pátek 30. října 2015

Předci



Chtěl jsem se představit předkům ze strany babi Mirky. Jeli jsme za nimi do Pacova. Našli jsme ta správná místa a já jim vyprávěl kdo jsem s kdo je to bejby, co máma drží v ruce. Na hrobě jsme s babi Mirkou uvázali z větviček takové ozdoby a já je po všech hrobech distribuoval. Pak jsem ještě proaktivně jednotlivé větvičky naaranžoval pícháním do hlíny. Našli jsme pradědu Františka s prababičkou Růženkou a pradědova bratra Mílu (co vyrobil náš kuchyňský kredenc) a jejich rodiče z Pacova i z Roučkovic. Pak jsme navštívíli na skok bratrance babi Mirky, co se jmenuje Karel, žije a bydlí hnedle kousek vedle. Záskok na kávu se jaksi zvrtnul ve vynikající hostinu o několika chodech. Tak báječnou rybu jsme dlouho neochutnali. A v létě máme přijet a pobýt déle. Děkujeme a hurá do Včelničky. Pak plánujeme rychlou zastávku na Vysočině u babi Jíti. Tam si vyměním místo s Madlenkou a zůstanu tam s tátou a Vincentem. Madla pojede s mámou, Herminou a s babi Mirkou za dědou Emilem, aby se mu u toho stonání nestýskalo.


čtvrtek 29. října 2015

Bourání

Než jsme ráno odjeli z Komárova ku Praze, museli jsme se dívat jak nám bourají zábradlí na balkoně. Pánové se s tím nijak nemazlili a šlo jim to od ruky. Kusy zábradlí létaly dolů kolem oken a jsem zvědav jak to tam bude vypadat až se vrátíme.

úterý 27. října 2015

Rukavice



Přišla nám zásilka a v ní krom jiného i speciální rukavice, modrou a růžovou. Jsou kouzelné, dá se v nich vzít bubliny do ruky. Chce to ale pekelné soustředění. Skoro umím číst. Co bude dál s tímhle blogem?


Dvojčata v Kořínku






Po včerejší hodince v nově objeveném kousku lesa se tam vydali Madla s Vincentem i dnes s úterní partou.Zdolali jedny z nejdelších schodů snad v celém Libereckém kraji (sice směrem dolů,ale i tak to dalo většině zabrat).Museli si nové místečko nejdříve uklidit (skoro nestačila igelitka na petky, plechovky atd.) nakonec si zde zřídili další funkční a pěkné ohniště.. Lákadel ke hrám přehršel -klády, les, hromada chvojí, bludiště z provázku..)

neděle 25. října 2015

Riegrova stezka


Turistická, červeně značená trasa, kterou založil a slavnostně otevřel 20. října 1909 Klub českých turistů a která vede ze Semil do Železného Brodu. Stezka vede podél řeky Jizery a její délka je necelých 5 km. Stezka nese jméno po významném politikovi a rodákovi ze Semil Františka Ladislava Riegera, který mj. stál u založení Národní strany a později se stal jejím druhým vůdcem. "Riegrovka" prochází přírodní rezervací Údolí Jizery u Semil a Bítouchova. Stezka se již od počátku setkala s velkým ohlasem, v roce 1925 byla na stezce ještě dobudována studánka Antala Staška s dobrou pramenitou vodou. Původní stezka se ale nedochovala v té podobě, jak ji můžete projít dnes. Mezi lety 1922-1926 byla totiž v místě vybudována vodní elektrárna Spálov a ta je až do dnešních dní funkční. Jedná se navíc o technickou raritu. Poblíž ní byla v roce 1929vybudována i Crhova turistická chata - která se dnes jmenuje Hotel Pod Spálovem. Vodní elektrárnu Spálov je dokonce možné v určitém období navštívit. Cestou po Riegrově stezce potkáme 2 elektrárny, tunel pro pěší, pramen Antala Staška a také několik vyhlídek z nichž nejkrásnější je Böhmova vyhlídka. Nejkrásnější panoráma stezky se ale nachází nedaleko Semil kde se nachází visutá galerie, dlouhá 77 metrů a vybudovaná 5,5 metru nad původní hladinou řeky - je uměle vytvořena, je vlastně takovou vstupní a výstupní branou na Riegrovu a z Riegrovy stezky. Zajímavostí tohoto místa je, že bylo v původních projektech o mnoho užší, ale při povodních se tu hromadilo dřevo. A tak dal továrník Smitt soutěsku rozšířit na dnešních 15-20 metrů. Dynamit udělal bum.

Vlakem do Podspálova

Sice to ráno po Šajzově odjezdu vůbec nevypadalo nadějně, ale po té velké dortové dvoudenní smršti a pečené krkovičce se zelím k obědu nás rodičové namotivovali na výšlap. Dojeli jsme autem do Semil a na nádraží koupili lístky do Podspálova. Každý jsme se dožadovali svého lístku, takže já měl lístek pro rodiče a mojí osobu, bo za nás se muselo zaplatit, Madla měla lístek pro dvojčata a Herminu za nula a Vincent dostal lístek, který vylovila Lenka z kapsy z nějaké minulé cesty. Pak se podařilo ukecat průvodčího, aby ve vlaku zhasl, protože na trati jsou čtyři tunely. Asi to pro něj byl tak velký zážitek, protože při kontrole lístů nikomu nepřišel Vincentům neaktuální a místně nekorespondující lístek podezřelý. Přestoupili jsme v Železném Brodě a ani tady Vincentův lístek nevzbudil u průvodčího pochybnosti.



Šajz


Zastávka cestou z Liberce před odletem za oceán. Ukázali jsme si na mapě kde bude Šajzuch pobývat. Přijedeme na návštěvu? A bude to před výletem za ujem na Maltu nebo až po?

sobota 24. října 2015

Překvapení


Druhá část oslavy byla s překvapením. Už dopoledne se ohlásil strejda Jiří, že by se kolem sedmé zastavil na návštěvu. Neřekl ale mámě, že před cestou k nám se zastaví na letišti vyzvednout uja Braňa a Filipa, kteří se zrovinka vraceli z křížové výpravy na Maltu. Dostal jsem velikou medaili, máma dort s malinama a dvojčata turecký med. Několikrát jsme mámě pomáhali sfouknout svíčky na dortu. Na lampion štěstí jsme napsali přání a venku jsme ho zapálili a nechali letět. Byla to teda fuška, protože u našeho domu je všude spousta elektrických drátů. Nic jsme nepodpálili a pozorovali jsme lampion dokud svítil. Nakonec u nás ujo nepřespal, ale chvíli už to vypadalo nadějně. Musíme si ho pořádně užít, než převezme ten řád rytířů na Maltě.

40.výročí aneb 24.říjen v dějinách

Pavlova







Inverze


Máma svůj narozeninový den začala příjemným zjištěním, že naše Klaudie příjemně vytopí celý dům. Nemusíme už všude zavírat dveře, protože je znát vliv nových oken a hlavně dveří. Nemáme průvan. Hermina s mámou a s Madlou spí teď nově dole a v noci udržují oheň. Kamna nahoře jsme zatím potřebovali jenom jednou. Po koupeli vyrazila máma s Vincentem na Sobotní chaos u Emana, kde ale moc nepochodili. Ulovili jen nějaké obaly na květináč či co. Pak ještě trhali jeřabiny. Nad Chuchelnou se drží takový polštář z mlhy a je tam o tři stupně větší zima. U nás je krásně slunečno a žádná mlha. Vyletěl horkovzdušný balón. Nikdo z nás nemá rýmu. Padá spousta ořechů. 

pátek 23. října 2015

S

Učili jsme se dnes ve škole S, a protože se anglickty had řekne snake, tak jsme si udělali rovnou i hada, aby se nám to líp pamatovalo. Absolvoval jsem další včelařský kroužek alias včelák.

S vozíkem


Vozili jsme s Madlou kočky a pak i Herminu.

Kozákov


Cestou domů jsme zjistili, že nás nepustí k hradu Valdštejnu. Místo toho jsme se zastavili na hřišti v Kozákově a byli tam dokud se do nás nedala zima. Pak honem domů pustit si Spartaka a udělat pár kliků.

Bazén je v provozu


A Hermina to za nás zkontrolovala. Vše je tak jak má být, jen tři plavací pruhy zabrala německy mluvící mládež. Rodičové si tam byli zaplavat, aby oslavili ten Herminin druhý zub nebo tak nějak. 

Milan, co ho mám rád



Neučíme se totiž ani tak z učebnic jako od ostatních lidí.
A neučíme se od nich pouze vědomosti, předávají nám také své vidění světa, jsou nám motivací a podněcují nás k otázkám. Osobní vztah mezi mistrem a žákem se táhne snad celou historií lidské civilizace. Teprve vznik školních institucí tuto niť zpřetrhal a nahradil ji standardizovaným, velkoplošným osvojováním normovaných vědomostí, dovedností a návyků. Do popředí se dostaly měřitelné hodnoty, jako jsou známky či procentuální vyjádření úspěšnosti. Jenže mám pocit, že se nám v tom všem trochu ztratily děti. Proměnily se v jakousi hmotu, zapomněli jsme, že nejsou kolečky v systému, ale především lidskými bytostmi, které mají být milovány
a potřebují láskyplně poskytnutý prostor pro svůj růst.
Pro děti je přeci nutná disciplína, jinak rostou jako dříví v lese! Už slyším, jak se rozhorlují
zastánci školních velkochovů. Ano, děti potřebují disciplínu, ale nejen tu vnější, kdy někdo nebo něco určuje vzorce jejich chování. Disciplína musí vycházet především zevnitř a naučíme se jí nikoliv soustavou příkazů a zákazů, ale převzetím odpovědnosti. Odpovědnosti za svůj život, za svou rodinu, obec a konečně i celou planetu. Svoboda bez odpovědnosti se totiž zvrhává v sobectví.

Padá!