sobota 31. ledna 2015

Hodinky




Dědovy narozeniny se lehce zvrhly v dávání dárků dvojčatům. Madlenka operativně rozšířila svůj výčet růžových věcí, které je třeba pro ni pořídit. Krom kočárku, mimi, telefonu, hřebenu, zrcadla, potřebovala i růžové hodinky. Vincent se přidal, že on chce zelené. A tak děda na chvíli zmizel ve sklepě a vynořil se zase s hodinkama všech barev. I já dostal parádní armádní hodinky s kompasem. Madla s Vincentem se rozhodli pro hodinky na obou rukou současně a teď je několik dní budou odmítat sundat a budou s nima i ve vaně. Hodinky nejdou, a tak si je Vincent sám šteluje. Večer, když se setmí, hlásí, že je večer a musí se jít spát. Má recht, dobrou!

pátek 30. ledna 2015

Děda slavil narozeniny



Děda Emil je zrozen ve znamení vodnáře. Tak nějak to vyšlo, že tento pátek nikdo zásadně nemarodil ani nechrchlal, tak jsem se vydali na výlet do Boleslavi. On děda totiž slavil 70. narozeniny. Protože jak známo je v Boleslavi stále jaro, vzali jsme sebou kolobežky a konečně jsme s nima mohli jezdit venku. Je tu parádní rovinka, takovou na Komárově těžko pohledat. Pro Herminu to byla první návštěva, musela se seznámit s Barrym, Baruškou, kočkama a večer i s tetou Luckou. Pak vypukla oslava a bylo třeba sfouknout svíčku. Dalo to fušku, musel nám pomoci i Barry. Pak babi vyprávěla pohnutý životní příběh dědy Emila pomocí ilustrovaných perníčků. Bylo v tom hodně šifrování, nejsem si jist, kdo to vše pochopil. Já moc ne. Ale sranda to byla, to zase jo. Vincent pak únavou usnul Martínkovi na rameni.

čtvrtek 29. ledna 2015

Plaváček připraven


Hermina osedlala veliký prádelní koš a těší se, až vymyslíme místo a způsob jak ten koš zavěsit, aby se v něm mohla i pohoupat. Napadl sníh a Madla odmítla jít do školky, ostatně v úterý to samé odmítal Vincent. Asi potřebují čas od času den s mámou. Na Kozákově se lyžuje a nejvyšší čas oprášit moje staré lyže a zjistit, komu z naší mladší generace padnou. A já budu samozřejmě  potřebovat lyže nové, případě přejdu rovnou na mámin prehistorický snowboard, co se nám válí na půdě. Hermínka to bude hlídat ze zálohy z polohy ležícího střelce v proutěném koši.

neděle 25. ledna 2015

Kočkování a cirkusové kousky




Začalo to vlastně nenápadně. Ujo Braňo volal, že by se na nás v neděli přijeli podívat a možná prý přijede i strýc Jiří. Dorazili když jsme zrovinka dali péct bábovku ze strouhaných jablek na motivy receptu od tety Áji. Jiří přivezl italskou bábovku a Filip vybalil pistáciový dort. I ta šlehačka v něm byla pistáciová. Dort jsem slavnostně nakrojil hned po té, co jsme sfoukli svíčky, jen tak cvičně. Byl úžasný! Pak se rozproudila volná zábava a zhruba za půl hodiny jsme skákali Jiřímu po břiše a vozili se ujovi na zádech. Prý bychom si měli otevřít rodinný cirkus, ohodnotil naše vlohy ujo. Měli bychom zajímavých čísel víc. Krom mámy v roli vědmy bychom mohli nabídnout i krasojízdu a thajskou masáž. Byly momenty, kdy se zdálo, že strejda Jiří má slzy v očích. Z obrázku vidím, že kombinace Vincenta skákajícího mu po rozkroku s Madlou šlapající strejdovi po obličeji asi nebyla úplně příjemná. Ujo pak předvedl svou býčí sílu a začal s námi kroužit nad hlavou, címž přímo ohrožoval koule na starožitném lustru. Vincent rukama nakrájel bábovku a pokusil se s ní uja neúspěšně udávit. Vzpomínalo se na mé dětství a to jak jsem kdys hrál nedobrovolně Jánošíka a skákal přes oheň, jak u Kodrů nalévají malého panáka zelené za osm korun a jak je to krásné, když se hospoda kombinuje s kravínem a prasečákem. Z Kodra bude jednou vyhlášená turistická destinace, asi jako již neexistující hospoda U Freda v Loužnici.



středa 21. ledna 2015

Tátův dort



 Táta se na své narozeniny postil. A postit se hodlal i dneska, ale co jsme měli dělat s tím dortem, který jsme pro něj skoro tak říkajíc upekli? Madlenka vstávala proaktivně kolem šesté a šla se na nás dolů podívat, jestli táta ještě spí, aby jí vybalování dortu neuteklo. Pak si musela ještě počkat do snídaně, ale dál už to táta odkládat nemohl. Slavnostně nakrojil. Při té příležitosti se naskytla unikátní příležitost vyfotit nás čtyři tátovi potomky dohromady. Je to historicky první fotografie tohoto druhu. Záběr se dokonce podařilo zopakonat několikrát.

úterý 20. ledna 2015

Přestěhováno

Z kuchyně zmizel gauč a místo něj vzniklo krásné pracovní místo pro malování a kreslení na tabuli a na dlouhý papír. Na tom gauči se akorát shromažďovaly haldy věcí a stejně si na něj pro ty hromady nebylo kam sednout. Ráno jsme jako jeden muž sabotovali školku a dnešní slavnostní den jsme chtěli prožít celý s oslavencem. Určitě je moc rád. Je to tu teď světlejší a útulnější. Taky tu s námi pobyl ten pán přes okna, jsem zvědavý jestli se s mámou nakonec dohodnou a jestli se opravdu dožiju nových oken.

pondělí 19. ledna 2015

Vše nej, táto!

Máma je zřejmě pod vlivem pravého gentlemanství Willyho Foga, protože při výběru vhodného narozeninového daru pro tátu jsme se zamýšleli, co potřebuje pravý gentleman kalibru našeho táty. Holení na mokro má v malíku, ale bradu si pěnil a vous holil umělými stětinami. Proto jsme mu vybrali mokré holení z pravého jezevce s mýdlem s vůní santalového dřeva. A taky jsme ho rovnou svátečně namydlili a oholili.

neděle 18. ledna 2015

Miminko

Madla se dožaduje spaní s mámou a leze do Hermininy sedačky. Občas to vypadá jako vývojový regres, ale jen do té doby, než se zaposlouchám do debaty, kterou dvojčata vedou. V té sedačce Madla cestuje, většinou vlakem nebo lodí. Minule se dohadovali, že pro tátu koupí hausbót. To jim poradila máma. Plujou i ve vaně, jako tučňák Pablo, co na kře doplul od jihu až za rovník do teplých krajin. Asi je taky poznamenalo cestování Willyho Foga všemi dopravními prostředky. 

Sluneční soustava

Jupiter ma měsíce, Saturn prstenec a země je třetí v pořadí.
Zápis do školy mě velmi motivoval. S tátou nás zaujal pan ředitel Milan, protože z první dobré odhalil, že uvažuji v hlubokých souvislostech a vyjadřuji se v rozvitých souvětích. Štěpán bude průběžně chodit do školy sem tam na kukačku a já se budu rád přidávat. Planety jsem si popsal jmény. Opisoval jsem je z patřičné stránky Velké dětské encyklopedie. Tam je spousta zajímavých věcí, někdy do ní taky nakoukněte!

čtvrtek 15. ledna 2015

Zápis

"Já jsem tady na ten zápis", hlásím už ode dveří. Vstoupili jsme do ZŠ Všeň a jsem netrpělivý, abych už byl zapsaný a mohl sem chodit. První šel na řadu ale Štěpán. Měl jsem čas blbnout s Amálkou. Honili jsme se a táta hrál venku na schovávanou s Madlou, která odmítla jít dneska do školky, protože je prý už velká. A Vincent zůstal pro změnu doma s mámou. Táta se zrovna někde schovával, když jsem přišel na řadu. Jakmile jsem byl hotov, vyhledali jsme s panem ředitelem tátu. "Tady pan ředitel chtěl vědět, jak vypadá můj táta, táto", hlásím a ukazuju prstem na ředitele. "Házeli jsme si míčem", dodávám. "V ředitelně?" diví se táta. "Ono se to vlastně nesmí, podle školského zákona", znejistěl ředitel. Taky jsem chodil po lavičce, kreslil domeček, ale zapomněl na něj namalovat pětku, což mě zpětně mrzí, ale namaloval jsem i tátu a sebe. Jo a pan ředitel nechtěl slyšet "znám křišťálovou studánku", jak mi doporučoval táta, ale naopak tu moji vlastní tvorbu o lodích a pirátech. Táta je pozadu. Z půlhodinového zápisu byla skoro hodina. A táta mezitím napráskal, že moje nejoblíbenější hračka je sekyrka a tátova vrtačka a že jsem hodně cestoval po exotických zemích. Štěpána zápis nenadchl tak jako mě. Prý to bylo hloupé. Házet míčem a chodit po lavičce umí každé malé dítě, kvůli tomu do školy chodit prý rozhodně nebude. Jenže Štěpán má dvě starší sestry, a tak o škole už něco ví. Ale toto je prý jiná škola, tvrdí táta. Ředitel chodí bos a na svačinu se podávají domácí čokoládové dortíky. Jen dneska nějak chyběly...

středa 14. ledna 2015

Lokomotiva Tomáš

Dnes jsem kreslil fixama, na dalším papíru jsem pak vytvořil Emily a Jamese. Těšíme se až se vrátí táta z Prahy, jel do bytečku a my tu vegetíme se mámou. 

úterý 13. ledna 2015

Muff


Hermina udělila dnes poprvé audienci. Nepočítám návštěvy v porodnici. Muff dorazila odpoledne s malou Eliškou, která se učí teprve chodit. Držel jsem jí za ruku a chodili jsme spolu kolem dokola. 
Procházku venku jsme vetovali a procházeli jsme několik beden, které máma snesla z půdy. Samé dětské oblečení. Muff dorazila dřív a s máma v koloně vozidel pro nás zajely do školky. Náš autobus jel totiž na technickou kontrolu a s Herminkou se do auta už nevejdeme, pakliže ji nechceme posadit na sedadlo smrti, kde by jí i při malém nározu mohl vážně ublížit airbag. Nahoru jsem se svezl s Muffem jejich vozem a vyfasoval jsem pytlík bonbonů s lákavým jménem kyselé mozky. Mňam! Pod vánočním stromečkem vyrostla najednou přebalovací laboratoř pro Herminu.


neděle 11. ledna 2015

Pekli jsme


Napadlo to Vincenta když byl táta na nákupu. Máma oprášila recept od Kačky a Áji a z vlastní invence přidala kus tvarohu. Odměřování taky bylo od voka, takže nakonec to vypadalo jako bábovka a díky strouhaným jablkům, skořici a tvarohu to chutnalo jako zemlbába alias žemlovka. Vincent to pocukroval malým sítkem a nakrájel. Nakrájel to tak důkladně, že původní tvar bábovky by v tom někdo marně hledal. Táta pak přivezl k jablkům i hrušky, mandarinky a banány a jdeme připravovat další vitaminovou bombu. 

Cestopis

Zatímco Vincent se zdá se dobře adaptoval na týden bez mámy a s přehledem spí nahoře s tátou, my dva s Madlenkou si ten čas bez mámy musíme vynahradit. Proto odmítáme od mámy odejít a hlavně v noci jí nepustíme ani na krok. Spíme spolu dole na dvoulůžku v pořadí zprava Madlenka, máma, Hermina a já. Nutno říct, že se Madla naučila spát celou noc a nemívá už své plačtivé záchvaty. Mámu budíme jen sem tam rotováním v posteli a pak ji někdy budí Hermina. Včera dobrala Hermina antibiotika a je v doléčovací fázi. Zatím s ní nechodíme ven ani mezi lidi, aby na ni nikdo neprskl žádného dalšího bacilouše. Sedíme doma, hrajeme si s vláčkama na dráze a s novým Bleskem McQueenem na dálkové ovládání. A taky sledujeme znovu cestu Willyho Foga z Londýna přes Paříž, Brindisi, Rudé moře, Bombaj, Kalkatu, Singapur, Hongkong, Yokohamu, Hawaii, Mexiko, San Francisko, Chicago, Nový York a Liverpool zpátky do Londýna. Kreslíme si to na mapu světa.
Probíráme u toho dopravní prostředky (poznám plachetnici od kolesového parníku a umím je nakreslit), tradice jako třeba upalování vdov v Indii, soudnictví, obdivujeme chování dokonalého gentlemana a začínám tušit něco o časových pásmech, ale smysl to moc nedává.
Když nemá máma v náručí Herminu tak se u ní střídáme a mazlíme se. Jsme rádi, že jsme zase spolu.

sobota 10. ledna 2015

Nová generace

 Mletí šťávičky už není co bývalo. Teď do toho fušujou mladší, to je jinej svět. Já té mladé generaci nerozumím, všechno dělají moderně a nedrží se mých metodologických pokynů. Co já zvládal sám, na to jsou oni dva. Mrkev krájí na malá kolečka úplně nesmyslně. Tohle za mého mlada nebývalo. Kam ten svět spěje?...Přenechal jsem řemeslo mladším.


Dedeček slavil

Dědeček Jara slavil 2.ledna narozeniny. Významné narozeniny, teď je mu devadesát let. Je z něj kmet. Strejda Lejda jej obdaroval fajfkou a tabákem s vůní sušených švestek a dědeček si na tu slávu oblékl slavnostní župan z Thajska. Je to štramák. Oslava je domluvena na neurčitý termín někdy z jara, až bude pěkně a teplo. Oslavíme to na zahradě nějakou grilovačkou. Prozatím přejeme hodně zdraví a ať Ti, děde, fajfka chutná!

pátek 9. ledna 2015

Malování ve sněhu




Když teď máme mámu doma, nechtělo se mi ráno opouštět domov. A Vincentovi taky ne. Do školky vyrazila Madla sama a překvapila všechny tím, jak krásně to sama zvládla. Malovali na sníh, což je oblíbená aktivita. Později jsem svého rozhodnutí nejít do školky litoval. Vincent jel s tátou do liberecké knihovny pro novou várku knížek a já zůstal s mámou a s Herminkou sám doma. Však máme co dohánět. Rád Herminku chovám a mazlím se s ní.



čtvrtek 8. ledna 2015

Srdceryvné příběhy z nemocnice a návrat domů

Herminku měli propustit z nemocnice do domácího ošetřování už včera, ale při velké vizitě pan primář změnil názor. Ve vedlejší pokoji ubytovali chlapečka, za kterým nikdo nechodí. Ostříhali mu vlásky a nasadili ponožky na ruce, aby se neškrábal. Vši a svrab jsou potvory. Na usnutí mu máma pouštěla krtečka na počítači přes sklo. Po týdnu pseudosoukromí na proskleném pokoji, kde byla Herminka jen s mámou, odpoledne přibyla paní s holčičkou Aničkou. Anička je z dvojčat a její dvojče Eliška je zdravá doma s tatínkem. Narodily se v 30.týdnu těhotenství. Když Aniččina maminka mámě vyprávěla o narození svých dvojčat, rozklepala a rozplakala se. Máma má pro matky dvojčat pochopení, okamžite vytasila tabulku čokolády a paní bylo líp. Pak paní i s Aničkou odstěhovali na nadstandardní pokoj a mámu do pokoje vedle, kde bydlela paní s ročním Šimonem a miminko Danuška. Danušce je pár měsíců, doma má devět sourozenců, v nemocnici není poprvé a nikdo za ní na návštěvy nechodí. Danuška má kašel, rýmu, pupeční kýlu a opruzeniny. A taky není kdo by jí pochoval a utěšil, když pláče. Máma ani spolubydlící na pokoji to dělat nesměly, protože od toho je ošetřující personál. Takže obě dvě, máma a Šimonova maminka, od večera do čtyř hodin do rána nemohly spát a poslouchaly, jak to nešťastný miminko nemůže dýchat kvůli rýmě a pláče. Herminka to naštěstí prospala. Dnes půjdou domů, prý i kdyby si měly umotat lano z prostěratel a vzít to oknem. Nakonec si pro ně kolem poledne přijel táta o odešly dveřmi. Hurá domů!

středa 7. ledna 2015

Bramborové šílenství

Táta nás drží stranou počítačů, sám nepočítačuje, tak vymýšlíme, co dělat. Vrhnul jsem se na stříhání skládaček, mám jich asi tisíc a táta práci s uklízením drobných papírků. Je jich asi tuna. Dnes jsem si vzpomněl na bramborová tiskátka a táta na brambory z Vysočiny. Jsou velké a konečně je zužitkujeme. Máme bizona, co vypadá jako sob, včelku, co se tváří jako vosa, tučňáka, co připomíná krtka, žraloka v podobě neznámé fosforeskující ryby, orla, co je úplně jak z pohádky o Krtečkovi, a pak věrohodného pavouka křižáka, plachetnici, něco jako komára a líbající se labutě. Zábava na večer hotova, k večeři rýže od rána.

Mít kliku

Madla: "táto, budu dělat bobek."
"Nočník je tamhle."
"Bobek bolí, je velikej," reportuje Madla. "Vincku, cítíš bobek?"
"Ne, mám kliku," odvětví Vincent.
"Co?"
"Mám kliku. Víš, co to znamená?" poučuje Vincent.
"Ne."
Vincent: "to znamená, že mám štěstí, že necítím. To je mít kliku."

úterý 6. ledna 2015

Tříkrálová sbírka


První dva týdny v lednu probíhá Tříkrálová sbírka. Peníze od lidí na ulici, často od nevěřících, vybírají děti, tři králové. Výtěžek církev využívá pro chudé a bezmocné. V Česku běží Tříkrálová sbírka. Trvá od prvního do čtrnáctého ledna a organizuje ji Charita, katolíci. Potkáváme na ulicích obvykle tři děti s korunou na hlavě, které představují tři krále, případně tři mudrce, kteří se po jeho narození přišli poklonit malému Ježíškovi do Betléma, do chlíva. Nábožensky to jsou Vánoce číslo dvě. Svátek Tří králů (připadá na šestého ledna) je v katolické tradici svátkem Zjevení Páně. Křesťané slaví příchod Boha na zem, mezi lidi. Nikoli v nějaké zázračné podobě, ale v podobě bezbranného dítěte nemajetných rodičů. Novorozenci v plenkách, který nedisponuje žádnou mocí, se jdou poklonit mudrci. Dnes bychom řekli "vědci", kteří z pohybu a postavení hvězd spočítali, že se v Izraeli narodí velekrál, král králů. Svátek je vyznáním víry v Ježíše, v Boha, který přichází, nezůstává někde „na nebi“, oddělen od lidí, vzdálen.










Dnes většinou už jen katolíci si na Tři krále píší (správně posvěcenou křídou) na dveře nápis K + M + B + 2015. Vykládá se to lidově jako jména oněch tří králů, tedy Kašpar, Melichar a Baltazar. Ale správně, tradičně, církevně je to C + M + B +, čili Christus mansionem benedicat – Kristus ať obydlí žehná. Míněno v nastupujícím roce. Tři plus jsou tři křížky a symbolizují svatou trojici: Otce, Syna a Ducha svatého. 
Dopoledne jsme s Evičkou bobovali a navštívili naše oblíbené ovečky. Odpoledne jsem s většími dětmi vyrazil do Semil a proloboval si, že ponesu kasičku. Krásný zimní den.