úterý 31. března 2015

Lukášek

Po dramatické cestě ve sněhové vánici plné dopravních obstrukcí a objížděk dorazila Stáňa kolem poledne do Jablonce k čápovi, kde se jí hnedle kolem čtvrté narodil Lukášek. Načasování to bylo neuvěřitelné, protože o pár dní před hrozilo nebezpečí při návštěvě presidenta republiky v jablonecké nemocnici (takovou sudičku bych nedoporučoval) a následně projížděl konvoj spojenců NATO. Sice jsem na vlastní oči viděl, že sebou sanitku měli, ale nevím jak jsou připraveni na porody. A narodit se prvního dubna na apríla taky není ideální. Gratulujeme!

Tento způsob jara..


Máma mě dnes probudila a po letmém pohledu z okna jsem chtěl zůstat v pelechu co nejdéle. Nebylo mi to dopřáno, je školkový den a odjezd se neúprosně přibližoval. Táta zase vytáhl nářadí na sníh a snažil se vyprostit aspoň jedno vozidlo ze závěje. Vyprostil forda, co ještě má zimní gumy. Máma plna sebereflexe vyslovila tátovi omluvu za to, že tuhle pyskovala, že ty letní pneu na forda překáží v předsíni. Táta to pochopil jako jasné mámino přiznání k manipulativním technikám, protože mámino prohlášení, že pneu překáží, si okamžitě bravurně přeložil jako: "už dávno jsi to měl udělat". Nějak jim nerozumím. Vincent zůstal zase doma.

pondělí 30. března 2015

Govinda


Máma s tátou si užívají v Govindě, my děláme u babi pokusy a skládáme dřevo s dědou do sklepa. Taky se prý dnes v Praze bude lepit obrazová tapeta, takže jsem velmi zvědav jak si s tím rodičové poradí bez mé pomoci a podpory.

Roll out the barrel...aneb Škoda lásky



Cestou do Boleslavi jsme se na dálnici přimíchali do armádního konvoje a pomalu jsme ty vojáky předjížděli. I v tom nečase se na nás usmívali a mávali jsme si. Máma si chystala přednášku o pobytu cizích vojsk na našem území, tak jsem se snažil usnout, ale nešlo to. Prý přijeli přesně o 70 let později než měli. Dokonce měli cestou zastávku v kasárnách ve Staré Boleslavi. Krom vojáků a techniky bylo také zajímavé pozorovat kolik lidí stálo či parkovalo (!) na kraji dálnice a zdravilo konvoj za bedlivého dohledu policie státní i vojenské i celní správy.


neděle 29. března 2015

Přepadovka


Před časem strejda Jiří hlásil, že je přihlášen na pražský půlmaraton a že nemá natrénováno. Dnes přišla zakódovaná sms s fonetickým přepisem zprávy o kvalitě závodu v několika jazycích. Překonal svůj osobní rekord z loňska. Při následné gratulaci vyšlo najevo, že ujo Braňo a Monika se rekreují v Horním Maxově v rekreačním zařízení léčebny Bohnice. Operativně jsme vyrazili za nimi. Instrukce zněly: najdi červený dům u kostela. Našli jsme, dokonce jsme před ním identifikovali i ujovo vozidlo.
Rekreanti se rekreovali v přilehlém hostinci U Toníčka. Tušili jsme, že s Monikou najdeme Radka a s ujem Filipa, ale bonusově jsme se potkali i s tetou Gitou a jejím Filipem. Obsadili jsme dětský koutek a začali jsme se vytahovat s dnešním úlovkem, respective Madla se svou novou panenkou. Dámám se líbily věnečky a postupně jsme si s nimi přivodili atmosféru velikonoc. Nakonec dorazil i on, mého srdce šampion, strejda Jiří. Gratulovalo se a ujo nám udělal večeři, strejda poladil televizi a naučil nás fandit u fotbalu, naši byli červení. Na začátku jsme prohrávali, ale patnáct vteřin před koncem dali naši díky našemu fandění vyrovnávací gól. Fandění v tom okamžiku nabralo takové grády, že to Herminu probudilo. Od strejdy a od uja se toho zdá se ještě hodně naučíme.

sobota 28. března 2015

Pohoda

Den byl náročný, samé nakupování a mlsání na Waldorfských slavnostech. Ruce za hlavu, pupek ven, boty Vincent nezouvá. Panenku jsme konečně pojmenovali, je to Malý princ.

Nákupy


V místní waldorfské škole (slaví teď dvacáté výročí) se konala druhá část jarmarku. Škola byla pořádně velikonočně ozdobená, hlavně dekorace hlavního schodiště nás zaujala. Bylo to obrovské hnízdo s vajíčkama. Pak jsem potkali spoustu známých tváří a u Edity nakoupili panenky a medvídka. Edita dělá totiž nádherné panenky z ovčí vlny. Vincent s Madlou se nemohli na žádné panence shodnout, tak jsme museli pořídit dvě. Vlastně ne tak úplně, jedna panenka je kluk. Prošmejdili jsme celou školu, v jídelně jsme poobědvali, na školním dvorku poslouchali kapelu a pak se znaveni vrátli domů za tátou.  

Sbohem galánečko

Ráno jsme se kočkovali v posteli s tátou, přidal se Vincent s Madlou a nakonec se nám tam vmezeřily i Hermina s mámou. Máma z toho pak vysílením na hodinku usnula. Pak volala Lenka, že v muzeu je jarmark, a tak jsme vyrazili na lov. Hned u vchodu do muzea jsme pořídili každý košík na houby, maliny, jahody, ořechy nebo šišky. Pak jsme našli Lenku a Madla vyfasovala růžový závoj a věneček a dělala Lenčině stánku chodící reklamu. Dávali jsme jako její doprovod bedlivě pozor, aby o ten věněček nepřisla. Postupně jsem si vyžebral větvičku se včelkama z šišek a vlny (později jsme ji věnoval tátovi), tři vlněné zajíce a jednoho trpaslíka z vlny. Naskládal jsem do košíčku a modlil jsem se, aby ten pán s harmonikou už přestal hrát. Máma se tam zasekla a vydržel jsem jen Sbohem galánečko a Když jsem šel z hradišťa, pak jsme už fakt museli jít.

pondělí 23. března 2015

Vandal

Nějaký vandal nám poškrábal lak na autě. Byl jsem podroben výslechu, ale já to nebyl. I když považují vcelku za zákeřné, že se vandal podepsal mým jménem a dokonce napodobil můj rukopis. Zločinci jsou velmi zákeřní.

Libosad



Libosad je park nedaleko města Jičín a to severovýchodním směrem. V první polovině 17. století byl nedaleko města Jičín v obci Valdice vystavěn kartuziánský klášter. Majitel jičínského panství a mámin celoživotní oblíbenec Albrecht z Valdštejna nechal v místech mezi tímto klášterem v roce 1630 až 1634 a městem Jičín vybudovat barokní letohrádek s velkou zahradou a oborou. Z Jičína k letohrádku nechal vysázet čtyřřadou lipovou alej, jejíž délka dosahovala 1,7 kilometrů. V aleji rostlo kolem 1000 stromů. Před návštěvou rakouského císaře Františka I. byl letohrádek přestavěn v klasicistním slohu. V pozdějších letech nebyl letohrádek využíván a zcela zchátral. Park přiléhající k letohrádku nesoucí název Libosad je složený ze tří částí. Horní část parku hned za letohrádkem se pyšnila pěknou parkovou úpravou včetně několika altánků, vodotrysků a celou řadou květinových záhonů. Dolní část parku dále od letohrádku byla využívána užitkově a na tuto část navazovala obora. V parku rostou jak jehličnaté stromy a to modřín, smrk či borovice tak i listnaté stromy. Zajímavostí mezi listnatými stromy je dřezovec trojtrný, velký topol bílý, vzácný jasan zimnář a malebnost parku dokreslují červenolisté buky lesní. Park je chráněným územím a jeho rozloha je 2,016 hektarů.

Jak jsem se dočetl, v roce 1903 proťala park železnice a hnedle nám to žlutý vlak demonstroval. Našli jsme nádhernou kavárnu, ve které přádají čtení národních pohádek v peřinách. Tento pátek to budou pohádky ze Srbska. Sbalíme peřiny a jedem. Aničku tam do ruky kousla černá kočka a s dvojčatama jsem se v parku pohádali o to, kdo bude mámu držet za ruku. Má těch rukou málo. Jo, a kterým směrem je les Řáholec?

Padá!