent obsluhoval a nosil nám večeři. 

Jesenný a vlak

Skoro opuštěná železniční stanice, kousek vedle stará továrnička. Ideální místo, bo tu zastavuje vlak z Vršovic. Do čekárny jsme se báli vejít, ale stejně bylo na sluníčku lépe. Poslouchal jsem tátův rozhovor s Lejdou, když se radili kudy naši skupinu dostat nejlépe zpět k autu. Vypadalo to, že půjdem přes kopec do Pelechova. No, trocha vrstevnic by nás nerozhodila. Výpravě došla voda a byl nakousán i poslední řízek. Situace se vylepšila krátkou cestou vlakem do Podspálova, kde jsme se usadili v hospodě a pak jsme s Madlou doprovodili mámu pro auto. Jeli jsme s Madlou oba na předním sedadle, ale to se nesmí nikdo dozvědět. 

S tátou


Z této zveřejněné dokumentace by se mohlo zdát, že Hermina náš výlet proflákala v šátku. Chyba lávky, Hermina toho naťapkala snad víc než my. V šátku byla několikrát, ale nikdy na dlouhu. Akrobaticky se osvěžila v lesním potůčku a byla vzorná turistka. Prozkoumala mraveniště.

Lesem od Spálova


Vyrazili jsme s mapou na šátku a odhodláním dojít někam lesem. To se povedlo. Cestou jsme viděli pulce, tak jsem si tři chytil do nalezeného plastového panáka od rumu a následně jsem měl připraven transport ve vypláchnutém bublifuku. U největší louže to ale vypadalo, ze by pulci další transport nepřežili, a tak jsem jim dal svobodu.




Merylin Madla




pátek 29. dubna 2016

Louka


Holky se hodily do gala a šly konverzovat a dovádět s paní sousedkou odspoda, od jejíchž příbuzným má máma v plánu koupit louku. Tož good luck!

čtvrtek 28. dubna 2016

Fata Morgana



Ani v letošním roce nemůže chybět oblíbená výstava motýlů. Fata Morganou se už prohání nejrůznější druhy motýlů.

středa 27. dubna 2016

Výrobky

Panenky


Vybrat si stejně nejde, jsou krásné všechny. Jsem zvědav, jak si z toho máma udělá selekci.

Chjo

úterý 26. dubna 2016

Bazen ji zaujal, zda se

Kombinace počůraná plenka, tepláky a na tom plavky je vskutku originální. To si Hermina připomíná včerejší šplouchání v bazéně. Není nad Liberec. Hermina to taky ví. 

Jaro

Letos opravud jaro dělá pokusy...fuj!

sobota 23. dubna 2016

Wine & Food


Viděli jsme uja poprvé ode dne, kdy se odstěhoval na Maltu. Stýskalo se nám a moc jsme se na něj těšili. Nejdřív jsme našli Filipa, pak Gitu s Radkem. S Gitou jsem se vydal Braňa hledat a přivedli jsme ho. Pak ještě dorazila Maruš. Jiří se omluvil, jel na svatbu Lukana a novomanželům gratulujeme. Měli jsme v plánu navštívil dnes několik sálů pražského hradu, ale stačil letmý pohled na parkoviště a od tohoto plánu bylo jednomyslně upuštěno. Misto toho jsme popojeli k botanické zahradě ke skleníku Fata morgana, kde je úžastná možnost pomazlit se s exotickými motýly. Tento nápad ale dnes dostalo několik tisíc dalších lidí, takže po půlhodinovém čekání nekonečné fronty jsme se nechali přemluvit k odjezdu (usmlouvali jsme to na kofolu, párek v rohlíku a lázeňské oplatky). Zavítáme sem snad ve všední den. Praha není pro mladý.

V myčce

Ráno jsem zahájil sledováním dokumentu o posledních dnech bitevní lodi Bismarck, co potopil angličanům Hood a co mu pak torpédem zablokovali kormidlo. Po přípravách na odjezd za ujem Braněm, které Madle zabraly asi hodinu a které nakonec s vypětím všech sil nevedly k přímému záchvatu mámina vzteku, jsme vyrazili ku Praze. V Turnově jsme nabrali naftu a před Mladou Boleslaví jsme se domluvili, že máme ještě trochu času a dojeli jsme k myčce. Tam nás zastihl ujův telefonát, kterým sondoval, jestli přijedeme. Máma pravila, že "v jedenáct třicet". Ujo slyšel "jede nás třicet". Pán obsluhující myčku před naším autem utekl do své kanceláře a vypadalo to, že nás asi vyžene, protože po nás tak divně koukal. Pak se ukázal a podal mámě dvě lízátka, modré a červené. A to jsme objednávali jen základní mytí. Než jsme opustili mycí linku, bylo v dámské i v pánské řadě sedadel našeho vozu kolektivně dolízáno. Byl to fofr.

Fotoreport Brunch



pátek 22. dubna 2016

Osivo


Táta vyšel na půdu cosi hledat, něco jako zápisky z nějakého školení na téma začínáme podnikat, protože máma došla k názoru, že potřebuje účetní. Trochu ji v tom názoru pomohla paní z místního finančáku několika trefnými otázkami. Krom toho co hledal, našel táta taky veliký pytel s osivem všeho druhu většinou už po doporučeném datu spotřeby. Dle tátova zvyku nikomu nic neřekl a nechal to v kuchyni ležet na stole. Máma chvíli podezřívala Evičku, která nákup osiva popírala. Pak jsme se toho zmocnili a pečlivě jsme semena rozprostřeli po celé zahradě. Pracovali jsme všichni a tvrdě. Dnes je pátek a já poprvé odmítl jít do školy. Oficiálně mě bolí záda. Dvojčecí masáž mne bolestí zbavila jedna dvě.

čtvrtek 21. dubna 2016

středa 20. dubna 2016

Naše třída u Lenky v domečku













Barvy


A následně návštěva u Bakišů. Mám dva kamarády hnedle dole pod kopcem, stačí seběhnout dolu alejí. Běháme tam rádi.

Keramická dílna


neděle 17. dubna 2016

Na dráze



Táta postavil úžasnou dráhu a nejlepší je, že se Hermina odnaučila brát nám z ní mašiny. Jezdí si opodál s Vincentovým autobusem a všichni jsou spokojení. Jen táta hudrá, že prej už aby byla škola. Je z nás nervozní. Možná je to díky tomu černému počítači, co před náma uklidil na půdu a teď ho bombardujeme argumentama proč by ho měl zase snést dolů a připojit. Zatím se nám to nedaří. Je přísnej.