pondělí 30. srpna 2010

Chalupa stojí!!


Jel jsem se na vlastní oči přesvědčit jak to vypadá s dědovou chalupou. Skoro se to tam nedalo poznat, kolem potoka (byl první povodňový stupeň, takže bych měl psát řeky) vykáceli vojáci spoustu stromů. Do chalupy někdo před časem zase vlezl a nechal tam neskutečný nepořádek. Máma říkala, že bordel. Z pokácených stromů se před chalupou válely hromady větví a byla vyhlášena bojová akce na rozřezání a spálení té masy. Pořád je znát, kudy si voda razila cestu. Celá louka u potoka vypadá jako koryto řeky. Měli bychom se chalupě víc věnovat, ona by si to zasloužila.

neděle 29. srpna 2010

Čekáme velkou vodu

Podle meteorologů prožíváme nejchladnější víkend léta. Topíme v kamnech, spíme v péřových duchnách a já jsem oblékl novou na míru šitou nepromokavou bundu s reflexními proužky na rukávech, dostal jsem horký čaj a na nohy gumáky, kdyby přišla velká voda. Máma má s vodou své zkušenosti. Frýdlant po povodních zaměstnává mámu na plný úvazek. Zítra jede jednat s místními památkáři, zda dát na střechu jejího 150 let starého vyplaveného domu krytinu za půl miliónu nebo celý. Statik doporučuje injektáž a svázat stěny. Moc tomu nerozumím, ale trochu se obávám, jak znám mámu, že se budeme stěhovat do Frýdlantu, aby všem ukázala, že se zde dá spokojeně bydlet. Vybavení do zimy a deště naštěstí mám.

Rýže fuj, guláš huj

Na Komárově nám chutná. Snědli jsme dvě velké květinové mísy šopského salátu, kbelík tzatziky a hrnec rizota s kozím sýrem. Jako zákusek krabici Marlenky. V sobotu. V neděli byla na snídani ovesná kaše, na oběd kynuté borůvkové knedlíky a segeďák v chlebu. Dvě piva, kofola a borůvkový koláč. Večer hrnec pohanky s rajčaty. Rodiče. Teď já: dvakrát do pusy melounu, kousek okurky, kouse
k Marlenky, tři mandle, dva oříšky, kousek chleba, tři sousta rýže. Osmkrát prso do dna. Babi promine, ale zase ji nepotěším. Titulek je jen slovní hříčka a já se rád směju.

sobota 28. srpna 2010

Co si v posteli nacvičíš...

V posteli bývá velká zábava. S tátou obyčejně hrajeme vypečené hry na letadlo, klíště, mouchu, divočáka a jogína. Letadlo je bezpečné, pokud přistávací manévr nezakončím na zemi nebo o mámino koleno. Při klíštěti, když lezu tátovi "na záda", jsem zatím úraz neutrpěl. Moucha alias pavouk je vidět na obrázku. Vrcholem tohoto cviku je, že se pustím rukama a držím na zdi jen za nohy. Máma toto cvičení nazývá dálkové ovládání lampičky. Divočák je taky na obrázku. Pokročili jsme tak daleko, že si ho troufneme už i v terénu. Jogín vyžaduje nafukovací balóny a pak na nich dělám most horem i zadem. Budu asi cirkusák, nebo taky kolotočář po mámině, případně šamani po tátově, nebo světskej po Loužnicku.

We will rock you

Myslím, že dospívám. Plínky jsem zahodil, mívám odřený kolena, nosím tričko s dudlíkem se zkříženýma hnátama a tátovu čepici kšiltem na stranu. Muziku mám rád, když je hodně nahlas. Máma má systém reprobeden rozvedený po celém bytě včetně koupelny. To je výhodné, protože ať je kdekoliv, tak ví, že stojím u minivěže a točím s volume. Na Komárově máme jen staré rádio, tak jsem to aspoň rozparádil na We will, we will rock you! Nejsem žádný mámino mlíko.

čtvrtek 26. srpna 2010

Nenosím plíny

Jsem už skoro dospělej chlap. Plíny nosím jenom na noc a přes den jsem, jak říkáme my tvrďáci "na ostro". Sem tam to sice ještě neklapne úplně dle mých či máminých představ, ale čůrat umím už spolehlivě v sedě i ve stoje. Koneckonců na travičku je to nejlepší. No, taky na cestování plínu dostávám, ale to mě pěkně otravuje a máma je tak zvyklá, že žádnou nemám, že se musím připomínat, a to je poněkud ponižující. Raděj s tím skončím úplně.

úterý 24. srpna 2010

Erotické hry

Sáru mám rád, je sice o dva měsíce mladší a menší, ale má ďábla v těle. Potkali jsme se v Riegrových sadech, prochodili to tam horem dolem až jsme objevili krásnou malinkou hospůdku s báječnou skluzavkou. Vyloudil jsem na tetě svačinu a Sára mě krmila hroznovým vínem. Pak jsme skočili na polévku a něco malého do oblíbeného lokálu strýce Jiřího Molo 22 v Holešovicích a mně se tam tak líbilo, že o mé přítomnosti nikdo z hostů ani z personálu nemohl mít pochyb. Pak jsem strčil ruku do talíře s polívkou (obsluha to má propočítané tak, aby polévka po naservírování nestudila, ale opařit se s ní doopravdy nedá) a pobíhal vesele výskajíc po lavicích podél zdi. Máma říká, že tam teď nějakou dobu raději nebudeme chodit.

pondělí 23. srpna 2010

Rybářovic rodina


Dnešek jsme trávili v příjemné společnosti tety Gity a strejdy Martina. S Filipem jsem ještě tak moc nepohovořil, asi to bude chtít ještě nějaký čas. Máma nás všechny vytáhla na procházku naším oblíbeným Vosím hnízdem a nenápadně podprahově působila na strejdu s tetou, aby se přistěhovali někam blíž k nám. Málo se vidíme. Celý den jsme pak vyhodnotili v místní nalejvárně V pivovaru nad řezaným pivem a zulucolou (parodie na kofolu z pivovaru Černá hora). Tam za námi dorazil táta a já jsem všechny přítomné počítal a evidoval na počítacím stroji. Ale nebojte se, inženýr přes dírkovanou matematiku ze mě nebude.

neděle 22. srpna 2010

Bábovka z Hlavence

Hlavenec je neskutečná vesnice. Několikrát soutěžili o Vesnici roku a vyhráli co se dalo. Letos bodují v soutěži "Zelená stuha". Cílem programu je poskytnutí finančního ocenění vítězům krajských kol soutěže Vesnice roku a vítězi celostátního kola soutěže Zelená stuha ČR v souladu s platnou dohodou se Spolkem pro obnovu venkova České republiky a Memorandem o spolupráci mezi Ministerstvem životního prostředí ČR a Ministerstvem pro místní rozvoj ČR. Obec si takto může dopomoci k dotaci 400 popř. 700 tisíc korun. Hlavenec prostě žije! Teta Ája se v tom angažuje a díky ní je v Hlavenci čím dál krásněji. Teta nám upekla vynikající bábovku a já jsem zase mohl jít spát pozdě. To mám rád.

Poslední letní víkend


Meterologové hlásí, že právě prožíváme poslední slunný tropický víkend letošního léta. Užívám si naplno, po dlouhé době jsem o víkendu doma a máme čas na procházku. Chtěli jsme na houby, máme tu i tajná i vyhlášená místečka, ale v lese je tolik komárů, že jsme místo hub šli hledat hospodu s točenou kofolou. Zavítali jsme i na Joulovo místo u Jizery a házeli si tam kamínky do vody. Zdravil jsem kolemjdoucí vodáky, ještě neumím to jejich AHOOOOJ, ale učím je to mé ZDÁÁÁR! A rozumíme si. Cestu domů si užíváme procházkou přes Vosí hnízdo, to je krásná čtvrť Staré Boleslavi, kde jsou některé nádherné vily v tom nejlepším slova smyslu.

sobota 21. srpna 2010

Lidé jsou různí..

Máma má trápení s nájemnicí ve Frýdlantě. Paní, co bydlí v prvním patře, měla štěstí, že jí při povodních voda nenatekla do bytu (chyběly k tomu ale dva schody a stalo by se). Postižená je tedy tím, že voda vyplavila sklepy tj zaplavila jí kola atd. No a tahle paní si k sobě domů natahala promáčený nábytek, co vyhodili na ulici ti opravdu vytopení, a za velkého tyátru (to je ale hezké slovo) to všechno házela ven ze svých oken před dům, aby všichni viděli, jak trpí. No, hlavně, aby bylo co fotit pro sociálku, neboť postižení povodněma získávají jednorázovou dávku cca 49 000CZK. Paní si chodí na charitu pro jídlo, věci na dítě a plenky zdarma. To se kupuje z peněz, které posílají štědří dárci na bohulibé sbírky. Tak nevím, budu lobbovat za přímou pomoc postiženým katastrofami. Mimochodem, dnes je jedno neveselé výročí.
Druhá paní, co bydlí taky v prvním patře a s vytopením na tom byla stejně, je úplně úžasná, pomáhá, zařizuje, organizuje, reportuje, spolupracuje, fotí, dokumentuje (pohled z její kuchyňe na garáž v den D) a máma říká, že takovou nájemnici je třeba vyvážit zlatem. A navrch jsem od dcery té paní dostal prďácký botičky s medvídkem Pooh! Děkujeme armádě a hasičům za úklid zahrady, demolici, odvoz sutě a naplavenin. Ten rozdíl je nepopsatelný!

středa 18. srpna 2010

Vloupačka



Strejda Šajs se nezdá. S mámou jsme se vydali do Káraného, strejda tam prý chtěl někoho pozdravit. Zastavili jsme před malým domkem s červenými vraty a rozjela se mi před očima scénka jak z Kmotra, kdy se dával (ještě ne Don) Corleone na cestu zločinu a šel někam pro koberec. Stejda zvonil, pak prohlásil, že jeho máma buď není doma nebo neslyší zvonek a přeskočil plot. Chvilku bylo ticho. Pak se vrátil k nám. Tak nevím...Tvářil jsem se nenápadně a snažil jsem se rozštekat sousedovic psa.

Přijel strejda Šajz


Počasí je takové podivné, včera jsme skoro celý den čekali, jestli se nevyjasní. Nevyjasnilo. Navečer už nebylo na co čekat a vyrazili jsme na procházku. Měl jsem svou lesní výbavu včetně těch super holinek po strejdovi Lejdovi co maj na stranách obrázek kolouška. Usnul jsem za první zatáčkou a prospal setkání s tátou, návrat domů, odchod z domova se džbánkem do kouzelné chaloupky a probudil jsem se až po návratu domů. Jenže ouha, měl jsem jen jednu holinku. Máma se jí vydala hledat a našla. V noci přijel strejda. Když jsem se dneska probudil, táta byl už pryč, ale mohl jsem si se strejdou hrát naprosto speciální hru s využitím míče, schodiště a strejdovy hlavy. Musím si ho užít, protože za pár dní nám zase frnkne do USA a budhaví kdy ho zase uvidíme.

pondělí 16. srpna 2010

Převazy


Máma se chodí družit k různým doktorům, kontroluje si očkování, odmítli jí dát včeličku na tetanus dokud sosám. Pak chodí k těm mumifikátorům, co jí převazujou nohu a vesele spolu šprýmují. Bandáží má čím dál tím míň a jsou hezčí a hezčí. Přestala nosit tátovy trenýrky a bandáž si pomocí sichrhajsky (zavíracího špendlíku) přivevňovala k svým kraťasům. Nový model drží sám přes boky a není už drastických špendlíků třeba. Stejně jako není třeba říkat "nevadí, pane doktore, já jsem z telecího". Na přání některých čtenářů používáme teď na fotodokumentaci menší pokličku. Děkujeme jménem redakce za náměty.

neděle 15. srpna 2010

Queen of the sun aneb prodáváme med

Letošní včelařské sezóny na Vysočině jsem se téměř neúčastnil. Byla krátká a její vrchol jsem strávil někde mezi Švýcarskem a Tureckem. Při poslední návštěvě Vysočiny jsem dostal na žvýkání voštiny z pláství, co zbyly po medování. S mámou jsme potom naložili do auta asi sto kilo medu a odvezli jej k nám do Boleslavi. Medu je letos málo a jeho cena roste. Při současném vývoji a pokračujícím úbytku včelstev se bude med příští rok prodávat kolem 180 Kč za láhev, za tři roky za 500 Kč a teprve poté se cena začne určovat konečně podle skutečné hodnoty a přínosu včelstev pro lidi, krajinu a ekonomiku. Aspoň to říkal táta, když slízal první letošní kilo medu. A kdo chce vědět víc, ať se podívá na film Queen of the sun a každopádně si včas koupí náš med, dokud je (já ho ve spíži už nenašel!).

sobota 14. srpna 2010

Kozákov challenge 2010




Kozákov je kopec oblíbený milovníky adrenalinových sportů a námi. Na vrchol Kozákova vedou ze všech stran serpentiny. Kdysi v těch serpentinách honil táta cyklistu až ho málem uhnal a vítězoslavně předběhl těsně před vrcholem. Od té chvíle už cyklistu nikdo nespatřil. Z vrcholku pod rozhlednou lítají často paraglaidisti a v jejich hantýrce říkají kopci Koza. Pravidelně se zde koná závod veteránů do vrchu a srazy motorkářů. Tento víkend zde vrcholilo mistrovství v jízdě na prkně z kopce dolů takzvaný down hill Kozákov challenge. Na Kozákov padla po vydatné noční bouřce hustá mlha a tak to kluci z Francie, Švýcarska, Belgie a kdoví odkud zabalili a popíjeli ve stanech na vrcholku. Naskytla se mi ideální příležitost vyzkoušet si prázdnou trať sám na svém kolečkovém stroji. Jen nevím, do jaké kategorie moje vozítko spadá, zda spíše Longboard, Streetluge nebo Dirtboard.

Pátek 13. a rychlovarná konvice

Pátek třináctého jsme přečkali bez úhony. V podvečer se dokonce dostavil strejda Béďa s tetou Olinkou a dovezli mi prďácký auto s myšákem. Jezdí jak divý sem a tam. Béďa měl narozeniny a tak, ještě než zmizel v lese s hledačkou na staré mince, jsme mu popřáli a připili perlivým vínem z Moravy. Pak jsme se odebrali na Komárov.
Táta slíbil mámě, že se mi bude celý víkend věnovat a necháme mámu vyspat povodňový stres z celého týdne. Nevím, co to do mámy vjelo, ale asi si chtěla ten slib pojistit a tak na sebe v sobotu dopoledne v nestřežený okamžik vylila celou konvici právě uvařené vody. Řval jsem jako tur. Pro jistotu. Začal jsem se smát, až když jsme strčili mámu pod ledovou sprchu. Jenže nám máma během chvíle zrudla jako spařená řekněme třeba rak a museli jsme do nemocnice. V Semilech byli kompetentní už od vrátnice. Nechali nás vycouvat před bránu, že se opravuje cesta. Máma v tátových trenýrkách s mokrým hadrem na stehně musela pěšky. Dělníci na to koukali jak zjara a ptali se, zda se jezdilo? Měli asi na mysli Kozákov challenge. Z interny nás vyhnali na chíru a odtud zase na ambulanci. Doktor vtipkoval, jestli si chce máma dělat liposukci, že je to potřeba na obou nohách. Mezitím už máma brečela bolestí. Tedy podle vyprávění táty. Já už vzorně spal, nemohl jsem se na to dívat.
Máma je zabandážovaná a kojíme jen na levoboku. Čte Jiráskovo Temno a táta píše blog. Já si hraju s rychlovarnou konvicí.

čtvrtek 12. srpna 2010

Ježek

Večer jsme se vydali naproti tátovi k autobusu. Na lávce nad dálnicí, kde vždycky pozoruju brrrm brrrm jsme málem narazili do malé ježaté hromádky. Teď už vím, jak vypadá ježek na živo. Ta malá kulička v sobě moc života neměla, ale máma nelenila, vytáhla tašku s krtečkem a ježura si do ní nalezl. U domečku s modrou hvězdou nás už vyhlížel táta s dvanáctkou. Pivo poznám už na dálku. Ježečka jsme odnesli na hřbitov a vypustili do trávy. Tady mu bude dobře.

středa 11. srpna 2010

Silné stroje


Tohle je dědův nový mazlík, suzuki 250. Na první pohled skoro nerozeznatelné od jeho původní suzuki 125 téže barvy. Ale já ten rozdíl poznám, ta nová má totiž po stranách a vzadu brašny. Helma je mi trošku velká. Včera jsem odpoledne pomáhal umýt z tohoto stroje to smradlavé povodňové bahno a pak jsme to cele stříkali hadicí a to je úplně nejbáječnější činnost.

S Ondrou na zámku


Procházkově jsme si s mámou dali rande s Nebesákovýma a poobědvali ve Felicitě. Já trošku spal, ale pak jsem se rychle rozkoukal. Ve Felicite jsem nejdřív trošku počůral stůl, pak jsem házel citrónama do dálky a nakonec jsem odmrštil i půllitr s máminou vodou. Strejda Nebesák se bravurně chopil smetáčku a lopatky a vesele uklízeli střepy. Pak jsme se stavili na zámku juknout na kozy. Nebesáci v Brandýse doufám začnou stavět, takže máme velkou šanci, že se s Ondrou sejdeme někde ve škole.

úterý 10. srpna 2010

Slovní zásoba

Množí se dotazy čtenářů na mou slovní zásobu. Ovládám slova jako máma, mami, mámo, táta, tati, táto, děde, děda, baba, babi, teta, Dada, Pepa, Lejda, Fíla, čistá, ee, pata, "a di ty", Káťa, atd. No a umím i imitovat několik zvířat. Začal jsem s kravičkou a můj progres posuďte sami. Jukněte na video.

pondělí 9. srpna 2010

Záchranáři v akci

Je potřeba vylovit strom zaseklý pod mostem. Díky němu musela řeka téci částečně jinudy a most se posunul o 30cm. Kmen leží uprostřed a chystají se na něj hasiči, vyprosťovač a jeřáb. Srdnatý chlapec se nechává jeřábem spustit na kmen a snaží se jej obmotat lanem, aby mohli kmen vytáhnout. Suchou nohou se mu to nedaří a spouští se do vln. Chlapci, děkujeme, jste pašáci!! Následně je lano zapřaženo za vyproštovací červený skorotank a zdá se, že i ta červená bestie skončí ve vodě. Strom se ani nepohnul a zřejmě budou muset vymyslet jinou metodu, ale to už nevíme, byl čas vrátit se domů. A dodatečně zpráva od zpravodaje dědy: lano se přetrhlo jako nic a akce tím byla ukončena.

Frýdlant po povodních

Ve Frýdlantě nikdy taková povodeň nebyla. Dům u řeky to pěkne vypláchlo, voda sahala do dvou metrů, urvala domovní dveře, vymlátila okna, zbořila garáž a pokryla všechno skoro půlmetrem bahna. Pod mostem se zaklínil veliký strom, na něj se nabalil okoloplující bordel a díky tomu si voda hledala cestu jinudy v ulicích a mezi domy. Domy obcházel statik, hasiči vyčerpali vodu ze sklepa a odklízí se nekonečné hromady zničených věcí. Smutný pohled je na haldu před místní knihovnou. Chvála patří záchranářům, rozdávají se lopaty, kolečka, rukavice, kyblíky, savo, holinky a balená voda. Místní večerka prodává rohlíky za 5 CZK. Obdivuji tohoto obchodníka z nejmenované asijské zemé, že se nebojí, neboť dle názoru místních i redakce je to chování opřesdržkusikoledujícího člověka. Lidé kupodivu přebírají potraviny vyhozené z večerky. Úklid nemůže pokračovat, neteče voda, kanalizace je ucpaná a s kyblíčkem k řece pro vodu se nikomu nechce.

Povodňová turistika - Chrastava, přehrada Mlýnice, Nová Ves

Ráno jsem si nazul fešácký holinky po strejdovi Lejdovi a tešil jsem se na cestu. Nakonec jsem se ale dozvěděl, že zůstávám doma s babi a jede máma, teta Luci a Ivánek. Děda vyrazil po své ose na své nové motorce. Hrál jsem si s babi a čekal na zprávy. Projeli Frýdlant, Novu Ves, koukli na přehradu, ale do Chrastavy už nedojeli. Silnice tam už není, do Mníšku je spadlý most, v potoce se válí barevné haldy kovu, co před povodní bývaly autama. Teď vypadají jako by do nich dva dny v kuse bušil někdo palicí ze všech stran. Nová Ves to odnesla hodně. Naše chaloupka díkybohu stojí. Přehrada přetékala vrchem a voda si našla cestu i po obou stranách a obnažila přehradu až na základy ve skále. Novou Ves evekuovali pro nebezpečí protržení přehrady. Teď se vypouští a čeká ji pořádná revize. Je to kvalitní práce, postaveno 1904 a vydržela. Klobouk dolů! Pro neznalé, v téhle přehradě se máma učila plavat, v Nové Vsi tehdá trávili léta na chaloupce a přes tu lávku na horním obrázku (co je tak pěkně obtočená kolem stromů) chodili nakupovat (žvýkačky Pedro a zmrzlinu). Jeřice ji normálně milej potůček s vodou po kolena, v sobotu kulminovala na 433cm. Na závěr dobrá zpráva: hospody Pod kaštany i U Kořínků zdá se přežily bez úhony!

čtvrtek 5. srpna 2010

Strýc Václav


Václav se narodil prvního srpna, už to bude ňákej ten pátek. Slaví narozeniny tedy stejně jako Švýcarsko. Dorazili jsme na včerejší oslavu a byli poněkud překvapeni organizací akce. I strýc byl překvapen. Někdo mu totiž vykradl (lépe řečeno chtěl) sklep. Teta Jíťa srdnatě lupiče odehnala křikem a pepřovým sprejem. Proto když jsme na oslavu dorazili, otevřel nám úplně cizí strejda, protože Václav tam ještě nebyl. Nikdo nikoho neznal. Pak přišli další a další gratulanti, začalo se popíjet a oslava se rozjela i bez pana domácího a oslavence v jedné osobě. I on pak dorazil a vše dobře dopadlo. Máme Václava rádi! Pro pozorné čtenáře ještě přidáme fotoreport z loňského Colors of Ostrava, kde Václav zářil ve stánku časopisu Reflex. Však jsme pak taky Václava v Reflexu našli!

úterý 3. srpna 2010

Překonal jsem Kerbera


Kerberos je strážce dveří. V mém případě je to omezení dané mou výškou, na většinu klik nedosáhnu. Na většinu..ale jak jsem dnes po hlavních televizních zprávách (koukal jsem na ně s pradědou Jarouškem) zjistil, dosáhnu na kliku hlavních dveří domu v Bystřici a dokážu je sám otevřít. Měli jste vidět ten výraz, který měla máma v tváři, když jsem si otevřel dveře a vykráčel ven do světa. Hned potom taky máma volala tátovi, že jsem dnes poprvé utekl z domova. To je ale drobet nadnesená verze mého dnešního činu. Sám z toho mám radost!

pondělí 2. srpna 2010

Štěpánovský hamam



Jsem zkušený cestovatel a poznám kvalitní hamam. Ve Štěpánově byly hned dva vedle sebe. Pořádně jsme je s Filipem prozkoumali a v tom vedru to stálo za to. Dlouho jsme ve Štěpánově nebyli a tenhle víkend je po dlouhé době příležitostí k přenocování. Jsou tu s námi teta, strejda i Filip a o to je to veselejší. Přes den tu pobíhá i babička, děda, starší děda (alias praděda), Milan i čokoládový labrador Číky. Je tu živo a oheň pod grilem nestihne vychladnout snad ani přes noc.