čtvrtek 30. ledna 2014

Dědovy narozeniny

Ráno s tátou vstávám na osmou a jedeme přeparkovat auto. To je takový náš zvyk v regionu Prahy 7. Místo jsme našli na Palmovce a vrátili jsme se domů tramvají. Doma už to žilo. Máma oznámila, že pojedeme za dědou a táta se obratem nabídl, že pro auto zaskočí. Pak volal s nabídkou donášky jídla z Govindy. Pak volala tátovi máma, že mu asi vyrazíme naprotí, protože klíče od auta zůstaly v kuchyni. Počkali jsem na tátu doma a vydali se na cestu tramvají. První dvanáctka nám ujela před nosem. Čekali jsme na zastávce a přijela sedmáctka. Máma zavelela k nástupu. Popojeli jsme jednu stanici, před výstaviště. Než jsme se docourali od konečné sedmnáctky k zastávce, ujela nám před nosem druhá dvanáctka. Ta třetí nás dovezla na Palmovku, kde jsme udělali s bejbíčkama rychlý výsadek pro dort a našli jsme auto na parkovišti. Celou cestu jsme mámě říkal, že se v automyčce nebudu bát a nabádal jsem Madlu, aby se taky nebála. Nakonec jsem myčku prospal a následně jsem prospal i luxování interiéru vozu. V Boleslavi jsme pak dort nakrojili a oslavili dědu. Ukázal jsem mu svůj mlýnek, který v babi s dědou vyvolal vzpomínky více než čtyřicet let staré. Vše nej, dědo!

středa 22. ledna 2014

Kolaudace

Den vypadal slibně. Při dalším výletu do Ikea jsem investoval všechny škudlíky do točené zmrzliny z automatu. U všech to prošlo dobře, ale já měl problémy. Svolali jsme kolaudační posezení v naší kuchyni, jenže jakmile dorazil ujo s Filipem, udělalo se mi zle a pozvracel jsem křeslo. Večírek začal zvracením a údajně dříve sem tam tak končíval. Přesunuli jsme se do kuchyně a nakonec jsme si posezení užili všichni.

neděle 19. ledna 2014

Brunch v Radosti


Vyrazili jsme do velkoměsta na brunch. Teta Dada chtěla kus masa. Jeli jsme tramvají na Karlovo náměstí, kde jsme se pokusně rozdělili. Máma s Vincentem vystoupili a šli do Radosti pěšky. Můj tým, co na Karláku počkal na další tramvaj, sice na Pavlák dojel dřív, ale nebyl bohatší o další slovo. Vincent totiž bravurně vykřikoval, že chce jet "dadají". To jako tramvají. Madla zase tradičně vrhala významné pohledy na strejdu Jiřího, svékala se jen přiměřeně, my se ládovali vaflema a
bylo celkově veselo. Dokud dvojčata nezačala únavou kňučet a já nemusel jít na záchod. Opustili jsme to lehce dekadentní prostředí a Filip si šel spravit chuť do McDonaldu. Proč?




Šminkování na brunch

Teta Dada se ujala péče ne jen o naši kuchyň, ale i o Madlenčinu vizáž. Ráno spolu sdílely šminky a docela se to Madle líbilo. Netrefovala se tím náčiním ještě úplně přesně, ale to chce asi jen trochu cviku. Vyrážíme do společnosti, dáme si brunch v Radosti s ujem Braněm, Filipem, strejdou Jiřím, Kubíkem a Monikou, Monikou a Radkem. Jedeme tramvají a Vincent
vesele pokřikuje: "tramvají, tramvají".

sobota 18. ledna 2014

Sousedi, které neznáme

O jedno patro výš nad námi bydlí kdosi, kdo v noci něco kutí, bouchá a klepe. Před usnutím si o tom povídáme. Dneska se tam máma vydala na výzvědy. Prý nezvonila, kdyby něco, budeme kdyžtak klepat.

pátek 17. ledna 2014

Bratranci




Přijeli za náma teta Dada a můj bratranec Filip, a to prosím vlakem až z Olomouce. Šli jsme je vyhlížet k metru Vltavská a hned jsme je uviděli. Teta je chabrus na koleno a ze schodů nebyla nadšena. Ještě že bydlíme v přízemí. Filip mi ukázal svou novou voňavku a tetiny šminky. Taky jsem okukoval jeho péesko. To jako playstation. Koukali jsem na tom na pohádky, což mám moc rád. K večeři jsme si vyjednali pořádnou porci gumových medvídků, tedy mimo jíné. Teta se chopila plotny a to bylo hned znát.

čtvrtek 16. ledna 2014

Špacír

Další pokus seznámit se s okolím nás zavedl do Stromovky a taky na druhou stranu. Opět jsme nedošli nijak daleko, ale bravurně jsme se naučili zatarasit celý chodník tak, aby neproklouzla ani myška.

Horká čokoláda

Dorazili za námi přátelé z Hrádku. Chtěli jsme se trochu předvést a tak jsme je vzali odpoledne na procházku kolem dokola. Moc jsme toho neušli, protože jsem nás neomylně nasměroval do čokoládovny. Ve zmatku kolem objednávek jsme si naporoučeli o jednu horkou čokoládu víc než jsme původně zamýšleli a tak se toho šálku chopila Madlenka a docela si to užila. Máca básnila o unikátní příležitosti k návštěvě kina Oko, speciální program nazvaný Oko naslepo. To jako že přijdete do kina a do poslední chvíle nevíte co uvidíte. Nechtěli jsme Mácu nechat jít samotnou, a tak jsme nominovali tátu, aby ji doprovodil a užil si nočního života ve velkoměstě. Jejich rande netrvalo moc dlouho, protože jen co jsme se vylovili z vody, byli zpátky, protože kino mělo vyprodáno a táta skandoval, že chce nymfomanku. Čekali jsme ale aktivně s Pavlem a užívali koupelové pěny. Máma si s tímto úkolem nevěděla rady.

úterý 14. ledna 2014

Odtah

Potvory jsou to. Po desáté hodině večerní naše auto někomu prostě někomu vadilo, protože ho naložili na nákladní auto a odvezli k Vltavě za protipovodňovou stěnu, kde ho postavili na oplocený plácek. Máma ráno v bačkorách chtěla auto přiblížit k domu, aby nás s tátou nalodili a ejhle, ono tam nestálo. Doma nám oznámila, že auto odtáhli. Hned jsem si veděl rady a neváhal vystresovaným rodičům navrhnout efektivní řešení: "zavoláme ujo Braňo, on má silný auto a zase nám naše autíčko přitáhne". Nepomohlo to. Vydali jsme se tramvají hledat to místo, kde auto nocovalo. Pánové byli milí a po zaplacení milého parkovného za dva (!) dny jsme si mohli nasednout a odjet. Za stěračem byl lísteček, o kterém mi pán říkal, že je tam napsáno, že nás městská policie pozdravuje a že nás mají policajti rádi. Utíkal jsem za mámou, která zrovinka platila, a volám: "mámo, policajti nás mají rádi!". Nevím, jestli tomu máma věřila, protože jí na čele naběhly žíly, červenala a obtížně dýchala. Ale nakonec jsme se s autem setkali a mohli v klidu odjet.

neděle 12. ledna 2014

OukyDouky

Přijela babi Mirka s dědou Emilem, táta vyrazil na Komárov, děda poseděl a odjel za Barrym a babi zůstala přes noc. Chtěla nechat mámu vyspat, což Madla neodsouhlasila. Odpoledne jsem odmítl vyrazit na procházku a zůstal doma s tátou, zbytek rodiny s babi vyrazil na procházku. Vincent jsa pravým gentlemanem nasadil na záda batoh a nesl Madlenčiny panenky Mimi a Áju. Uprostřed chodníku pak zakopl a rozplácl se jak široký tak dlouhý, Madla k němu úprkem běžela, ale pak se ukázalo, že se chtěla ubezpečit, že se nic nestalo panence Mimi. Vincenta neřešila. Na první pohled to nevypadá dobře, ale oni mezi sebou mají to dvojčecí spojení, takže Madla intuitvně hned ví, že Vincent je v pořádku a netřeba se znepokojovat. Seděli jsme v antikvariátu, četli knihy a Madla upíjela babi Staropramen. A pak že pod osmnáct nenalévají...

sobota 11. ledna 2014

Čokoládovna

Táta už před časem objevil za rohem čokoládovnu. Je od našeho bytu asi tak třicet metrů, hnedle za čínskou a irskou hospodou. Je to maličký podnik, ale má atmosféru a styl. Zastavili jsme se tam při naší večerní (jak je ostatně z obrázku patrno) procházce a nakoupili jsme několik bonbonů na váhu a do kelímku horkou čokoládu. Pak jsme se skoro poprali o to, kdo to babi Mirce odnese. Ona totiž přijela babi Mirka s dědou Emilem a zatímco se děda vrátil navečer k Barrymu do Boleslavi, babi zůstala u nás. Snažil jsem se jí přinutit, aby se se mnou koukala na pohádky o mašinkách, ale nevydržela to ani hodinu. Zapojili nám totiž internet takže doplňuji svůj deficit v této oblasti. Zdravíme tátu na Komárov!

S Filipem v kuličkách

Vzal jsem Filipa do kuliček v dětském koutku v Ikea. Rodiče jsme propustili na nákupy a zaúkolovali jsme je, aby pro nás za dvě hodiny přisli. Uhnal jsem si pořádnou žízeň. Vysloužili jsme si celkem šest škudlíků. 

pondělí 6. ledna 2014

Shrek


S Šajzuchou se nějak míjíme. Měli bychom se vidět ve Vrážném, kde postavil krásnou velikou jurtu, ale ještě se nám to nepovedlo. Teď ho to ale zaválo na odpoledne do Prahy a měli jsme čas poměřit výkonnost mimických svalů. 

Trocha proma z nostalgie

sobota 4. ledna 2014

Petra

Petra má kouzelný telefon, před časem jsem se na něm seznámil se svým virtuálním přítelem Pounem a dneska jsem na něm řídil závodní auto. Pomalu začínám přesedávat, mám pořád rád vláčky, ale auta už mi taky přijou docela zajímavé. Petra čekala na zprávy od brášky a chvíli u nás poseděla. 

středa 1. ledna 2014

Ohňostroj

Na šestou hodinu plánuje Magistrát hlavního města Prahy ohňostroj. Vyrazili jsme od Vaňovců jak jen to šlo a bahno z předního skla jsme omyli až někde u Zdib na dálnici, když trošku sprchlo. Místo pozorování ohňostroje na luxusní terásce u uja Braňa jsme se zasekli na magistrále (jako před x lety máma se strejdou Jiřím cestou z Bílovce) a pozorovali jsme tu náheru z auta. Stejně se nic jiného nedalo dělat, protože čumilové magistrálu zablokovali. Ale i tak to bylo moc pěkné. A ta teráska nám neutekla. V době našeho příjezdu už se společnost na terásce klepala zimou a stejně jsem se schovali do tepla. Honil jsem se s Filipem a ani jsme si nevšimli, že v kuchymi se leje olovo. Jiřímu se povedla socha svobody. Hned v tom viděl, že poletí do Ameriky, než má táta vysvětlil, že to je znamení osudu, aby zůstal svobodnej. Ono mu hrozí nějaký odnětí svobody? Někdy jim nerumím. Máma si odlila rybu, tvarem to vypadalo na úhoře. Znamená to něco?




V přírodě

Od Splavů jsem jeli po silnici, která se postupně přeměnila na polní cestu. Pak jsme zastavili, protože byla na míste strategická porada, zda-li jet či nejat dál. Pavel nám popsal cestu dál jako hroznou, čemuž jsme se zasmáli, nám přece trochu bláta nevadí. Pak se ukázalo že nijak nepřeháněl. Projížděli jsme cestou která připomínala lesní cestu po dešti a průjezdu asi osmi tanků. Ale klid, vyprošťovací traktor je tu prý v permanenci. Dojeli jsme k maringotce a obdivovali krásnou chlupatou kozoovci a uvnitř slaměné přístavby hliněné omítky a teplo kamen. Já se věnoval hlavně Vojtíkovým autíčkům a sekundoval jsem u gentlemenské domluvy, kterou Vojta s Vincentem uzavřeli ohledně dočasného zapůjčení autíček za jiné hračky a jiná autíčka. Dohoda se rodila docela dlouho, než se Vicent rozkoukal a pochopil, jaké možnosti se mu nabízejí, ale o to víc na ni pak byly obě matky hrdé. A taky se mi líbila domácí čokoláda, tu já rád. Nakonec jsme běhali v přístavbě dokolečka a skákali přes překážky a bylo nás všude plno. A to den ještě zdaleka nekončil.


 

A po výšlapu výlet

A hned nato volalal Máca, ať se s nima potkáme v Doksech a jedeme zkolaudovat slaměnou přistavbu maringoty Vaňovců. Tomu se nedalo odolat. Výprava z Hrádku ale nabírala zpoždění, a proto jsme to vymysleli tak, že jsem se objednali na kávu operativně ke Stáně a Martínkovi, kteří se tam rekreovali v chatě ve Starých Splavech. Načasování se podařilo a já objevil nové Martínkovo auto na dálkové ovládání, tentokrát bílé. Táta využil příležitosti k další novoroční procházce, asi mu les dělá dobře. Já řádil s Martínkem a máma podnikla několik pokusů o pokec se Stáňou a Martínkovým tátou a dědečkem. Moc se to nedařilo, ale prý si to vynahradí jindy. Už by si měly naše matky zvyknout, že klid na klábosení nebudou mít nikdy, aby bylo jasno.

Novoroční výšlap

Ráno mrholilo, byla mlha a moc se nám nechtělo od kamen. Kolem domu ale pořád proudlily zástupy lidí nahoru na kopec. Rozhodli jsem se sportovně taky vyrazit. Madlenka si nesla mimi a panenku Áju, Vincent dvě autíčka a já traktor a gumovou skákací kuličku. To nám vydrželo do první zatáčky, kdy jsme svoje talismany začali předávat mámě a u druhé zatáčky už máma nesla i tu Madlu. Nechala nás na autobusové točně a nesla Madlu do auta. Pak nás vyzvedla, táta se chtěl projít mlhou. Nahoře jsme pozorovali koně, na kterých přijela skupina různě starých jezdců. Máma provedla sondu v hospodě, kam se nedalo ani vejít, natož si někam sednout a něco si dát. A ještě ke všemu byla na parkovišti před chatou Kozákov pořádné náledí. Ani jsme se nedostali z auta a už jsme zase jeli dolů a v té mlze jsme hledali tátu. Nenašli jsme ho, ztratil se nám. Pak jsme čekali v autě před domem a najednou kde se vzal tu se vzal objevil se táta a vyrazili jsme směrem k Máchovu jezeru.

Padá!