úterý 30. března 2010

Na věčnosti



Měli jsme s mámou pobíhání po Praze. Na Floře jsme se potkali na kafe se strejdou Jiřím, ale asi se trošku vylekal. Měl jsem takovou horší náladu a prý mě bylo slyšet až v Intersportu. Máma se mnou šla ven a usnul jsem sladce na hřbitovech. Máma vyprávěla, že pan Mlejnek prej někde tam našel hrob někoho, kdo byl velkouzenář a majitel realit. Hledali jsme podobné náhrobky, ale já u toho hledání usnul. Zajímavé kousky viz foto a speciální inspirační pro pana Mlejnka. Zdravíme na sever a těšíme se na komárovskou sezónu.

neděle 28. března 2010

Cesta do středu země



Dostalo se mi poučení o složení naší planety, o jednotlivých vrstvách a o tom, že se země občas třese. Vyzkoušel jsem si to i na simulátoru. Prošli jsme taky vulkánem aktivní sopky, připravovali evakuační plán před tsunami a zemětřesením a prohlíželi trilobity. Každý si našel něco zajímavého. Dvojčata hltala všechno, Václav VI. s Floriánem se zajímali nejvíc o počítačové hry a animace, máma o moje kalhoty, ja o bobra a táta se tvářil tajemně. Stejda s tetou nás všechny hlídali, abychom se nezaběhli.

Muzeum


Strejda Václav V. nás vyzval k návštěvě muzea. Nedalo se odolat. Molíkovci dorazili v počtu víc než plném, neboť vedle obou Václavů měli v teamu ještě Filipa s Floriánem. Předvedli jsme několikrát logistické cvičení s personálem a ostrahou, protože dopravovat naše stroje po secesním schodišti by asi nešlo. Jeli jsme protekčním výtahem, ale nedali jsme liftboyovi žádné spropitné. Když jsme se konečně všichni sešli v hlavním sále mohli jsme obdivovat výzdobu a sochy přítomných (nejčastěji) pánů. Podařilo se pak přemluvit dozor, aby nám pohlídal zaparkované stroje a hurá do expozic!!

sobota 27. března 2010

Pražský půlmaraton




Pravidelná účast mých rodičů na pražském půlmaratonu byla zavazující i letos. K mé velké radosti se přidal i strejda Lejda a teta Hana. Účast byla rekordní, počasí studené a větrné. Proto jsem vše jistil ze zálohy domova a mám informace jen z druhé ruky. Hrdě musím říct, že můj táta všechny krom Keňanů předběhl, strejda mu doběhl takřka v patách v naprosto rekordním čase. Jsou to kabrňáci a já jim gratuluju! Byl to i mámin jubilejní desátý půlmaraton, ale nepovedl se. Po nepříjemnostech odstoupila ze závodu na 12,5km a vrátila se na cílovou rovinku čekat na tátu. Spolu pak proběhli cílem a fotil je strejda Václav viz reportážní foto. Nakonec jsem ze situace profitoval i já, protože jsem od mámy dostal medaili. Nechtěla si jí pověsit mezi ostatní, protože si jí nezasloužila. Máma se ale (jak jí znám) nenechá odradit a poběží ještě někde něco, mluvila o Pardubicích a o Plzni. Tam taky budu fandit osobně, aby věděla, že má fanklub!

pátek 26. března 2010

Zahradničíme


Babička krásně okopala a vyhrabala zahradu. Vyzkoušel jsem si trávník po dvou i po čtyřech. Přetahoval jsem se s Barrym o plechovku kočičího žrádla a honili jsme se spolu. Pak jsem babičku za odměnu pohoupal v houpadle. Vlastně tam většinou spím já, ale dnes jsem udělal vyjímku. Je krásně teplo a včera byl zaznamenán v Brandýse teplotní rekord 21,5C. Kvetou sněžeky a jiný kytičky, co si je nepamatuju ještě jménem. Čekáme na strejdu Lejdu, měl by dorazit cobydup a zítra s rodičema poběží pražský půlmaraton. Držme jim palec, budou to potřebovat!

čtvrtek 25. března 2010

Playboy party


Nejlepší jsou neplánované akce. Najednou jsem se probudil mámě na klíně v tetině autě, pak jsem zase usnul a probudil se v Sářině růžové postýlce. To byl trošku šok, protože na tolik růžové nejsem zvyklý. Každopádně se nám tam rozjela docela slušná playboy party. Pokračovali jsme u bazénu koupačkou s holkama a následným důkladným saunováním. Jsem bonvián a jsem za to rád. Teta nás pak pohostila pořádnou kaší a já byl v sedmém nebi. Touto cestou zdravím strejdu do Ria.
PS: líbím se takhle?

Motorkář v začátcích


Máma tetě vyprávěla, jak vlastně zná velitele místní motorkářské buňky Pittbulls nebo tak nějak. Myslím, že by měli už uvažovat o tisku nové přihlášky, nebo tak nějak, protože já jsem rozenej motorkář. A mám se od koho učit! Děda zná spoustu fíglů, třeba helmu si zásadně nasazuje na šikmo, nenosí kožené třásně a ani nemá kérku na rameni. Já možná nějaký tetování budu časem potřebovat, aby překrylo tu ošklivou jizvu od očkování na TBC. Ještě nevím, co přesně tam bude, jsem zrozen ve znamení ryb a podle čínského horoskopu jsem vodní buvol... No, uvidíme.

Moje rande


Dali jsme si se Sárou rande na terase zámecké restaurace. Řeči těch našich matek se dají vydržet jenom omezeně krátkou dobu a proto jsme využili pauzy, kdy matky debužírovaly na výborné rajské s knedlem a šli jsme se kochat výhledem na mlýn a starý kamenný most. Okouzlil jsem Sáru svou znalostí hmyzí říše, neboť jsem rozeznal motýly na její bundě. Na horách taje sníh a je hodně vody v Labi, i to jsem jí ukázal.

Návštěva



Tetu Evu se Sárou vylákalo jarní sluníčko z města a přijeli za náma na venkov. Kuli jsme plány a vyrazili na procházku. Teta mi už poněkolikáté splnila tajné přání...představte si, dostal jsem opravdickou motorku a jsem už velkej motorkář jako děda. Teď se jí teprve budu učit řídit! Taky jsem dostal pomlázku a teta mi šeptala do ouška co se s ní má dělat. Ale nevím, nějak se mi to nezdá, přece nemůžu mámu takhle okatě mlátit. Diplomaticky jsem cestou pomlázku ztratil. Teta mi promine, ona to pochopí, ona mámu zná...

středa 24. března 2010

Důležitý den v Trutnově



Kdyby někdo z vás rád věděl, jak se spojí čtyři hypotéky do jedné, zeptejte se mámy. Jak jsem z jejího počínání pochopil, není to úplně jednoduchá záležitost, ale jde to. Je k tomu potřeba šikovná a schopná teta Máša (ano, maminka tety Košťátka), která mámě zachránila mentální zdraví a dokonce když máma pobíhala mezi ověřováním podpisů, katastrem, bankou a pojišťovnou mě teta přijala do azylu a nechala mě abych si hrál s kancelářskýma sponkama a nemusel s mámou absolvovat všechny obchůzky. Mohl jsem tak nerušeně obdivovat krásnou vitráž v krásném secesním domě, kde teta Máša úřaduje. Brouzdal jsem pak ještě městem s babičkou, dumali jsme nad pomníkem Josefa II. , morovým sloupem a historií tohoto města. Líbí se mi tu. Máma byla nadšená, jak je tu všechno blizoučko a dá se zařídit procházkou hodně věcí. A pak, tady se vyřádili secesní stavitelé a to je nádhera!

úterý 23. března 2010

Pardubice, Poděbrady, ono je to jedno









Vyrazili jsme zase na spanilou jízdu, máma měla podepisovat důležité smlouvy v Pardubicích. Na dálnici u sjezdu na Jičín se otočila, protože dostala zprávu, že se podepisovací akce odsouvá na zítra do Trutnova. Zpáteční cestou jsme si udělali alespoň zastávku v Poděbradech a probrouzdali jsme si to tam: lázně, kolonádu, Jíříka na koni a zámek. Taky mám nové krédo "Komu se nelíbí za moje na mým, ať sobě vystaví lépěji na svým" viz foto. Ve svém novém sporťáku jsem byl za pravého rozšafného lázeňského šviháka.

neděle 21. března 2010

Trampský kastovní systém



Vyšlápli jsme si na zajímavou procházku do Otradovic a podél Jizery kolem chatových osad přes Vestec domů do Boleslavi. Chaty jsou tam moc pěkné, je vidět, že se o ně majitelé krásně starají. Máma s tátou si povídali o počátcích trampingu tady ve středních Čechách. Chatové osady mají i svá vlastní interní pravidla, některé mají vlajky a někde se obyvatelé znají jen podle přezdívek. Mojí pozornosti ale neuniklo, jak se od sebe jednotlivé osady liší. Podél břehu řeky byly takové ty klasické chaty a malé sruby atd., ale v lese za touto osadou byla taková skoro odstrčená osada ještě menších domečků, řekl bych, že hodně skromných. Některé měly na dveřích srdíčka. Jsou mezi trampy tak velké majetkové rozdíly? Nebo se jedná o obdobu Zlaté uličky? Zeptám se mámy, ta realitám rozumí.

čtvrtek 18. března 2010

První jarní sluníčko


Jarní sluníčko už vyhnalo do ulic otrlé motorkáře jako je můj děda. Sedák krásně od sluníčka hřál a já se už těším na nějaký výlet. Nemusí to být hned tak daleko, jako se výletuje teta Stáňa, ale někam kde je pěkně bych jel rád. Okukovali jsme taky s mámou zahradu a kontrolovali trávník. Je to prý nejlepší deka. Sluníčko mám rád!

středa 17. března 2010

Jarní posezení s holkama



U tety Áji v Hlavenci je mi dobře. Zastihli jsme tam ryze dámskou sestavu a já byl jedinej chlap. I kočka, maminka naší kočky Katastrofy, se sice jmenuje Kip, ale není rodu mužského. I ten pes se jmenuje Maruška a není toho rodu. Prostě byly v přesile, ale nevadilo mi to.

Segedín


Vyrazili jsme na procházku Prahou. Nejdřív jsme se zastavili pro tátu na VŠE, něco se tam učil a pak jsme dali krásný špacírgang jak tomu říkala máma. Zastavili jsme se taky ve vývařovně za Staroměstským náměstím na malé občerstvení. Nevím, segedín mi moc nejel a mámina koprovka taky ne. Zůstal jsem na svých sušenkách. Učil jsem se jíst příborem, konečně jsem pochopil, proč se k jídlu dávají věci dvě. S tátou jsme si je rozdělili.

úterý 16. března 2010

Vlastní tvorba


Mám umělecké sklony a rád používám netradiční materiály. Skoro jako Tháles. Nejprve jsem zkoušel dětskou instantní kaši, co se nedá pozřít a na nic jiného se nehodí, a dnes jáhly. Jsou zdravé, ale dá se na nich nebezpečně uklouznout. Vůbec teď dávám čas od času pozor a dbám na to, aby se v naší rodině nepoužívaly prošlé a nevhodné potraviny. Obsah skříňky pod umyvadlem jsem už taky protřídil a nepotřebné naházel do koše. Někdy se s mámou neshodnu v otázce co je a co není potřeba hodit do koše.

9.53kg a 77cm

Měřili mi obvod hlavy (50cm), hrudniku (to si nepamatuje ani máma) a taky mi měřili pravítkem tu velikou červenou jizvu po očkování proti TBC (1x0.8cm). Paní doktorka mi pak ale opravdu nepěkne bolestivě šahala na pindíka a máma mi pak kladla na srdce, že to můžou jenom ti, kterým to dovolím a samozřejmě máma. Takže příště paní doktorka uvidí!! A máma říkala, že žádné náboženské rituály zahrnující tuto mou součást rozhodně nemají s tátou v plánu. Teď jsem rád, že jsou rozumní, slyšel jsem o této tématice hororové příběhy.

neděle 14. března 2010

Kamera jede! Klapka: Stříhání chlapečka po druhé!

Víkend na Vysočině. Sníh, vítr, zima, šedo. Táta s mámou a Lešou šli do sauny. Děda starší mi ukazuje rybičky a želvy. Bábi s dědou mi připravili koupel. Už jsme skoro všechno snědli. Co teď? Co myslíte? Dali jsme si šlofíka a když jsem se vzbudil, už jsem seděl mámě na klíně a táta kolem tančil s holicím strojkem. Nevím, co je to popadlo. Chtějí si dělat všechno po svém. Ale už si na jejich svéráz zvykám. Za dva dny dvojitá proměna vizáže. Je to jako u filmu. Scénář s peripetiemi a pointou. Už čekám jen na tetu Gitu, až mně domluví angažmá v televizi.

sobota 13. března 2010

Simča, Zbyněk a horalové z Loužnice

Do Loužnice jsme zavítali minulou neděli. Ještě jsem nestihl ani referovat. Nechal jsem se vyfotit se Simčou od strejdy Zbyňka. Simča soutěžně tancuje, sjezduje na lyžích a chodí na kurz keramiky. Táta jí říká princezno a sáňkoval s ní z kopce. Zbyněk létá na paraglidu a leze po skalách a rampouchách v Alpách, jezdí na motorce a vyrábí varhany do kostelů. A když už jsem u toho, tak strejda Béďa starší maluje nádherné chaloupky, výjevy z třicetileté války, hledá s minohledačkou mince a prsteny, vyrábí středověké zbraně a střílí z děla. Béďa mladší vyrábí ručně korále, Béďa nejmladší mi tuhle půjčil autíčka a autodráhu. A jejich kamarádi z hor vyrábí jachty a pak na nich brázdí moře a oceány, reprezentují naši vlast v akrobatickém paraglidingu a hledají upíry v Rumunsku (Béďu mladšího dokonce  vyslýchala nejmenovaná komerční televize). V létě pojedeme do Švýcarska a Itálie za Zbyňkem. Povozí nás v tandemu na křídle.V Loužnici to žije!

pátek 12. března 2010

Stříhali do hola malého chlapečka...

"Stříhali dohola malého chlapečka"
do hola to rozhodně nebylo, nejsme v Rusku! chlapečka beru, tak mi říkají rodiče, ale malého? nesmysl, koukněte na ty boty!
"kadeře padaly k zemi a zmíraly"
bábi říkala, že jsem si je měl schovat do pytlíku, ale já na woodoo nevěřím...
"kadeře padaly jak růže do hrobu"
nevím, co ten pán vypil, když to psal... zeptám se táty, bude vědět
"Železná židle se otáčela"
tak tady se naprosto netrefil, všimněte se té kůže, to je skoro jako křeslo pana továrníka!

"Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn"
máma nám často vypráví o svém dětství, kdy ji bábi stříhala podle hrnce a o dědovi, který zase musel chodit k přísnému holiči, kterého se bál
"Jenom se dívali Jenom se dívali"
na mě se v zrcadle koukala hezká paní kadeřnice
"Že už je chlapeček chycen a obelstěn"
moje první velké stříhání po roce mě bavilo a užil jsem si ho!
"V té bílé zástěře kolem krku"
 nejsem old-school, místo zástěry jsem dostal pořádný kleště kombinačky!

"Stříhali dohola malého chlapečka
Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti
nesmět se pohnouti na židli z železa"

zapomeňte, ten pán musel mít těžké dětství
"Už mu to začalo"
nevím přesně co, ale myslím, že to začalo hlavně mým rodičům.
Jo a máma byla se mnou a má vyfoukanou hřívu jak Penélope Cruiz.

čtvrtek 11. března 2010

Už je tomu rok...

Před rokem a jedním dnem si šla máma lehce zaběhat do lesa a o půlnoci se probudila s takovým divným pocitem... Do rána pak s tátou chystali polštáře, balili je do igelitu, připravovali krejčovské gumičky, nůžky, odsávačku, kbelík, ohřívali vodu a další podivné věci. Co plánovali, nevím. Každopádně ráno zkoukli film a když ani to nepomohlo, jeli na výlet. Jelikož pár dní předem zavřeli most do Brandýsa, vydali se do Neratovic. A pak už to šlo prý ráz na ráz. Matně si vzpomínám, jak mě táta umýval a hřál na hrudi, jak jsme se chodili dívat na mámu, co spala, jak jsem poprvé poznal, co jsou mámina prsa a jak mně pak bylo u mámy dobře. Brzy se začali trousit strejdové jako sudičky a taky tety a další a další a tak nějak je to až do dneška. Jó, na světě je krásně.

Pro ty, co si chtějí připomenout ten Den viz Unavenej jako pes

Jak chutná narozeninový dort?

Už to přišlo. Slavnostní atmosféra by se dala krájet, všichni úsměvy na tváři, dělají cukrbliky. Náladu mi nezkazilo ani to, že mi Barry zřejmě omylem dvakrát za sebou prokousl můj nový nádherný míč, co jsem dostal darem k narozeninám. Děda nelenil a obul se do oprav. Míč obratně zalepil záplatou připraveného cyklisty. Tak jsem se do toho obul taky. Sice bez bot, zato rovnou na stole, vidličkou a rukama jsem se pustil do dortu, až marcipán lítal kolem. Dalo by se téměř říct, že pod dozorem státního notáře jsme se přejedli k prasknutí a ještě zbylo pro pocestné. Zdravím tímto všechny strejdy a tety a zvláště Gitu a Martina, Markétu a Braňa, kteří telekonferencí zazpívali společně krásné přání. Díky, přátelé!

Henry má dnes narozeniny, narozeniny...

... a my máme přání veliký! Ať je ti na světě stále krásně! Díky, Emile!

středa 10. března 2010

Na poradě v LMC



Zúčastnil jsem se pracovní porady teamu LMC G2, máma s nima má nějaké pletky. Povídali si tam s náma tři strejdové a dvě tety. Nejdřív mluvili laškovně, pak vážně, pak to vypadalo, že se pohádají popřípadě nedohodnou a nakonec se tón zase změnil do laškovna. Musím jim vytknout přemíru používání anglikanismu, zkratek a slangu. Máma taky říkala, že se tam haraší. Pečlivě jsem to nenápadně poslouchal a pozoroval. Prozkoumal jsem také kabeláž pod stolem a výhled na Prahu. Nepovedl se nám odjezd, neboť nás neznámý mladík zabarikádoval v garážích a nemohli jsme vyjet autem. Chtěl bych touto cestou vřele poděkovat za záchranu strejdovi Ondrušákovi, Liborovi a pracovníkům sdíleného IT. Prosím řidiče takto zaparkovaných strojů: auto nenechávejte stát zabržděné se zařazenou rychlostí a za sklem nechte čitelně umístěnou vizitku! Byl jsem z toho pak tak unaven, že jsem si neužil slavnostní předvečer mého velkého dne. Zítra mám totiž narozeniny!

Na skok do Frýdlantu


Se strejdou Ivanem jsme si udělali krátký výlet do Frýdlantu. Podebatoval jsem s Lukáškem, co je o chlup starší než já a okukoval jsem, jak krásně umí chodit. Asi se to taky naučím. Máma výlet a setkání s místními označila za humorné, poučné a zajímavé a strejda Ivan říkal něco o těsnění, atmosférách a koncentraci plynu.

úterý 9. března 2010

u Stáni




Stáňa nás pozvala na večeři a musím uznat, mexickou zvládla skvěle (máma by napsala sqěle). Včetně vína, kysané smetany a parádní společnosti. Kromě tety tam byli i Jiří, Kubík s Šárkou a psem Fídem a moji rodičové. Fído umí výborně stát na zadních a skákat, skoro stejně jako já. Máma s tetou se totiž před pár lety po Mexiku potulovaly a byly na svatbě mexické tety Nayeli, kterou ještě neznám (ale to se změní, máma s tetou chce seznámit i tátu). Ukazoval jsem tetám, jak umím krásně stát a lézt a vůbec, jaké dělám pokroky. Plánujeme v této sestavě a nejlépe ještě se strejou Braňem a tetou Markétou nějaký další výlet za hranice všedních dnů. Stáně přejeme příjemnou lyžovačku a hlavně let do té dálky na konferenci a už se těšíme na jarní výlety!

Dvojčata trénují na bazén