úterý 30. září 2014

Ježek a spol







Díky přemíře materiálů, které máme na podzim k dispozici jsme je začali zpracovávat do užitého umění. Emil stále nesundal svou michalskou korunu, se kterou včera bojoval s drakem a dodal odvahu i andělovi. Taky se kreslilo a lezlo po stromech. Testujeme pevnost větví.




pondělí 29. září 2014

Michaelská slavnost v Lesmíru

Displaying P1130276.jpg
Displaying P1130249.jpg
Displaying P1130240.jpg

Displaying P1130282.jpgDlouho jsem tu nebyli. Dorazili jsme na slavnost a já měl takový podivný pocit, protože dospěláky jsem poznával, Pavla, Mácu, maminku Emilky, Lenku, co k nám chodila uklízet, Katku (Veronika tam nebyla, což mne dost mrzelo). Ale z dětí, které jsem tam znával jsem nepoznal nikoho. Přitom tam byli Marjánka, moje kudrnatá Adélka, Adámek, Emilka, kluci z Rádla, dvojčata Oskar a Ema...a já je nepoznával. Bylo mi z toho smutno a raděj jsem si hrál s Madlou a Vincentem. Pak jsme vařili na ohni polévku a dělali jsme si svatomichelské koruny na boj s drakem. Šel jsem s ním bojovat a pomáhal mi archanděl Michael. Nakonec se ukázalo, že drak to vůbec nebyl, jakmile jsem překonal svůj strach, dostal jsem jablíčko a byl jsem v ráži. Pak jsem šel přemlouvat kováře, aby mi ukoval srdíčko. Vůbec se mu do toho nechtělo, ale stačilo požadavek cca patnáctkrát zopakovat a změnil názor. Stál jsem u výhně a koval jako o živor. Na Lesmír vzpomínám rád. Pak jsme se cestou domů ještě jeli podívat na dům, kde jsme bydleli. Máme Liberec rádi a zase přijedeme.

sobota 27. září 2014

Den lipového Václava

Zítra čeká slavný den sv.Václava, co ho děda Béďa vysochal z lipového špalku. Zítra bude totiž slavnostně vysvěcena kaplička sv.Václava v Loužnici, na kterou před časem spadla košatá lípa a pobořila jí. Kaplička pak čekala na nový krov i střechu a během toho čekání děda v tom lipovém špalku Václava uviděl a vyřezal ho. Nemůžeme se zůčastnit, ale budeme rádi, když se tam lipový Václav dobře zabydlí a určitě se na něj půjdeme podívat. Byli všichni Přemyslovci fešáci?

Fandíme traktůrkům



Letošní třináctý ročník traktoriády v Bozkově nám obstaral příjemný program na odpoledne. Všichni máme svorně kašel. Provádíme vyšetřovací pokus, táta a já spíme ve vytápěné místnosti vedle kuchyně a máma s dvojčatama nahoře kde se netopí. Spí se jim tam dobře, ale jsem zvědav, která kontrolní skupina se kašle dřív zbaví. S tátou jsem šel na průzkum akce zatímco dvojčata spala v autě. Máma nám je pak předala a šla pro auto. Usadili jsme se na louce pod přední nápravou Tatry 813 trucktrail. To je taková velká věc s náhonem na všech osm kol, co dokáže překonat příkop metr a půl široký, jede i v náklonu 30 stupňů a umí spoustu dalších věcí. Fandili jsme traktůrkům v kategorii "Domaděl", co kus to originál. Když oznamovali, že se Tatra dá do pohybu, změnili jsme stanoviště a dorazili na místo doprovodných soutěží. Vození hnoje jsme ignorovali, zato v disciplíně řezání klády kaprovkou (nástroj nám dobře známý z filmu Lotrando a Zubejda jako pila dvoumužná) se naši rodiče zúčastnili soutěže. S úžasným časem 24 sekund ponížených o dvě sekundy za mámino těhotenství dlouho drželi třetí místo a vypadalo to na bednu. Pak se to nějak zvrtlo a bedna nebyla. Poslední disciplína, házení vidlí, nás neoslovila. Pak skutečně Tatra předváděla své kousky až se z ní kouřilo a na ukázkovou jizdu se vydal i tank T-34, který jsem si následně prohlédl a vylezl na něj. Volal jsem dědovi pro rychlokurz řízení tanku, protože to děda Emil prý už dlouho umí, ale nedovolal jsem se. Osedlal jsem i několik různých traktorů, ale nejsilnějším zážitkem odpoledne byl běh kukuřičným polem k autu. Vůbec jsem nebyl vidět. 

úterý 23. září 2014

Asi UFO


Kolem studny na zahradě u babi Mirky v Boleslavi se objevil kruh kolem studny, jehož původ si nikdo neuměl vysvětlit. Psi takové pravidelné kruhy nedělají. Už ale víme jak se to stalo a kdo kruh udělal. A nebyl to UFOn

neděle 21. září 2014

Chyba naší bojové strategie

Celý den jsme se na bitvu těšili. Prošli jsme historické tržiště i ležení vojáků. Někteří ležili ve stanu v postelích dokonce v botách. Poslouchali jsme přednášku o vývoji prvních střelných zbraní doprovázenou cvičnou střelbou. Dostalo se nám lehkého historického úvodu do souvislostí, což se projevilo hned po začátku bitvy, kdy jsem s vedlestojícím klukem skandoval zkušeně:"Češi, Češi!". Pak jsem to zkoušel bojovým:"Fridrich, Fridrich!" a to se taky nechytilo. Ohlušující byly výstřely z děl, zacpávali jsme si uši. Madlenka se snažila nepřátelské vojsko vyděsit monutným zvoláním:"Čůrám!". Vyděsila tím mámu. Podmínky na bojišti byly totiž bojové. Pořadatelé v rámci autentického prožitku bitvy pro diváky celou pláň zaplnili mazlavým smradlavým bahnem po kotníky a my jsem si zrovna jako na potvoru rezervní tašku s holinkama a náhradním převlečením nechali omylem doma. Brodili jsme se v bahně a Madla chvíli absolvovala i bez kalhot s holým zadečkem a začínalo pršet. Vyslali jsme mámu do týla pro bundy a náhradní kalhoty. Dění na bojišti bylo nelehké sledovat, spousta akcí, pyrotechnických triků a komentáře Václava Vydry. Bylo to báječné. Po bitvě jsem ukecal tátu ke koupi dřevené pistolky. Pán vedle zrovna někomu prodával luk a šípy a nechtěně zamíříl na mámu. Ta rychle dala ruce vzhůru. Pán se omlouval, ať se máma nebojí, že to je šíp Amorův. Ale po bedlivějším pohledu na mámu ještě dodal:"ale on už u vás byl, že jo". A máma že to jako jo, že několikrát.

Bila hora jako 8.listopadu 1620 aneb rekonstrukce



8. listopadu 1620 byla neděle. Na nevysokém kopci u Prahy se sešikovalo vojsko českého krále Fridricha Falckého. Kopec jim poskytoval velkou taktickou výhodu, pravé křídlo kryla vysoká zeď obory, levé příkrý sráz zlomu nad Motolem. Jedinou nevýhodou bylo roztažení vojska na téměř dva kilometry, což při početním stavu 21 000 mužů znamenalo sešikovat vojsko do tří sledů, zvláště když nepřítel mohl zaútočit kdekoli. Proti nim stály armády dvě - proti kopci stála vojska Katolické ligy, na motolském křídle vojska císařská. Tato vojska byla sice početnější než protivník, avšak 28 000 mužů bylo značně vyčerpáno pochodem, navíc budou muset útočit do vrchu, proti baštám děl. Vojsko na kopci trápí jiný problém. Není znaveno, spíše naopak. Dobře zásobovaná armáda, která zatím prožila jen pár šarvátek má značný problém s disciplínou. Je složena z žoldáků téměř z celé Evropy a ti jsou nespokojeni s nepravidelným žoldem. Zvláště nezkrotní Uhři a české pluky činí největší potíže. Velitelé některých pluků prožili dokonce nastávající bitvu v pražských krčmách. A podle toho to taky dopadlo. Výsledek znáte, ne?


sobota 20. září 2014

Závodíme s veterány

Po opětovném přejezdu Semily - Železný Brod v historických vagonkách tažených parničkou Litovel jsme cestou domů závodili s vetrány. Projeli jsme dvě kontrolní stanoviště, ale nestavěli jsme, s námi pořadatelé mluvit nechtěli. Všechny jsme je dohonili na Kozákově, kde se řadili k finální závěrečné krasojízdě.

pátek 19. září 2014

Vousy a vlna



Dnes jsme od rána česali vlnu a dělali jsme z ní nejdřív skřítčí vousy a já jsem si pak udělal i vojenskou čepici. Akorát je v tom docela teplo. Ani v lese jsme nezaháleli, opravovali jsme raketu. To je takový strom v lese.

čtvrtek 18. září 2014

Sezení

Kdo nám na Komárově udělá jídelní sezení do kuchyňského výklenku? A kdy?

Batoh


Madla se zamilovala. V úterý jí slavnostně předali nový růžový batoh do školky. Měla z něj ohromnou radost. Já vlastně taky, protože svačinu pro nás tři nebudu muset nosit na hrbu sám. Dle domluvy dostanu nový velký červený batoh já a můj menší zelený podědí Vincent. Plány nám kříží dodavatel, který ten červený teď nemá na skladě. Madlenka poslední dvě noci spala neklidně a neusnula, dokud nezkontrolovala, že růžový batoh je na dosah. Včera dokonce usnula s batohem na zádech. Dnes ráno srdnatě naložila svačinu a své i Vincentovo pití. Nebylo to lehké, ale nesla to statečně a nadšeně.

středa 17. září 2014

Hrušky ve Veselé

Cestou z hub jsme probloudili přes neznámé vesničky, cesty byly lemovány ovocnými stromy. U spousty domů jsme viděli staré ovocné sady, touto dobou obsypané všemožným ovocem. Pak jsme viděli opraváře jak koukají na stožár, kde úplně nahoře byl další jeden opravář. Ten pohled nás zaujal a opraváře zase zaujalo, že si je fotíme. Nevím jestli pozitivně nebo ne, ale to je jedno. Zastavili jsme v hruškové aleji a pochutnávali jsme si na báječných hruškách. Dvě tašky jsem si natrhali na doma a pak jsme z nich s tátou pomleli šťávu. Byla vynikající. Potřebujeme sad.

Houbaříme

Dopoledne bylo potřeba opustit domov a uklidit se do lesa. Jsme ve fázi hledání houbařských fleků a chvíli nám potrvá než si naší houbařskou mapu doplníme. Zezačátku to vypadalo na fatální neúspěch, hub nebylo moc až postupem času jsme začali nacházet hříbky a mochomůrky. Nosil jsem koš a čistil jsem houby a bez milosti jsem vyhazovat ty okousané a plesnivé. Našli jsme i jednoho jiného houbaře, objímali jsme stromy a porovnávali rozdíly mezi listnatým a jehličnatým lesem. Pod bukem jsme našli bukvice, pod dubem žaludy a pod smrkem vlašské ořechy.

úterý 16. září 2014

Sudy







Zatímco si rodičové bezmezně užívali v Liberci v bazénu a v Ánandě s Mácou a Márinkou, my měli ve školce adrenalinové aktivity.  Využili jsem svažitého trávníku před roubenkou k válení sudů, přetahovali jsme se lanem a stříleli z luku.

Madlenka dovolila Vincentovi půjčit si jednu svojí čelenku, do teď je na vláskách nosila obě a pro jistotu ještě s čepicí, viz dokumentační fotografie. Došlo i na mou oblíbenou střelbu z luku. 

sobota 13. září 2014

Pasažéři

Svezení v historických vagónech si nenechám nikdy ujít. Dá se v nich přecházet z jednoho do druhého a koukat se pod sebe na spřáhla. Taky v jednom prodávají limonády a lízátka. Uprostřed vagonu jsou kamna a pod lavicemi je rozvedeno topení. Okna se dají stáhnout dolů a když se člověk pořádně vykloní ven, nafackujou mu větve a do očí mu napadají saze. Hlavně v tunelu. A přesně to se nám líbí. Na trase Železný Brod - Semily je pět tunelů. Průvodčí, co prodává lístky má spoustu práce obejít všechny cestující za světla. Třeba minule jsme se báli, aby si v té tmě naublížila kleštičkama, když nám cvakala lístky. Tma v tunelu je dokonalá a my se nebojíme!