středa 31. prosince 2014

Šťastnej a veselej!

Silvestra  jsme trávili rekonvalescencí u pohádek. Hlavně u cesty Willyho Foga kolem světa za 80 dní. Odpoledne se stavili děda Emil s babi Mirkou. Poseděli jsme chvíli v kuchyni a já se radoval z vůně čerstvého guláše. Odvědl jsem babi i dědu nahoru a ukázal jim novou vylepšenou a sofistikovanou vláčkodráhu. Taky jsme s tátou koupili dvě nové lokomotivy, Henryho a jednu černou, kterou Vincent pojmenoval Toby. I tak budeme potřebovat víc kolejí, výhybek a zatáček. Máme na to ale malý pokoj. V obchodě mi řekli, že víc mašinek budou mít až příští rok a já byl smutnej, dokud mi máma nevysvětlila, že dnes tento rok končí a zítra začne rok nový. Taky že večer bude ohňostroj. Těšil jsem se a vydržel jsem až do půlnoci. Byli jsme s mámou a s Herminou nahoře sami. Dvojčata usnula dole u táty a Herminka to taky zalomila. Měl jsem mámu pro sebe a kolem půlnoci jsem vyfasovat mikinu a otevřeli jsme si dveře na balkon. Sousedi nad náma se do toho pořádně opřeli. Bouchalo to, kouř a smrad nám šel přímo do pokoje a já se začal bát, aby nám to nezapálilo domeček. To bych nerad. Pak to bouchalo čím dál víc a já se začal víc bát. Zatáhli jsme s mámou závěsy a stulili jsme se k sobě do postele. 

sobota 27. prosince 2014

Hermina

Jméno Hermina vzniklo ze staroněmeckého jména Herman s významem „válečník“, „bojovník“. Jméno Hermína existuje i ve slovenštině. Anglická a německá podoba jména je Hermine. Francouzština jméno užívá jako Germanie. Poláci jméno znají jako Herminia nebo Hermina, podobu Hermina užívají i Švédové a Maďaři. Mezi nositelky jména patří například Hermína Franková, česká spisovatelka a scénáristka. Jméno nosila i česká herečka Hermína Vojtová nebo Hermína Týrlová, režisérka, která se stala spoluzakladatelkou českého animovaného filmu.

Další významnou (byť fiktivní) nositelku tohoto jména se nám podařilo objevit v odkazu našeho génia Járy Cimrmana v jeho stěžejní gerontologické práci, nesoucí výmluvný titul "Poslední profese". V ní Cimrman důkladně rozpracoval metodiku žebrání. Pokud jde o celkové chování, Cimrman klade důraz na takt, i když jistý stupeň drzosti připouští - jinak by se žebrák těžko prosadil. Ale zároveň varuje: při žebrání zásadně nevyhrožujeme. To bychom se již dotýkali tenké hranice, kde končí žebrání a začíná loupež.

Pro žebrání doporučoval příhodný příběh a jako námět uváděl například osud umělkyně Hermíny Froditové. "Milostpane, když se na mě dnes díváte, jistě byste neřekl, že jsem býval umělkyně. Jmenuji se Hermína Froditová a vystupoval jsem pod uměleckým jménem Herma Frodit. Celý život jsem se nemohl rozhodnout, mám-li se oženit či vdát. S léty ubývalo nápadníků i nápadnic, umělecky se mi také přestalo dařit, až jsem skončil v panoptiku jako stará vodní panna."

První a druhá noc v novém bytě

Přivezli jsem si holky domů. Čekal jsem jak se bude Hermina rozkoukávat a jak jí všechno ukážu a provedu ji tady, když je to její rodný dům, a ona celé odpoledne a večer prospala. Ustlali jsme mámě cvičně v kuchyni, protože je tam nejtepleji a my všichni jsme se nasáčkovali vedle do tátovy postele. Logisticky to byla výzva, protože zabíráme samozřejmě daleko víc místa než táta sám. I tak se k ránu vplížila do mámina pelechu Madlenka. V noci byla vichřice a zdá se, že po cca dvanácti letech v mámě konečně uzrála myšlenka, že by si tento dům zasloužil přeci jenom nová okna. Od těch původních dost táhne. Ráno byla o Herminu tahanice,protože chovat ji chceme všichni. Taky jsme se těšili, jak jí napustíme tu její srandovní vanu a vykoupeme jí. A ono zase nic, prej pupíček sem a pupíček tam...V noci měl Vincent horečku a solidárně se přidala i Madla. Jsou pěkně nastydlí a pořád jim utírají nosy. Zase se řeší logistika spaní. Tentokrát v patře. Nakonce to dopadlo tak, že horečkou trpící vyžadovali máminu přítomnost, já spal v kuchyni na gauči a táta spal s Herminou. Několikrát za noc s ní bežel nahoru za mámou, asi se poradit nebo co. Pak se zase vrátil a pokračovali s Herminou v objetí ve spaní. Jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet dál. Jinak Herminku mám samozřejmě nejraděj já, hlásil jsem to i mámě, že mám Herminu víc rád než mámu. Aby věděla na čem je. Moje potřeba chovat Herminu je ale daleko častější než Herminina potřeba být vzhůru a povídat si s námi. Skoro pořád spí.

čtvrtek 25. prosince 2014

Tak ahoj, čápe! Hermina jde domu


Hermina byla za dobré chování propuštěna přednostně už dnes. Od prvního pochování zůstávala s mámou na pokoji a vypadá to, že si spolu padly do noty. Okoukl jsem toho čápa, co tuhle tak rozčílil Madlu. On má totiž boty, a to není správně. Necítil jsem se tolik pobouřen. Když jsme přijeli, usnul jsem s Madlou z toho rozrušení v autě, tak si táta s Vincentem  vyběhli nahoru pro mámu a Herminu sami. Probudil jsem se a máma seděla v autě vedle mě. Drželi jsem se za ruce.

středa 24. prosince 2014

Štědrovečerní timing

Včera jsme koupili v rybárně pstruhy a dnes je upekli v Klaudii. Ráno jsme začali dárky, v poledne pokračujeme štědrovečerní večeří a večer? Jestli se budeme nudit, uděláme bramborový salát. Cukroví napekla sousedka a táta snad vytáhne z úkrytu i medové sladkosti z Vysočiny. Nad hlavou nám sviští lanovka a všude kolem vrčí autíčka na klíček. Vincent čte cosi o motýlech a Madla se fintí fosforeskujícím náramkem. A když se něco někde porouchá pádem z výšky, jak jinak, máme v permanenci dva fungl nové jeřáby. Made in Kovap Semily.

Štědré ráno

Štěpán ze školky říkal, že Ježíšek chodí o půlnoci. A já už vím, že Štědrý den je dnes. Z těchto informací jsem si již sám dokázal poskládat, že dárky musí být pod stromečkem již ráno. Probudil jsem se za kuropění a hned jsem chtěl ke stromku. Táta mě brzdil, že ke stromečku musíme pěkně všichni v řadě. Jako za jeho mladých let. Takže jsem musel vytáhnout z postele chrupkající Madlu, seřadit nás do fronty a alou na dárky. Štěpán měl pravdu. Ježíšek přišel a nechal nám pod naším stromkem z Havrdovic jedlové větve kupu dárků. Máme celý den na hraní, hurá!
PS: i Madla se dočkala. Ježíšek se od minulého týdne polepšil a dotlačil i červenou berušku.


úterý 23. prosince 2014

Jedeme za mámou

Dnes máme v plánu jen lehký úklid, drobný nákup a návštěvu mámy. Vyrážíme tedy jen na lehko, každý podle toho, co si najde na společné kupce za oblečení. V Lidlu v Želežňáku táta cítí všímavé pohledy okolonakupujících. Znervóznilo ho, až když nás vyprovodili z restaurace, kam jsme chtěli na něco malého, že prý už budou zavírat, a že už nevaří... Při důkladnější obhlídce naší posádky usoudil, že dnešní Madlin outfit možná není do místních krajin jaksi "appropriate". Poté, co provedl mírnou korekci Madlina zevnějšku jsme se přesunuli do Jablonce a natrefili na Zbyňka s Domčou. Zašli jsme společně na čínské nudle a já způsobile konverzoval o mém budoucím školním vzdělávání ve Všeni. Pak jsem se ptal, co to bylo za pána s tou kamarádkou. Celou cestu výtahem v nemocnici jsem si opakoval: "Zbyněk, Rominika, Zbyněk, Rominika..."

pondělí 22. prosince 2014

Máma a Hermina


S tátou jsme si kreslili a probírali jsme smajlíky, co který znamená a jak se kreslí. Pak jsme z nich dokonce sestavili i příbeh. Odpoledne mi pak přišlo od mámy smska na tátův telefon ve tvaru: "MÁMA :-) EMIL". Měl jsem velikou radost a tak jsem mámě napsal vzkaz na tátově počítači. Zdravíme mámu s Herminou do Jablonce a chystáme se na návštěvu.

První setkání


Hermina se dnes narodila. Těsně ve znamení Kozoroha (tři Střelce v rodině rodičové zřejmě již nechtěli), v den Novoluní, které symbolizuje vznik něčeho nového a zároveň v den zimního slunovratu, kdy se k nám začíná vracet slunce. Máma prý podala heroický výkon a přes několik negativních reverzů nakonec dokázala, jakou má v sobě vnitřní sílu a odvahu. Nakonec byla udolána zbraní pro ni nejhorší - hladovkou. Snad prý ve finále dobře pro všechny 8 minut po dvanácté. Tu teorii o tom, že je blbost skákat rovnou na záložní padák, si nechám časem vysvětlit ještě jednou. Dorazili jsme na první návštěvu a těšili se jak malé děti. Nejkrásnější je Herminu chovat a hladit. A dloubat a šimrat. A křičet a hádat se, kdo dřív a víc. Madle srdceryvný pláč vydržel celou cestu z porodnice až na Komárov i se zastávkou v Loužnici, kam jsme odvezli Oli. I proto je táta za dalšího Kozoroha v rodině rád a doufá, že holky budou jako den a noc. Nebo aspoň Hermina krapet méně ukřičená.

neděle 21. prosince 2014

Víkend s Evičkou

Máma je od brzkého sobotního rána v porodnici a od pátečního večera až do pondělního rána u nás byla Evička ze školky. Táta s náma chvíli byl a chvíli zase ne. V noci se bejby tulili k Evičce a trochu volali mámu. Přes den jsme našli báječnou zábavu při stavění sněhuláků a dovádění v první letošní větší sněhové nadílce. Koulí jsem vyválel i svoje jméno. Z neděle na pondělí jsem už z máminé nepřítomnosti byl tak smutný, až jsem trochu onemocněl. Ptal jsem se váhavě, zda je zde Evička místo mámy. Táta mě ubezpečil, že Evička u nás může být, i když tu bude i máma a dali si na to s Evou ruku. Nás čeká týden bez školky a tento přechod byl vcelku příjemný s pěkným pondělním vyústěním.


pátek 19. prosince 2014

Blátivý pátek


Blátivý den, vyrazili jsme s tátou do školky a věnovali jsme se obvyklým aktivitám, natírali jsme sud blátem, opékali v lese co se dalo, pouštěli lodičky atd. Táta vyrazil do Prahy něco zařizovat a máma zůstala doma. Odpoledne jsem byl překvapen, protože pro nás do školky dojela máma, pršelo a tak jsme se ještě na chvilku zašili do roubenky, aby se máma mohla ještě pozdravit před svátky s Lenkou a s Evičkou. Lážo plážo jsme vyrazili k domovu a čekali na tátu. Dorazil za chvilku a přivezl mámě večeři z Govindy. Hned to slupla a pomlaskávala si. Naši školkovou výbavu tj bahohy, bundy a gumové gatě vyprala a sušila nad kamny. Pak se zatvářila divně a najednou měla mokré kalhoty. Aby od tohoto svého faux paux odvedla pozornost, začala nám říkat něco v tom smyslu, že se Hermina brzo narodí a ať zavolám tátu. Kdyby se počůral někdo z nás, myslím, že by se táta netvářil tak vážně. Bylo to podivné. Pak s mámou opakovaně řešili, co to vlastně teče a odkud. To jsem nechápal a pak jsem dostal přednášku na téma miminko ve vodě a od té doby s Madlou víme, že Hermina má ráda bazén. Táta odjel pro Evičku a užili jsme si přijemný večer s mámou, tátou a s Evičkou. Proháněli jsme vláčky a řádili ve vaně. Pak jsme si dopřáli ještě S čerty nejsou žerty na spaní a prej až se probudíme, nebude máma doma. Konkrétní odpověď kdy se plánuje vrátit jsem nedostal. No uvidíme.




úterý 16. prosince 2014

Ježíšek

V noci na včerejšek jsme byli otráveni. Já začal se zvracením a přidaly se solidárně Madla a máma. Dopoledne na kontrole v porodnici máma vypadala na umření a už si na ní brousili skalpely, ale vymluvila se z toho. V noci se každou půlhodinu tvářila, že porodí a tak bylo potřeba jí dnes odpoledne nechat vyspat. Táta nás vyzvedl ze školky a protože začala otrava otravovat i jeho, provedl důmyslný manévr. Zacinkal u nás zvoneček a pod ozdobenou jedlovou větví od sousedů Havrdů (děkujeme) jsme našli každý autíčko od místního výrobce KOVAP (sběratelské kousky) a máma kufřík, co se nápadně podobal tomu, co jsme s tátou onehdá kupovali v obchodě. Táta se nás snažil za každou cenu udržet co nejdéle v přízemí, aby máma mohla ještě chvilku spát. Když se u nás vystřídali, rozbalil jsme mámin dárek a začali jsme malovat. Kolektivně a abstraktní dílo. V Klaudii se nám zatím připravují další voňavé ozdoby na náš stromeček.


pondělí 15. prosince 2014

Domácí výuka...lego, sauna, sopky, lyže a brusle

Asi jsem se zamiloval do malé dětské encyklopedie. Začali jsme po ránu studovat s tátou vlajky a já si je průběžně kreslím. Moje schopnost vybarvovat a nepřetahovat se zlepšuje neskutečně rychle. Porovnejte naši vlajku s precizním Norskem nebo s Islandem. Ke každé zemi mám ještě přiřazeno jedno heslo. Je dneska školkový den?

Medvědi od Štěpána

Od Štěpána jsem převzal dva balíčky pro dvojčata k narozeninám. Dalo trochu práce je uhlídat, aby je otevřeli až dneska. Byli v nich krásní medvědi :-)

A ještě dortík v Bez konceptu

Je to naše klasika. Rádi tu něco slavíme, znají nás tu a mají nás rádi. Dorty ve vitríně jsme objenali zleva do prava všechny, Madla růžovej s jahodama, Vincent cheesecake se zelenou limetkou a tak dál a tak dál. Já ulovil poslední kousek slavného čokoládového dortu, na který jsem sem chodil celé svoje mládí. Bazén by nám stejně už zavřeli před nosem, tak jsme si udělali zastávku tady a oslava to byla důstojná. Pak jsme vyrazili na malou procházku okolními ulicemi a táta nám ukazoval kam jsme chodili když jsme tu bydleli. V oknech našeho bytu se nesvítilo, asi tam stále nikdo nebydlí. Máme Liberec rádi.

Pizza party


Nastal ten slavný den dvojčecích narozenin. Plány na dnešní den zahrnovaly vše možné od návštěvy ZOO v Liberci (nakonec jsme projeli kolem) po plavání v bazénu (ten jsme zase nestihli), ale nakonec jsme zakotvili u Pavla a Mácy. Stavili jsme se pro pizzu, protože my děti na ní měli chuť a objednali jsem si šunkovou. Máma by se do podobných objednávek neměla pouštět, protože původně objednala šest kousků o průměru 60cm a nebylo jí na tom nic divného, až cena. Proto jsme objednávku upravili na pět kousků o 45cm. I tak toho bylo pro dvacet dalších lidí. Rozbili jsme tábor na nové podlaze a pochutnávali jsme si. Potřebujeme asi houpací křeslo. 

pátek 12. prosince 2014

Madla na dámské jizdě s mámou Jablonci


Máma si teď dopřává výlety do Jablonce. Chodí na takové seance do porodnice a Madla tam byla dvakrát dělat doprovod. Asi se jim to líbí. Máma po šprýmování s panem primářem minulý týden slavila velký diplomaticko politický vyjednávací úspěch a s velkou slávou přinesla domů negativní reverz. Takže zase nevíme přesně kdy se Hermína narodí. Necháme to prý na ní samotné, aby si sama vybrala. Tak jako já. Já byl rád, jel jsem do školky sám a moc jsem se těšil na Štěpána, se kterým jsem se tůze dlouho neviděl.

Loučení


Naše tradiční setkání U prince se letos konalo o několik dní dříve, zato v hvězdném obsazení, neboť se dostavili i ti, kteří bývali v minulých letech virtuální. Nejdřív jsme narazili na tetu Kateřinu pod vánočním stromem u zvířátek. Okoukli jsme oslíka Frantu a poníka Zuzanku. Pak jsme pozorovali, jak ta zvířátka nakládají do dodávky a odvážejí pryč. Pak se zjivili ujo Braňo a Filip následování strýcem Jiřím a strýcem Kubíkem s jeho rodinným teamem, pak teta Gita s Filipem, teta Monika s Radkem, Bylo nás požehnaně. Paradoxně právě kvůli tomu jsme se málem k Princovi ani nedostali protože nejmenovaná poradenská společnost si zamluvila střešní restauraci na welcome drink. Říkali jsme slečně u vchodu, že nám to ani nevadí, ale byla neoblomná a dalo dost lobbování, než nás pustili na náš oblíbený gauč. Dlouho jsme neposeděli, ale bylo to moc milé. Na závěr jsme se honili s Filipem pod orlojem a dojemně jsme se loučili. Pak jsme si dali ostrou procházku od Prince na Florenc k autu a koukali do výloh obchodů. Díky, kamarádi!

čtvrtek 11. prosince 2014

Mrazíky





Na sníh to pořád nevypadá, ale aspoň trošku mrzne. Zjistili jsme, že v rukavicích nemáme cit pro pilku a bez rukavic zase zebe. Z haldy hrabanky asi z kompostárny se pěkně kouřilo. Voda v sudu kupodivu ráno mělo ledový povlak a cestou do lesa jsme kontrolovali každou kaluž. Led je fascinující.



středa 10. prosince 2014

Lepíme a slavíme dvojčecí narozeniny



Když se babi Jíťa přiznala, že ještě chce na dvojčata vybalit dort, máma rezignovala a zavolala pomoc. Bude to muset jíst víc lidí. Naštěstí babi Mirka a děda Emil neváhali a dorazili v rekordním čase po pozvání na dort. Nejdřív jsme čekali, až se probudí Madla a až se vrátí táta s Lejdou z posilovny. Čas jsme si báječně zkrátili lepením papírových řetězů, kterými jsme ozdobili celou kuchyň. Velkovýrobna šlapala jako hodinky a měli jsme z toho radost. Rozdělil jsem práci, já stříhal barevné papíry na proužky a obě babi je lepily do řetězů. Jo, když přijelo zelené dědovo auto, slušně jsem obě babi představil, protože nevím, jestli se znají. Říkal jsem: "babi Mirko, tohle je babi Jíťa" a pak hned "babi Jíťo, tohle je babi Mirka, je už moc stará". Pak jsem představil i dědu Emila. Jsem gentleman každým coulem. Dvojčecí narozeniny jsme pak oslavili důstojně v předstihu. Ozdobili jsme řetězy dvě místnosti, sfoukli svíce na dortu a babi mi ušila i nefalšovanou vlajku Česka ze zbytků závěsů.

Padá!