sobota 30. dubna 2016

Vatra


Strejda Lejda nám rozumí. Ráno šli s tátou běhat a strejda zahlédl kouskem oka několik suchých stromů. Než jsem se stači rozkoukat, koukáme na strejdu jak ty stromy táhne po silnici k nám. Prý aby ty děti aspoň něco zažily. Byli jsme nepatrně ucabrtaní po tom výletu, ale i tak jsem vytvořil z kartonu od stolního fotbálku jednu čarodějnici velikou a jednu malou Winnie. Nejdřív to vůbec nechtělo hořet, ale pak si ta hranice dala říct. Taky se povedlo rozběhnout tátův gril a bylo nám dobře. Vincent obsluhoval a nosil nám večeři. 

Jesenný a vlak

Skoro opuštěná železniční stanice, kousek vedle stará továrnička. Ideální místo, bo tu zastavuje vlak z Vršovic. Do čekárny jsme se báli vejít, ale stejně bylo na sluníčku lépe. Poslouchal jsem tátův rozhovor s Lejdou, když se radili kudy naši skupinu dostat nejlépe zpět k autu. Vypadalo to, že půjdem přes kopec do Pelechova. No, trocha vrstevnic by nás nerozhodila. Výpravě došla voda a byl nakousán i poslední řízek. Situace se vylepšila krátkou cestou vlakem do Podspálova, kde jsme se usadili v hospodě a pak jsme s Madlou doprovodili mámu pro auto. Jeli jsme s Madlou oba na předním sedadle, ale to se nesmí nikdo dozvědět. 

S tátou


Z této zveřejněné dokumentace by se mohlo zdát, že Hermina náš výlet proflákala v šátku. Chyba lávky, Hermina toho naťapkala snad víc než my. V šátku byla několikrát, ale nikdy na dlouhu. Akrobaticky se osvěžila v lesním potůčku a byla vzorná turistka. Prozkoumala mraveniště.

Lesem od Spálova


Vyrazili jsme s mapou na šátku a odhodláním dojít někam lesem. To se povedlo. Cestou jsme viděli pulce, tak jsem si tři chytil do nalezeného plastového panáka od rumu a následně jsem měl připraven transport ve vypláchnutém bublifuku. U největší louže to ale vypadalo, ze by pulci další transport nepřežili, a tak jsem jim dal svobodu.




Merylin Madla




pátek 29. dubna 2016

Louka


Holky se hodily do gala a šly konverzovat a dovádět s paní sousedkou odspoda, od jejíchž příbuzným má máma v plánu koupit louku. Tož good luck!

čtvrtek 28. dubna 2016

Fata Morgana



Ani v letošním roce nemůže chybět oblíbená výstava motýlů. Fata Morganou se už prohání nejrůznější druhy motýlů.

úterý 26. dubna 2016

Bazen ji zaujal, zda se

Kombinace počůraná plenka, tepláky a na tom plavky je vskutku originální. To si Hermina připomíná včerejší šplouchání v bazéně. Není nad Liberec. Hermina to taky ví. 

Jaro

Letos opravud jaro dělá pokusy...fuj!

sobota 23. dubna 2016

Wine & Food


Viděli jsme uja poprvé ode dne, kdy se odstěhoval na Maltu. Stýskalo se nám a moc jsme se na něj těšili. Nejdřív jsme našli Filipa, pak Gitu s Radkem. S Gitou jsem se vydal Braňa hledat a přivedli jsme ho. Pak ještě dorazila Maruš. Jiří se omluvil, jel na svatbu Lukana a novomanželům gratulujeme. Měli jsme v plánu navštívil dnes několik sálů pražského hradu, ale stačil letmý pohled na parkoviště a od tohoto plánu bylo jednomyslně upuštěno. Misto toho jsme popojeli k botanické zahradě ke skleníku Fata morgana, kde je úžastná možnost pomazlit se s exotickými motýly. Tento nápad ale dnes dostalo několik tisíc dalších lidí, takže po půlhodinovém čekání nekonečné fronty jsme se nechali přemluvit k odjezdu (usmlouvali jsme to na kofolu, párek v rohlíku a lázeňské oplatky). Zavítáme sem snad ve všední den. Praha není pro mladý.

V myčce

Ráno jsem zahájil sledováním dokumentu o posledních dnech bitevní lodi Bismarck, co potopil angličanům Hood a co mu pak torpédem zablokovali kormidlo. Po přípravách na odjezd za ujem Braněm, které Madle zabraly asi hodinu a které nakonec s vypětím všech sil nevedly k přímému záchvatu mámina vzteku, jsme vyrazili ku Praze. V Turnově jsme nabrali naftu a před Mladou Boleslaví jsme se domluvili, že máme ještě trochu času a dojeli jsme k myčce. Tam nás zastihl ujův telefonát, kterým sondoval, jestli přijedeme. Máma pravila, že "v jedenáct třicet". Ujo slyšel "jede nás třicet". Pán obsluhující myčku před naším autem utekl do své kanceláře a vypadalo to, že nás asi vyžene, protože po nás tak divně koukal. Pak se ukázal a podal mámě dvě lízátka, modré a červené. A to jsme objednávali jen základní mytí. Než jsme opustili mycí linku, bylo v dámské i v pánské řadě sedadel našeho vozu kolektivně dolízáno. Byl to fofr.

Fotoreport Brunch



pátek 22. dubna 2016

Osivo


Táta vyšel na půdu cosi hledat, něco jako zápisky z nějakého školení na téma začínáme podnikat, protože máma došla k názoru, že potřebuje účetní. Trochu ji v tom názoru pomohla paní z místního finančáku několika trefnými otázkami. Krom toho co hledal, našel táta taky veliký pytel s osivem všeho druhu většinou už po doporučeném datu spotřeby. Dle tátova zvyku nikomu nic neřekl a nechal to v kuchyni ležet na stole. Máma chvíli podezřívala Evičku, která nákup osiva popírala. Pak jsme se toho zmocnili a pečlivě jsme semena rozprostřeli po celé zahradě. Pracovali jsme všichni a tvrdě. Dnes je pátek a já poprvé odmítl jít do školy. Oficiálně mě bolí záda. Dvojčecí masáž mne bolestí zbavila jedna dvě.

neděle 17. dubna 2016

Na dráze



Táta postavil úžasnou dráhu a nejlepší je, že se Hermina odnaučila brát nám z ní mašiny. Jezdí si opodál s Vincentovým autobusem a všichni jsou spokojení. Jen táta hudrá, že prej už aby byla škola. Je z nás nervozní. Možná je to díky tomu černému počítači, co před náma uklidil na půdu a teď ho bombardujeme argumentama proč by ho měl zase snést dolů a připojit. Zatím se nám to nedaří. Je přísnej.

Padá!