neděle 25. května 2014

V domečku

Naše oblíbená kratochvíle na Komárově? Hra na "táto, bláto" alá "že mě nechytíš?" A necháváme se honit tátou Ráďou do kolečka. Vincent už taky volá "táto báto" a Madla se přidává "já kaky". A když se táta ztratí a nemá se ke hře, vymyslíme zlepšovák a z dálky se ozývají naše hlasy "mámoooo", vábící mámu k přerušení spánku. Nebýt naší všeobecné hlučnosti, němela by máma hledání jednoduché.

Čas rajský nebo rajský čas?

Uvařili jsme červenou polívku, napustili vodu do venkovní vany a to nás zabavilo na docela dlouhou dobu. Sekáme dříví a večer se zase cachtáme ve vaně doma. Vypadá to, že nám našli školku. Je v malé roubence, spí se tam v houpacích sítích, chovají tam dva králíky a dvě morčata a asi by se nám tam mohlo líbit.

Projelo psi sprezeni a Vincent nosi saticky...to je krasne rano

Učení nápodobou

Rodiče zastávají názor, že nejvíce se děti naučí pozorováním rodičů a okolí a nápodobou jejich činností. Táta chce jít příkladem a buší do špalků palicí a vrtá poličky. Raději než větve sekám sekací špalek a ve sklepě se snažím provrtat až ven. Aspoň bude mít Drahoš co opravovat. A táta dumá, zda poskytuje ty nejlepší vzory chování.

sobota 24. května 2014

1:38:05 Karlovy Vary

Zatímco my jsme pulírovali náš pražský byt a vítali delegaci z Koreji, strejda Lejda, tátův bráška, si zaběhl v Karlových Varech další půlmaratón. V rekordním čase to stihl. S Petrou Kaminkovou se seznámit... Olomoučáci se prý poznají na dálku. Na kolonádě jsme nebyli ani nepamatuju. A máma pořád slibuje, že do těch Varů zajede udělat pořádek a pořád nic. Viva Vary.

Eurovolby v Komárovské hasičárně

Táta posílil slabou volební účast u eurovoleb a dost možná byl jediným voličem na Komárově. Máma si ho před místní hasičárnou musela vyfotit, což vyvolalo u volební komise zděšení. Když táta vstoupil, seděli všichni tázavě zaražení a oddechli si teprve, když třikrát dokola zkontrolovali tátovi občanku a ubezpečili se, že je opravdu z té Zelenkovic vilky a ne žádná volební kontrola. Táta se seznámil s paní Dostrašilovou, která zná mámu a naše tři krásné děti. A nezapomněla dodat, že nám kouká do oken. Táta odvětil, že to určitě není jediná. Holt na vesnici se všichni už známe a vidíme si takřka do talířů.

čtvrtek 22. května 2014

sv.Václav se vybarvil do krásy

Kapličku už taky natřeli, má novou žlutou fasádu a nikdo by už neřekl, že na ní před čase spadnul strom a skoro jí zboural. Z toho stromu, byla to stará veliká lípa, pak děda Béďa vysochal sv.Václava, aby v té kapličce někdo stál a těšil kolemjdoucí. 

úterý 20. května 2014

Sousedi

Při naší první procházce k rozhledě nám zastavili sousedi a nabídli mi svezení na čtyřkolce. Tomu se přece nedá odolat. Rodičům pak pán soused vyprávěl o svém barvitém dětství na Komárově, kdy jich tam bylo hodně děti a ne jako teď, kdy tam dětí jen pomalu přibývá. Procenta ale výrazně ovlivnilo přistěhování naší rodinky, protože je nás jako psů a se statistikou obce jako je Komárov umíme důkladně zahýbat. Nahoře jsme pozorovali výcvik paraglidistů a nechápali, proč je zavřená hospoda i stánek.  

Gynomai

V rodinném centru Gynomai jsme našli útočiště na tři dny. Rodičové si potřebovali odpočinout a popovídat. Starala se o nás Mirka, co se do Semil přestěhovala kvůli waldorfské škole pro svého nejmladšího potomka z Nymburka. Zamiloval jsem se do Magdalenky a pozorovali jsem tanec pro maminy s miminy. Každou půlhodinu kolem projel vlak a pokaždé jsme se dívali ven. Paráda.

Riegrovy sady v Semilech


Před výsadkem u Mirka jsme se zastavili na zmrzlinu a na houpačky v Riegrových sadech. Věšili jsem se jako pejsek a kočička, když prali prádlo a taky jsme posnídali koláče a housky.

sobota 17. května 2014

Dobrej dárek pro maroda

V Brandýse jsme udělali bleskurychlou předávku části balonů klanu Nebeských, protože bychom takto naložení domů už nedojeli. Ondin je prý marod, takže jsem mu udělali radost a ta, jak známo, léčí. Připsali jsme si tedy jeden dobrý skutek k dobru. Doma jsme ostatní balónky věnovali babi Mirce, no vlasntě jen zapůjčili. Ráno jsme je pak pomalovali fixama. 

Balónková mánie

Celá oslava byla o růžové barvě. K tomu se hodilo spousta balónků, které nás tak zaujaly, že jsme se postarali o druhou část programu. Spočívalo to v bezvadné hře, při které jsme hrozen balónků nechali stoupat se stropu a pak jsme nutili tátu, ne aby nám balonky podal, ale aby nás k nim zvedal nebo spíše vyhodil. Vydrželo mu to docela dlouho a pořádně si u toho zacvičil. Ke konci oslavy jsem odmítal odejít bez balónkové výslužky. Problém byl, že se nám nevešly do auta. Tedy na první pohled. Obratným chmatem je táta do auta dostal, ale ukázalo se, že řídit auto plné balónku je skoro nemožné, protože řidič neviděl ani dozadu ani do stran. Navíc se to naše auto málem vzadu zvedalo. Skoro nás to odneslo. Museli jsme cestou balónkovému nákladu odlehčit.

Sára má 5

Na oslavu Sářiných narozenin tradičně nějak nevychází počasí, ale ono to vůbec nevadí. Oslava byla indoor a o to víc jsme si užili balónků a dortu. Sešlo se spousta známých tváří, krom Sářiny rodiny prišla i Kristýnka a Alek s Betynkou a hodně dalších dětí, které jsem neznal. Ale to bylo vcelku jedno. Nechali jsme se bavit klaunem, hlavně tou částí zahrnující bublifuk, a pak jsme rozproudili volnou zábavu. Běhám nejrychleji a jsem hvězdou odpoledne. Nebo jsem si to tak alespoň představoval. Úžas budil třípatrový dort, který pro Sáru upekla teta Eva, s pravými růžemi a každý oddíl jiná chuť. Sladkého se nebojíme, to teda ne. Z hlediska naší rodiny byl na této oslavě položen základní kámen nového školského systému. Táta s Jardou vedl podnětný a osvěžující rozhovor, který se nějak týkal našeho vzdělání a hlavě "Mary", která ale "nesmí být stará bába", a pak se tám táta seznámil s ještě jednou paní Evou a vůbec si tu oslavu pochvaloval jako podnětnou. Moje řeč! Sára měla dlouhé princeznovské šaty a moc jí to slušelo. Tak vše nej!

úterý 13. května 2014

Další foto

Kam máma na takové obrázky chodí? Vždycky se kolem toho rozpoutá doma barvitá debata. Já tohle abstraktní umění nechápu. Má to něco společného s Ferdinandem. A prý toho je asi jeden kousek. To jsem usoudil z tátova zklamaného zvolání:" chjo, kdo se s tím má dělat, takhle po jednom.."

sobota 10. května 2014

Teta Lea z Loktuší

Oslava narozenin u Leony v Loktuších se přímo nabízela. Je to cestou na Komárov, takže skoro sousedíme.
Podařilo se nám její přestavěný domeček najít a vmezeřili jsme se mezi hosty oslavy. Obhlédl jsem Lein švestkový sad a vím přesně, co uděláme až uzrají! Vše nej sousedce!

pátek 9. května 2014

Manévry

Podnikli jsme s mámou neplánovaný cyklovýlet na boleslavské náměstí na zmrzlinu do hospody. Cestou jsme se zastavili na dětském hřišti, kde jsem se poněkud účelově seznámil s chlapečkem Dominikem, co dorazil na super high tech čtařkolce, co měla nejen zpátečku, ale i několik rychlostí. Zkušeně jsem se šel optat, jestli mě sveze a pak si nenápadně vynutil řízení. Šlo to dobře a zvládl jsem i první komplikovaný couvací manévr. Pak jsme s ostatními přítomnými pány zvedli kapotu a zasvěcene diskutovali o tom, co je pod ní. Dle všeho to byla autobaterie, nevím to jistě, pro jistotu jsem přijal pracovní verzi, že se jedná o motor.

neděle 4. května 2014

Kosmetický salón

Ráno zasvětili bejby zkrášlujícím aktivitám s tetou Dadou. Z jejich soustředěného snažení vznikly téměř umělecká díla. Nelenil jsem, popadl foťák a jal se to parádění dokumentovat. Aspoň je vidět, že to na vesnici není jenom o vidlích a buřtgulášu.

Zahradní práce a rekreace

Objevil jsem super sekací stroj na trávu a vydržel u něj hodiny. Zahradu jsem zbavil veškerého použitelného plevele včetně ještě neodkvetlých kopretin a všechno pomlel a naházel kuřátkům. S dědou Lubošem jsme proháněli i elektrickou sekačku, ale zahrada má do velikosti fotbalového stadiónu daleko. Dlouho nám to tedy nevydrželo. Průběžně jezdíme na kole a hrajeme na hřišti fotbal. Učím se kopat do vzduchu až do mraků a řádně se u toho rozčiluju, když se mi kop nezadaří. To mě pak vystřídá Madla a má se k míči jak profík. A já trucuju.

sobota 3. května 2014

Studujeme mapu

Jsme na Vysočině, protože je tu Fífa s Dadou z Olomouce. Máma je v Praze, tu na mapě jasně poznám. Tudy jsme jeli - přes Kolín. Cestou jsem usnul, ale jakmile jsem se u Chotěboře probudil, hlásil jsem, že jsem neusnul ani na chvíli. Tady je Z L Í N a tady Liberec. Jsme jasně nahoře. A když mapu otočím, je z druhé strany Amerika a černoši. V mapách se už začínám orientovat. A Madle to opět neskutečně sluší (práce tety Dady) a koketuje s dědou Jarou. Děda naříká, že čte jednu větu v ekonomickém plátku desetkrát.

Máme kukačku


Táta skáče radostí, nosí na hlavě královskou korunu a kuká. Proč? Protože máme doma kukačku. A umí nejen "k"u"k"at, ale i říkat vla"k" a hlavně "k"oláče! A tak je babi upekla a slavíme. A pak že to bez logopedů nepůjde! "Unbelievable" jak by řekl táta. Prostě to přišlo samo. To už brzy zvládnu i "k"očič"k"a a "k"ytič"k"a a spoustu dalších slovních hříček. Mám radost...

čtvrtek 1. května 2014

Otakárek


Tenhle fešák se usadil na záhonu s tulipány a evidentně se mu tam líbilo, sem tam se vznesl a zase se vrátil na původní misto. Mámě sedl na ruku a nechal se oslovovat Otakare. Měl parádně chlupaté tělo. Otakárek ovocný (Iphiclides podalirius L.) je motýl z čeledi otakárkovitých. Obývá teplé oblasti,  hlavně jižní svahy pokryté křovinami. Hojnější je v jižní Evropě, kde se vyskytuje trochu odlišná forma ve dvou generacích v roce. V ČR je chráněný. Základní barva je světle žlutá, délka předních křídel je asi 4 cm, první generace má oranžový pás na zadních křídlech. Samička bývá o trochu větší než sameček. Housenky žijí v červnu až srpnu na trnce a také na ovocných stromech. My na něj nebudeme stříkat vodu z hadice, protože by se mu špatně létalo a udělalo by mu to au. To nechceme. 


David

První máj jsme oslavili důstojně. Pomohl nám slavit David, který se na skok stavil v Boleslavi při obhlídce latifundií. Moc milé překvapení. Kdy my jsme se to vlastně viděli naposled? A kdy že se to zase uvidíme? Moc zdravíme a pozdravujeme Tessinku do Londýna :-)
Jo, jabloně ani třešně nekvetou. Prvomájové líbání se nakonec odehrálo pod skoroužsnad pučícím ořešákem, protože šeřík byl daleko. Bude to fungovat?

Čakovické čarodejnice


Máma slibovala velký oheň, který obřadně spálí vše špatné ze zimy a kterým přivítáme jaro. Naše plány zachránila teta Eva, která přišla s nabídkou účasti na semi rodinné akci na louce v Čakovicích. Účast byla vydařená, krom Sáry a Kristýnky jsem tam trávil čas i s klukama a hlavně jsem se zase dostal k řízení čtyřkolky, tentokráte vybavené zpátečkou. Střídali jsem si v řízení a byl jsem v sedmém nebi. Pak přijel strejda Jarda na mini motorce a po počátečním ostychu jsem se přihlásil ke zkušební jízdě a moc jsem si to užil. Strejda si ale moc neužil nás, protože požadavků na jízdu neubývalo. Opekli jsem buřt, Madla pak proaktivně opékala i banán, obdivovali jsme krásu přítomných psů. Zůstali jsme skoro do tmy. Bylo nám dobře a cestou domů jsme pozorovali další a další ohně.