čtvrtek 26. února 2015

Náš Hip Hop



Madlenčina touha po tanci v nových šatičkách byla tak silná. že jsem začali hledat kde se tady někde v okruhu cca dvaceti kilometrů dá tančit. Taneční škola, kterou máma našla na internetu v Jablonci, se zaměřuje na hiphop, což nevíme přesně co je a v naší věkové kategorii je to vlastně jedno. Ze školky jsme vyrazili plni očekávání směr Jablonec. Taneční hodinu jsme skoro zmeškali, dorazili jsme na závěr kdy cvičitelka používala bonbonu jako nástroje motivace a v tom okamžiku jsem pochopil, že sem chodit nebudeme. Dvojčatům do tak nějak nedocházelo. Cestou domů jsme se stali oběťmi experimentu. Máma už v Liberci s dvojčatama a před tím se mnou v Praze přišla s teorií, že žena na pár měsíců po porodu ztrácí orientační smysl. Příroda tomu asi tak chce, aby se nevzdalovala od rodinného krbu. A je to tak. Zabloudili jsme až na Boučkův statek, bouřlivě jsme se přivítali s Lubošem, Hermína bylo ve všeobecné hospodské vřavě obdivována za tvrdý spánek a my vyfasovali každý notnou dávku cukrů, abychom už nemysleli na to taneční fiasko.


středa 25. února 2015

Jaro dělá pokusy


 Mám tu z Davidovy knihovny ze Suché několik knih pokusů a tohle jsem už zkoušel několikrát, ale to neomrzí. Tentokrát jsem vědě obětovali med, vodu a řepkový olej.  Největší zajímavost bylo hledat a přinášet věci, které bychom mohli do té směsi hodit a hlavně uhodnout, v jakém patře se zastaví. Něco plave na oleji (speciální dík to víno, protože korek plave krásně), korálky plavou na vodě, něco na medu a porcelánové prasátko pro štěstí zahučelo rovnou úplně na dno. Máma to pak vylepšila šumivou tabletou s hořčíkem a rajčatovým protlakem.

úterý 24. února 2015

Školkový den

Ráno doma byla trošku před odjezdem scéna, dvojčata řvala, že nemají ráda školkový den. Vincent byl na poslední chvíli vysazen z auta a nejel s námi. Bylo to nervózní ráno. Ve školce už z nás vždycky negativní myšlenky spadnou. Dnes jsme vyrazili do lesa hledat zbytky sněhu (na Komárově je ho tolik, že jsem ještě před odjezdem ráno stačil projet svou dráhu i se skokánkama na bobech). Pak jsme hledali houby a kytičky, okoukli jsme hnízdo a natahovala jsme lana mezi stromy.
A ten netopýr, to je můj nejlepší kamarád Štěpán.





pondělí 23. února 2015

Míry a váhy

20kg 107cm
15kg a 92cm
13,3kg a 88cm
4,35kg a 57cm

To vše dle aktuálního měření naší nové paní doktorky v Železném Brodě. Taky jsme jí předvedli jak vidíme, kreslíme a tak dál. Bylo to docela příjemné a i na to očkování přišla řeč. 

neděle 22. února 2015

Já to nebyla!

 
Nechápu co mámě pořád vadí. Dnes jsme si vzali s dvojčatama vodovky nahoru do pokoje a malovali jsme na karton dránu pro autíčka. Pak jsem si odešel povídat s mámou dolu a dvojčata se nahoře sama docela dobře bavila, což jsme nevěděli. Pak přišli do kuchyně a tvářili se nenápadně, což je vždycky podezřelé. Poslali jsme je umýt si ruce, a to se asi nemělo stát bez dozoru. Madla zatvrzele odmítala převzít odpovědnost za čerstvé otisky dlaní na zdi a Vincent pak uklouznul a jak plakal, rozmazával si to válečné malování čím dál víc. Ještě, že vana není daleko. 

sobota 21. února 2015

Delfín

Plán byl jasný, vyložit tátu v Loužnici, nabrat tetu Oli a pokračovat do bazénu a do sauny. První část se podařilo uskutečnit, druhou už ne. Zůstali jsme v Loužnici všichni. Táta se Zbyňkem dělali stoleček do našeho pražského bytečku a zbytek naší rodiny dělal společnost tetě Oli. Madla vyloupila Simčinu zásuvku se sponkama a já objevil fixy na textil. Teta Oli k nim dodala bílé triko a děda Béďa vytvořil šablony, pomocí kterých jsem si dopředu na hruď nastříkal českou vlajku a dozadu delfína. Vincent zdokonaloval své cirukusácké dovednosti a zvládli jsme i krátkou procházku.







pátek 20. února 2015

Školkový den



Včera jsme zase jako jeden muž hlásili, že do školky nepůjdeme. Pak se ukázalo, že jsem si ve školce nechal minule boby, a nemám na čem jezdit. Změnil jsem tedy názor a do školky jet chtěl. Nenašel jsem u rodičů pochopení, prý si je vyzvedneme dneska. Ráno to vypadalo, že pojedeme bez Vincenta. Hlásil své obligátní: "nemám rád školkový den", ale když se po telefonu ujisti, že ve školce je Evička (máminu slovu se nedá věřit, tuhle Evičku slibovala, a nebyla to pravda), nechal se přemluvit a do školky jel. Máma odpoledne přijela brzo a ti dva byli ještě zabalení v hamakách a odpočívali. Dali jsme si s Evičkou a s Ditou kafíčko na zápraží a užívali sluníčka. Madlenka spala ve svém baletovém úboru, který měla natažen přes kalhoty a přes mikinu. Je to budoucí balerína. Já cvičil rovnováhu na polínku, co se přes něj přehodí kus prkna. Ujíždělo mi to pod nohama. Pak jsme nasedli a hurá za tetou Oli.

čtvrtek 19. února 2015

Jooooooo!

Hermine teda voda vůbec nevadí, ba přímo naopak.

Angelina ballerina



Speciální dík tetě Evě, z Madlenka bude teď alespoň nějakou dobu balerina. Jenom se nemůže rozhodnout kterou sukýnku si vzít. Má růžovou, bílou, červenou a červeno-černou. Musíme najít kde se tu tancuje a třeba vytvoříme díky tomuto úspěšnou sourozeneckou taneční dvojici..nebo dvě dvojice, to by u nás taky vlastně šlo.

úterý 17. února 2015

Tajná mise



Úkol zněl jasně: dostat nás ven a nakrmit nás něčím nesladkým. Vyšli jsem obsadit sousedící čínskou restauraci, asi abychom jim vykompenzovali, že hostům radíme, ať si gastronomickou stránku Prahy užívají jinde. Máme s Vincentem oblíbené cosi ve sladkokyselé omáčce, Madla jí suchou rýži a máma si dává rýžové nudle s bůhvíčím. Na odchodnou dostáváme lízátka. Vlastně jenom někdy. Poslední dobou se nás rodičové snažili dostat ze dveří před tím, než zaplatili, abychom právě ta lízátka nedostali. Ale dnes na nás máma byla sama. Pochutnali jsme si a s tyčkama v zubech jsme čekali, až se pro tátu umíchá luxusní horká čokoláda, kterou jsme mu v zápětí doručili. Vzali jsme Herminu do šátku a vyrazili na hřiště do Stromovky. Dlouho jsme tu nebyli. Cestou jsme šli kolem planetária a když jsem teď v tom planetovém období, tak jsme jukli dovnitř a šli rovnou na výstavu. Takže jsme zkoušeli naší tíhu na jiných planetách, tíhu plechovek s kokakolou, míchali jsme barvy a okukovali Jurije, ale hlavně jsem se dvakrát projel ve vozítku po povrchu měsíce. Máma mi přidávala plyn, protože jsem nedosáhl na pedály, ale moc jsem si to užil. Jel jsem za planetou Zemí, která byla vidět na obzoru a bylo modře krásná. A taky jsme s Madlou trochu naštelovali orloj.

pondělí 16. února 2015

To je mi pěkné probuzení, to je mi pěkné ráno

Máma s Herminou a Madlou spaly v horní komůrce a kolem druhé ranní se k nim s velkou pompou přidal i Vincent. Já chrupkal dole s tátou. Ráno si máma chtěla přispat, ale ouha, Madla objevila kolíčky a nebo to byl Vincent? S kolíčkem na vlasech Madla i odjížděla. V bandasce má knoflíky. Filip s tetou Dadou odjeli už včera, prý kvůli nám nemůže zameškat ani jeden den školy. Vyrážíme ku Praze a těšíme se na náš byteček. Dlouho  jsme tam nebyli, možná se dostaneme i do Stromovky, jako loni toto dobou. 

neděle 15. února 2015

Pozdrav z Hané😊


Když si teta Dada hraje a žasne, jak to rosteme, tak i tuhý led roztaje, až ty fotky najdeme!😊

Komentář redakce: Teto Dado, mělas s námi zůstat na Vysočině. Co na tom, že se v pondělí jde do školy. Nebo alespoň Filip tu mohl zůstat. Z Tvého příspěvku viz výše jasně vidím, že se doma už nudíš. Přijeďte k nám :-)
Jo, a proč tam jsou ty otazníky?

Pavel v médiích


Jen co máma zasedla ve Štěpánově na gauč a seznámila naší vysočinskou rodinnou větev s Herminou, volala Máca. Vlastně ani nevím, co probíraly, ono je to vlastně jedno. Hned potom jsme začali listovat přílohou Práva z cca 16.ledna a hele, koukám, koukám, a na obrázku Pavel s Márinkou. Hned jsem je poznal!

Klokani


On celý ten areál v Měšicích je zajímavý a určitě se sem zajedeme podívat, protože to chci taky vidět. Hlavní jsou koně a poníci, je tu jezdecká školička. Krom toho tu ale chovají lamy, oslíky, kozy, kachny, husy, holuby atd ale hlavně taky dva klokany. Jmenují se Ping a Pong. Když je venku nevlídno, dá se posedět a pohrát si v jurtě (mají tam i pravé indiánské mokasíny, obrázek redakce přikládá Máce pro inspiraci) a když vykoukne sluničko, dá se vykouknout ven na hřiště. Je tam pěknej holubník!




Koníci



 Po noci v Boleslavi u babi a u dědy se dámská část naší rodiny rozhodla vyjet za tetou Evou a za Sárou do Měšic, kde se obě jmenované dámy věnují jezdectví. V Měšicích je zámek, ve kterém funguje nemocnice. Tam dali kdys do pořádku páteř dědy Emila, že mohl vstát z kolečkového křesla a zase chodit. Hnedle u stájí s poníky potkaly Sáru připravenou hřebelcovat svého bílého poníka. Teta se už věnovala své Veverce. Tak se jmenuje ten strakatý kůň. Jezdilo se v hale, protože venku sice nemrzlo, ale foukal docela ostrý vítr.

sobota 14. února 2015

Bol

Po našem slavném odjezdu vlakem z Libně směr Vysočina odjela máma s Madlou a s Herminou do Boleslavi. Ujo s Fipem někde daleko lyžují a plesají, strejda Jiří plánuje slavnostní oběd v Benešově, takže naplánovat brunch se mámě bez nás nepovedlo a to je jedině dobře. Hermina pózovala dědovi na fotkách a chechtala se na babi Mirku. Čeká jí první noc v Boleslavi.