neděle 29. ledna 2012

Sáňkování

Od rána plašil táta, že musíme na sáně. Byl jsem moc zaneprázdněn s vláčkama, a tak jsem jeho "tak já půjdu sám" ignoroval. Sám by nešel, protože by se bál a byl by smutnej táta vlk. V poledne jsem se uvolil a nechal se vytáhnout až na kopec. Proti nám jezdili na bobech a já volal: "pozor, někdo jede." Když jsme to rozjeli dolů, já zase: "táto, brzdi." Vítr foukal mráz do obličeje a my jsme si notovali: "to je jízda, to je krása, tak se na to musí, dneska máme na programu populární kusy... a proto, neprchej do lesa, od našeho tělesa, podívej na hrocha, jak se hudbou pokochá..." Kolemdoucí na nás koukali a obdivovali naše staré poctivé sáně. Příště vezmeme s sebou i dvojčata a mámu. Jsem zvědavej, jak pofrčí z kopce EasyWalker?

Neříkejte mi Emilku!

Důležitá informace pro všechny, kdo se mnou chtějí dobře vycházet. Jmenuji se Emil a jenom proto, že jsem ještě mladší  než většina populace na planetě, mi ještě nemusí kde kdo říkat Emilku. Nemám tu zdrobnělínu rád a nějak se to rozmáhá, říkají mi tak třeba ve školce. A já to nemám rád! Zdrobňují a komolí tam i jiná jména, například Apolence říkají Apča, což je možná ještě horší než Emilek. Asi je to tím, že se mnou chodí do školky i Emilie, které říkají Emilko. Jsem Emil chasník a přátelé mi mohou říkat i Emi.

Bory šumí aneb Hrnečku, dost!!

Žijeme ve měste s více než 100 tisíci obyvateli. Do centra to máme deset minut pěšky nebo na kolečku a les hned za domem. Chodím do lesní školky a táta se zamiloval do jehličí. Asi mě chce trumfnout ve schopnosti spojení s přírodou a znalosti starých tradic. Poté, co jsem barvil a česal vlnu a dělal z ní kuličky, jsem si v pátek sáhl i na kolovrátek v akci. Táta po minulém experimentu se smrčím vesele cpe do pekáče borové šišky a jehlice. Krůta voněla po pryskyřici a já dal na nedělní oběd přednost perníkům. Táta zahlásil, že pro dnešek už nevaří a večer zadělal na lívance. Hrouda kvasnic udělala své a já jsem zvědav, koho to dnes odstřelí. Chudáci dvojčata... máma se s lívanci neohlížela.

čtvrtek 26. ledna 2012

Ve školičce mladý mazák

Ode dneška už chodím do školky jako starý mazák. Ráno dám tátovi pusu, řeknu pá a jen se ubezpečím, že odpoledne pro mě máma přijde. Už nepláču a nepřemlouvám tátu, ať nechodí do práce a ať je tu se mnou. Myslím, že najednou je tak nějak smutnější on. Máme teď měsíc oveček a spřádáme vlnu. Nejdříve jsme ji barvili, pak jsem donesl domů barevnou vlněnou kuličku, co jsme dělali a nakonec jsem si sáhl i na kolovrátek v akci. To třeba táta v práci nezažije. Však taky koukal nevěřícně, když viděl, jak nám ráno kolem školky běhají srny. Schválně, jestli ji na obrázku najdete. Ráno rozděláme ve sněhu oheň, a pak stavíme sněhuláky a iglů. Ze všech těch zážitků bývám tak znaven, že mě často budí z odpoledního odpočinku táta nebo máma a to už jsou všechny děti po svačině a běhají zase venku. Jsem ve školičce benjamínek. A domů chodívám cestičkou vyšlapanou v hlubokém sněhu jako srna brna.

středa 25. ledna 2012

Zubařka

Dnes podnikla celá naše rodinka výlet do Prahy. Mámu s dvojčaty jsme nechali u babi Mirky a s tátou jsme pokračovali za paní doktorkou, co se mi podívá na zoubky. Moc se mi tam nechtělo a v autě jsem žadonil, že chci mámu. Tátovi se tam evidentně taky nechtělo a naznačoval mámě, že je řada na ní. Táta má hrůzu z letitých zubařek, co vrtají kudy chodí. Nakonec jsme si vzájemně dodali odvahu a zaťukali na dveře. Když se otevřely, oba dva jsme koukali s pusou dokořán. Teta doktorka nebyla letitá ani náhodou a to s tím vrtáním u ní platí snad jen přeneseně. Předháněli jsme se, kdo si vyleze na křeslo první. Nejdříve mi prohlížela zoubky malinkým zrcátkem, jak z kosmetické výbavičky Madly. Pak jsem zaklonil hlavu, až se lekla i sestřička a už jsme vesele vrtali. Táta civěl, jaktože nepláču a vyzvídal od paní doktorky, zda vrtá i táty. Pohled na MUDr. Lacinu táta při zákroku neocení, i když máma si nestěžuje a šprýmuje i s otevřenou pusou. Celou exhibici završila moje nová zubařka tím, že mně zasvítila na zoubky modrou a pak žlutou barvou a nechala mě ve finále jezdit na křesle nahoru a dolů. Příští týden jdeme zase. A na tržnici mi za odměnu táta koupil koláč podle receptu Dobromily Rettigové a já si i přes jeho výmluvy vyargumentoval navíc jahody ze Španělska. "Ale já mám jahůdky rád, táto", dotčeně a ublíženě, jako malý zajíček.

pondělí 23. ledna 2012

Míry a váhy

Pokrok se nedá zastavit. Madlenka přibrala na 3,7kg a vytáhla se na 50cm. Bratr Vincent,  ten kvazičahoun a valibuk má závratných 53cm a 4,64kg. Pro srovnání, já v jejich letech, tedy týdnech, měl 4,45kg a celých 57cm. To jsem zvědavej, jak budeme kdo v dospělosti vysokej a doufám, že to bude po tátovi a ne po mámě.

neděle 22. ledna 2012

Stavíme slona

V Loužnici se pořád něco děje. Teď to vypadá, že utekla zvířátka ze Zoo. Na kapotě Béďova auta se usadil lachtan. Strejda, co vypadá jako Zbyněk, ale není Zbyněk, ale Béďa, hned hlásil, že jdou ještě na tučňáka. Já vletěl do náruče dědovi Béďovi a táhl ho z dílny nahoru na bublifuk. Nemá šanci uniknout. Teta Oli se vytasila se slonem, co má asi dvacet osm dílků a na každém číslici nebo písmenko. A podle toho se to prý nějak skládá. No my chlapi jsme se u toho řádně zapotili. A abych nezapomněl. Simča má ostříhaný a narovnaný vlasy a já ji nepoznal. Je z ní ženská. A já večer před usnutím tátovi stále opakoval, že chci tu Simču, jak má dlouhý vlasy, že ji mám rád.

V naší chaloupce

Krůta na smrku se povedla. Byla tak rychle pryč, že jsem finální dílo nestihl ani vyfotit. Zato v nedělním čase rodičové usoudili, že na vaření není nálada a necháme se raději obsloužit. Naši poslední návštěvu v oblíbené chaloupce už dávno vzala voda. Dnes byla volba jasná a poprvé jsme zavítali s dvojčaty. Však nás ve dveřích vítali s otevřenou náručí. Rodíme nové strávníky. Nacpali jsme se držkovkou, prejtem se zelím a rajskou s rýží a navrch každý knedlík. Jen Vincimu se knedlík do pusy nevešel a zůstal u žmoulání špičky. On totiž, když jsem ho nutil, ať otevře pusu a ukáže mi malé zoubky, se kupodivu ukázalo, že žádné nemá. Po jídle sníh nesníh jsme museli povinně k řece házet kamínky. Zažíval jsem exktázi, než nás máma odvolala, protože už nemohla vystát ťuťuňuňu od učitelského osazenstva našeho stolu. Nechali jsme tučné dýško a frrr do Loužnice.

sobota 21. ledna 2012

Krůta na smrku

U nás doma je vše lehce netradiční. Táta vaří, ale ne nějakou českou klasiku, na to on není. Samozřejmě si rádi dáme třeba pečenou kachničku se zelím, ale doma se nám to ještě nepovedlo. Kdysi v dřevních dobách i máma sem tam upekla kuře, ale i to nějak vymizelo spolu s cukrem, sušenkama, čokoládou a kávou. To u nás nenajdete. Sladíme málo a když tak medem, jíme hodně polévek a zeleninových směsí, ovoce, vajec, zelí, brambor, prejtu, tlačenky, sýrů, tvarohů a ovesných vloček. Máma sem tam projeví snahu udělat nám třeba puding s piškotama, ale tátova reakce bývá tak "nadšená", že se máma přestává angažovat. Táta totiž málokdy sní něco, co neuvařil kuchař z Boučkova statku, babi Jíťa nebo táta sám. Zítra bude k obědu krůta na smrku, prý švédská receptura. Chtěl bych vědět, odkud ten nápad pochází. Co že se to dělává po vánocích se stromečkem? Tak nevím, zřejmě momentální inspirace. Jsem zvědav na přílohu!

Vincent a BKM

Vincent se zapojil. Madlenka je o VELKÝ krok napřed. HOWG

pátek 20. ledna 2012

Buvol, zajíc, drak

Dnes se u nás v rodině stala veliká událost. Prostudovali jsme čínský kalendář a ukázalo se, že moji rodičové nejsou dva draci v ohni, kteří spolu výborně vychází, ale že táta je zajíc ve dřevě! To zásadně mění rodinné konstalace. O kombinaci drak-drak se píše: "Ačkoliv je to s podivem, dva Draci se snášejí docela dobře. Nemívají mezi sebou žádné větší spory a mohou spolu žít i pracovat." To na ně docela sedí. O kombinaci zajíc-drak ale: "při troše snahy mohou najít společné zájmy, na kterých lze vybudovat fungující vztah. Oba partneři vědí, že se na sebe mohou spolehnout, a do určité míry jsou dokonce schopni se tolerovat", což není úplně špatné, ale dračí idyla to není.
Já jsem buvol v zemi. Píšou, že: "buvol je mlčenlivý, trpělivý a klidný. Za jeho trochu neotesaným zevnějškem se skrývají originální myšlenky a inteligence. Má dar budit důvěru a to je hlavní důvod, proč se mu daří. Je rozvážným typem, milujícím práci a samotu. Buvol je navzdory klidnému chování cholerikem. Jeho výlevy vzteku jsou sice velmi řídké, ale zato obzvlášť prudké. Není radno ho dráždit, mohl by se stát nebezpečným a agresivním. Ačkoliv je všeobecně uzavřený, může být velice hovorný, jestliže to situace vyžaduje. Buvol nenávidí vše moderní a novomódní. Je spíše starým typem. Je nesmírně pilný a schopný, ale ne vždy ho to dovede k zdárnému konci. Neměl by volit stresová zaměstnání, kde by přicházel v kontakt s úřady nebo lidmi vůbec. Nehodí se proto pro veřejnou správu. Také cestování mu nesvědčí, trpí tím jeho zdraví a rovnováha, spíše zůstává v pohodlí domova."
Je pravda, že onehdá co tu byla teta Dada, jsem se rozčílil kvůli pastelkám a šest minut jsem v sedě na koberci mlátil pěstičkama do země. Nepomohlo to. Máma ořezala všechny pastelky a já chtěl taky ořezávat. Tak jsem se snažil pastelky lámat, aby bylo co ořežávat, a toho si všiml táta a sebral mi je. No, chápete to?
No nevím, jestě nastuduju dvojčata, jsou taky zajíci, ale jiní než táta. Jsou kovoví! A víte, kdo dnes slaví narozeniny?

čtvrtek 19. ledna 2012

Jak chutná sníh

Přes noc napadl sníh. Moře sněhu. A pořád padá. Máma usoudila, že je nejvyšší čas zajet s naším autíčkem na servisní prohlídku. Našla nejlevnější autoservis a táta vyrazil. Než tu neoznačenou garáž na okraji Jablonce našel, chvíli trvalo. Na chodníku odhraboval začouzený chlapík sníh. Vzal si od táty klíčky, že už na něj čeká a ať si táta zajde do města pro peníze, protože karty nebere. Když se v poledne táta vrátil, autíčko zde kupodivu pořád bylo. Hned mu chlapík s hasákem hlásil, že má prdlou hadici od turba a že jí pro jistotu kus uříz a že si má táta přijet pro novou. Úplně jak v U-Turn, jen Jennifer Lopez jaksi chyběla. Pro hadici se táta už nevrátil, zato zajel na Komárovský domeček a přivezl mi sáně. V ten den jsme sáňkovali i ve školce. Teta Martina nás z kopečka před očima mámy vyklopila a byl z toho velký brekot. Však mě táta musel večer hodně přemlouvat, abych šel s ním jezdit. Nakonec jsme sáňkovali jak šílení a sníh nám padal do pusy. Spravili jsme si chuť oba.

Madlenka a BKM

Na přání některých věrných čtenářů uveřejňuji několik dvojčecích fotek. Rostou jako z vody, i když všichni víme, že z vody to není. Rostou jim hlavy a to je zajímavé pozorovat. Madlenka se narodila s huňatou černou hřívou a teď jí postupně roste hlava nad čelem a co bylo dříve ofina je teď posunuto nahoru a čelo vypadá opravdu hodně vysoké. A už jí rostou nové vlasy. Oběma tmavnou oči, odhaduji, že je budou mít hnědé jako táta. Madlenka bude mít možná světlejší vlasy. Madlenka je obecně hvězdná. Naučila se zbytečně neplýtvat plínkama. Po probuzení zakňourá a když je včas vysvlečena a přenesena nad nějakou nádobu, vzorně se vyčůrá. Velký business se jí ještě takto nepovedl. Vincentovi je tohle všechno jedno, asi se to bude učit později. Pro odborníky, jedná se o Bezplenkovou Komunikační Metodu. Vše je postaveno na komunikaci, protože ta mrňata neumí nic zadržet, ale dovedou své svěrače povolit. Jádro metody spočívá v tom, rozpoznat včas, že mládě chce něco vykonat. A ono to baby se nám to snaží sdělit. Je to celé o komunikaci. Dnes byli s mámou v nemocnici na kontrole kyčlí a procházce po městě. Ztropili scénku ve spřáteleném second handu, kam se máma vydala sehnat mi do školy nepromokavé pogumované kalhoty. Dvojčata řvala stereo, věnovala se jim postupně paní prodavačka i tři náhodné zákaznice. Po přebalení a svačině pro oba ve zkušební kabince. Paní prodavačka došla k závěru, že bude jednodušší, když tam mámě ty pogumované kalhoty schová a dá stranou, než něco takového absolvovat znova. Máma říká, že neví, jestli dvojčata kárat nebo pochválit za taktické vyřešení situace.

středa 18. ledna 2012

U oveček

Dnes je středa, ale zcela vyjímečně jsem byl odeslán do školky. Napadl sníh a školka má v plánu navštívit rodinu jedné tety tady nedaleko, která chová ovečky. Byly černé a byl tam i veliký beran a malá jehňátka. Cestou tam i zpátky jsme procházeli na tramvaj kolem našeho domu. Rodičové koukali z okna, jak seřazeni v jednom šiku a na provázku pochodujeme organizovaně s tetou a se strejdou. Dělal jsem, že je nevidím, abych neměl před ostatníma výletníkama ostudu. Pro jistotu jsem šel poslední. Byli dojati jak jsem se osamostatnil a že už šlapu na výlety bez nich. Taky ono s nima člověk teď stejně moc výletů neužije. U tety jsme si dali i svačinu a odpolední odpočinek a pak vzhůru na tramvaj a do školky. Tam jsme ještě podnikli pokus o sáňkování, ale dopadlo to karambolem. Máma mě musela domů donést a myslím, že z toho neměla úplně radost. Já si natlouk kolena a na nožičky jsem se prostě nechtěl postavit.

pondělí 16. ledna 2012

Školka má webovky!

Moje školka spustila nové webové stránky. Jsou takové jednoduché, ale čtenáři mého blogu mohou sledovat program, který pro mě ve školce připravili. Třeba dnes zase jdeme bojovat s rýmou do solné jeskyně, v týdnu budeme máčet a česat vlnu, péct chleba, malovat a chodit do lesa. Koncept lesni školky leckoho zaujal, nejvíce asi ujo Braňa a strejdu Jiřího, proto dávám SEM odkaz na ony stránky. Ještě připomínám, že kvůli mojí maličkosti (jsem nejmladší) otevřeli novou třídu zvanou Elfíci, ve které jsem zatím sám, než se nastřádá víc dětí mého věku. Takže prozatím jsem přifařen ke třídě Skřítci, kde jsou všichni starší a víc životem otrkaní. Program třídy je ZDE. Přizpůsobím se prostředí.
Něco hlavních principů školky si dovolím zkopírovat:

Hlavní myšlenkou Zelené školky je neomezený prostor a pohyb, který je dětem dopřán na čerstvém vzduchu a v přírodě za jakéhokoliv počasí.
Vyjadřujeme se slovem, zpěvem, hudbou a tancem, používáme pohybové prvky z eurytmie, jógy a dramaterapie.
Tvoříme z přírodních materiálů - hlíny, pastelů, akvarelových barev, ovčí vlny, látky, dřeva, slámy, vosku.
Nehodnotíme, síla je v každém z nás. Pomáháme si, pracujeme společně, upevňujeme vnitřní etiku a pocit sounáležitosti.
Pohyb je přirozenou potřebou dítěte. Pobyt v přírodě, nerovnosti terénu a překonávání překážek pomáhá správnému vývoji motoriky, rovnováhy, koordinaci pohybu a orientaci v prostoru.
Ponecháváme prostor fantazii. Hračkami nám jsou především přírodní materiály jako tráva, větve, kameny, hlína, voda.
Každý den má svůj rytmus. Vnímáme proměny krajiny a střídání ročních dob. Oslavujeme svátky a zapomenuté tradice našich předků.

neděle 15. ledna 2012

Stavaři a strojaři

Návštěvy, které k nám zavítají, se dají lehce rozdělit. Osoby ženského pohlaví se vrhají na dvojčata, berou je do náruče a dělají na ně většinou "šššš" nebo "takový ručičky malinkatý" nebo něco v tom duchu. Pánové se většinou ve stejném čase zabývají stavěním dráhy pro mé vláčky nebo stavebnicí. Vyjímkou je tradičně ujo Braňo, kterýžto je renesanční osobností, která zvládne všechno. Vystudovaný ekonom a následně právník s akademinckými tituly Ing a Mgr projevil další talent. Postavil mostní konstrukci pro vláčky tak kreativně, že by se stavitelé mostu ve Studénce měli jít zahrabat. V jednom místě byl most podložen teplou vložkou do mé bačkůrky, jinde pak kostkama a díly ze stavebnice. Mašinky s vláčky většinou dole dostaly smyk a brzdily do zatáčky. Mašinka Tomáš to v plné rychlosti napálila do nohy od stolku a ostatní menší mašinky se noze vyhnuly a dojely až někam pod gauč. Od té doby jsem je neviděl. V mezičase teta Gita střídavě chovala Vincenta a Madlu a strejda Jiří nezapřel svůj strojařský původ a to, že je kluk od řemesla (jak sám říká), a postavil parádní letadlo z mé stavebnice Kostruktionsset. Není to paráda? Ujo Braňo je také renesanční v tom, že se nebojí pochovat dvojčata. Nejvíc Madlenku. Mám slíbeno, že až vyrosteme, budeme za ujem Braněm a tetou Markétou jezdit v létě s Filipem od Gity na letní tábory. To bude něco!

sobota 14. ledna 2012

Lokomotiva Tomáš

Dnes odpoledne za námi přijela teta Dada z Olomouce a přivezla trochu sněhu. Našla jediný přímý spoj Olomouc-Liberec a oslnila pana řidiče tak, že si ji posadil hned dopředu k sobě, aby si s ní mohl povídat. Táta na tetinu počest nakoupil tramín červený a rulandské šedé do elegantní pet lahve od dobré vody. Večer se sedělo a povídalo. Dostal jsem barevné tužky a omalovánky, abych mohl trénovat kresbu. Hned jsem se tomu začal věnovat a vydrželo mi to dobrých deset minut. Vydali jsme se na procházku do města, já na kolečku a teta s mámou s kočárkem. Napadl sníh, ale já jsem už dosáhl bravurní úrovně jízdy a ani zimní podmínky mi nevadí.Vylobboval jsem si zastávku na kofolu a jakmile jsme našli hospodu, co čepuje kofolu, zapluli jsme tam. Ke kofole jsme si dali i oběd a když se zvídavá servírka ptala na stáří dvojčat, uvědomili jsme si, že zrovinka dnes je jim měsíc. Oslavili jsme to pořádnou palačinkou se šlehačkou politou čokoládovým sirupem. Ihned po spořádání šlehačky a sirupu jsem usnul jako špalek. Máma s tetou hodinu čekaly až se prospím a pak jsem byl probuzen. Prošlí jsme se po náměstí ukázat tetě radníci a pak jsme našli vláček, který jsem hnedle dvakrát mohl řídit. Asi budu mašinfíra. Lokomotiva měla dokonce jeden vagónek. A k završení všeho jsem od tety dostal malou lokomotivu Tomáše s magnety, takže bude tahat vagónky, které mám na dráze doma. Jeli jsme zpátky tramvají a já byl rád, že jdeme domů.

čtvrtek 12. ledna 2012

Večírek

Volala teta Stáňa, že přijede na návštěvu a taky volal strejda Zbyněk, že by se s tetou Oli a se Simonku taky odpoledne stavili. Máma poprosila tetu Stáňu, aby se cestou ještě stavila v Boleslavi pro dědu Emila a tak se nás sešlo v bytečku požehnaně. Ukázalo se, že vláčková dráha velmi zajímá tátu a strejdu, a že budou potřebovat minimálně předjížděcí autodráhu. Táta se sám doma asi ostýchá si s vláčkama hrát. Teta Oli s babi Mirkou zase obdivovaly dvojčata a děda se také přidal. Jo, děda mě byl vyzvednout ve školce a já mu hned meldoval, že se mi rozbily ty hodinky se Shrekem, co mi tuhle dal a on vytáhl z kapsy jiné hodinky se Shrekem a tak jsem mohl být za frajera, co nosí náramkové hodinky. Hrál jsem si se Simonkou, stala mou oblíbenkyní a musela mě vozit na víku od papírové krabice po koberci. Pak jsme obdivali ježíškův vkus na mobilní telefony. V Simončině třídě dostali všichni od Ježíška telefon s dotykovým displejem. Kdo je to Ježísek a proč tak rozdává? Teta Stáňa se teď prý bude za námi moci stavit častěji, protože tímhle směrem bude mít sem tam cestu. Teta má krásné bříško, které ale koukám uniklo prozatím mému objektivu!

Na co k holiči?

Moje vlásky stříhá babi Jíťa a když povyrostou, většinou se to máma snaží nějak zastřihnout než se zase dostanu do péče babi. Poslední dobou má máma pořád plné ruce dvojčat, i zželelo se mi jí a rozhodl jsem se, že jí pomůžu a zastřihnu si to sám. Pojal jsem to netradičně, vystříhal jsem si nahoře na hlavě několik skoro pleší a jsem s výsledkem vcelku spokojen. Bodeť taky ne, já to totiž předem natrénoval na plyšovém vlkovi. Jenom jsem nevěděl, že mu ta srst už nedoroste, takže ten frajerskej sestřih má napořád. I tak se mi líbí. Líbím se já?

úterý 10. ledna 2012

Přijela babi

Včera jsem byl příjemně překvapen ve školce. Šel jsem si odpoledne odpočinout a pak najednou koukám, že mě u postýlky budí máma a ještě slibuje překvapení. Vstal jsem a došel do jídelny na svačinu. Podávaly se bagetky s rajčátky a jablíčkomrkvový juice. Jak tak sedím a koušu najednou přede mnou stojí babi Mirka. Já vám měl radost a hned jsem babi vedl domů. Celý večer jsme si hráli a já babi ukazoval co tu všechno mám. Nejvíc jsme si hráli s mašinkama. Ve středu nechodím do školičky, tak jsme nemusel hned ráno vstávat. Vydali jsme se s mámou i s tátou na procházku a vzali jsme i dvojčata. Jel jsem na svém kolečku a ukazoval všem své bravurní průjezdy kaluží, při kterém vhodně zvedám nohy, abych do toho nešláp. Obešli jsme místní krásné vilové čtvrti a ukázali babi muzeum a městské lázně. Babi říkala, že kam se hrabu pražské Vinohrady. Pak jsme kolem zoo dobrouzdali domů do bytečku. Babi přivezla perníčky, které mám rád a čokoládu, kterou před tátou nesmím jíst. A taky udělala palačinky s višňovou marmeládou a nechala mámu odpoledne spát. Ona totiž v noci zase trochu vyváděla Madlenka a moc toho dospěláci nenaspali. Máma držela službu do tří do rána a pak táta až do rána bílého. Dvojčata mají rýmu.

Zdraví teta Nayeli z Mexika



Dneska přišla zdravice od tety Nayeli z Queretara a hlavně od mé milované Isabely! Jó, první láska je jen jedna...Táto, kdy zase poletíme do Mexika? Silné slunce, tacos, margarita, avocada a ovocné koktejly, koupačky v jeskyních, pláže s želvičkama, pyramidy, koloniální města, elotes s majonézou a se sýrem, pico de gallo...Alberto se čím dál víc podobá strejdovi Jorgemu. Do Mexika poletí strejda Dlouhán, co má psa Bechera a Becherchatu. Po kom asi mám toulavý boty?

pondělí 9. ledna 2012

Ludvík

 Máma kdysi dávno, to jsem snad ještě ani nebyl na světě, vydražila set ložnicového nábytku zvaný "ludvík". Prý po francouzském císaři, no nevím. Set je to krásný, masivní dřevo, jen ta postel vyhovovala akorát mámě a mojí maličkosti. Na délku měla cca 170cm a táta v ní mohl spát maximálně napříč a nebo v poloze skrčence. Do našeho nového příbytku se takový typ nábytku hodí, tak jsme pověřili strejdu Zbyňka, aby zakouzlil a postel prodloužil. Při té příležitosti dostala postel i nový lak za všechny prachy a zlaté linky. Koupili jsme i nové matrace s oblým rohem, aby se do té nové postele vešly. Při montáži jsem byl pověřen odborným dohledem a strejdovi jsem pomáhal. Také jsme provedli zatěžkávací zkoušku, aby se ukázalo jestli postel v nejnevhodnější chvíli nekřupne jako ta pěkná vyřezávaná v jednom z filmů o básnících. To bych nerad. Dopadlo to na výbornou a ode dneška můžeme přijímat i dlouhodobější návštěvy, které můžeme ubytovat. Na renovaci teď čeká psací stůl pana továrníka pro tátu a pak skříň a noční stolky k tomu ludvíkovi. Máma zatím sežene ještě koberec a stínítka k lampičkám. To bude paráda, až to bude kompletní!

Pekař peče housky

O tom, co se děje ve školce budu referovat jen sporadicky. Dnes jsem ale doma sklidil uznání, tak se o to podělím. Ráno jsme se vydali do školky s tátou, byl jsem trochu smutný a chtěl jsem být s mámou. Pak jsme se pozdravili u ohně a šli zadělávat těsto na housky a na chleba. Nechali jsme ho vykynout a v mezičase jsme šli do lesa. Jsem rád, že mi rodičově pořídili konečně něco teplého na sebe, střídám kombinézu s oteplenejma kalhotama a bundou, co má na sobě vyšitou helikoptéru. Pak jsme se vrátili na oběd a po něm jsme pekli housky a chleba. Moc se nám to povedlo. Pečivo jsme pak rozdávali rodičům, co si nás přicházeli vyzvednout. Já jsem si svou housku zabalil do papírového pytlíku a donesl jsme jí domů mámě. Snědli jsme jí společně s mámou a tátou. Byla výborná!

Váhy

Madlenka má dle dnešního měření a vážení 3,230kg a Vincent 4,220kg. Udržují tedy stále váhový rozdíl jednoho kilogramu. Přírůstkem váhy překvapili i paní MUDr.Ivanu Němečkovou, zřejmě máminu kojení tolik neveřila. Já se nedivím, oni totiž nedělají nic jiného než jí a spí. A pak teda ještě tamto, ale o tom nechci psát. Další návštěvu naplánovala MUDr až za čtrnáct dní, dřív je vidět nechce, když tak pěkně rostou. Od lékaře máma vyrazila s tím dvojčecím náklaďákem dál do města na poštu, kde potkala paní Žlebkovou, dál koupila chleba, klobásky, tlačenku a prejt.Předpokládám, že bere vážně boj se svým vysokým krevním tlakem a vysokým cholesterolem. Nechala v cyklosportu opravit kolečko od kočárku a koupila mi nové kalhoty na jaro. Taky koupila dětský šampon a to přesně nechápu proč, protože mytí a vůbec namáčení vlasů nemám rád!!

Fušují mi do řemesla

Jen co začnu chodit do školky nebo jsem někde na kolečku a na psaní blogu nemám zrovna tolik času, hned jsou rodičové přehnaně aktivní a začnou mi do toho fušovat. Chápu, že se teď beze mně doma nudí, ale kdyby se aspoň zeptali nebo domluvili mezi sebou. Ale to ne. Zalezou každej do jiného koutu bytečku a naprosto nekoordinovaně sepisují ve stejnou chvíli naše zážitky. To je skoro jako najdi pět rozdílů. A já ty příhody navíc vidím úplně jinak. A to neměli ani Bechera. Že bych napsal třetí verzi?

neděle 8. ledna 2012

Becher

Dnes jsme vyrazili na náš první společný výlet. Chtělo to něco extra speciálního. Táta nám slíbil nějakého strejdu Michala s pejskem Becherem. To znělo lákavě i pro mámu. Cestou máma koupila tu největší psí konzervu, co na Shellce měli. Když jsme pak vystoupali v závějích sněhu do chaloupky, zůstala máma trochu překvapeně stát. Pejsek Becher byl menší než konzerva. Bude mít žrádlo až do Vánoc. Strejda Michal nám popisoval neuvěřitelný způsob, jak si zlomil na Silvestra žebro o pařez a způsobil všeobecné veselí ve Vrchlabské nemocnici. Tam už to taky známe. Pak jsme zasvětili Michala do tajů Mexika, neboť se tam brzy chystá. Strejda Michal se tak stane naším velkým oblíbencem, protože teď bude nejaktivnějším čtenářem mého blogu. Za odměnu mu zvýšíme návštěvnost na jeho pěkné stránce www.srááát.cz. Na závěr návštěvy jsem chtěl udělat strejdovi na záchodě bobek, ale když jsem u mísy objevil špalek se sekyrkou, zůstal jsem raději u sekání. V té zimě by nebylo dobré pouštět se do větších akcí.

Becherstrejda se psem Becherem na Becherchatě

Dnes jsme se rozhodli vyrazit do světa a hned ráno ve dvě po obědě (dřív se naše rodina není schopna zabalit a vyrazit) jsme vyrazili za strejdou na Becherchatu. Cestou jsme se stavili pro pečivo na Smržovce a pro mléčné výrobky na farmě Dolenec u Františka Vrkoslava ve Zlaté Olešnici. Všude bylo plno sněhu. Stavili jsme se i u našeho dvorního dodavatele vysockého kysaného zelí ve Sklenařicích, ale ten nebyl asi doma nebo co. Neuspěli jsme a odjeli pryč bez zelí. Za strejdou jsme dorazili za tmy, cestou jsme dostali za úkol koupit pro psa Bechera psí konzervu. Máma vyskočila u pumpy a koupila velikou značkovou konzervu Chappi. Na místě se zjistilo, že pes Becher není úplně horský pes záchranář. Je to tak trošku yorkshirský teriér a konzerva byla o něco větší než on sám. Strejda byl smutný z toho, že si při silvestrovském koulení zlomil žebro a nemohl se smát. Snažili jsme se ho tedy nerozesmívat. Dvojčata nejdřív vzorně spala a já měl čas jít s tátou a se strejdou ven stavět sněhuláka. Těšil jsem se, že spadne sníh ze střechy a budeme zapadaní jako Broučci. Cestou domů  jsme se stavili na kus řeči u dědy Bédi a tety Oli. Zastihli jsme i strejdu Zbyňka, spásli jsme jim zbytky cukroví a představili jimVincenta s Madlenkou.

pátek 6. ledna 2012

Tři králové

Celý den jsme se ve školce připravovali na odpolední slavnost Tří králů. Namalovali jsme si koruny na hlavu a přichystali betlém pro ježíška. Odpoledne přišli za mnou oba rodičové, co jim říkám "vy dva" včetně dvojčat. Na zahradě školky bylo najednou spousta dětí a rodičů, tancovali a zpívali, na hlavách měli koruny, na tvářích saze a na zádech královské pláště. Koukal jsem na to nechápavě, skuhral, že je mi zima a žadonil, ať už jdeme domů. Naštěstí jsem objevil ve stodole sladkosti, co donesli různí rodičové jako koledu koledníčkům. Zatímco ostatní prováděli ty věci kolem ohně, spokojeně a nerušeně jsem se dlabal ve stodole cukrovím. Pak už zavelel i Vincent k odchodu. Doma pokračovala malá tříkrálová slavnost. Táta dostal moji korunu, já dostal do misky na zem špagety a máma si debužírovala jako ježíšek na krůtích jatýrkách. Prý začíná masopůst.

Tříkrálová slavnost

Dnes jsme byli celá rodinka pozvání do školky na tříkrálovou slavnost. Přípravy ve školce probíhaly celý týden, v pondělí se vyráběly a kreslily koruny na hlavu, ve středu (to jsem tam nebyl) se vyráběly hudební nástroje zvané fr...něco, už nevím, každopádně to vypadá jako kelímek s dírkou ve dně, kterou je protažen provázek. Když se za ten provázek pak tahá mokrou rukou, vydává to zajímavé zvuky. Táta celé dopoledne připravoval speciální edici medů, moji vlastni edici s nápisem Emilovo rodinné včelařství babi Jíti a dědy Jary. Dali jsme do placu letošní vynikající med medovicový i kus květového. Hned tátovi nabízeli, že až bude ve školce týden se včeličkama, může přijít o včeličkách vyprávět. Budu na něj tak pyšnej! No ale zpět k těm třem králům. Já si taky vyrobil korunu, ale jak přicházel čas slavnosti, svačil jsem s Apolenkou a s Rozálií a vlastně se mi na tu slavnost nechtělo. Pak si pro mě přišla máma a musel počkat, až dosvačím, protože ve školce já vzorně dojídám. Šel jsem hledat ven tátu a našel jsem ho vedle dvojčecího kočáru. Pak jsme chtěl jít domů a doklusal až k vratům, ale máma mě zastavila, že prý ve stodole je spousta sladkostí. Byl jsem jí za to upozornění vděčen, protože jak děti s rodičema zpívali kolem ohně ty tříkrálové písně, co je ani táta ani máma neznají (doma se dohadovali, jak se králově vlastně jmenovali a nemohli si vzpomenout na toho prvního od K, první znalostní mezera, kterou jsem detekoval), já měl dost času chodit loupit perníček (obrazně řečeno, chodil jsem na cukroví od vánoc a na čokoládu). Všichni tancovali kolem ohně, jen má rodina stála opodál a rodina Apolenky se snažila Apolenku utišit, aby neplakala. Vůbec nevím, co se jí stalo. Mojí korunu měl na hlavě táta a jak jsme přišlí domů, vzal jsem své modré nůžky a rozstříhal jsem jí. Cestou domů máma vyjádřila obavu, aby nás ta školka nakonec ještě nenutila do těch tradic, co od nich moji rodičové stále utíkají a aby třeba nemusela kvůli mně barvit kraslice.

pondělí 2. ledna 2012

Už tam nechoď

Ráno jsem opět vyrazil s tátou do školky. Doma jsem posnídal ovesnou kaši, vypil čaj, navlíkl se do kombinézy a do baťůžku si dal dřevěné Alberta a Madlu. Ve školce jsem rovnou spěchal do domečku za vláčkem. Je to pro mě taková jistota. Takže jsem vzápětí odmítal se přesunout ven a jít do jeskyně. Navíc se rozloučil táta, že musí do práce. Rozloučení jsem obrečel. Pak jsme ale vyrazili do jeskyně. Náladu jsem měl již skvělou. Jakmile táta odpoledne přišel, hned jsem hlásil, že tam byla sůl a byla slaná, protože jsem ji ochutnával. Vyprávěl jsem mu, že jsem byl smutnej zajíček, když odešel a ptal se ho, kde byl? Táta, že prý v práci. Tak mu prosebně doporučuju: "už tam nechoď, táto." Večer jsem ho měl celého pro sebe a hráli jsme naši oblíbenou na vlka a na zajíce. Už víte, jak se dělá "pagadi"? No, přece takhle...

Polední prestávka