čtvrtek 31. července 2014

Bertík

Máce a Pavlovi s Márinkou se před měsícem narodilo miminko. Jmenuje se Albert, alias Bertík. Vyrazili jsme ho navštívit a trochu se seznámit. Moc toho nenapovídal a dost spal, ale líbil se nám. Zavěšen v šátku pak prospal i naší procházku na fotbalové hřiště, při které Madla zapříčínila mámin běh na cca 400 metrů k autu pro vlhčené ubrousky. Probírali a zkoušeli jsme rozdíly mezi umělým a přírodním trávníkem. Největší rozdíl byl ve vzdruchu k dýchání. Pak jsme od jedné paní skoro na hranicích zakoupili umyvadlovou baterii a dostali jsme doporučení na báječnou zmrzlinu. Objednal jsem si míchanou a to byla chyba. Vanilková byla dobrá, ale ta zelená hruška mi nechutnala. Byl jsem z toho tak otráven, že jsem v autě usnul a prospal to až domů. Ať žije Albert!

středa 30. července 2014

Nákupy

Stává se pravidlem, že po školce se ještě osvěžíme ve fontáně a pak jdeme na zmrzku. Už nás tam znají, tak chodím s bejbima kupovat většinou šmoulovou zmrzlinu sám. Stává se mi, že zapomenu na drobné zpátky a pak obsluha za námi  běží skoro až k fontáně. Z té šmoulové máme pak modré jazyky. Pak většinou jedeme ještě něco nakoupit do obchodu či do zahradnictví a pak už za tátou domů. 

úterý 29. července 2014

Proč prší?

Kočička

Tak to skoro vypadá, že máme koťátko. Madla je do něj zamilovaná už několikátý den, nosíme jí ven mlíčko a mazlíme se s ní. Když jsme tuhle byli ve školce, tak naše kočička sebrala odvahu a navštívila nás doma. Táta kočky nemá moc rád a z našeho koťátka nemá radost. Paní Havrdová nám prozradila pravé majitele toho koťátka, bydlí kousek od nás. Tak snad si nakonec vybere kočička nás.

Akvapark Semily náměstí

Léto budiž pochváleno. Cestou ze školky jsme přibrzdili u fontány a po malém krátkém ostýchání jsme v ní začali řádit, přidal se k nám i Filip ze školky. Ten neměl vhodné obutí a při pádu nazad způsobeném uklouznutím na kluzkém kameni si rozbil hlavu. Vincent si při pádu odřel koleno, ale zkušeně to jen omyl a řádil dál. Pak jsme šli koupit zmrzlinu a máma si povídala s Lenkou ze školky. Místní fontánu jsme vyhodnotili jako nejlepší osvěžení a kam se na ni hrabe fontána Di Trevi, protože v té se mohou koupat jen vyvolení. Naše fontána je pro všechny kolemjdoucí. Taky jsme jich pár svým nadšením přivábili.  Bylo vedro a já se těšil na další návštěvu zahradnictví. 

Medaile

V rámci řemeslných úterků jsem dnes vyrobil medaili pro tátu. Protože je nejlepší. Obrousil jsem ji několikrát na smirkovém papíru různých čísel od nejmenšího k nějvětšímu. Pak jsem zapřáhnul k broušení i mámu a nakonec jsem medaili natřel olivovým olejem a pan lektor s barevným tetováním mi k ní připevnil očko a řemínek abych si ji mohl pověsti na krk. Je krásná. Co na ní asi bude táta říkat..

sobota 26. července 2014

Má nečekaná premiéra

Kde se vzal tu se vzal stál na zahradě stan, co má dvě ložníce a okno s výhledem do údolí. Nezaváhali jsme s tátou ani minutu a donesli jsme si tam z půdy spacáky. Dnes tedy poprvé spím s tátou ve stanu. Držte nám palce! PS: druhý obrázek pořídila máma tajně ve 4:53 ráno.

Kozákov Challenge

Kozákov byl po léta známý hlavně jako naleziště polodrahokamů. Jenže před pár lety byla na Kozákově vybudována nová silnice, jejíž luxusní sklon, povrch i zatáčky nenechaly spát první downhillové odvážlivce. Ze secret spotu se postupně stal famous spot a v roce 2009 se na Kozákově jely první oficiální závody. Od té doby si Kozákov Challenge mezi dowhillovou komunitou udělal víc než slušné jméno. Závodilo se v disciplínách longboard (jízda ve stoje), streetluge (jízda v leže) a classic luge (jízda v leže, podobnější saním). Semifinálový pavouk vždy vypustil dva nejlepší ze čtyř rozjíždějících. Jezdci dosahovali hned v prvním strmém úseku rychlosti okolo 80km/h a v závěru samozřejmě mnohem více. Fandili jsme u trati. Došlo i na úrazy, z nichž měl asi největší radost kameraman, kterého jsem do vysílačky sličné paní pořadatelky slyšel volat, že se mu báječně povedlo natočit ten poslední crash. Pak jelo několik sanitek, proč tu letos není vrtulník?

Václav

Prvním překvapením dnešního dne bylo, že táta ráno nebyl doma. Taková překvapení nemám rád. Pak přivezl Drahoše a doma se tůze prášilo z řezání dlaždic. Pak se najednou na zahradě objevily dvě houpačky na konstrukci, kterou nás obdaroval náš oblíbený soused. Madla s Vincentem byli v sedmém nebi. A pak se objevil Václav s rodinou. S šarmem sobě vlastním zaparkoval před domem aniž se kolo jeho vozu dotklo příjezdové cesty. Kouzlo. Pak jsme chvilku klábosili a vyrazili na kopec. Jiřík se nesl v batohu a Václav srdnatě nabídl mámě pomoc s kočárem. Nahoře jsme koupili zmrzlinu a příkusovali jsme k ní párky s hořčicí. Úžasná harmonice chutí. Sluníčko svítilo a dvojčata ne a ne spát. Nutno poznamenat, že tato naše skupinka nezapadala do davu mladých odvážlivců, kteří se účastnili či obdivovali závody viz níže. Na Václava doprovázeného dvěma ženami a čtyřmi a skoro půl dětmi koukali sice se zájmem, ale i se zřejmým nepochopením. 

pátek 25. července 2014

Tak se máme v Kořínku

Navlíkáme korálky, batikujeme, lezeme po stromech, spíme  v hamace a svačíme na dvorku. Madla se zamilovala do králíka Ládi a do obou morčat. Doma nám táta po večerech zkušeně vyndavá klíšťaťa. Na chaloupce dokončili novou doškovou střechu a svítí nepatřičně novotou. Budeme sem chodit i v září?

středa 23. července 2014

Vosková batika



Ve stodole u školky probíhají řemeslné dílny. Účastníme se často a rádi. Další řemeslné úterý bylo věnováno technice která taky potřebuje dost "prostoru" a tolerance k "ušpinění". Hlavně mrňata jsou fascinována ohýnkem (byť ze svíčky) a barvy všeho druhu jsou vítány. 

středa 16. července 2014

Thai v tržnici

Madla usnula v autě. Včera cestou domů zvracela a v noci měla horečku, takže je v rekonvalescenci. My jsme s Vincentem při síle a protože máme teď ten oficiálně zdravý chrup, domluvili jsme si gurmánský zážitek u holešovického Thajce. Závitky milujeme a těma tyčkama se to časem taky naučíme. Zapili jsme to kokosovým mlékem.

Permanentní šestka a jedno vrtání

Povozil jsme se nahoru a dolů a pak byla objevena moje permanentní šestka. Paní doktorka mi ji preventivně ošetřila nějakou výplní, aby se mi ten zub na celý život hned nezkazil. Celou proceduru jsme si vyzkoušeli na mém prstíku. Kartáček, vodu, vzduch, bílou kapičku a modré světýlko, díky kterému ta bílá kapička tvrdne. No a přesně tenhle postup se pak zopakoval na tom mém zubu. Vincent s Madlou a mámou přihlíželi a záviděli. Jinak jsem zdravý jako řípa. Usmlouval jsem za to razítko krtečka na ruku a dva další obtisky na papír. Mám obchodní talent. Pak se ukázalo, že Vincent má malý kaz na jedné horní čtyřce. Blaskurychlým postupem to paní doktorka spravila. Vincent se vlastně napráskal sám, při nástupu na křeslo hlásil, že má jeden zoubek zkažený, ale jen trošku. Tak jsme ošetřeni a Madle je úplně v pořádku.

úterý 15. července 2014

Hledání olivínů a lanová prolézačka


Exkrement, a to falešný

Po náročném dni stráveném z větší části v lese jsme vyrazili k Loužnici na rychlou přepadovku. Zastihli jsme strejdu Béďu jak vyjednává s dědou Béďou o vybarvení falešného exkrementu z jakéhosi tmele. Původní barva byla moc světlá a nebylo to lesklé. Děda si s tím uměl poradi, namíchal ty správné odstíny hnědi a nakonec to celé přelakoval a efekt byl dokonalý. Usušili jsme to na balkoně na sluníčku. 

Došky


Naše školková památkově chráněná roubenka prochází rekonstrukcí a dostává novou střechu z došek. Proto se teď shromažďujeme u nedaleké stodoly kousek od kouzelného pramene sv.Jana. Na zahradě roubenky zůstala naše hodobóžová blátivá kuchyň. U té nové stodoly jsem se naučil česat vlnu a prosondovali jsme další chráněnou roubenku, tentokrát starou pilníkářskou dílnu. Chaloupka je červená a má i vlastní pavlač. Najdete Madlu?

Kýbl malinovky

Po mohutném řízkování, na jehož přípravě se podíleli vlatníma rukama úplně všichni jsme se Stáňou a s Martínkem vyrazili na zmrzlinu ke Kodrům, ale zažili jsme tam trpké zklamání. Kodr zmrzlinu nevede, prý by to nikdo nekupoval a on by to musel sníst sám. Vypili jsme žlutou i červenou limonádu a vyrazili do bistra. Tam měli zavřeno, protože je pondělí. Hm..co dál? Nezbylo než pokračovat na rozhlednu. Dvojčata osedlala kočár, dlouho v něm neseděli, a když jsme dorazili nahoru už spali. Šprýmovali jsme tam s výřečným paraglidistou, a ten nám říkal, že támhleten tu vždycky vypije kýbl malinovky. Myslel toho koně asi. Trochu jsme zmokli, já slupnul dvě zmrzliny a pak zase hurá dolů za tátou.

Na sídlišti

Dovedl nás sem cyklovýlet, na který mě vylákala máma. Stavili jsme se u Terezky na zmrzlinu a pak lážo plážo přes hřiště u autobusového nádraží, kde onehdá natáčeli scény k filmu Svatební cesta do Jiljí, kolem hřbitova na sídliště, kde kdysi bydlel praděda Emil s prababičkou Helenou. Celé to tam opravují a já tam objevil opravdu vydařené hřiště. Hned jsem naplánoval, že tam musíme vzít i dvojčata. Cestou jsme se s mámou na kolech jednou srazili, až jsem z toho upadl a odřel si řídítka. Kopec na most přes dálnici jsem vyšlapal úplně bez zastavení napoprvé.

Paseky

Podařilo se nám dorazit do Pasek i bez výdobytků chytrého telefonu. Máma přechází k jinému operátorovi a než se to vše zprocesuje, musí vystačit se třema stovkama kreditu. Takže si loví bobříka. Otáčeli jsme se jen jednou, takže skoro na poprvé. Teta Eva začínala balit, protože prý došly zásoby. Pak uvařila hostinu o několika chodech včetně bramborového guláše, dvou druhů salátů a špaget s kapiemiii, za kterou by se nestyděl ani kdejaký catering. Zahrál jsem si s mámou kulečník a po obědě jsme vyrazili k domovu. Šťastnou cestu, milé dámy!

středa 9. července 2014

pondělí 7. července 2014

Zkrocení divokého kačera

Dnes je podivný den. Je vedro, dusno. Vyrazili jsme se plavit na Ovčáry a u vody jsme mezi dvojčecíma dětskýma hračkama našli pouzdro s vybavením pro pokročilého diabetika včetně jehel a jakéhosi sofistikovaného měřícího zařízení. Komu to patří? Osedlal jsem kačera a přeplavali jsme s mámou tam i zpátky. Dnes je takový smutně nešťastný den. 

neděle 6. července 2014

Táta si kreslí a já si piju...nemá to být naopak?

Pan Nikolaj z Dánska přijede o den pozděii, proto zůstáváme ve Štěpánově o den déle. Čas jsme si nastavili  i obligatorním výletem do hospody. Na náměstí prodávají dům, nikdo neví  za kolik a máma do toho prej nejde.  Včelky pořád lítají, prý když odkvetou lípy, končí snůška. Jen holky ještě pěkně noste, noste. Pálil jsem celý den oheň a prohnali jsme tátu po hřišti. Svoje zážitky si pak musel pomocí kreslících technik zpracovat a já mu na to ten čas rád dopřál.

sobota 5. července 2014