sobota 31. července 2010

Cirkusová přípravka


Trénujeme s Filipem vystoupení, budou různá varietní čísla. Filip je starší, já hraju jen druhé housle. Je včelí sezóna, med už vytáčeli, bohužel mi to letos uniklo. Všude kolem to krásně voní včelím voskem. Medu je letos sice méně, ale to co jsem zatím ochutnal určitě stálo za to. Užíváme vedra, víkend se opravu vyvedl. Jsem tu ve Štěpánově celá rodina, griluje se jak o život a nestíhám ochutnávat.

čtvrtek 29. července 2010

Zeleninová farma

Na doporučení tety Áji jsme se vydali s mámou nakoupit zeleninku na farmu pana Smotlachy do Hlavence (Hlavenec 3, hned u kapličky, nápis na vratech). Paní Smotlachová okamžitě poznala mou touhu řídit traktor a umožnila mi to. Stala se tak pro dnešek mou nejlepsí kamarádkou. Jsem nadšen! Řídil jsem skorocelou dobu nákupu. Pak si ale máma vymyslela, že chce i lilky a šli jsme je trhat. Odnesli jsme si rajčata, okurky, petržel, brambory, květák, lilky, cibulku a papriky. Věděli jste, že ve fóliovníku opylují čmeláci?

středa 28. července 2010

Knedlíková párty




Tetě Stáně se na zahradě urodilo přiměřené množství meruněk a tak pořádá dnes večer knedlíkovou oslavu. Těsto tvarohové a stejda Jiří šoulal jako bůh. Dorazili i ostatní strejdové a já užíral oříšky, sýr a proháněl jsem svůj novej svítící míček.

Jak jsem dováděl se Sárou




Sára roste do krásy. Od té doby, co oba umíme chodit je naše zápolení veselejší. Držím pořád náskok jednoho kila a cca dvou centimetrů.

úterý 27. července 2010

Bohnická léčebna


Vyrazili jsme na návštěvu za tetou Monikou do léčebny v Bohnicích na pavilon 8, kde se ženy dostávají z těžkých závislostí tzv. detox. Teta Monika tam není pacientkou, nebojte se, ona tam vede skupiny a uzdravuje. Vedle pavilonu je divadlo s kavárnou a kousek dál farma, která také slouží pacientům. Tam jsem byl úplně nadšen z koníka a opičáka Bolka. Bolek je černý makak. Večer jsme improvizovali a zjistili, že strejda Jiří nemá společenost. Potkali jsme se na Starém měste a Jiří nás pozval na open air koncert. Přes masy lidí jsem nic neviděl, až z Karlova mostu jsem zahlédl podium. Jenže na Lávce hrál někdo Vivaldiho, takže jsem z toho měli takovou hudební koláž a šli do probrat nad kávu (a pivo) do přilehlého občerstvovacího zařízení.

pondělí 26. července 2010

Horká novinka! 2010 Bosphorus Cross-Continental

Plavecký team, kterého jsem neplavajícím kapitánem, byl identifikován na oficiáních stránkách pořadatele Bhosporského závodu. Klikni na obrázek č.20.

sobota 24. července 2010

Zážitek z hamamu

Před a po dlouhé cestě je příjemné se pořádně okoupat. V podmínkách místních tj v poušti se vodou relativně šetří a tak před mnoha tisíci lety tihle lidé vymysleli hamam. A já jsem nadšen. Nejdřív jsem si dal krátký úvod v mužské části hamamu s tátou. Umyli jsme se a bavilo mě polévat se vodou (i hlavu!). Večer jsem pak zavítal do ženské části s mámou a to musím popsat. U vchodu nás vítaly tři ženy zahalené od hlavy k patě. Jedna mladá a dvě starší než máma a to evidentně o dost. Jsem klikař, protože jsem vyfasoval tu nejmladší. Hrála si se mnou na polévání, umyla mi hlavu a namasírovala mi jí, vydrbala mě a při tom všem jí pořád padal ručník kolem těla, až ho nechala spadnout úplaně. Máma pak tátovi referovala, že pod těma šátkama se dají najít poklady. Táta říkal, že musíme pořídit nějaké špionážní zařízení. Sama máma vyfasovala starší babici, která jí ošmirklovala tělo a namasírovala. Po dlouhé cestě karavanou přes poušť tohle musel být boží zážitek!!

Nakupuju na trhu





Není jednoduché se rozhodnout, nabídka je široká. Nakonec jsme koupili cukroví, dřevěné kolo, sušené meruňky a brusinky, dostal jsem náramek, pytlík bonbonů, několik tabulek čokolády, dvě lízátka, dva talismany pro štestí a tričko.

Náměty pro Art&Decoration




Překvapivé a nádhrené interiéry jsou v těhle starých domech. Pár inspiračních prvků by se našlo.

Luxus v Safranbolu


Procházíme staré muzejní domy. První je předělán na hotel a užíváme bazénku a oázy v zahradě. Uvnitř najdeme 10 až 12 místností rozdělených na mužskou část - selamlik a ženskou část - heramlik. Většina místností je zpravidla takřka bez nábytku, nepočítáme-li nízké celodřevěné lavičky podél stěn a nad nimi zavěšené poličky na nádobí. Centrem domu je sofa, obří místnost v mezipatře, kde se schází celá rodina na jídlo. Nesmí v ní chybět bohatě zdobený krb a velký výběr přenosných koberců a různých přikrývek. V těch největších domech je v sousedství sofy vždy další velká místnost s bazénem, sloužícím k ochlazování a zvlhčování vzduchu v celém domě. Tento bazén je zvláštní specialitou Safranbolu, jinde v Turecku bychom se s ním nesetkali.
Pravým důkazem bohatství obyvatel Safranbolu je skutečnost, že nevlastnili dům pouze jeden, ale rovnou dva. První v centru městečka nazývaném Carsi a druhý o několik kilometrů dál ve čtvrti Baglar. V každém z domů pobývají jeho obyvatelé zhruba polovinu roku. Ten v centru slouží jako zimní sídlo, v Baglaru tráví horké letní měsíce. Ačkoliv jsou obě tato místa relativně blízko od sebe, klimatické podmínky jsou diametrálně odlišné. Carsi, ležící v centru tří sbíhajících se údolí, je dokonale chráněné před ostrými zimními větry. V létě, kdy je zde nesnesitelné vedro, je zase v Baglaru příjemně díky vánku z hor. Pak hurá na procházku starými uličkami. Je vedro na padnutí a tak postupujeme hodně pomalu. Máme před sebou dlouhý den, budeme spát a autobuse a proto se musíme dostatečně osvěžit na cestu, nakoupit suvenýry a opláchnout se v hamamu. Máma se těší, strejda se trošku bojí.

Aquaduct

Nechápal jsem odkud bere Safranbolu vodu. Leží v poušti, kolem vyprahlo a voda z kohoutku studená jako led. V rámci edukace jsme proto vyrazili prozkoumat vodovodní přívod a vystopovali aquaduct. Strejda říkal, že při naší smůle zrovna nepoteče voda. Prošli jsme se po něm tam i zpátky a objevili trubku, která vodu přivádí do města. Alespoň jedna záhada rozluštěna, voda pochází z dalekých hor. Začíná tady jeden z kaňonů, kterými se dá projít až do města. Někdy příště.

Jeskyně jakou svět neviděl



Cítili jsme potřebu se trošku ochladit a naplánovali výlet do blízké jeskyně. Brožurka slibovala něco zajímavějšího než Bozkovské jeskyně a já se moc těšil. Vylezili jsme krpál ke vchodu, prodrali se tureckou skupinou, která tam z zatím neznámého důvodu očumovala a evidentně na něco čekala. Chlápek u vchodu byl naším zájmem o lístky evidentně zaskočen. Nenechali jsme se tím odradit a až u vchodu do jeskyně pochopili, že nejde proud, tudíž tam není světlo, ale jsou ochotni nás provést za svitu baterek. Viděli jsme úplný prdlajs a strejda Lejda se mámě smál, že utratit pětikilo za výlet do sklepa umí málokdo. Vrátili jsme se do Safranbolu v trudnomyslné náladě a věnovali jsme se muzeu ve vládní budově, dýmce a hazardním hrám. Před hamamen jsem si našel známost, bylo to krátké, ale milé pohlazení arabským světem.

pátek 23. července 2010

U cukráře a hokynáře



Zastavili jsem se na čaj v malé příjemné cukrárně s místní chutnou sladkostí. Asi se tam do mě zamilovala paní za pultem, měla krásné černé oči a málem jsme se kvůli ní přežrali sladkým. K čaji jsme krom cukrátek dostali i výbornou halvu. Jakmile jsem se šel trošku proběhnout ven, odchytil mě protistojící hokynář a nakrmil mě ještě sušenýma brusinkama. To byla lahoda! Tyhle procházky na trhu mám rád a máma říká, že se to vyplatí.

Yörük village

Naše milá paní domácí (šátek na hlavě, hovořící mimojiné krásnou angličtinou a chovající dvouměsíční holčičku) nás po snídani pozvala na výlet do cca 11km vzdálené nomádské vesnice Yörük, kde se zastavil čas. Odjezd byl poněkud špatně organizován, ale aspoň jsem měl čas seznámil se před hostýlkem s příjemným číňanem. Ve vesnici se dá říct chcíp pes, ale to je jenom jeden pohled. Je povětšinou ze 17 století a člověk si tak může udělat obrázek o tom, jak se tu asi žilo. Prozkoumali jsme dva interiery a objevili krásné vestavěné skříně, dřevem obložené stropy i historický záchod. Domy byly postaveny pro velkou rozvětvenou rodinu, skoro jako u nás v Boleslavi. Každý pokoj má krb a ve skříni ukrytou variaci na sprchu. Do vestavěných prostor se ukládají matrace, nádobí atd a pokoj slouží celý den. Taky jsme tu pojedli nejlepší placky široko daleko. Jejich servírování a pomazávání máslem nás lehce překvapilo, ale nezadrželo. Hlad je hlad.

čtvrtek 22. července 2010

Safranbolu


Tou pravou chloubou turecké architektury jsou osmanské domy z 18. a 19. století. Najdeme je takřka po celém Turecku, nejvíce pak v malých, leckdy úplně zapomenutých městečkách centrální Anatólie. V jednom takovém - Safranbolu, se jich ve výborném stavu zachovaly více než dva tisíce. Safranbolu se díky nim dostalo dokonce na seznam světového dědictví UNESCO a vysloužilo si přezdívku Florencie Východu. Taky tu kdysi pracoval strejda Hasan. Safranbolu je příkladem tradiční architektury osmanského stylu, s jakou se dnes v takové ucelenosti již není možné nikde jinde setkat. Mezi další významné památky patří Velká Mešita (Ulu Camii) a kostel Hagios Stephanos. My našli několi pokladů a známek globalizace naší planety. Strejda Lejda o tom přemýšlel nahlas u zátiší s favoritem v pozadí s mešitou.

technıcke problemy

prosıme ctene ctenare o zachovanı prızne. Nachazıme se v oblastı s obtıznym prıstupem na ınternet. Dnes jsme opustılı Cerne more a strejdu Hasana v prıstavu Amsara a dorazılı do Safranoblu, mestecku na seznamu UNESCO. Rozkoukavame se a nejde se nam prıpojıt a dodat prıspevky za uplynule dny onlıne.

středa 21. července 2010

Amasra




Mesto dvou pristavu, krasne na pohled. Pri blizsim ohledani je voda plna meduz, lidi a morskych ras. Mesto je velmi fotogenicke. Snidame oblibenou kombinaci meloun-hrozny-rajcata-chleba obohacenou o syr a olivy a hutny cerny caj. Jak taky jinak. Mirime na plaz na ultimatni koupacku. Pozoruji spektrum koupacich uboru od minimalnich po celotelove s satkem. Odpoledni kebab a hazardni hry a sup na smazene musle. Je vedro. Stryc Hasan domlouva vylet na lodce. Na lod i nastoupime, ale nejedeme. Po chvilce zase vystoupime, prodavac smazenych ryb vytahne z more kyblik vody a vykoupe me v nem. Pry turecky hamam. Mam novou znamost, jmenuje se Tuba a je jı devatenact let. Myslım, ze se lıbı ı tatovı a ı strejda Lejda obdıvne zabrucel. Prochazime od majaku k hradu a konverzujeme se strycem. Moc si nas oblibil a my jeho taky. Zvyknout sı na pohostınnost tak jak jı chapou mıstnı je ale trosku problem.

úterý 20. července 2010

Strejda Hasan



Hned v autobuse cestou sem jsme se zapovidali se spolucestujicim Hasanem. Barvite nam licil krasy Amsary az dosel k nazoru, ze se nas ujme. Odvezl si nas domu, nakrmil nas a vecer provedl mestem. Predstavil nas tuctu kamaradu a dal si s chlapama pivo. Zrovna jim k tomu zpival meluzin a to pry muslim pit nema. Mama dostava prubezne lekce turectiny. Hasan je dulni inzenyr s pracovni zkusenosti z Dubaje, Bulharska atd. toho casu v duchodu (od svych 45 let s rentou, na nase pomery nadprumernou). Ma dve dcery (19 a 22, studujici ekonomiku v Istanbulu a medicinu a Ankare) pritelkyni na Filipinach, a krome bytu tady v Amasare i dum se zahradou u more v Zolgaduku. Pristi rok jsme zase zvani a navstevu nam mozna oplati v Cechach. Strejda Lejda se stestim opil uz vecer.

Futro