čtvrtek 30. dubna 2015

Čarodějné lektvary a pokusy

Čarodějné blátivé dopoledne v lese




Čarodějnický slet



Přípravy probíhzaly mohutně už několik dní. Košťata byla připravena a materiál na čarodějnické pokusy taky. Pak Lenka přinesla spoustu roztodivných čarodějnických převleků a já si vybral kožich a špičatý klobouk, Madla růžový šátek a Vincent to jistil s mámou od kočárku s Herminou. Odpoledne přiletěly pravé čarodějnice s šli jsme s nimi k pramenu sv.Václava namočit košťákta, abychom mohli šířit kouzlo dobra. Docela se to povedlo, prošli jsme krátce městem a pak už hurá na pokusy.


středa 29. dubna 2015

Silák

Naše sousedka paní Faltusová bydli kousek od nás v nádherné roubence s rybníčkem na zahradě a my tam kolem chodíme očumovat kytičky. Má je opravdu krásné a dokonce jsme od ní nějaké na náš nově zřízený okrasný záhon před domem dostali. Taky jsme je hned zasadili a už si tam vesele kvetou. Ze zahradnictví v Chuchelně si pravidelně vozíme spoustu materiálu na sázení. Tuhle tam máma dělala veliký nákup a pak jsme se tam ještě museli vracet, protože nevzala zlatý déšť, který jsem si moc přál. Máme tam hortenzie, trojpuk, růže, sibiřský ibišek a motýlí keř, co má opravdu nezapamatovatelný název. 

úterý 28. dubna 2015

Příprava na čarodějnice


Tak dlouho se s Vincentem doma smlouvalo, že do školky nemusí, že může jen vystoupit z auta, všechny pozdravit a jet zase domů, až se té myšlenky chytila Madla a ve školce jsem zůstal sám. Ničemu to nevadilo, byl tam Štěpán a připravovali jsme se na čarodějnice. Míchali jsme lektvary a připravovali košťata.

neděle 26. dubna 2015

Bosopochod ke studánce



Třešňový sad


Na moje rodiče jde zase jaro. Jinak si to neumím vysvětlit. V rozkvetlém sadu se všichni chovali slušně, jenom moji rodičové se museli pusinkovat. Pán s foťákem schovaný za stromem to nestihl a pak pokřikoval, že prý ještě. Máma nemůže ve svém věku nic riskovat a táta nic opakovat nechtěl, protože jsou prý v životě momenty, které zopakovat prostě nejde. Natrhal jsem dostatek pampelišek a poprosil Lenku, aby udělalal věnec i pro tátu, ne věnec ne, královskou korunu.
Všen hledá obecního včelaře, který by to naučil i místní školou povinnou mládež.

Skřítci naboso



V lese jsme hledali skřítčí čepičky, které nás vedly k pokladu. Našli jsme toho spoustu, jejich hnízdo, domečky, znamení, směrové šipky a čepičky s poklady.

Zázemí s občerstvením



Vincent toho moc nenapochodoval, v sadu se mu nelíbilo, ale domluvil si tam rande s Evičkou a celý den se od ní už nehnul ani na krok. Má ji rád. V domečku se taky podávalo občerstvení ve formě několika vynikajících polévek a hlavně tam byl dostatek vláčků a kolejí. Vincent byl sťasten.

sobota 25. dubna 2015

S Mácou

Vyzvedli jsme si pěkně Mácu a spol na vlakovém nádraží kolem jedenácté. Nechtělo se nám domů a proto jsme vymysleli, že zastkočíme do pizzerie na jedno. Včera jsme tu seděli s Šajzem a bylo to fajn, užívali jsme si trampolínu. Ono asi vyjde levněji si tady dát sem tam pizzu s kofolou, než kupovat velikou trampolínu domů. Procházkou jsme pak doskotačili na hříště a Madla se vozila na lanovce. Krmili jsme kačeny a pobíhali po mostě. Večer přijel Pavel a doma bylo veselo. Mám rád přespávací návštěvy. 

pátek 24. dubna 2015

Dámská návštěva


Anička s Kačkou se domluvily s mámou a na dnešek u nás přespaly. Odpoledne jsme po školce jezdili na motorkách pod zahradou, umíchali jsme si tvaroh s rozinkama na wafle a zkoušeli udělat pokus s barvama. Ten ale nevyšel. Ráno jsem si dali žlutou vtipnou kaši a odvezli jsme Kačku do školy.

úterý 21. dubna 2015

Čekání na Rudu Kodra

Zdravotní procházka ke Kodrům s dědou Emilem byla jen náhradou. Měli jsme vyjít nahoru k rozhledně, ale byl takový vítr, že to prostě nešlo. 

Osypaná


Madla se cestou ze zdravotní procházky ke Kodrům na jedno (tj jednu limonádu) necítila dobře. Poslední dvě noci měla takovou něco jako asi teplotu a teď na ní koukáme a je taková osypaná. Po lehkém vyzvídacím telefonátu jsem se dozvěděl, že tady kolem řádí něstovice tj plané. Osypal se prý i Samík ze školky. Máma přemýšlí, jak taktně Máce sdělí, že jsme jí děti včera nakazili. Madla je na noc ošetřena kouzelnou mastičkou s kouzelným placebo ofektem a vůní levandule. Probíhají přípravy jako na zákopovou válku. Opravdu budeme zavření doma, budeme v posteli a budeme se moct koukat na všechny pohádky? I na Maxe? Tak to beru! Budeme monitorovat vývoj v noci. 

pondělí 20. dubna 2015

Smažení dinosauři

Po setkání s Mácou a spol na hřišti jsme přes krásné slunečné počasí zakotvili v indoor dětstkém koutku. Kam taky jinam vypustit ani ne ročního Bertíka s Herminou. Ti dva se k sobě měli až se obě matky červenaly. K jídlu jsme si jako nášup po bazénové pizze objednali smažené dinosaury se smaženými smajlíky, neboť takovou krmi často nedástáváme. Ale upřímně, jíst se to moc nedalo.
Zatím při každé návštěvě Liberce někdo slavil svátek, Hermina tu zajížděla nový kočár, Vincent slavil nedávno a dnes má svátek Marcela. Pořád je co slavit.

Bosá noha

Tady si snad trochu proma můžu dovolit. V Bosé noze se mi profesionálně věnoval majitel podniku s celou rodinou. Změřil mi nohu pomocí několika odborných pomůcek, abych si mohl vybrat. Nakonec to stejně bylo o tom, jestli modrá nebo černá. Nedokázal jsem to rozlousknout sám a odešel jsem ve svých první bosobotách Viva Barefoot. Už přes rok je nosí táta a máma obula konkurenční Ahinsa shoes (k dostání v Bosé noze). I když ty máminy jsou opravdu barevný úlet. Madla mé obouvání prospala v nejpohodlnějším místě, které našla, a Vincent se honil dokola za hopíkem. 

Zase v Liberci

No, upřímně, bylo načase, aby nás konečně zase vzali do libereckého bazénu. Nic proti Jablonci, ale prostě krajské město nabízí kvality, o kterých si provinční městečka mohou nechat tak akorát zdát. Vypravili jsme se a nechali jsme mámu uplavat kilometr a tátu jsme prohnali po Kneippově chodníku několikrát tam a zpátky. Projeli jsme s mámou červený tobogán, jednou dokonce ve trojici s Madlou. Pak jsme jako tradičně obsadili slanou masážní vířivku a následně dětské brouzdaliště s vodním hřibem a naší nejoblíbenější skluzavkou.

neděle 19. dubna 2015

Teď to bouchne...


A mám ji rád

Pod mým odborným trenérským vedením se Hermina převaluje ode dneška ze zad na bříško. Poprvé se jí to povedlo na trampolíně a drobet jí to zaskočilo. Teď už bravurně ovládla koberec a našla způsoby pohybu, které většinou končí tím, že se hlavou zaparkuje pod trampolínu a volá o pomoc. A taky je mi čím dál víc podobná. Je moje, jenom moje!

sobota 18. dubna 2015

Topivo


Přivezli nám topivo. Né to pivo, ale topivo. Dřevo, nenaštípané, listnaté a mokré. A v něm je pět dárků pro tetu Evu. Prý si něco takového už dávno přála, ale ani o tom nevěděla. Máma zase doufá, že už bude pěkně slunečno, aby táta mohl už štípat to dříví nahoře bez jako Charles Bronson ve Sedmi statečných. 

Koupel stařecká



To mytí obličejů nás samozřejmě nebavilo, ale podařilo se nám koupel pořádně napěnit a úplně jsme se vžili do dvanácti měsíčků, když jsme slyšeli:" starejte se o své věci, usmolení staří dědci, starejte se o sebe, ať vás huba nezebe!". Nás nezábla, protože jsme si připouštěli teplou.

čtvrtek 16. dubna 2015

Šminkování


Madlenka se vrátila z poslední cesty na Vysočinu vybavená vlastnoruční kabelkou a šminkama od tety Dady. Má tam tři odstíny fialových očních stínů, lesk na rty a parfém. Dnes jsem se toho konečně chopil a našminkoval je. Pak i sebe. Završili jsme to i oparfémováním za které by se nestyděla ani lecjaká žena nevalné pověsti od východních slovanů. Kdo ale mohl tušit, že ten sajrajt nepůjde umýt a že si pak Madla bude muset oči mazal Vincentovým framykoinem, kterým si teď maže boláky na obličeji. A taky z uší se mi to fialové nějak nepodařilo vypláchnout.


Padá!