neděle 28. února 2010

Dvojčata v akci





Strýc Václav se připravuje na veledůležité zkoušky nevím čeho, počítám, že dospělej už je. Každopádně dvojčata a teta Hana byli na víkend slaměný a tak jsme vyrazili dobýt zámecký park v Lysé nad Labem. To se úplně nepovedlo, protože nás vyhnala už paní vrátná a tak jsme museli vzít za vděk posezením v místní cukrárně. Tam jsme se dozvěděli od sličné paní nebo slečny cukrářky, že i skanzen v Přerově a areál Botanicus jsou ještě před sezónou zavřené. Procházku jsme stejně zvládli, šli jsme okolo zdi zámeckého parku dál a dál, já teda na chvíli usnul, ale pak jsme našli zajímavé místo, kde někdo kácel strom prorostlý plotem. Zkoušel jsem si představit jak ten strom asi vypadal. Odpol jsme si dali doma nádhernou přežírací trachtaci a já jsem hlídal Káču, aby nevyskočila ze sedadla.

sobota 27. února 2010

Luxus na zámku


Máme zálibu v brandýském zámku, konkrétně v zámecké restauraci a přilehlé vinotéce. Chodíme sem rádi. Dnes jsme si tu taky dali dostaveníčko a já si hrál na zemi a sličná servírka se mě snažila zabavit. Jsem tu rád. O zámku se lze dočíst, že:
Zámek v Brandýse nad Labem, sídlo císařů a králů, patří k nejvýznamnějším renesančním památkám Čech. Býval letním a loveckým zámkem panovníků a je pevně spjat s hlavním proudem českých dějin. V průběhu šesti století jej navštívili všichni císaři Habsburské dynastie. Původní gotický hrad ze 14. století se v roce 1547 stal majetkem České královské komory a loveckým sídlem císaře Ferdinanda I. Významní umělci dvorského okruhu byli autory renesanční přestavby, která zámku přinesla i skvostnou sgrafitovou výzdobu. Město Brandýs nad Labem bylo v roce 1581 povýšeno na královské komorní město, neboť zámek si velmi oblíbil i císař Rudolf II. Z doby renesance se tu dodnes, vedle dalších, gotických a barokních památek, zachoval kamenný most a židovský hřbitov, řada domů na náměstí a sgrafity zdobená katovna. Od poloviny 19. století zámek patřil rodině Toskánských Habsburků. Syn posledního toskánského velkovévody Leopolda II. arcivévoda Ludvík Salvátor, ve své době významný vědec, zde soustředil obsáhlé sbírky ze svých cest. Posledním majitelem brandýského zámku byl až do roku 1918 poslední císař rakousko-uherské monarchie Karel I. Rakouský. V zámku je celoročně otevřena historická expozice v původních císařských pokojích, Toskánská knihovna a vojenská historická expozice.

pátek 26. února 2010

Jak jsem řek', tak jsem sněd!

Základním nástrojem poznání toho, jak chutná svět, je pusa. To přece musí být každému jasné. Co najdu, to strčím do pusy, pak to vydávím nebo mi to máma s vypětím sil vytáhne (jako například naposledy magnety, ze kterých jsem stavěl na dveřích ledničky věž), a pak otestuju odolnost hodem na zem.
Nevím, zda jsem něco spolkl nebo jen olízal, každopádně mě postihly střevní trable a teplota. Jedinou záchranou je máma. Jinak nejím.
Teda až dnes. Už je mi líp a nacpal jsem se borůvkovým koláčem od tety Evy z Vinoře. Borůvky jsou prý na trávení ten pravý lék (táta dodává, že Becherovka). Máma se už těší, jak to bude prát.

středa 24. února 2010

Březen, do kamen vlezem

Tedy, březen se teprve blíží, ale jak se prý říká: "štěstí přeje připraveným", tak se připravuju. Kamna už evidentně nejsou "pálí". Osmělil jsem se a když se naši nekoukali, vlez jsem tam. Zatím jen kuk, čert ví, co se v nich může skrývat.

neděle 21. února 2010

Jsem indigové dítě?

Táta má zas o čem přemýšlet. Přečetl si rozhovor s hercem Jaroslavem Duškem o konci času na www.cestydusi.cz a hned si mě začal tak nějak zvláštně s přivřenýma očima prohlížet. Myslím, že zkoumá, jestli mám taky modrou auru. Kouká přitom tak legračně, že se směju jak chechtací pytlík, nakláním se k němu, plácám ho po čele a drcám hlavou. Pak o mně s mámou vedou takový divný řeči, jako bych tady vůbec nebyl a nekoukal na ně. Snažím se oponovat, ale moc toho tou jejich složitou hatlamatilkou ještě neřeknu. Aspoň strejda Jiří mi rozumí. Sice neměl moc radost, když při naší poslední návštěvě sauny vypozoroval, že mu říkám "blbe" [b'be], ale bral to sportovně. Prý je zvyklý z práce. Budu to mít tady s těmi místňáky ještě těžké...

sobota 20. února 2010

Umění meče

Nedávno se táta s mámou domlouvali, že do školy nepůjdu. Budou mě učit sami nebo mě pošlou na učení k buddhistickým zenovým mistrům. Prý to dohodnou se strejdou Šajsem, až se u nás příště ukáže. Předpoklady pro ta zenová umění mám. Sedět tiše, nedělat nic, zatím moc neumím, zato s mečem už zacházím bravurně. Pozorně sledujte!


Snídaně u Tiffanyho

Sobota ráno bývá jeden z těch mála okamžiků, kdy se všichni sejdeme u našeho stolu a společně posnídáme. Táta nikam nespěchá, máma je vyspalá a má radost, Barry kouká, co upadne na zem. Dnešní snídani jsme pojali velkoryse: těstovinový salát s řapíkatým celerem a karotkou zalitý speciální omáčkou z medu, oleje a Tamari, slunečnicový chléb s lučinou, máslem, ementálem a vyzrálým prohřátým hermelínem, rozlévaný Don Octavio ze španělského kraje La Mancha. Já dostal na krk Hawajský věnec a do ruky banán. Kde je doba thajských nudlových polévek po ránu...

středa 17. února 2010

Italiano



Zúčastnil jsem se máminýho rande s tátou. Původně se mělo odehrávat někde jinde a bez mé maličkosti, ale rodičové se neplánovaně vrátili domů dřív (to ať si ale nezvykaj!) a táta udělal pravý italský večer. Nechápu, jak se ta italská strava jí, nějak se mi do toho motaly prstíčky a klouzalo to, padalo na zem a celkově jsem s tím trošku zápasil. Tátovy úžasné špagety s nivou a ořechy rodičové zapíjeli výborným Chianti 2008, tedy až na mě, já měl jahodový juice. Chtěl jsem to svoje pití vyměnit za víno, ale nesetkal jsem se s pochopením staroušků. Však já jim časem ukážu!

neděle 14. února 2010

Indiánská píseň lásky


Praděda Jaroslav, co se tiskopisem podepisuje takto :-), umí krásně hrát na housle. Dnes se ale ujal harmoniky a za malý poplatek vyhrával celý víkend na přání. Nejčastěji něco o mladé cikánečce, o tom jak si dědeček babičku bral a že láska nehněvaná není milovaná. Máma se pustila do rozboru textů písní a došla k závěru, že se s tátou musí pohádat, protože láska nehněvaná atd. jenže nějak nenašla důvod a téma. Tak snad se něco přiučím přístě. Oni jsou oba moji rodičové tak nějak argumentačně schopní, takže se na to docela těším. Děda je poctivej muzikant, kdykoli dostal od posluchačů víc než jednu korunu, přerušil hru a hlasitě protestoval. A vůbec, od koho já se naučím číst noty??

V iglů




V Bystřici nasněžilo, sice není tolik sněhu jako u nás v polabí (taková nadílka sněhu tu prý byla naposledy před 40 lety), ale materiálu na stavbu iglů je kolem habakuk. Strejda Lejda je vrchním stavitelem, asistují všichni kolem a já s mámou očumujeme. Seděl jsem tetě na klíně a těšil jsem se na prohlídku interiéru. Iglů bylo zařízeno řekněme minimalisticky, nebylo v něm nic. Filip kolem svištěl na lyžích a pak jsme spolu jezdili na pekáči. Ve finále jsem mohutně skandoval a fandil, protože se rozběhl závod mezi strejdou Lejdou na lyžích a Filipem bez lyží. Běhali statečně a bývalo by to skončilo nerozhodně, kdyby strejda vybral cílovou rovinku. Rovinky uměj bejt zrádný, říká máma od tý doby, co jí Henry Horor tahal Káčko ávií ze škarpy, ale to je jiná historie. Strejda hodil šipku na běžkách a málem prosvištěl okýnkem do sklepa. Vyhlásili jsme Filipa vítězem. Vypouštění lampiónů se podařilo až na druhý pokus, neboť severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím...

sobota 13. února 2010

Šašlikovač v Žabovřeskách




V Žabovřeskách právě protikorupční policie zatkla starostu a my se sem vydali navštívit tetu Košťátko, co jsme ji naposledy viděli v září, když se vdávala. Tetě to moc sluší, trošku jí vyrostlo bříško, to se nedá přehlédnout, stále se usmívá a vypadá spokojeně. V březnu se narodí malá Lili a já se samozřejmě těším, protože čím víc hezkejch holek kolem tím lépe. No a strejda, co je túze vysokej a čeká s Košťátkem tu malou Lili, nám připravil hody na pravém sovětském šašlikovači. Mámě se to moc líbilo napsané v azbuce. Soudruzi z SSSR někde udělali chybu, protože šašlikovač vyhodil dvakrát pojistky a odumřel. Všechno se podařilo zdárně vyřešit a teta ještě jako eso z rukávu vytáhla z trouby australský dort Pavlova (pojmenovaný ne tedy podle strýce Pavla, ale podle jakési ruské primabaleríny toho jména, kterou nějak osud zavál do Austrálie) se spoustou ovoce a šlehačkou. Malá Lili je sympaťanda už teď, to se pozná!

středa 10. února 2010

Hlavenec


U tety Áji v Hlavenci to žije. Vyrazili jsme na posezení s tetou Ájou a tetou Gábi. Bylo tam dětí jako smetí a já nebyl díky Julii nejmladší. Řádil jsem tam jako černá ruka. Máma vzpomínala na úvaz šátku pro nejmenší, aby si Julie mohla užít nošení jako já a docela se s tetou na chvíli zabavily. Ono to vázání není úplná sranda. No, vlastně jak jsem je tak pozoroval, je to sranda veliká. Hlavenec se připravuje na Gulášfest, čehož se pokusíme zúčastnit. Na obrázku je se mnou teta Gábi, co často cestuje ve svých krásných brýlích po světě, ale na Gulášfest bude doma a půjdeme ochutnávat všech patnáct druhů gulášů od místních borců. Těšíme se!

pondělí 8. února 2010

Lazebnice Muff


Moje oblíbená zdravotnice, toho častu sestra staniční (mimochodem gratuluju) Muff nás poctila návštěvou. Poseděla s tetou Lucií nad vynikající paštikou z divočáka, co nám přibyl ve sklepě, a pak si se mnou hrála. Co víc, přišla za náma, aby nám pomohla s mou koupelí. Co vám budu povídat, já byl v sedmém nebi. Krásně jsem se vyšplouchal, namydlil, ukázal všechny vanové nástroje (mám tam auto, rybičku, chrastící kolečko a lahvičku od šamponu) a nechal jsem se obléknout do svátečního pyžamka.

neděle 7. února 2010

Ve sprše


Vášnivě rád se koupu, sprše teprve přicházím na chuť. Vlastně se sprchuju docela rád s mámou nebo s tátou v sauně. Doma se snažím nejdříve prosondovat sprchovací prostředí, což bohužel sebou nese riziko, že se v tom sprchovém koutě zavřu a potřebuju přivolat záchranný team..což se mi přihodilo i dneska a pomoc nebyla daleko. My, objevitelé, to prostě máme tak psáno osudem.

Kreace s mrkví a jablkem na nové stoličce

Dostal jsem k mým blížícím se jedenáctinám od mámy a táty novou dřevěnou stoličku ke společnému stolování. Hned jsem ji vyzkoušel a vystřihl jsem několik trojitých odpíchnutých rittbergerů s mrkví zakončených dvojitým salchowem s jablkem, za což by se nemusel stydět ani Jevgenij Pljuščenko. Viva Vancouver!







sobota 6. února 2010

Oběd se strýčky




Jiří a Kubík jsou mí oblíbení strýčkové. Máma vyprávěla, že byli první, kdo se na mě přišel podívat do porodnice. Už tehdy mi soudili šestnáctku ze Šestajovic. Dnes za námi přijeli na oběd do zámecké restaurace v Brandýse. Spořádali jsme talíř pro chrabré rytíře a zavítali jsme i na terasu. Strejdové začali hned plánovat závody v dálkovém čůrání, protože pod terasou ve sněhu by se daly výkony objektivně měřit. Máma jim ukázala svého času největší vodní mlýn ve střední Evropě, který míval šestnáct mlýnských kol a kousek dál pivovar, co ho postavil praděd strýčků z Loužnice. Po obědě jsme ještě šli pozdravit kozla do hradního příkopu a vymyslet legendu k tý půlce paní, co kouká ze zdi. Prý kdo jí sáhne na zadeček, tak se mu do roka a do dne... No a pak jsme (tento týden celkem po čtvrté) zavítali do naší oblíbené sauny.

Trocha renesance




Procházka na brandýský zámek mě bavila, táta si obrátil krosnu, abychom na sebe viděli a mohli si lépe povídat. Viděli jsme v Houšťce několik koní a spoustu psů. Máma se ptala, jestli chceme čokoládovýho labradora jako byl onehdá Joule. Hrál jsem si a meditoval s kobolojem od strejdy Braňa. Brandýský zámek se krásně opravuje, pracují na obnově grafit na fasádě. Hanibalův slon je tam od nepaměti, na nádvoří je výborná akustika a v létě se tam konají koncerty.

Maso, to je ten nejdokonalejší...

Oficiální označení kojenec se mi vůbec nelíbí. To, že si od mámy rád cucnu, neznamená, že se rád nezakousnu do čehokoliv jiného než mámina prsa. Naposledy jsem vyzkoušel listy draceny, hlínu od fíkusu, voňavou parafínovou svíčku a zkusil jsem spolknout i dřevěné kolečko z pradávné máminy hračky. Moje nejoblíbenější zůstává mrkev. Do ní se tak krásně kouše a hlavně mám jistotu, že mi ji nesebere Barry, protože ten na mrkev není. Bábi pořád básní o mase a vyhrožuje, že když ho nebudu jíst, tak mi změknou svaly. Nedalo mi to a jako správný experimentátor jsem se zahryzl do soleného hovězího z mých bot. Řeknu vám, nevím, co ta bábi na tom mase má...

čtvrtek 4. února 2010

Cesty za poznáním


Vyrazili jsme s mámou na výlet do Prahy, kde je spousta špinavého sněhu. Nejdřív jsem jeli autem, pak metrem, jen co jsme zjistili, že v ČEZu se v odpoledních hodinách neúřaduje, tak zas zpátky do metra a hurá do máminy oblíbené čajovny v LMC. Náhodou jsme tam potkali i tátu, asi je to jeho oblíbená taky, což by znamenalo, že mají oba stejnou oblíbenou... Teď mám už i já oblíbenou čajovnici Cuome z Tibetu. Dostávám od ní amulety, co mi je máma pak dává pod matraci do postýlky. Uvařila nám čaj a přislo se na nás podívat a pozdravit nás hodně tet a strejdů včetně strejdy Nebesáka, kterýho se tradičně bojím a brečím, když na mě promluví. Máma říkala, že se nemám bát, že Nebesák nekouše, ale pořád si nejsem úplně jistej. Večer jsme si dali ještě jedno dostaveníčko se strýcem Jiřím v sauně, aby nám povyprávěl zážitky z Bejrútu. Výsledek je takovej, že se tam asi budeme muset zaletět podívat, protože na Jiřího to udělalo velkej dojem. V sauně jsem si hrál a lezl kolem dokola a snažil jsem se vyšplhat na horní polici, protože na zemi je dost zima. Poslední si pamatuju koupel v perličkové lázni a pak jsem spal a spal...

pondělí 1. února 2010

Julie



Byli jsem s mámou na skok na návštěvě v Hlavenci u tety Áji a její maličké Julie. Obě holky včetně šťastného novopečeného otce vypadali velmi spokojeně a to mám rád. Teta nám uvařila její slavný červený ibiškový čaj, o kterém se mámě snažila namluvit, že je z malin a dala do něj med z Vysočiny. A ten já taky rád. Nejdřív jsem se toho fousatýho strejdy trošku bál, to je pravda, ale jen co jsem objevil letadýlko z lega a začal okusovat jednotlivé kostičky, strach opadl a já si hrál i s kočkou, co se jmenuje Kip. Kip je totiž máma naší kočky Káti. Jsme tak nějak s tetou přes ty kočky příbuzný. Teta Ája má krásnou práci, dělá zahrady. Třeba tu krásnou zahradu ve svahu u domečku tety Stáni. Možná nám Ája poradí i s Komárovem, abych tam mohl časem lézt po kvalitních dřevinách a aby to tam pěkně kvetlo, rodilo atd. To zase bude domácích likérů!!

Polední prestávka