pátek 31. října 2014

S Ájou

Cestu ze školky jsme si trochu protáhli, protože Ájina výprava ještě nebyla na základně. Jeli jsme je hledat. Našli jsme je v temném lese vzorně nesoucí krásné lampiony. Byla tma jako v pytli a byli už z toho škobrtání do kopce unavení. Naložili jsme je do focuse. Vešlo se nás tam celkem deset a to i se zavazadly a třemi dětskými sedačkami. On ten focus není zas tak malé auto. Doma jsme se pustili do guláše, užil jsme si společné koupele a pak jsme vytvořiili hromadné spaní nahoře u kamen. Přízemí jistil jen táta sám. Máme rádi společnosti. 

Dlabání dýní


 Na školkové zahrádce se urodila mimo jíné i gigantická dýně, kterou bylo potřeba odborně vydlabat. Sešlo se nás na to dost a dost a dlabalo se o 106. Dlabali všichni, ne jen tu velikou, ale i spoustu dalších dýní a pak se čekalo na soumrak, abychom mohli rozsvítíit světýlka v lucerničkách a samozřejmě i v těch dýních. Vyfasoval jsem protekční špejli a zapaloval a zapaloval. Nejlepší díry se dělají škrabkou na brambory. Vzpomínali jsme na dušičky a těšili jsme se na Áju s děti, kteří už byli na cestě za námi na Komárov.



čtvrtek 30. října 2014

Moštování




Dětská práce je leckde dokonce zakázaná. Moc to nechápu, protože nás to dnes vyloženě bavilo. Krouhali jsme jablíčka a dělali jsme z nich mošt. Počasí se vydařilo a fandil nám i králík Láďa. Druhej králík, Ouško, umřel. To nám bylo líto. Moštování jsme koneckonců trochu začali trénovat včera doma. Vincent se chopil kráječky na jablka a dobře pět kilo jich nakrájel. Projevil nesmírnou pracovitost a byl mým vzorem. Chopil jsem se kráječky a krouhal jablka celé odpoledne. Od čtvrté hodiny jsem pravidelně lezl na stromový domeček a vyhlížel mámu. Nejela a nejela a jsme se přece jenom dočkali.

středa 29. října 2014

Nález a motivace

Z procházky po Brně jsme si krom zážitků z krásného počasí a luxusní architektury přinesli domů i malý suvenýr. Vlastně nebyl malý, zabral nám skoro celý kufr od auta. U popelnic jsme viděli stát houpacího koně a byl tam i cestou zpátky. Začínalo pršet a nám se ho zželelo. Zřejmě vědomi si neudržitelnosti naší dopravní situace se rodičové cestou domů z Vysočiny zastavili u Pardubic v autobazaru a domů jsme si přivezli i osmimístný autobus tovární značky Fiat. To proto, že nás s miminkem bude šest a do focuse bychom se všichni už nevešli. Absolvovali jsme testovací jízdu a moc jsme si to užili. Mámě ta zlatá metalíza docela sluší.

úterý 28. října 2014

Jurkovičova vila


 Na výlet do Brna za Košťátkem a za Lili jsem se moc těšil. Poseděli jsme nad kávou a když jsme začali projevovat snahu zamknout se spolu s Lili v jejím pokojíčku, rozhodli se rodičové, že nastal vhodný čas na vlastnivědnou procházku po Žabovřeskách. Máma už dlouho toužila vidět slavnou Jurkovičovu vilu.  Tato architektonická památka má pro secesní Brno stejný význam jako vila Tugendhat pro Brno funkcionalistické.
Přestože větší část aktivního života strávil Dušan Samo Jurkovič (1868 - 1947) na rodném Slovensku, zapsal se vedle Jana Kotěry jako jeden z nejvýznamnějších architektů působících v českých zemích na přelomu 19. a 20. století. Pro brněnské stavebníky navrhl na počátku 20. století několik staveb. Nejvýznamnější památkou Jurkovičova působení v Brně však zůstává vila, kterou si v roce 1906 navrhl a postavil na lesním svahu nad řekou Svratkou, na okraji tehdy ještě samostatné příměstské obce Žabovřesky (ul. Jana Nečase 2). Nakonec jsme se dovnitř nedostali, byť jsme  zkoušeli několik vchodů. Skotačili jsme na zahradě a bylo to úplně úžasné odpoledne.


pondělí 27. října 2014

Rodinná sešlost II.


 Letos se nám hromadí oslavy, a to zejména kulatin. Pokusím se to shrnout. V létě slavil 55.narozeniny Milan a chtěl, aby se celá rodina sešla. Tím myšleno rodiny jehou dvou bratří, dědy Luboše a Pepka. To se povedlo až dneska a slavíme krom Lešíkových třicátin, také:
Filip 10, máma, teta Dada 40, babi Jíťa, děda Luboš, pak dvojčata 3, v lednu pak děda Jara 90, táta, děda Emil 70...prostě myslím, že důvody k rodinným sešlostem máme. Sešli jsme se s takřka kompletní rodinou mého prastrýce Pepka, přijela jeho žena Věra a synové (tj tátovi bratranci) Martin a Petr s rodinami. Chyběla jen nejmladší, dvouletá Anička. Ze strany dědy Luboše byla účast kompletní, jen Vincent usnul a není na společné fotografii. Oslava se vydařila ku spokojenosti všech.

neděle 26. října 2014

Rodinná sešlost I.

Dorazili jsme k babi do Štěpánova a tam byla zábava v plném proudu. Byla tam už teta Dada s Filipem, tátova teta Dana a její dcera, tátova sestřenice Jitka, s dcerami Adélkou a Sárou. Ani se nepamatuju, kdy jsme se viděli naposledy. Podařilo se pořídit cenné unikátní fotografie najmladší generace po linii rodu Zmrzlých původem z Brna Maloměřic. Větev to není celá, chybí tu děti tátova bratrance Pavla. Tak snad příště to bude komplet.

Přilepení na stěně


Velkou inspirací pro dnešní akci byl strýc Václav a spřátelená dvojčata Kačka s Vašíkem. Lezci jsou to zdatní a tak jsme si dali dostaveníčko v Holešovicích, cobykamenemdohodil od našeho bytečku. Příchodem jsme trošku zmátli paní na recepci, protože nevěděla jak počítat vstup prťatům a jak mámě. Ono se tak trošku očekává, že kdo tam přijde poleze nebo bude alespoň jistit.Horolezecká stěna Holešovice patří mezi největší lezecká centra v České republice. Na lezecké ploše 2600m čtverečních a ve výšce až 12 metrů se můžete dosytost vyřádit začínající či špičkový lezec.
  


sobota 25. října 2014

Splněná přání

Máma vyjádřila touhu nemuset celý den z postele, nemuset se oblékat a vůbec nic nemuset. Splnili jsme jí to. Já dnešního dne využil k dostudování dalších pohádek. Sbíráme síly na zítřejší horolezeckou průpravu.

pátek 24. října 2014

Slavíme mámu




Minulý pátek jsme z cvičných důvodů rozbalili a rozkrájeli (pak taky snědli) medovník. Dnes přišlo na ostrou akci. Po návratu ze školky jsem objevil na schodech krabici s dortem a dal jsem si dva a dva dohromady. Ten musí být na oslavu máminých narozenin! Povedlo se nám sehnat i dvanáct svíček, tak jsme je několikrát zapíchali do dortu a zapálili. Mámě jsme pak kolektivně pomáhali foukat. Na krájení dortu dorazil i Zbyněk a bylo to báječně sladké odpoledne. Dle zpráv od babi Mirky dnes také slavíme výročí svatby Dany a Emila Zátopkových, výroči udělení patentu na výrobu zápalek s fosforem, podepsání westfalského míru, výročí černého pátku na burze a asi by se ještě něco našlo.

Víla




Máma dostala ve školce odpoledne věneček narozeninové víly, ale Madlenka jí zatrhla dát si ho na hlavu. My měli generálku na dlabání dýní, zdobili jsme ji párátky, šípky a šiškami. Udělali jsme dýni zubatou, to se mi nejvíc líbilo.

Pozvánka






Z našeho nesmírně fotogenického tlačení gigantické dýně do kopce po zahradě vznikl fotomateriál k pozvánce na dlabací akci. Ona je ta dýně zespodu placatá, takže se koulet vlastně nedá, ale nevzdali jsme to bez boje. Naši kariéru v showbusinessu nic nezastaví a na dlabací akci půjdeme.

čtvrtek 23. října 2014

Exoti a kaktusy





Na výstavu exotického ptactva jsem se dostal protekčně, když Madla s Vincentem a ostatní prťata usnuli. Vyrazili jsme se Štěpánem a hned u vchodu lístky štípal papoušek. Zamiloval jsem se do zebřiček a nevím jak přesně to říct doma, aby konečně pochopili, že je nutně potřebuju domů. Štěpán si v obchůdku se zvířátkama koupil dva červy. Krásné. Taky jsme okoukli kaktusy. Mají bodliny. Štěpán je o pár měsíců starší než já a padají mu zuby. Budou mi taky vypadávat?


úterý 21. října 2014

Motorkář

Děda Emil provětral svou novou motorku a dorazil si pro nás do školky. Pochvaloval si vyhřívané rukojeti řídítek svého stroje. Uvítali jsme ho klasickým přivítacím rituálem, který většinou aplikujeme na mámu a pak jsme mu ukázali hřiště a most na ostrově, který v Semilech vytvořila Jizera a kterým to tu děli na Semily a Podmoklice. Dědovi se ve školce líbilo. 

neděle 19. října 2014

Ujo

Celé odpoledne jsme šůrovali v bytečku, abychom mohli navštívit uja a Filipa. Vyžrali jsme u nich co se dalo, honili jsme se dokolečka, zkoulaudovali sousední byt a uja jsem obdaroval kolekcí vlastnoručnch obrázků dnes namalovaných. Madla odmítala sundat svou novou čepici a prolezli jsme úžasnou trasu za gaučem. Sám ujo si povšiml, že Madlenka je taková živá holčička. Pěkně kulantně řečeno. 

sobota 18. října 2014

Najdi mě!


Po divadle jsme zašli na oběd do té pizzerie s trampolínou a skákali jsme a skákali. Pojedli jsme něco pizzy a ňoků, vypili litr kofoly a pak jsme se vydali na procházku kolem Jizery nakrmit kachny a taky ukázat tátovi ten bílej most. Líbil se mu moc, chtěl se dál kochat, ale to já už spěchal na hřiště, takže se tam táta bude muset na to kochání vrátit asi ještě jednou.


O šípkové Růžence


Vyrazili jsme na celorodinnou kulturní akci. Ve velkém sále semilské radnice bylo nedýchatelno, ale hrála báječná hudba a schylovalo se k pohádce. Potkali jsme Lenku a vyfasovali preclíky navlečené na provázku. Drželi jsme místo tátovi a těšili jsme se. Pohádky byla sice bez zpěvů, které známe z podání pánů Uhlíře a Svěráka, ale byla zajímavě pojatá a třeskutě vtipná. Smáli jsme se. Po konci jsme si na jeviště šli prohlídnout loutky, zaujal mě princ s mečem a tátu královna matka. 

Semilský paroháč


Podzimní dny na severu Čech rozveselí šestnáctý ročník přehlídky divadelních souborů -Semilský paroháč. Za originálním názvem akce nehledejte žádného podvedeného zakladatele festivalu, ale erb města Semily, jenž znázorňuje jelena s nádhernými parohy.
Součástí říjnového "paroháčení" je také koupání poroty v řece Jizeře. Tradice zčásti vysvětluje vznik celého festivalu. Kvůli zdrcující kritice na jedné soutěžní přehlídce uvažoval domácí divadelní soubor o ukončení svých aktivit, ale podpora a potlesk diváků ho přiměl k jinému řešení. Nesoutěžní festival bez verdiktů poroty.