čtvrtek 30. září 2010

Jsem prostě lepší než máma!



Minimálně v houbaření. Dnes jsme si konečně vyšlápli a nepršelo. Máma našla pár hříbků s krásnýma kloboučkama, ale málo platný, největší a nejhezčí houbu jsem našel já. A co houbu, já jich našel celou rodinku a byla jedna hezčí než druhá. Myslím, že na můj úspěch máma trochu žárlila, protože tu mou nejlepší houbu ani nevzala domů a svýma hříbkama se pak chlubila babi. Kdyby tak babi viděla tu mou houbu!!

středa 29. září 2010

Sára, já a politika



Jaký jsme to krásný pár! Podnikli jsme s matkama pokus o procházku v lese a nebylo nám přáno se tam vyběhat, nevyšlo počasí. Plán B vyšel, skočili jsme si na oběd do Feličity a pak do zámku Ctěnice na malého šlofíčka. Cestou jsme pak viděli několik velkých plakátů, ze kterých se usmíval Sářin táta. Prosím proto čtenáře z Čakovic, Miškovic a tam okolo, ať mu dají hlas v komunálních volbách! Navštívit můžete i stínovou radnici v Čakovicích v restauraci Fabrika každou středu odpoledne. Máma říká, že je na fakultě pan Pithart učil, že základem je v politice střídání stráží, no a to současné vedení mnohých radnic potřebuje obměnit jako sůl!

úterý 28. září 2010

Dbáme o správnou funkci jater i ledvin



Máma má velkou radost, neboť se potřetí potvrdilo, že můžu bez problémů spát celou noc bez plín. Sice musím několikrát mámu budit, aby mi pomohla s obsluhou toho krásně elegantního starožitného nočníku, ale naše společná snaha nese ovoce. Máma to hned ráno zapila čerstvou jeřabinkou a byla šťastná jako malej jarda, že umím ocenit krásu a eleganci toho předmětu z kvalitního ušlechtilého materálu. Pak jsem jí ještě motivoval k dalším panáku, protože když si máma dá ráno něco na lačno, je s ní náramná legrace.

pondělí 27. září 2010

Pracovní den


Dnes je všední den, táta pracuje. Má ale povoleno detašované pracoviště na Komárově a věnuje se prapodivným analýzám trhu a barevným tabulkám v počítači. Máma luští donekonečna sudoku. V nestřeženém okamžiku po koupeli jsem tátovi hacknul počítač a trošku mu to poladil. Pomáhám rád.

Jeřabinkobraní

Letos druhé jeřabinkobraní bylo ve znamení deštivého počasí a silného větru. Nic z toho nemohlo naší údernou jednotku zastavit v odhodlání získat několik litříků lahodného jeřabinového elixíru mládí. Sbíral jsem a pomáhal co to šlo, nejdřív jsem omylem vyhazoval kuličky ven z kyblíku, pak jsem už vzorně dodržoval instukce a sem tam jsem přispěl do kyblíčku i pěkným kamínkem. Postup je sice tajný, ale naznačit mohu. Jeřabiny se umelou a přecedí přes mojí (čistou) látkovou plenu. Pak táta přimíchá tajné přísady a vualááá, je hotovo. Pak se to nalije do lahví od všeho možného a hlavně se během celého procesu pořádně ochutnává. Toť základ úspěchu!

Aronie - černá jeřabina - je keř s černými plody seskupenými do hroznů. Plody - bobule - obsahují celou řadu velmi prospěšných látek. Jsou to především vitamíny skupiny B, velké množství vitamínu C, karoten (provitamín A), vitamín E a P (rutin). Z celé řady minerálů je unikátní především vysoký obsah biogenně vázaného jódu, který má přímý vliv na správnou funkci štítné žlázy. Dále jsou v aronii obsaženy organické kyseliny, fruktóza, flavonoidy, pektin a celá řada zatím blíže neurčených bioaktivních látek.

Aronie jako jeden z mála přírodních produktů, umí prokazatelně zregulovat a zharmonizovat činnost štítné žlázy. Výzkumy prokázaly, že je účinná jak při snížené, tak při zvýšené funkci. Velmi dobře působí též na snížení chorobně vysokého krevního tlaku. Je vynikající při srdečních a cévních potížích, neboť kombinace vitamínu C a pektinu působí při delší pravidelné konzumaci výrazně protiskleroticky. Rutin z aronie navíc příznivě ovlivňuje pružnost a pevnost cévních stěn. Plody aronie také působí celkově protizánětlivě a detoxikačně.

Látky obsažené v černých jeřabinách velmi účinně detoxikují a chrání jaterní buňky a podílejí se na normalizaci žlučníkových funkcí. Proto je aronie vhodná jak pro preventivní ochranu jaterní tkáně, tak i např. po žloutenkách, mononukleózách či při dlouhodobé zátěži jater (nesprávná životospráva, stres, alkohol, některé léky, chemoterapie apod.).

neděle 26. září 2010

Pepa Skrbek ze Zásady


Strejda Jiří si s námi dal dostaveníčko na Boučkově statku a s tátou vyvrestlovali i místo u stolu vevnitř v lokále. Nebylo to jednoduché, bylo narváno. Vyfasovali jsme u stolu Pepu Skrbka ze Zásady, který si s námi celou dobu povídal a lichotil nám. Nejvíc Jiřímu, kterého odhadoval na něco přes 41 let a záviděl mu krásnou slečnu, která odmítala nabízeného panáka s tím, že jí nebylo ještě osmnáct. Pepa okatě záviděl a konstatoval, že jsou pěkný pár. Pak vzal za vděk snímku s mámou a za odměnu koupil tátovi panáka. Strejdu s tetou jsem si moc neužil. Před hospodou jsme pak obdivovali nádherný stroj a německými nápisy a držákem na lahváče. Prostě s plnou výbavou.

sobota 25. září 2010

Na zápraží


Přijel za námi na výlet děda na motorce. Je opravdu krásně, sluníčko a nádherně svěží vzduch. Krásně se tu spí, ale děda s babi čas od času vybíhají na zápraží a zapalují si cigarety na hraní. Legračně se z nich potom dýmá. Máma to nemá ráda, tuhle mi vynadala, když jsem na parkovišti před saunou sbíral nedopalky do zásoby. Přestalo mě to mrzet hned po tom, co jsem zjistil, že děda s babi jsou bohatým zdrojem tohoto zajímavého aromatického artiklu. Taky jsme navštívili sousedy Havrdovi, kteří pro nás mají vždy v záloze vlídné slovo a něco delikátního na zub. Připomeňte mi, prosím, příště ať jim vrátím ten míček, co jsem si omylem odnesl.

pátek 24. září 2010

Korida na Kozákově


Cestou na rozhlednu se nás snažila mladá ridička varovat, že po silnici mezi ohradníky běhá zdivočelá kráva. Zodpovědně jsme počkali až dotyčná (tj. řidička) odjede z dohledu a pokračovali dál. Krávu nebylo nijak težké najít, bylo ale poněkud těžší ji obejít. Byla taková vystrašená a chtěla se nějak dostat za stádem kamarádek za ohradníkem. To je taky nápad dávat ohradníky pod proudem na obě strany silnice. Ona ta nebožačka neměla kam jít a naprosto jsme chápali její nesmírnou frustraci. Varovali jsme před ní i okolojedoucí cyklisty, kteří řešili zase jiný nerudovský problém a to kam s pejskem, který se k nim před osmi kilometry přidal a nezdálo se, že je chce opustit. Toho problému je zbavila máma, když pejska podrbala a zavolala na číslo na jeho obojku. Přijela si pro něj jeho panička, ale v mezičase jsem si s ním stačil krásně zařádit. Mám psy rád. Ještě před týdnem bylo krásně a zrály červené jeřabiny viz archivní foto, létali draci a paraglidy..dnes tu není ani noha, louka po drakiádě je spasena kravičkama, listy jeřabin opadaly a je pošmourno.

úterý 21. září 2010

82 cm a 10,7kg


Jsem kluk jako buk, pořád to říkám. Někde jsem se dozvěděl, že současný kalifornský guvernér Arnold Černejnegger měl v době své největší slávy přes biceps stejně jako v pase. Já mám obvod hlavy stejný jako obvod hrudníku a to mě nějvětší sláva a kariéra teprve čeká!

pondělí 20. září 2010

Kolaudace u uja Braňa



Strejda Braňo se zabydlel kousek od hradu, aspoň to nebude mít daleko, až se vrhne do veřejného života. Dokonce si jeho diplomovou práci vyžádala krom fakutlní i parlamentní knihovna. Neznám osobně nikoho, kdo to dotáhl tak daleko. Mámin elaborát o rozvodech, který psala s vervou a láskou k tématu, naše poslance evidentně tolik nezaujal. Strejda je kabrňák a sbírá tituly. K inženýrskému z VŠE mu přibyl i magistreský z práv Karlovy univerzity a mám podezření, že k JUDr. to nebude mít daleko. Škoda, že jsme promeškali jeho promoci. Ale zpět ke kolaudaci. Braňo s Markétou nakoupili cca metrák čersvých chutných potravin v Řecku a dopravili je do Prahy. I meloun měl své místo v business class a letěl připoután. Krmě byla výborná a strejda Jiří mě naučil několik dalších her s jídlem. Pak mu bylo chladno a oblékl si moje tričko. Dorazil i Kubík, Monika, táta, Gita a Martin s malým Filipem. Promítala se fotoreportáž z cest a moc se mi to líbilo. Taky budu hodně cestovat, jako strejdové. Myslím, že jsem následujícím generacím dobře prošlapal cestu, strejdové a tety se už nebojí vzít si nás juniory do náručí. Chvilku jsem žárlil, když máma chovala Filipa a strejdové žertovali na téma moje máma jako námezdní kojná. To teda ne, jen přes mou mrtvolu, o máminý prsa se nedělím! Jen táta má sem tam zvláštní vyjímku.

Rande s blondýnkou


Strejda Kubík byl svého času na blondýnky, vydrželo mu to docela dlouho, teprve posledních několik let se zdá, že preferuje brunetky. Strejda Jiří také myslím má brunetky rád. Já mám rád Sáru, a ta za těch nekolik dní v Chorvatsku krásně zblonďatěla a moc jí to sluší. Dali jsme si dostaveníčko v třetím patře Baťova obchodního domu. Máma se držela na uzdě a nekoupila si žádné nové botičky, což je pro ni chování prý zcela netypické. S tetou Evou pak probíraly otázky nastavení komunální politiky a blížících se voleb. Moc jsem je nevnímal, nebylo to záživné.

neděle 19. září 2010

Nědělní idylka





Časně ráno teta Ája vzbudila, oblékla, nakrmila a vzala na procházku tři děti a jednoho psa, a to všechno prosím pěkně aniž by někoho z nás flamendrů probudila. Máma říkala, že takový výkon je hoden obdivu. Já spal, ale viděl jsem na kuchyňské podlaze spát strýce Zbyňka ve spacáku, teta Stáňa spala ve spacáku na kuchyňském gauči. Večer všem slíbila ráno na šestou hodinu kakao a jestli to splnila se neví, protože v šest všichni spali. Strejda Lejda si chtěl vyzkoušet nocování v autě a jako zahřívadlo si sebou vzal svého hafana. Chodili jsme se na ně s mámou koukat a zdálo se, že žijí. Ráno se krásně válela mlha v údolí a u nás svítilo sluníčko.

sobota 18. září 2010

Předfacebooková generace



S překvapením jsem zjistil, že tety znají moje milé strýčky Bedřicha a Zbyňka. Znají se dobře, ale neviděli se přes deset let a ani spolu nebyli v kontaktu! Já myslel, že je v kontaktu každý s každým pořád. To jejich vyprávění o tom, co se před deseti či dvaceti lety událo mělo něco do sebe. Béďa s námi poseděl odpoledne, povyprávěl nám o chirurgické turistice do Španělska (neznám nikoho jiného, kdo si zajel tak daleko pro operaci slepého střeva jak se říka pět minut po dvanácté) a probralo se spousta důležitých věcí. Zbyněk vyprávěl o létání, lezení a šplhání na rampouchy. Večírek se protáhl pozdě do noci, já usnul kolem půlnoci a to se zdaleka nekončilo.

Letovo

Je letovo. Nad vrškem Kozákova je neskutečně plno. Létají nejen paraglidy, ale konná se vyhlášená kozákovská drakiáda. V mezičase dorazily teta Ája s tetou Gábinou a jejich ratolesti Ondra, Juráš, Kačenka, Jasmínka a Jůlinka. Vyrazili hromadně na kopec a já s tátou a jeho rodinnou větví jsem vyrazil směr Dlaskův statek. Výstava "v babiččině kuchyni a v dědečkově sklípku" spojená s ochutnávkou dobových pokrmů a KOŘALEK nás nenechávala klidnými. Dále jsme zavítali na festival Skleněné městečko do Železného Brodu a navštívili jsme i novou vodní elektrárnu.

Ranní překvapení



Sotva jsem proloupl očko, teta Dada už chystala snídani a s Filipem jsme stavěli důležitou věž. Pak začal Filip říkat, že kolem domu chodí strejda Leša. Nebrali jsme jeho slova vážně, dokud se neotevřely dveřě a v nich nestál ON!! Strejda Lejda nás přijel překvapit a vzal sebou i hafana Číkiho. Samou radostí jsem posnídal, ačkoli jsem měl v plánu dnes (co se jídla týče) stávkovat. Teta se moudře dala mámou přemluvit k ranní meditační koupeli v naší vyhlášené vaně a myslím, že nelitovala.

pátek 17. září 2010

Teta Dada


Nastala historicky významná událost. Poprvé nás navštívila teta Dada s mým bratrancem Filipem. Zajeli jsme si pro ně včera večer k vlaku na Hlavní nádraží a dnes jsme se vydali na vlastivědně naučnou procházku Houšťkou, alejí kolem koní a výletní lodě do Brandýsa na zámek. Hospody tu otvírají hanebně pozdě, proto jsme museli hledat náhradní program na nádvoří zámku a v zámecké zahradě. Byl tam nádherně rozvrzaný kolotoč (máma se nediví, prý takový byl už za jejích gymnaziálních let) a houpačky. Po výborném obědě ve Felicitě jsme se ještě stavili na skok v boleslavské cukrárně Terezčiny domácí dobroty a máma si dávala notně do nosu. Čekáme na tátu a vyrazíme odpol na Komárov. Budou se tam dít podivuhodné věci! Máma jede večer vyzvednout tátu k autobusu do Liberce a vyjde najevo, že Liberec má autobusová nádraží dvě a moji rodičové se jaksi míjeli. Dobře to dopadlo a usnul jsem spokojeně zase mezi nima.

úterý 14. září 2010

Houbové šílenství

Vyrazili jsme na houby s babi a s mámou. Štípali komáři, takže se mi to moc nelíbilo, dokud jsem nemohl hledat s nima. Díky bohu za ty gumáky po strejdovi Lejdovi. Babi se zmocnilo takové podivné kouzlo a běhala po lese jako laňka. Sem tam prohlásila, že takhle krásně si zahoubařila naposledy ten rok, co bouchl Černobyl. Našli jsme toho strašně moc, krásné panské hříbky, babky, holubinky, muchomůrky růžovky i sem tam někajou bedlu. Nutno podotknout, že houbové třeštění se nevyhnulo ani dědovi. Odjel na motorce do neznámých míst a vrátil se taky s pořádným úlovkem.

pondělí 13. září 2010

A pak že nerostou!!


Je relativně chladno, ale na naší ranní procházce v lese jsme se mámou objevili houby! Máma mi ukazovala několik druhů hříbků. Většina hub byla malých, takže tomu dáme ještě den nebo dva a vyrazíme znova, tentokrát se vybavíme i košíkem a kudličkou, jako mají ostatní profesionální houbaři. Babi doma zajásala a jala se houby čistit a říkalo se něco o polévce.

Pokroky ve výcviku šelem


Jde nám to dobře, soustředíme se už na sofistikovanější kousky a pomalu přejdeme na parkurové skákání. Prozatím zkoušíme jízku bez sedla na různé způsoby, některé indiánské a některé značně inovativní. Baví nás to. Barry je dobrej kůň.

sobota 11. září 2010

Hliník



Hliník se říká části Štěpánova nad Svratkou, ve které má táta chatu. Je to taková oáza, kde všechno kvete a kde bzučí včele (včely se to tuším řekne česky). Babička tady včelaří a navazuje tím na dlouhou rodinnou tradici. Pomáhá jí i praděda Jaroslav. Letos se povedlo namnožit včelstva a je jich tam šestnáct. Děda umí postavit úl. Spodní část chatky je letos úplně nově přestavěná a je tam radost pobýt. Kuchyňka aspiruje na zápis do Art&Decoration, babička krásně využila luxfery ve sprchovém koutě a kameny, trámy a jiné krásné věci. A hlavně: ta kamna!! Koukáme do plamenů a tam se vám tak krásně spí!

Castorex

Zase jsme s tátou objevili jednu máminu dávnou lásku. U kotců s castorexem se zastavila a nebyla k odtrhnutí. Pak nám vyprávěla o svém chovatelském mládí, jak byla druhá v republice (tehdá ještě federální) v soutěži mladých chovatelů a jak chovala castorexe. Mluvila i o belgických obrech a modrých rexech. Ale castorex je prý naprosto nejkrásnější a nejúžastnější plemeno. Jako malá koupila od pana Krajíčka krásného samečka s roztrženým čumákem a ten byl takovej frajer, že i s tím handicapem vyhrával výstavy jak na běžícím pásu.


Castorex je králík se zvláštní krátkou srstí. Patří mezi krátkosrstá plemena.
Mírně protažené tělo, válcovité, na vzpřímených středně dlouhých nohách, krk je zřetelnější. Délka uší je 11 - 12 cm, uši jsou pevné a vzpřímené, dobře osrstěné. Rexovitá srst je velmi hustá a pružná. Vzhledem ke kůži je postavení chlupů kolmé, nikoliv šikmé jako u ostatních plemen králíků. Pesíky podstadu převyšují cca o 1mm, nejsou zvlněné ani zkadeřené. Svým vzhledem připomíná tato zvláštní srst samet. Barva je červenohnědá, podobná barvě kaštanu. Černé konečky pesíků tvoří na srsti zvláštní tmavý nádech. Oční obruby a skráně jsou světlejší. Uši tmavě rámovány. Vnitřní strany nohou, bříško a spodní strana ocásku jsou bílé. Barva očí tmavěhnědá, drápky jsou tmavé.

Mladý chovatel



V Bystřici kvůli nám uspořádali výstavu drobného zvířectva. Máma zajásala, protože i ona byla před několika desítkami let členkou Českého svazu chovatelů a vystavovala vlastní zvěř. Okukoval jsem kde co. Viděli jsme tedy holuby, králíky, nutrie, morčata, papoušky, hada, kozla, miniprasátka (co dorůstají 20kg max), slepice, kachny, husy. Takové miniprasátko by se mi doma líbilo, dokonce máma říkala, že měli kdysi malá prasátka, a to hned čtyři. Ostatní králící měli podívanou na cvičené králíky. Skákali přes překážky jako parkuroví koně. Radost pohledět. Jo, mimochodem, před devíti lety spadla dvojčata (ta v NY) a před rokem a půl jsem se narodil já.