čtvrtek 28. května 2015

Vanilková, pistáciová, šmoulová..




Naše soustavné ukecávání rodičů že chceme jít na zmrzlinu nese takříkajíc ovoce. Odpoledne cestou ze školky sledujeme teploměr a když je na něm víc než 24C, což jak známo jsou ty stupně od mrazu k varu, tak zastavujeme na náměstí u fontány. Dneska se nám dokonce podařilo svým nadšením nakazit i Evičku a tak pobyla s námi. Koupi zmrzliny trochu kazil fakt, že nás obsluhující personál hodně dlouho u zmizlinového stánku ignoroval, a teprve když se tam objevila máma, aby zjistila proč tak dlouho nejdeme, se nám uvolili zmrzlinu prodat. Užili jsme si to a nezůstala žádná nit suchá. Vedlesedící maminka s holčičkou zhruba Madlenčina věku se děsila, že by se její dítko mohlo u kašny chovat nespoutaně jako my. Ale nás to baví. Užili jsme si večer s Evičkou.

Editiny panenky


Edita mění svoje panenky dle sezóny. Dnes to vypadá na panenky v prvorepublikovém duchu s krásnými účesy a v letních šatech. A tomu staříkovi dokonce koukají zuby. Prý si uděláme sbírku.

středa 27. května 2015

Seznámení s Lukáškem



Že se Stáně narodil Lukášek víme už dávno, ale teprve dnes se nám podařilo se seznámit přímo osobně. Naplánovali jsme výlet do Boleslavi, protože u nás fučí vítr a je tak nějak nemájově zima. Osedlal jsem svoje nové žluté kolo a došlapal na hřiště. 

pondělí 25. května 2015

Borůvková

Možná by tohle pan IKEA ocenil jako reklamní foto na kampaň na marmalády. A naše paní zubařka by to určite ocenila taky. Máma se snažila zjistit čí chrup to je, ale marně. Nechali jsme si to sladké tajemství pro sebe. 

Hermina s Davidem

Hermina se s Davidem potkala už jednou a dnes znovu. A zase bez nás. Usurpuje si ho sama pro sebe. Na tom rande byla i máma s tátou a ládovali se dobrotama v indické restauraci. Nás vyložili u babi Mirky a já zkoušel nové žluté kolo. Vincent za mnou drandil na kolečku až se soused pan Burda divil a říkal, že doping je i ve sportu trestný. V Boleslavi je na jízdu nejlepší terén. Časem dojde i na místní vyhlášené cyklostezky. A Davida doufám uvidíme v létě. 

sobota 23. května 2015

S dědou v sauně


Přímo ze sauny nemám fotoreport. Ale užili jsme si legraci. V saunové kabině jsem si dal nohy křížem a praktikoval jsem to co nazývám francouzským odpočíváním, To se na kolena zkřížených nohou dají ruce, spojí se palec s ukazovákem a dlaň míří nahoru. A u toho posezu se musí dělat takový Oooohhhmmm zvuk. V sauně s námi byla i nějaká cizí rodinka a docela se mému meditačnímu konání divili. Máma taky, teda než jsem jí vysvětlil, že tohle dělá pan Tříska v pohádce o Ninja želvách. Vzali jsme dědu i do odpočívacího bazénu, jen na skluzavku se mu nechtělo. Pak na nás samosebou přišel hlad a kam jsme se měli jet jinam najíst než za Lubošem na Boučkův statek. A co jiného jsme se měli dát než knedlíky.

Mlýnice



Šajzík nám domluvil rande s tlupou kamarádů u dědy na chalupě. Potíž byla, že do Nové vsi se vlastně nedá dostat. Museli jsme projet třikrát tu kulatou značku s bílým středem a červeným okraje, co prý značí zákaz vjezdu. Pak jsme se najedli U Kořínků, kde nás obsluhoval Kořínek co vypadá přesně jako jeho tatík. Pak jsme pokecali s paní hostinskou o tom, že povodeň je už pět let pryč a opravy silnice nějak neberou konce a do hospody pak nechodí lidi. Ale je pravda, že pár spolehlivých hostů jsme viděli, vypadali domestifikovaně a kolem oběda konzumovali velkou zelenou k pivu. Po obhlídce chalupy jsme vyrazili k přehradě, co měl před pěti lety obnažené základy. Je krásná a hlavně v ní teď žije spousta pulců. 

Voní ta kytička?





Sajz







Krakonoš







A teď ten jíl







Stavíme pec z jílu











Mrkvička


Naše kamarádka Anička slavila narozeniny. Už asi měsíc předem se vědělo, že hlavním darem bude králíček. Měla to vybraného v obchodě a chodila se tam na něj každý den koukat. Dostal jméno Mrkvička, pan Mrkvička. Užili jsme si melounový dort a oslavovali a oslavovali.


Čtení




neděle 17. května 2015

Chtělo by to kolo



Madla osedlala špalací kolo a chtěla se projezdit, jenže na té trávě to nešlo. Pro mě sem Martina přivezla moje nové žluté šlapací kolo, musím si ho vyfotit a hlavně co nejdřív vyzkoušet. A Madla se může učit na mém malém kolečku. 

Unikátní foto


Naprostou náhodou se při neobratné manipulaci s máminým telefonem povedlo komusi v nestřeženém okamžiku vytvořit snímek naší rodiny, který zachycuje nás komplet. Máme radost a dávám palec nahoru.

sobota 16. května 2015

Motýl a kočička






Jak jsem se zamiloval do Sáry



Ukázalo se, že během celé oslavy Sáru nikdo neobejmul. To jsem zjistil až večer, když se stmívalo a skákali jsme spolu na trampolíně. Tak jsem to napravil a do Sáry jsem se při té příležitosti zamiloval. Vydržel bych tam skákat celou noc. Cestou domů jsem kvůli tomu v autě plakal, Sára je pro mě důležitá a mám jí rád. 

Špalky pro Sáru

Nedávno teta Eva zahořela touhou po pěti špalcích z listnaného stromu. Bylo to tak nějak kolem jejích narozenina, tak jsme pověřili tátu, aby špalky sehnal. Přivezl nám je náklaďákem pán, co nás zásobuje palivovým dřívím. Špalky pak rodičové v dokonalé souhře a harmonii sami naložili na přívěs, byť se soused, pan Havrda, nabízel, že pomůže. Dnes se totiž naskytla unikátní příležitost dárečky doručit osobně. Chystá se oslava Sářiných narozenin, tak ty špalky rozdělíme mezi tetu a Sáru.

pátek 15. května 2015

Kouzelná babička



Táta nás vzal na hřiště a na oběd do pizzerie a pak zase domů. Odpoledne jsme špatně nesli pohled na rozbořený dům a vzduchem se nesla úvaha, budeme-li mít kde spát. Aby to dvojčata nemusela snášet vyvedla je máma na rozhlednu. Cestou bylo vidět jak pokračuje stavba nové roubenky vedle nás. Zatím moc roubená není, ale bazén už stojí. Nebo leží? Nahoře se podávaly párky a limonáda a Madla s Vincentem tam tak vybraně stolovali, že si vysloužili bonbony od vedle sedící kouzelné babičky. Děkujeme!

středa 13. května 2015

Zevnitř

Nejhůř to asi schytaly peřiny. Byly přikryty igelitem, ale nějak jsme nepočítali s tím, že bude foukat vítr a ten igelit tak krásně vlaje...Je tu poněkud prašno.




Zvenku



Tak popořadě. Ráno přijela nenápadná dodávka z Liberce a v ní pan Žizka, co má vlasy do pasu. S ním přijelo ještě několik pánů a hned se nám vrhli na okna. Naše původní představa, že budou logicky postupovat po patrech či po místnostech, abychom měli kde přebývat, vzala za své. Okna mizela a v jeden moment v domě zůstalo jen okénko na záchodě, které neměníme. Byl to smutný pohled, asi jako na Drážďany před sedmdesáti lety. Pak ale začali pánové montovat okna nová a to už bylo veselejší.