čtvrtek 30. května 2013

Holešovický pivovar

Od rána máme jasný plán. Odvezeme tátu na Komárov, kde ho necháme jeho osudu. Společnost mu v odpoledních hodinách měl dělat Zbyněk. Bez táty pokračujeme do Boleslavi a těšíme se na Barryho. Táta nakonec přemluvil Zbyňka, aby mu půjčil auto, aby mohl přivézt z Liberce stroj na broušení podlah. Zbyněk si tak musel půjčit auto od Jozina. Od koho si půjčoval auto Jozin nevím. Každopádně táta nepotřeboval zachránit z Komárova a pan realiťák najednou nepotřeboval otevřít byt v Holešovicích a tak máma neváhala a vyjela na setkání se svou pracovní skupinou v nově rekonstruovaném holešovickém pivovaru. Nálada byla veselá v pivovaru i u babi Mirky.


sobota 25. května 2013

Létající lucerny

Když po oslavě většina hostů ojdela, ukázalo se, že teta si nechává ještě eso v rukávu. Objevily se na scéně balonky, co jim dole hoří malý oheň když létají. Nakreslili jsme si každý na svůj přání a pak se ukázalo, že společnost složená ze tří spřátelených matek s dětmi a mojí rodiny nemá ani sirky ani zapalovač a bez toho se, jak známo, težkou docílí kýženého létání. I s tímto problémem se teta Eva vypařádala s šarmem sobě vlastním a šlo se na věc. 



 Můj oranžový odlétl nad ořech a dál jsem ho neviděl. Sářin červený se krásně vznesl a vystoupal pěkně vysoko. Další oranžový ořech ale nepřekonal a pan údržbář předvedl nádhernou improvizaci při jeho sundavání. Ten hořící zbytek spadl na zem, seběhli jsme se kolem něho a máma měla radost, že oslava končí i táborákem. Posledni rudý balon jsme pustili tak nějak kolektivně všichni a letěl opravdu krásně. Vše nej, Sárko!

Sára slaví!


Sára oslavila před pár dny narozeniny. Den D trávila kdesi v Barceloně a pak byla plánována velkolepá venkovní oslava s podtitulkem "možná přijde i kouzelník". Teta Eva plánovala poníky, to vím jistě. Počasí jí ale značně prověřilo organizační schopnosti a klobouk dolů, v tom strašlivém dešti teta zorganizovala náhradní místo v klubu Letadýlko. A kouzelík taky přišel, byl to vlastně klaub, byli dva, jeden zelenej a druhej strakamakatej. Uměli několik kouzel a taky uměli žonglovat. Nejdřív jsem se ošíval a trval jsem na tom, aby máma seděla vedle mě a  hlavně aby nenechávala naše bejby bez dohledu s těma podivně vybarvenejma klaunama. Když mi pak ale žongler Ondra půjčil žonglovací nářadí, míčky, kroužky, tyčky a hlavně, když po malování obrázků holkám na obličeje začali sochat z dlouhých balonků, byl jsem v sedmém nebi. Kolem spousta lízátek, gumových medvídků a hlavně dortů všeho druhu. Prostě ráj. Pogratulovali jsme a užili jsme si to odpoledna na plno.  









pátek 24. května 2013

Dvojčecí narozeniny


Nám příbuzná dvojčata od Hrůzů slaví dnes rok a jejich máma, teta Jana, má dnes svátek. Svátečně naladěni jsme vykročili pogratulovat. Plány nám lehce pokazila choroba, která Karolínu a Jindříška skolila, takže jsme se s nimi ani neviděli. Pozdravili jsme mezi vraty, vyfasovali banán a pokračovali dál v sousedské krasojízdě. Pozdravili jsme i tetu Dášu a pozorovali jsme, jak pod jejich vratama jezdí sem a tam Garyho čumák. Odpoledne pak dorazila na kávu Stáňa s Martinem a toho jsme zase obdivovali, jak od minule zvládnul bravurně chůzi. Vincenta jsme nemohli dostat od zahradnického náčiní a hlavně z kompostu.


středa 22. května 2013

Kreslím zubaté dinosaury


Filip, máma, táta, Madla a Vincent. Ten má kolem sebe a nad sebou záchranu, aby na něj nikdo neskočil. Táta vlevo, máma vpravo, má dlouhý nohy a drápy. Mám dnes svátek, stejně jako děda Emil. Už ráno jsme vykročili oslavit do kavárny a nechal jsem si naservírovat vše co se dá se zmrzlinou pozřít, tři různé kopečky, šlehačku, jahodovou polevu i čokoládovou drť. Pak jsme tam s Madlenou rozflákali cukřenku, což není nic proti té lahvi vína, kterou tam tuhle rozbila nechtíc máma. Pak jsme poseděli u pana Fryče, hráli fotbálek a v knihovně jsme vařili. Poobědvali jsme v nemocničním bufetu a já tam prokázal pravé právnické myšlení. Na terase, kde jsme se usadili, seděl u vedlejšího stolu pán a kouřil. Debatoval jsem s mámou o tom, že zůstanu sedět na stole, což máma neschvalovala a pán se do toho vložil: "jestli budeš mámu zlobit, tak si tě odnesu". Přesně takové hlášky mě většinou rozzuří a rozčílí. Teď taky, ale pak jsem si vzpoměl, že včera na golfu mi máma vysvětlila, že nakreslená přeškrtnutá bota v červeném kolečku znamená, že se tam nesmí šlapat. No a tenhle pán kouřil přímo pod přeškrtnutou cigaretou v červeném kolečku a tak mu povídám: "víte co je támhle napsáno? Že tu nesmíte kouřit!". Pán oněměl úžasem a odešel.

úterý 21. května 2013

Golf club s modrou skluzavkou


Vincent se naučil vylézt nahoru na skluzavku po takovém pseudožebříku a sám jezdí dolů, většinou na břiše nohama dolů. Madlenka to sama provedla dnes v golfovém klubu a velmi si to užívala. Jezdí jako dáma, po zadečku. Brouzdáme celý den po městě, táta jel na nějakou konferenci do Prahy. Byli jsme ve městě na zmrzlině, máma okoukla šatičky a boty, poobědvali jsme v Anandě musaku a pohanku na sladko, navštívili Filipa v kavárně a odpoledne jsme krom golfu trávili i na přehradě. Na golfu se naše skupinka obzvlášť vyjímala. Otestoval jsem máminu manažerskou dovednost vhodně načasovaným "mámo, já chci kadit". Vše zdárně dopadlo a mohli jsme si na přehradu dojít pro zmrzlinu. Už se tam ve vodě koupaly dvě holčičky a louka byla plná lidí.

sobota 18. května 2013

Zakuklen v Hrádku

Táta je na Komárově a my máme od rána slíben výlet do Hrádku. Těším se na tramvaj i na vláček. Problém je počasí, od rána prší a prší a máma ztrácí odhodlání. Nakonec cca v poledne vyrážíme na tramvaj. Před vrátky jsem udělal s mámou dohodu. To bylo tak, chtěl jsem si sednout na kočár přesně v momentě, kdy máma telemostem zjišťovala odjezd vlaku z nádraží. To, že mi okamžitě nevyhověla, mě tak rozladilo, že jsem se zastavil na místě a odmítal jít dál. Máma dotelefonovala, posadila mě na kočár a bylo znát, že se na mě zlobí. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Na zastávce nás pozdravil Filip z kavárny, ale já byl uraženej, takže jsem si s ním nepovídal. Pak mě to mrzelo, protože Filipa mám rád, dává mi zmrzlinu a má krásně tetované lýtko. Máma pak navrhla, abychom uzavřeli dohodu, že se dnes na sebe budeme celý den mračil. Zakroutil jsem hlavou. A tak padl druhý návrh, abychom se na sebe dnes celý den smáli. Ulevilo se mi a rád jsem si na tuto dohodu potřásl s mámou rukou. Profrčeli jsme do vláčku a na nádraží už nás čekala delegace.
Poobědvali jsme bez Mácy, protože dole dávala notičky elektrikáři, aby správně natahal dráty sem, tam a zase zpátky. Pak jsme se honili po louce, házeli si létajícím talířem a trošku i cvičili na louce. Madla s Vincentem se naučili foukat do odkvetlých pampelišek. Procházka přes náměstí nás náhodou zavedla zase do hospody. Vincent se ukázal jako zdatný horolezec, co vyleze po žebříku do výšky dvou metrů a po skluzavce se sklouzne klidně i hlavou dolů. Překvapil nás tím. Cestou zpátky jsem usmlouval svezení na historickém megakočáru a posadil jsem si Márinku na klín. Je ať si zvyká! Máca s Pavlem a Márinkou se v Hrádku zabydlují a vzali to za správný konec. Pověsili houpací síť. Nejdřív se do ní schovala máma, ale okamžitě jsem zavětřil a zakuklil jsem se. Několikrát jsem potom vyletěl jako krásný motýl. Byl jsem dnes v Hrádku  housenkou, kuklou i motýlem.
 



Palivo

Táta brzo ráno odjel na Komárov a já se probudil do rozpršeného dne. Máma si k snídani osmažila cibuli a na ní si nakrájela šišku bramborového knedlíku. Vincent ve špajzu našel dva velké kusy skořicové kůry a důsledně je nacpal do kamen. Celou zimu nám rodiče říkali, že dřevo patří do kamen a najednou to jako neplatí a tahle kůra tam nesmí? Chodím po bytě nahý se svým sombrérem na hlavě.

pátek 17. května 2013

S Mufem

Dorazila za námi teta Muf s rodinou. V břiše má malou holčičku, která se narodí někdy v létě. Sešli jsme se v dětském koutku. Máma se naivně domnívala, že budu zase vášnivě jezdit na lokomotivě, ale nějak mi to už nic neříká. Ani ruské kolo mě už neláká. Trávil jsem celý čas na pískové stavbě a ještě dobře, že jsem měl na hlavě své sobrero, protože mi někdo pořád zezhora na hlavu sypal písek. S Mufem dorazilo a o rok starší Julie a její táta Pavel, co je tátou i té ještě nenarozené holčičky. V koutku jsme poseděli se spoustou známých tváří a já jsem měl strašný strach, když jsem uviděl Mácu jak odváží kočárek pryč. Běžěl jsem honem hledat mámu a ta mi vysvětlila, že Máca uspává Vincenta a že nám ho zase vrátí. Bez bejbíček bych byl moc smutný, takže jsem rád, že se to vysvětlilo.

čtvrtek 16. května 2013

To jsem nebyl já

Mám vytříbenou slovní argumentaci a neváhám ji kdykoliv použít. Třeba včera. "Paní Kloučková, podívej, máte rozbitou sekačku," ukazuju Jarouškovu sekačku, které jsem ulomil madlo. "No, a kdopak ji rozbil?" ptá se významně paní Kloučková. "Nevím, asi sama se rozbila." S převahou sobě vlastní a přesvědčením sebe sama práším, jakoby se nechumelilo. A dnes večer? Jsme rozjetí všichni tři a dovádíme s mámou v posteli. Táta se snažil mámu zachránit, ale narazil. Než mě stačil odvelet proti mému odmítání do vany, rozsypaly bejby po chodbě konvičku müsli zobání, co jsem jim tam připravil. A když se táta zašil ke svým Komárovským plánům, vystříkal jsem půl vany vody po koupelně na Vincenta. "To není práce pro mě, to je pro tebe práce," okamžitě odrážím tátův útok, když zjistil pohromu a cpal mi do ruky hadr. "Já to nebudu utírat, já se budu dívat na pohádky," zkouším, co táta vydrží. Kleje a situaci zachraňuje máma. Vytasila se s vysavačem a už chci vysávat rozsypané zrní. Táta se nestačí divit a už se vůbec nezlobí. Bryskně ale mění plány ohledně umístění koupelny na Komárově. Máma s tátou v patře s parketovou podlahou a výhledem, my ve sklepě bez oken s podlahou z betonu.

Virtuální strejda Kubík


 Krásné dny pokračují. Máma podnikla pokus se doma zavřít do pracovny a nechat nás na zahradě. Vincent jí důrazně vysvětlil, že tak by to nešlo a tak jsme vyrazili do města. Najednou mámě zavolal Kubík a že prý jestli nepůjdeme na oběd. Počkali jsme na Kubíka na pískovišti pizzerie Franko a bejby způsobně jako jeden muž usnuly. Kubíka k nám zavála jakási pracovní aktivita a i přes to se nám povedlo ho po obědě přesvěčit, že procházka k přehradě mu určitě udělá dobře. Rozbalili jsme picnicovou deku a máma nám koupila kofolu se zmrzlinou. Na dece na trávě pak s mámou rozebírali tolik fylosofických témat, že jsem se raděj šel houpat a pak jsem Kubíka zmanagoval, aby mi byl k ruce. Na té houpačce to v jednom člověku není ono. Rádi jsme Tě, Kubíku, viděli, přijeď zas!

středa 15. května 2013

Léto na přehradě

 Sluníčko nás vyhání ven do města. Sem tam si hrajeme i na zahradě, ale vždycky když se potkáme s někým z rodiny domácích tak máma odchází s podivnými pocity. Naposledy to bylo když naše paní domácí říkala, že bych měl chodit na logopedii, protože jejich Jaroušek už říká R i Ř a já ne. Mám na to spoustu času a jsem o půl roku mladší. Naráží tu na sebe dva rozdílné kumunikační a výchovné styly. Na přehradě potkáváme i známé tváře, naposledy tu dlouhovlasou zrzku z kavárny. Opalovala se tam na dece s nějakým frajerem a tak jsem nelenil a natrhal pro ni kytičku pampelišek. Ta byla ale překvapená! Ať ten její frajer vidí, že o dámu mají zájem i mladší ročníky. Kde je ten skákací hrad? Na houpačce jsem měl slovní přestřelku s chlapečkem stejné výšky. Křičeli jsme na sebe a pak jsem byl chvilku smutnej. Nakonec jsem zavolal mámu, abych jí řekl, že se chci s tím chlapečkem houpat. Máma to vyřídila, vysvětlila mu, že nejsem zlej, že jsem jen unavenej a že se chci s ním houpat. Timto moudrým krokem jsem získal kamaráda na houpání a všichni byli spokojeni. Jsem vůdčí typ s diplomatickým a manažerským umem.

úterý 14. května 2013

Na třetího

 O našem ranním objevu jsem chtěl referovat klukům, ale když jsme tam znovu došli ve čtyři odpoledne, bylo tam tak husto, že jsme chvilku očumovali  slunečních hodin a pak jsme se vydali směrem k muzeu tetě naproti. Došli jsme až na jejich zahradu a pomohli odzimovat pískoviště s příslušenstvím.
 Dvojčata zaujala skluzavka a mámu maso na gril naložené v rozmarýnu. Zdá se, že spoustu her, které kluci hrají, já neznám. Třeba "na třetího" nebo třeba to stříhání "kámen, nůžky, papír". Zůstali jsme do večera i na večeři a dokonce se k nám připojil i táta. moji kamarádi mi ukázali svůj domeček v rododendronu a učili mě lézt po větvích. A nejenom to, z těch větví jsme pak skákali dolů na zem až se z toho udělalo tetě mdlo. Rozfoukávali jsme oheň na grilu, protože to ze začátku nějak nehořelo. Máma to nakonec zachránila svým mocným fukem, obsah plic má stále v pořádku. Jinak kvetou rododendrony, zatím jenom ty bílé a je opravdu krásně.

Proc mam rad Liberec



Je tu vse co potrebujeme. Nepreberne mnozstvi hrist a kavaren s detskym koutkem, detsky vlacek, dum deti Vetrnik, bazen s toboganem, knihovna na miste stare synagogy, vsechny urady, pobocky bank, obchody, les, tramvaj co u nas zacina a konci na sjezdovce Jestedu, bezkarske drahy, zoo, botanicka, bohaty kulturni zivot v Lidovych sadech a to vse v pochuzkove vzdalenosti cca dvaceti minut. Proc se teda zase stehujeme nekam jinam?

pondělí 13. května 2013

PC

Jsem neustale vzdelavan v praci s pocitacem. Mama mi napsala tahak s nazvy pohadek,ktere si nejradej poustim. Otevru tedy svuj pocitac s kvetinkou na nocnim stolku u postele, pockam az se na obrazovce objevi louka s kytickama, pak kliknu na youtube a pomoci mamina tahaku zacnu psat nazev pohadky. Ani nemusim psat vetsinou ten nazev cely,staci napsat treba jenom Bolek a ono se mi to samo doplni. Dvojcata koukaji na pohadky na mamine tabletu a tata ma svuj cerveny notebook taky v posteli. Dneska sla prvni spat Madla, pak Vincent, pak prisla mama za nama do postele a usnul tata. Hrali jsme s mamou pexeso s vlajkama a pak jsem ji usnul v naruci. Trham pro ni kyticky a naucil jsem to i Vincenta. Zacinaji kvest azalky a rododendrony, ale nejvic nosim sedmikrasek a pampelisek. Pouzivam vic pridavnych jmen, treba "radostny, fantasticky" a nebojim se dlouhych souveti ani proslovu na verejnosti. Nejvetsi poklad je ma zasoba nafukovacich balonku a bublifuk. Dneska jsme cekali na tatu v me "prodavarne a kucharne" pod bukem. Varil jsem tam pro mamu polivku z kameni a listku a piskovou zmrzlinu.

čtvrtek 9. května 2013

Zdár!

Madlenka ráda zkouší nové  věci a postupy. Tahle zkouška byla jen takříkajíc na nečisto. Ozkoušela moje modré sedátko, ale zdá se, že se svého nočníku ještě jen tak nevzdá. Spíš jí asi láká ta pro dvojčata zatím zakázaná komnata. Využijí každou možnost se tam dostat a zkoumat interiér krom máminých časopisů o interiérovém designu. Ty je zatím nechávají chladnými.

Lovíme klíšťata

 Tak tohodle pána jsme tu potkali v říjnu když ještě krásně svítilo sluníčko a on nám povídal o svých dospělých dvojčatech. Přes zimu se mu urodila ještě dvě vnoučata. Ve Formance je zase pán, který má slabost pro naši Madlenku. Potkáme ho tam pokaždé, když tam jdeme a to tam prosím pán nepracuje. Kofolu si kupuju sám, jsem přece štamgast. Tátu si jedno klíště ulovilo.

středa 8. května 2013

Bikeři

 Děda Emil nás zachránil. Od rána totiž obě mámy hlásily, že se máme obléknout a tak dál, abychom mohli jít na procházku do lésa. Do lesa se nám samozřejm ě nikomu nechtělo. Nasadili jsme zdržovací taktiku a docela se nám vedlo. Dokonce vysvitlo sluníčko. Děda dorazil z nákupu s várkou buřtů. Opatrně jsme začali připravovat zahradu na pálení ohně. Babi si hravě poradila s ožehavou problematikou prvního škrtnutí sirkou a nechala nás rozdělávat oheň v ohništi na čtyřech různých místech. Opékali jsme a šlo nám to docela bezkonfliktně a Barry si taky přišel na své. Když jsme dojedli a vypadalo to na problém s odchodem do lesa přišel děda Emil s geniální myšlenkou, že nás povozí na motorce. Kluci si jízdu vyloženě užívali a nakonec se nechala přemluvit i teta Eva. V mezičase jsem fotil a trhal kytičky. Pak pro změnu děda přemlouval i mě abych se šel na jeho motorce povozit. Nechtělo se mi a trochu jsem se možná i bál. Nakonec jsem nejel, ale příště až bude trochu víc klidu a soukromí se povozit asi i nechám. Zmatků kolem mého odjezdu využil Barry a prostě zdrhnul. Děda pro něj musel jít a



úterý 7. května 2013

Na babu


S tetou Evou a jejíma klukama jsme se domluvili na výlet za babi Mirkou a za dědou Emilem. Výet začal v úterý, kdy jsme se domluvili na setkání v Ikea. Dorazil jsem s mámou na místo určení dříve a tak jsme natankovali plnou nádrž a koupili lístek do myčky.  Hned naše auto začala sprchovat voda a já byl nesvůj. Očekával jsem od mámy uklidnění, že nehrozí žádné nebezpečí a ona místo toho povídá: "a teď nás to namydlí, teď nás to umyje kartáčema ze všech stran, opláchne nás to...". To jsem nevydržel a rozplakal jsem se hrůzou z toho, co nás čeká. Máma vytušila z mého mocného řevu, že je něco špatně a začala mě uklidňovat, že to nebude sprchovat a drhnout nás, ale naše auto zvenčí. Než jsme si to vyjasnili bylo umyto. Najednou se stroje zastavily a my jsme v myčce uvízli na dlouhé dvě minuty. V tomto mezičase jsem se ubezpečoval, že až to bude naše auto sušit, že to nebude foukat na nás dovnitř. Máma přísahala že nebude. A měla pravdu. Osušené auto vyjelo k semaforu a už jsem mohli pokračovat na parkoviště kde už čekala teta s klukama. Do dětského koutku jsem narozdíl od kluků odmítl jít a šel jsem s mámou nahoru nakupovat. Trvalo to docela dlouho a pěkně jsme si zaběhali. Pak jsme se vrátili uspat bejbíčka a za babi a dědou. Běhali jsme po zahradě a hráli jsme na babu do pozdních večerních hodin. Večeřeli jsme štrůdl, zápasili zahradním náčiním a bylo nám veselo.




pondělí 6. května 2013

sv.Václav

Přechrupli jsme v Loužnici a nechali tátu jet pracovat na Komárov. Ráno dorazil i strejda Béďa, tj Béďa prostřední a vzali jsme dvojčata na procházku ke kovárně a k ovečkám. Tempo dvojčecí chůze mi nepřišlo adekvátně dynamické a tak jsem se chopil aparátu a pořídil pár záběrů. Když se do focení dám, většinou dojde paměťová karta. Před lety se prý fotilo na filmy s pětatřiceti obrázky, což si dost dobře neumím vysvětlit. Loužnickou kapličku poškodila vichřice a obec vymýšlí jak to dát dohromady. Děda vyřezává pro tu kapličku Václava, rozhodl jsem se dokumentovat postup vyřezávání sochy. Ruce se přidělají zvlášť. Celá socha je vyřezaná z té lípy, která na tu kapličku spadla. To je dobrý nápad, že ano? Až se táta vrátí z Komárova půjde za kulturou do místní hospody dojednat obchodní transakci tj předání našich přemnožených žížal.