pátek 30. dubna 2010

Pálení čarodějnic


Přijali jsme pozvání strejdy Zbyňka do Loužnice na pálení čarodějnic. Dorazili jsme později, oheň už hořel a to je dobře, protože já žádnou ječivou ženskou v plamenech ani vidět nechtěl, protože bych pak asi špatně spal. Kolem koupaliště bylo spousta lidí, běhala tam hejna dětí, hrála hudba, točilo se pivko...Potkali jsme staré známé, pustili jsme několik lampiónků po vodě a něco si přáli. Táta vykřikoval, že si přeje víc piva, ale myslím, že to byla jen oficiální verze a že si přál i něco jiného. S vypouštěním nám pomáhaly i Simonka s Natálkou, tancovali jsme spolu a chroupali jsme svorně sušenky. S mámou jsme tancoval na Elvise a přesto, že jsem byl tak unaven, jsem okamžitě ožil, jakmile mě uložili do Simčina pokoje. Tam bylo moře plyšáků, piáno a svítící mořský koník!

Harfa



Babička mne začala učit na harfu a taky umění improvizace. Harfu totiž nemáme a tak jsme si vypomohli šňůrkama od houpací sítě. Nezní to úplně stejně, ono to vlastně nezní vůbec, ale to nevadí. Důležité je vypilovat techniku, což se nám daří.

Barry a já




Máme se s Barrym rádi, hrajeme si spolu, jíme spolu piškoty a předáváme si míč. Taky se mazlíme a Barry mě hlídá před cizími lidmi. Momentálně mi taky občas slouží jako opora, přidržuju se ho při chůzi. Mám rád naše hluboké pohledy z očí do očí a rád ho hladím po uších. Obdivuju jeho chrup a trochu doufám, že takový mi nenaroste. Víc si teď všímám chrupů, co mi rostou stoličky. Dnes jsem prvně na zahradě vyzkoušel novou letní image "dole bez". Je to příjemné, schválně si to někdy taky na sluníčku zkuste.

čtvrtek 29. dubna 2010

Říkejte mi Johny, Johny Walker


Proháněl jsem dnes své červené Ferrari po pokoji. Dostal jsem ho kdysi darem od strejdy Jiřího, je to sběratelský kousek. Mám rád silné sportovní stroje. Snažil jsem se zamezit havárii svého oblíbeného stroje a přispěchal ho zastavit. Viděla mě máma a začala bujaře oslavovat, neboť napočítala čtyři samostatné kroky. Takže už to prasklo, ano, já chodím.

středa 28. dubna 2010

Bhosporus 2010

Braňo ohlásil začátek příprav na letošní zdolání Bosporu. Tradice je tradice. http://www.bosphorus.cc/en/Application/Swimming
Padl návrh na soustředění před závodem u Braňa v Aténách. Budou-li v ten čas kooperovat sopky a odbory, můžeme pobýt i déle. Otrlejším jedincům je nabízen přejezd Praha Atény autem přes albánské pobřeží. No jsem zvědav jak tahle akce dopadne.

Příprava


Mám několik oblíbených předmětů, v tomto pořadí: tátův notebook, mámin telefon, mámin notebook, tátův telefon I. a tátuv telefon II., dědečkova myš a fotoaparát. Perfektně jsem ovládl zkratku Crtl-Alt-Del, umím přetočit obraz monitoru, ovládám ScrLk a CapsLk a umím odborně odpojit zařízení připojená k počítači přes USB. V telefonu umím mámě do kalendáře zapsat meeting a zavolat tomu strejdovi, co se jmenuje Abris, do Budapešti. Fotit se teprve učím. Přemlouvám tátu, aby mi pořídil Ipad. Musím držet krok s dobou a pracovat na sobě. Zajímavé je, že v otázkách mého rozvoje jsou moji rodičové většinou kooperativní, ale co se těch nejoblíbenějších a nezakrývejme si to i nejprespektivnějších předmětů týká, tak tam mě mají snahu omezovat. Sebevzdělávání musím zvládat v nestřežených momentech, kdy jsou mé objekty zájmu mimo jejich spáry. Musím vytrvat, má snaha ovoce přinese!

neděle 25. dubna 2010

Kozel








Na svahu kopce v udržovaném parku se ukrývá na první pohled skromný lovecký zámek. Za svůj název vděčí podle pověsti starému pohanskému zvyku Slovanů. Právě v těchto místech naši prapředkové obětovali v době rovnodennosti na usmíření bohů a v naději na dobrou úrodu kozla. Výstavba samotného zámku, který šlechta nazývala Jagdschloss /lovecký zámeček/ bei Stiahlav, je datována do let 1784 - 1789. Stavbu objednal Jan Vojtěch Černín, nejvyšší lovčí království českého a autorem projektu byl celkem neznámý pražský stavitel Václav Haberditz. Zámek byl budován jako venkovské sídlo šlechty. Je to ojedinělá klasicistní stavba u nás, v její architektuře a vybavení se vedle domácích uměleckých tradic 18. století projevuje francouzský vliv období Ludvíka XVI. Tolik průvodec. Já si z prohlídky pamatuju jen to, že se jedná o rekreační letní chatu pro bezdětný manželský pár a že nám paní průvodkyně hrála na hrací skříňku hymnu francouzských revolucionářů, co ji ani rodilé s námi jdoucí Francouzky nepoznaly.

Pobíhání po Plzni




V tomhle městě se narodila máma. Ani děda ani babička se nedokáží vyjádřit jestli to bylo na Slovanech nebo na Borech (tam co je ta věznice). Dnes se tam bežel půlmaraton, oba rodičové se účastnili a já zůstal s dědou mezi diváky a fandili jsme první dvě kola. Pak jsme se zašili do dědečkovy oblíbené hospody U Salzmannů a tam nás vyhmátla máma i s tátou. Děda ani nestačil dojíst svíčkovou. Sluníčko peklo a rodičům to dnes neběhalo. Táta si udělal obrpuchýř a mámu poškádlilo koleno. Nebo je taky možné, že se jim už běhat nechtělo. Každopádně svorně po osmém kilometru odevzdali pořadatelům čip a šli nás hledat. Taky jsem si na náměstí ošmatlal andělíčka, co ho tam ošmatlávají všichni, prý nosí štěstí.

sobota 24. dubna 2010

Vášeň

S jarem se u mě projevují různé vášně. Tak třeba v sobotu odpoledne. Krásně svítilo sluníčko a my jsme vyrazili na odpolední procházku. Hlava mi upadla někde u vilek mezi borovicemi, kde rodiče diskutovali, kterou koupit a kterou ne (tedy vilku, ne borovici). Probudil jsem se až u Ferusů a tam to začalo. Znárodnil jsem máminu kofolu, protože i po padesáti letech chutná skvěle, zvlášť točená (kofola, ne máma!). Pomlouvači tvrdí, že u vzniku kofoly stála snaha zužitkovat odpadní saze, které se tvořily při pražení kávy, ale my vášniví milovníci starého a dobrého víme své o pokusu vyrobit lásku.
Návrat od Ferusů se nám trochu protáhl, protože naši to vzali přes les u Černého orla a to neměli dělat. Moje vášeň pro spadané listí, všechno, co kvete a do čeho se dá rýpnout a posypat si tím hlavu způsobila, že domů mě odtáhli až v podvečer. Po vášnivé koupeli v bublinkách si naši mysleli, že půjdeme brzy spát. Ale to se mýlili. Vášnivě rád čtu, poznám čmeláka, lasičku, hada alias ssssnake, ježka, bílou myšku a ptáka vránu, takže na spaní nebyl čas. Jo a vášnivě rád lezu do schodů, co vypadají jako žebřík na půdu. Ale o tom raději příště.

středa 21. dubna 2010

Lolita v temně rudé


Je mladá, je svěží, je krásná zahalená v červené látce Leo a je ještě neposkvrněná! Ano, přátelé, dlouho očekávaná chvíle nadešla a mohli jsme si přijít vyzkoušet novou pohovku stejdy Jiřího. Byla to prý láska na první pohled, i když jen z katalogu, a byla tak silná, že se Jiří vzdal i jedinečné konstelace bez pohovky, která dovolovala, aby návštěvy (dámské a mne) rovnou posadil do postele, jiného sezení nemaje. I Jiřího byt tedy dospěl. Sešli jsme se, abychom to v hojném počtu oslavili. Po dlouhé době jsem zase viděl strejdu Václava. Vyprávěl nám několik příhod ze života železniční policie a z pojišťovacího prostředí. Taky o tom, jak správně bojovat při napadení rosomákem sibiřským.

úterý 20. dubna 2010

Slet po letech

V minulém tisíciletí máma studovala právnickou fakultu UK (pro znalce upřesnění: poprvé). Ve frontě na studijním oddělení se tenkrát zapovídala s vedlestojící blondýnkou (teta Eva) a na aerobiku s vedlecvičící brunetkou (teta Magda). V téhle sestavě se sešly tety s mámou na kávu a vyhodnotily zásadní události několika posledních let , vyřešily ekonomickou krizi, volby, rodinné konstelace, cestování a spoustu dalších témat. Skoro jsem témata nestíhal sledovat a trošku mne to unavilo. Ještě že tam byla Sára a mohla naší generaci reprezentovat po dobu mého decentního šlofíčka. Mimochodem, tohle jsem se naučil od moudrého knížetepána.

pondělí 19. dubna 2010

Trable


Mám takový ošemetný zdravotní problém. Po konzultaci s mou dvorní ranhojičkou mi máma maže pusinku takovou tmavě fialovou vodou, co vůbec dobře nechutná, ale pomáhá. Máma je solidární a taky se barví na fialovo. Budeme to provozovat týden a jsem zvědav, co za tu dobu fialové odolá. Vypadám jako barmští domorodci, jejichž vesnici jsme navštívili v severním Thajsku. Ti si barví zuby na černo a je to považováno za krásné. Náladu si zvedám zahradničením a honěním Barryho. Snědl jsem několik sedmikrásek, obdivoval tulipány, modřence a narcisy.

neděle 18. dubna 2010

Braňova odysea


Strejda Braňo pracuje v Aténách pro jistého leteckého dopravce. Tento víkend ho osud zavál do jeho rodiště do Trnavy (poznámka redakce, z Braňa je podruhé Capo di tutti capi). Návrat do Atén zkomplikovala jistá islandská sopka a strejda se spolucestující tetou Markétou nemohli ze Slovenska odletět. Situaci řeší aktuálně s šarmem sobě vlastním: dnes odpoledne vyrazili vrátit půjčené auto do Vídně. Půlhodinu po nich vyrážel Karolko (Braňův otec), nabral je ve Vídni a dovezl přes Budapešť na srbské hranice. Markéta cestuje jen tak na lehko pouze s občankou a bez pasu, což je pro vstup do Srbska trošku problém. Na hranicích je vyzvedává station manager a veze do Bělehradu, kde je předává srbské manažerce, člence Braňova teamu, jako štafetu. Ta je veze k bulharským hranicím, kde je přebírá kolega Benda a veze do Sofie. Mezitím byl uzavřen i vzdušný prostor nad Bulharskem a odletět se nedá. Proto dnes nocují v Sofii u kolegy Bendy a ráno se snad dopraví letadlem, lodí nebo busem do Atén. Přejeme pondělní noc již v Aténské posteli!

Novinky na zámku v Brandýse




Na dnešek se plánoval brunch v Radosti se strejdou Braňem. Díky islandské sopce a její vulkanické aktivitě se brunch nekonal a jako náhradní program jsme vymysleli setkání v naší oblíbené zámecké restauraci. Přijeli za náma Jiří, Stáňa, Kubík, Šárka a Fído. Před obědem jsme se procházeli v zámecké zahradě a máma byla jak u vytržení, protože prokáceli stromy v zámeckém příkopu a ze zahrady je zámek teď i vidět. S pomocí EU opravili Rudolfínku (chodbu ze zámku přes příkop přímo do zahrady) a opravují sgrafita na fasádě zámku. Je to krása. Obnovují alej od zámku do města, v příkopu se najednou objevilo jezírko a kozy, zámecká zahrada vypadá udržovaně a nejkrásnější je, že kvetou magnolie.

sobota 17. dubna 2010

Největší frajer je Jirka Soukup

Jirka Soukup je největší frajer, kterému tleskaly celé Pardubice a to víc než všem Keňanům dohromady. Jirka Soukup je ročník 1927 a dokončil pardubický půlmaraton v čase 2:52 coby nejstarší účastník. Gratulujeme! Sami si spočítejte, kolik mu je let. Kéž bychom byli všichni na tom v jeho věku tak parádně po těle. Šli jsme Jirkovi poblahopřát a nebyli jsme zdaleka jediní. Jirka je borec! Ale pozor, Jirka nevítězil ve své kategorii. Kategorii nad 80 let vyhrál František Zikeš, ročník 1928 v čase 2:21:57. A není v té kategorii rozdhodně s Jirkou sám, o 12 vteřin později doběhl Jaroslav Kadlec, ročník 1930. Kluci, jen tak dál! Dědeček má tedy hodně přes dekádu na trénink, aby mohl Jirkův rekord překonat. Budu běhat s ním.

Emil a Dana Zátopková



Tedy já a Dana Zátopková, olympijská vítězka v hodu oštěpem na XV. Olympijských hrách v Helsinkách 1952 a manželka Emila Zátopka, se narodila ve stejný den jako Emil - 19. září 1922. Celý svět byl dojat proslulou fotografií "polibku olympijských vítězů" - manželé Zátopkovi zvítězili ve stejný den, Emil v běhu na 5000 m a Dana v hodu oštěpem. V Pardubicích ji potkáváme pravidelně a je moc milá. Letos také předávala ceny 15 nejrychlejším závodníkům. Máma mi vyprávěla, že tahle paní má ráda Emila. Tak jsem jí šel popřát hodně zdraví.

Pardubický vinařský půlmaraton






Letos se konal už čtvrtý ročník a musím se pochlubit, že táta bežel všechny čtyři ročníky. Loni jsme mu tady byli s mámou fandit. Letos běžela i máma a strejda Lejda a všichni běželi úžasně. Táta mohutným finišem zvítězil v čase 1:48:52, Lejda 1:54:45 a máma 1:55:33. Fandili jsme s tetou Hanou u trati a pak v cílové rovince. Máma mě ale fandit neviděla, protože cestou vychovávala novou generaci sportovců a sportovních fanoušků, laškovala s policisty, protože se málo usmívali a málo fandili. Na patnáctém kilometru navázala známost s klučinou v červeném tričku (ročník 1989) a než doběhli do cíle vyzvěděla jeho nacionále, koníčky a sportovní výsledky. V cíli jsme se všichni šťastně shledali a šli blahopřát rychlonohým Keňanům a Keňankám. Traťový rekord Petry Kamínkové starý dva roky (tehdá se jí pletla máma pod nohy) nebyl překonán. Macharia Purity-Wangui, se kterou jsme si povídali, doběhla druhá a ze svého času byla očividně smutná. Příště! V naší rodině panovala s časy spokojenost (tedy nevím úplně přesně, protože na Lejdovi se to moc díky jeho mimice ledního medvěda nepozná). A já dostal od mámy medaili!

pátek 16. dubna 2010

Černý orel








Území je část komplexu bývalých královských lesů, kilometr východně od okraje Staré Boleslavi.

Úřední ochrana se datuje již od roku 1926, oficiálně byla rezervace zřízena výnosem ministerstva školství a národní osvěty čj. 143 547 ze dne 31. 12. 1933.

Hlavním motivem bylo hnízdění mandelíka hajního ve starých doupných dubech a borovicích. V současné době, kdy výskyt mandelíka nebyl zaznamenán, je důvodem ochrany celý přírodě blízký ekosystém typické kyselé doubravy na štěrkopískové terase.

Měl to tu rád Rudolf II. a já mu naprosto rozumím.

čtvrtek 15. dubna 2010

Kristova léta


Tak už to přišlo i na strejdu Ivana. Máma mu opět zapěla svou oblíbenou píseň od Jaromíra Nohavici o tom, že viz níže. Strejda měl velkou radost a pracovní den jsme zahájili lahvinkou sektu a porcí dortu.
Mnogalěta, mnogalěta, živojóóó!!





Přicházím už do let
Pána Krista
začínaj mě bolet
různá místa
Cítím bolest v kostech
vždy když leje
máme po radostech
lásko zle je
Umíraj mi buňky
to jsem dopad
nemůžu pít truňky
kurnik šopa

Penze je daleko mládí v čudu
plápolá moje svíce
jak dlouho ještě tu strašit budu
je mi třiatřicet

To je konec srandy
konec smíchu
musím nosit kšandy
kvůli břichu
Pod džínama spodky
svého újce
místo flašky vodky
piju juice
Knedlo-vepřo-zelo
snad mě spasí
zvedá se mi čelo
padaj vlasy

Penze je daleko mládí v čudu
plápolá moje svíce
jak dlouho ještě tu strašit budu
je mi třiatřicet

Holky - mladý koně
furt mě lákaj
já jsem ale pro ně
stará páka
Tak jsem zvolna vstoupil
v druhou půlku
už abych si koupil
bílou hůlku
Díky těm svým rokům
sic více chápu
ale když usnu na boku
tak děsně chrápu

Penze je daleko mládí v čudu
plápolá moje svíce
jak dlouho ještě tu strašit budu
je mi třiatřicet
třiatři třiatřicet

neděle 11. dubna 2010

Třešť a stoličky


Zámeček v Třešti slouží jako hotel. Na parkovišti stály čtyři auta a na hotelového hosta vypadalo jen jedno: rakouské Audi. Ostatní tipuji na obslužný personál. Procházka v parku byla příjemná. Jen byla trochu zima a tak jsem si vyžádal máminy sluneční brýle na zahřátí. A pozor! Byla objevena třetí a čtvrtá stolička, takže teď mám všechny čtyři jedničky, dvojky a čtyřky. Zubů v mléčném chrupu budu mít dvacet, takže jsem úspěšně za polovinou.

Telčský zámek


Odpoledne při procházce v zámeckém parku padaly kroupy. Do zámku jsme dorazili kolem čtvrté hodiny, kdy bodrý pan kastelán zamykal. Pro mé krásné modré oči nás ještě pustil dovnitř, ale do zámku jsme se už nedostali. Takže tento cíl si ze seznamu navštívených památek chráněných Unesco odškrtneme až někdy jindy.

Což mi připomíná!! Byla vyhlášena soutěž, cílem je navštívit všechny Unescem chráněná památky v ČR a největší frajeři zvládnou i návštěvu vily Tugendhat, kterou začátkem roku pro veřejnost zavřeli.

Reinkarnace mámina Joula


Jmenuje se Číky, možná se to píše anglicky, ale to jsme se pána nezeptali. Veterinářka, co ošetřovala mámina Joula, chodila někam na masáže, kde se doslechla o ročním hnědém labradorovi, co potřebuje nový domov. No a myslela na mámu. Nakonec si hafana přál strejda Lejda do Bystřice. Proto jsme dnes ráno vyrazili Číkyho nabrat do Prahy a pak na výlet. Začalo to pěkně tím, že psék mámě rozsekl dolní ret. Má tam slušnou modřinu. Čekali jsme na signál od Lejdy, kdy a kde bude připraven na předávku. Konala se nakonec v Telči, zvádli jsme bravurně procházku i kávičku na náměstí. Důležité info, Číky má narozeniny 8.6. a bude mu rok, ještě neumí čůrat s nohou nahoru. V Telči jsme se rozloučili a Číky s tetou a strejdou vyrazili k novému domovu. Ať se Ti tam daří, budeme za Tebou jezdit, krásný hafane!

Futro