neděle 30. května 2010

Večeře na Konopišti



Ze Sázavy jsme se chtěli podívat na Český Šternberk. Máma tam kdysi provázela na hradě a tak se před náma chtěla vytáhnout. Moc se to ale nepovedlo, neboť někde špatně odbočila a vyloupli jsme se v Benešově, rodišti strýce Jiřího. Spasila jí cedule Konopiště 2km. Přijeli jsme už v pozdním odpoledni a vyrazili na procházku k zámku. Cestou jsme minuli už zavřenou růžovou zahradu a ještě otevřenou hospodu Stará myslivna. V příkopu u hlavního vchodu žije medvěd. Jmenuje se Kazimír, je mu 21 let a je to medvěd ušatý. V jeho případě platí nomen omen. Cestou zpátky jsme se kochali krásami parku a následně i interiérem hospody. Máma chtěla tátovi dopřát pořádnou večeři a tak se čekalo na pečeného divočáka na česneku Františka Josefa se zelím a brknedlíkem. Čekání se vyplatilo, střídavě jsem ochutnával tátovu krmi i máminy zapečené maliny.

Jak jsme šli do kláštěra

Zavítali jsme do Sázavského kláštera. Byl jsem překvapen, že se na něm přece jenom podepsal zub času. Teprve později jsem se dozvěděl, že se jedná o nedostavěný kostel. Vzadu je kostel sv.Prokopa. Tento poustevník, mnich, zakladatel Sázavského kláštera s řeckým jménem je v Čechách spontánně uctívaný jako světec již od 11.-12. století. Na začátku 13. století byla jeho svatost potvrzena Římem oficiálním svatořečením. Na rozdíl od svých předchůdců sv. Václava, sv. Ludmily a sv. Vojtěcha není Prokop původem z vládnoucího rodu a jeho pozemský život plný zvláštností a ne zcela rozluštěných tajemství nebyl ukončen násilnou smrtí. Z osobních zkušeností mohu potvrdit, že místo je to k meditaci naprosto vhodné, neboť meditovat v tom komářím hejnu dokáží jen ti nejlepší a nejvytrvalejší.

sobota 29. května 2010

Něco o farmě ve Štěpánově



Ve Štěpánově má táta farmu ze které pochází slavný bio med z Vysočiny, který už touto dobou zná půl Prahy a okolí. Meduje celá rodina. Seděli jsme s mámou u úlů a poslouchali je. Máma si tam chodí skládat bobříka odvahy, protože pro ni může být žihadlo nebezpečná věc. Tu příhodu o sbírce žihadel v kadibudce a následném pobytu v nemocnici na kapačkách už vyprávěla asi všem. Včelky už nosí první snůšku na nožičkách viz maličký červený rámeček na včelí nožce (je třeba si na fotku s včelkama kliknout pro zvětšení). Bude z ní jarní luční med a ten máme rádi. Dál se tu pěstuje spousta zeleniny, koření, jsou tu ovocné stromy a taky borůvky, ostružiny, levandule..a krásně se tu spí. Táta se strejdou Lejdou kopali příkop pro elektrické vedení. Na sluníčku se rozpouští a odkapává v pláství včelí vosk a máma ho chodí průběžně očuchávat.

Jak jsem potkal prezidenta




Vyrazili jsme s pradědou Jarouškem na bystřické náměstí. Byla tam velká sláva, oslavy cca 450.výročí založení Bystřice nad Pernštějnem, a slavnostní předání opraveného náměstí proběhlo po projevu prezidenta republiky. Máma byla celý den nervózní kvůli volbám a pořád o nich s pradědou mluvili. Bylo to moc vážné téma. Moc jsem to neposlouchal, má včerejší žaludeční indispozice není stále zapomenuta. Pokukoval jsem po skákacím nafukovacím hradu a po balónkách. Dole na tribuně vykřikovala Dáda Patrasová něco infantilního, co mě skoro rozbrečelo, a šli jsme na druhou stranu. Cestou zpátky se už řeč točila kolem zmrzliny a stánků. Náměstí je nově vydlážděno a já ještě chtěl zkontrolovat kvalitu řemeslných prací. Musím konstatovat, že se jim to povedlo. Jen ať Bystřice dál vzkvétá!

pátek 28. května 2010

Volby!!!

Cestou na Vysočinu se máma zastavila ve volební místnosti číslo 13. Vyprávěla mi, že tam chodila do první třídy a seděla v první lavici s Jiřinkou Daškovou, protože byla nejmenší. U volební komise máma smlouvala, abychom spolu mohli za plentu oba. Nechtěl bych mít na svědomí neplatnost voleb, proto jsem se nekoukal, co máma do té oražené obálky strká. Počmáral jsem preventivně ostatní volební lístky a dva jsem natrhnul. Hodili jsme obálku do urny a poprosili paní z komise o fotodokumentaci. Dostal jsem před nastoupenou komisí pochvalu za vzornou občanskou přípravu. Akorát máma byla nějak nesvá, tyhle volby jsou prý tuze důležité. Hodně jsem o tom cestou přemýšlel a po vystoupení z auta to na mě nějak dolehlo... Ta politika a morální pokleslost naší společnosti, že se mi z toho udělalo zle. Mám to na tričku i na botách a na tom chodníku už to někdo uklidil. S tátou volit už asi nepůjdu, nemám na politiku žaludek.

Návštěva z daleka


Zavítal k nám zase strejda Šajs a přivezl sebou hnedle dvě americké tety Tam a Kelsey. Máma i táta s nima mluvili jinou řečí a nebyla to thajština, protože tu poznám. Strejda se chystá na pánskou jízdu s Ivánkem do sladké Francie, no a když máma zavětřila, že pojedou transitem, naordinovala jim přivézt zpátky náklad vína. Možná proto vynášela z našeho útulného domova do kontejneru všechny ty lahve od alkoholu, pravda nejvíc od vína. Strejda si v koupelně zaujatě povídal s tátou a ani nepostřehli, že mi vystydla voda ve vaničče. Nejvíc o tom, že mě dají na rok do kláštěra k Ošovi. Jestli to jako plán projde (soudě z mámina výrazu) není jisté. Mám takové návštěvy rád, včera jsme propovídali večer a dnes jsme měli krásnou vydatnou dlouhou snídani. Jsem společensky unaven a asi usnu na zahradě, krásně svítí sluníčko.

pondělí 24. května 2010

Nepodceňujme saunování!








Začalo pršet. Dilema co s načatým večerem jsme vyřešili hravě. Osaunovali jsme se tak, že jsem si vychutnával studenou vodu v bazénku a přemýšlím o plavání. Pozoroval jsem tátu jak plave pod vodou a máma mi pak pomáhala prozkoumat vodní hlubiny. Byl jsem z toho tak unavený, že jsem skoro do půlnoci nemohl usnout a vybavilo se mi, jak si v sauně máma povídala s nějakým cizím strejdou a tvrdila mu, že saunování je spolehlivý prostředek na uspání dětí. Někdy se mi zdá, že šíří neověřené informace.

Inventura


Brouzdáme s mámou po městě a zašli jsme na skok na radne s tetou Janinou. Dámy si daly kávu a horkou čokoládu, zakously to medovníkem a já, coby gentleman, jsem se jal zaplatit útratu. Nemám ještě vlastní šrajtofli, tak jsem si něco vypůjčil od tety a trošku jí tu její uklidil. To je neskutečný, co lidi nosí v peněženkách. To je skoro na nějakou obsáhlejší studii..Poradím se o tom s tátou, on se vyzná.

neděle 23. května 2010

Pěna dní



Koupel je základ. Koupu se rád a nejraděj v dobré společnosti. A na vybranou koupelovou společnost mám kliku. Nejlepší je táta! No a když se koupe máma, nosím jí do vany vše, o čem si myslím, že by se s tím dalo ve vaně hrát. Mojí pracovitost určitě ocenila, nanosil jsem toho opravdu hodně a všechno jsem to naházel do vody. Ad obrázek vpravo: takhle zpívá náš Barry!

Učíme se troubit






Béďa nás naučil troubit na pampeliškový stonek a s tetou, mámou a tátou utvořili obstojný orchestr. Já jsem jim mohl krásně přizvukovat, protože umím zpívat jako Barry. Krásně kvetou louky, když sem tam přestane pršet, lítají včelky a sbírají materiál na med. Táta říkal, že to letos bude asi s medem slabší.

Gratulantky v Pasekách



Zajel jsem si pro gratulaci i do Pasek, protože jsem chtěl ještě vidět Sáru, než ji teta odveze na měsíc do teplých krajů. Vyřádili jsme se na klouzačce. Sára má nově ostříhanou ofinu, už nenosí sponky a má takový přirozený přírodní look. Zastávka na farmě ve Zlaté Olešnici zase znamenala, že jsme nakoupili kupu domácích sýrů a jeden po speciálním poslovi poslali strejdovi Jiřímu přímo do práce. Určitě bude mít radost.

sobota 22. května 2010

Je svatýho Emila







Svátek má taky děda Emil, praděda Emil právník a prapraděda Emil berní úředník. Taky Emil Škoda, co v Plzni založil továrnu a Emil Zátopek, co jsem tuhle mluvil s jeho ženou Danou v Pardubicích. Ostavili jsme to na Komárově, děda nám na cestu napekl pecen chleba a vybavil nás čtením o stavu chleba v Čechách. Pak nás táta vzal na oběd na Boučkův statek v Malé Skále. Jedná se o roubenou patrovou budovu se sedlovou střechou a vysokou členitou lomenicí na zděné části s letopočtem 1813. V přízemí se nachází stylová "Boučkova hospoda". Tam mají tu úžasnou pec, na které leží pořád nějakej děda v bačkorách.

středa 19. května 2010

Bobřík statečnosti a 80cm

Máma mě vylákala na procházku. Mírně pršelo a nebylo mi jasné, proč jsme nemohli zůstat doma a honit kočky po bytě. Zdálo se že procházka nemá určitý cíl, ale opak byl pravdou. Najednou jsem seděl v ordinaci mé lékařky, obklíčil mě zdravotnický personál a ta nejstarší mi zapíchla jehlu do předloktí. Byl to nový zážitek, předtím jsem nikdy neměl možnost očkování pozorovat. Jehla mi vjela pod kůži a pak mi tam paní v bílém tou jehlou natlačila cca kubický centimert očkovací látky. Zaujatě jsem to pozoroval a úplně jsem zapomněl křičet. Máma z toho byla celá paf a ty ostatní taky, prý se u toho běžně pláče. Já neplakal a sklidil jsem mámin obdiv.

pondělí 17. května 2010

Strategie plavby


Probíhá vrcholná orgnizační fáze příprav na bosporskou plavbu. Do Turecka dorazí cca 12ti členná výprava, na místě se přidá ještě Altug. Poplave šest borců a máma. Dík budiž uveřejněn také tetě Mufovi, která prozatím tajným způsobem pomohla akci. Byl jsem ale trošku v rozpacích, když na chirurgicé ambulanci ukazovala mámě, co vše za posledních pár dní museli porůznu pacientům vytáhnout z překvapivých míst. Moc jsem to neposlouchal a to je prý dobře. Pro těch sedm statečných plavců bylo dnes potřeba zkompletovat přihlášky, čehož se ujala máma se strejdama Jiřím a Braněm. Projevili neskutečnou teamovou kreativitu, smysl pro improvizaci a i grafolog by zajásal nad jejich výkonem. Na přihláškách se přesto najdou i pravdivé údaje.

sobota 15. května 2010

Vyznání tetě




Sára dnes slaví velký den. Je jí jeden rok. Čekáme na oficiální foto, neboť oslavenkyni se nepodařilo řádně zachytit objektivem našeho aparátu. Byla v jednom kole. Detaily naše redakce připravuje. Jelikož vím, jak to na světě chodí, šel jsem poblahopřát tetě Evě, protože je to taky její výročí. Mám vás, holky, moc rád!

Stylová snídaně

Spřádáme plány do Turecka. Stejda už trénuje, takže máma zase asi dostane na frak. Nevadí. Alespoň jsem mohl strejdovi ukázat jak chodím. V Molu skoro nikdo nebyl, takže tam naše trojice představovala rodinný ideál. Počítám, že u servírek tam strejc Jiří už asi nepochodí. Snad se na nás za to nebude zlobit.

Potíže s životopisem


Děkujeme tetě Jitce za zveřejnění důležitého materiálu, který pomůže mnohým při psaní životopisu. Máma se zasmála a pookřála. Vřele doporučuju přečíst! Klikněte na obrázek pro zvětšení.

středa 12. května 2010

Čechy krásné, Čechy méééé




Na západ od Prahy se asi všude pěstuje řepka olejná. Škoda, že se u nás nepěstují i potraviny, nemuseli bychom toho tolik dovážet a mámu by na silnici nerozčilovalo tolik kamionů. Tohle jaro je fotogenická záležitost. Kvetou stromy. Cesta ze Suché domů přes Klášterec, Žatec a Louny je krásná. Máma se kochala, což je prý nebezpečné. Jednoho krásného dne budeme sjíždět Ohři na nějakém nafukovacím plavidle. Jsem zvědav, jestli se přidají i Molíkovic dvojčata. Tuhle nás lákali na zdolání hory Říp, neboť jak praví klasik „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“. Patrně se ale budeme muset obejít bez dýchacích přístrojů a dvojího bivakování. Proč nešel praotec Čech dál na západ chápu v případě, že tudy procházel na jaře. A co je vlastně Říp? Prs úrodné matky Země, středočeský Olymp, srdce národa českého nebo jen boulovitá halda čediče, náhodně kdysi vyvržená uprostřed roviny?

Suchá



Dnes krásně svítilo sluníčko a tak jsme s mámou a babičkou vyrazili do Varů na dvě obchodní jednání. Cestou zpátky jsme museli u Lubence zastavit, čekali jsme mezi kamiony na zelenou na semaforu v místě, kde opravují silnici a doprava je kyvadlová. Máma využila přestávky a přečetla si mail od strejdy Davida, že na mě má dávat pozor (strejdovi uděluji pochvalu, neboť evidentně čte můj blog pravidelně a důkladně) a že nás zdraví ze Suché a ať se zastavíme, budeme-li ve Varech. Udělali jsme předpisovou otočku na fleku, postoupili své místo ve frontě na semafor jinému šťastlivci a řítili jsme se zpátky na Vary přes Jáchymov na Suchou. Strejdu Rolfa jsme vyrušili u luštění sudoku na zahradě a čekali jsme svorně na Davida, který byl na procházce se psem Askanem (beagle, 14 roků a děkuju pozorným čtenářům za doplňující info). Omlouvám se za ten bílomodropruhovanej ručník, jinak to nešlo.

úterý 11. května 2010

Mám bouli na čele

Při ranním rituálním dovádění s mámou v posteli jsem před ní utíkal po čtyřech a najednou bác, postel nikde a já přistál rovnou na kokos na zem. Do toho střídavě prší, to je ale den. Musel jsem si spravit náladu dole s Bárou a Barrym. Teta Lucie někde vyčetla, že při hlazení zvířat se v lidském mozku uvolňuje nějaký hormon štěstí, a že se hlazení a tulení stává časem návykovým. To si nechám líbit!

neděle 9. května 2010

Pampeliškové háje




Konečně pořádná jarní lítačka po rozkvetlé louce! Táta básnil o pampeliškovém medu, máma nadávala na bolavé koleno a já si užíval záplavu žlutých kytek, které táta spásal a hafan skákal do každé tekoucí vody, kterou našel. Nevynechal ani jednu louži. Kvetou krásné staré třešně, našli jsme jich celou alej.

Rozhledna Horní Les





Postavena v roce 2001, investorem byl Eurotel, stavitela firma Ing. Karel Svoboda. Ten člověk fušoval snad úplně do všeho. Ochoz je 38 metrů nad zemí a dalo docela práci se tam vyšplhat (říkala máma, která mě tam těch 201 schodů nesla). Dole jsme si dali rodinnou sváču i s naším pro dnešek půjčeným psékem.

pátek 7. května 2010

Průhonice



Vylákala nás sem máma. Táta dnes ráno dával krevní plazmu se strejdou Pavlem a Márou. V listopadu se narodí malinkej nebo malinká Mára a vůbec je v LMC teď nějak plodno. Gratulujeme stejdům Alfimu a Černochovi a tetě Míše k očekávaným přírůstkům, všichni míří na listopad.





Zámecký park u zámku Průhonice je jeden z nejvýznamnějších zámeckých parků v Česku. Průhonický park založil majitel zámku a panství Průhonice hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca roku 1885 a budoval jej prakticky až do své smrti roku 1936 (přestože celé průhonické panství prodal již roku 1927 československému státu). S mimořádným uměleckým a estetickým citem přetvořil monotonní středočeskou zemědělskou krajinu na park představující dnes vrcholné dílo přírodně-krajinářského slohu evropského významu. Hrabě Silva-Tarouca využil členité údolí potoku Botiče, jeho rybníky i původní porosty s domácími dřevinami. Ty pak obohatil množstvím cizokrajných dřevin. Park doplnil průhledy, vyhlídkami i volnými loukami. Na skalnatých partiích nad Botičem vybudoval rozlehlé Alpinum. Mimo významu umělecko-historického je park cenný i dendrologicky jako sbírka domácích a introdukovaných rostlin. K Průhonickému parku patří také cenné genofondové sbírky a dendrotéka - sbírka šišek. Celková rozloha parku je 250 ha, délka parkových cest je cca 23 km.
Jen na azalky a rododendrony je ještě moc brzo...

čtvrtek 6. května 2010

Těhu teta Gita


Máma říkala, že to má teta za pár. Skoro jsem se o tetu bál, že už se nikdy neuvidíme. Při posezení v novém domově tety a strejdy na Barrandově jsem pochopil, že se blíží datum narození malého Filipa Rybáře. Teta má krásné kulaté sexy bříško.

Se strýcem Jiřím jsme vedli sofistikované rozmluvy, vařili jsme čaj a plánovali léto. Přeorganizoval jsem tetě kuchyňské zásuvky a krabici s CD a ukázal názorně, jak se správně chodí. Dnes poprvé mě totiž viděl chodit táta, tak jsme měli radost všichni. Šel jsem spát hodně pozdě, za to pln zážitků!

Ikea rande se Sárou



Chystá se velká sláva, Sáře bude rok. Buto to veliká párty příští sobotu a jak Sáru a tetu Evu známe, bude potřeba spousta růžových rekvizit. Vyrazili jsme na odpolední procházku do Ikea a před lijákem jsme se pak schovali v palačinkárně, kde mi teta složila báječnou večerníkovskou čepici. Zatáhlo se nebe a padaly kroupy. Zajímavé je, že kroupy padaly jenom v Boleslavi, okolo i v Brandýse jenom pršelo. Na tomto záběru jsou vidět moje nové dolní stoličky, horní ukážu až příště.

úterý 4. května 2010

Boj o přežití


Káťa mi dala lekci zákona divočiny. Chtěla mi ji tedy udělit u babičky v pokoji, ale to jí nebylo dovoleno. Tak se alespoň přes okno vytahovala se svým úlovkem. S tou myší si taky pěkně dlouho na trávníku hrála, ale nejsem si jist, jestli se ta myš bavila stejně dobře. Nevypadala moc nadšeně, byla taková vláčná a bez života. Máma mi to časem vysvětlí, slíbila to.

pondělí 3. května 2010

Poděkování týdeníku Respekt



Jako jeden z mála se týdeník Respekt věnuje tématům, která mne oslovují. Mám stále na rameni jizvu a bolák od víc než rok starého očkování proti TBC, kterému jsem se bránil jen prvních šest týdnů. Ostatní očkování dostávám postupně do levého stehýnka! Další mě čeká už za dva týdny...

neděle 2. května 2010

Horská chata u vodopádu


Albrechtice v Jizerských horách utrpěly stavební boom, což je asi špatně. Jezdí tam moc lidí. Dají se najít i krásná odlehlejší místa jako chata U vodopádu. Je tam krásně šumící vodopád, na louce pod chatou se pasou srnky a v chatce budoucí dřevěná venkovní sauna. Máma se zasnila jak by se krásně ze sauny chladilo v jezírce pod vodopádem. Chatu asi čeká přestavba a budou v ní lázně. Zatím je to tajné, nemůžu prozradit víc, ale velmi rádi sem budete jezdit, věřte mi! Třeba táta sem vyrazil z Loužnice přes kopečky na kole a byl z cesty nadšen.