čtvrtek 26. listopadu 2009

Bolesti



Už je mi par dní tak nějak divně. Jíst mi nechutná tolik co dřív, špatně spím a máma je z toho nervózní. Uklidňoval jsem ji hlasitým mlaskáním, aby věděla o co jde, ale asi to nepochopila. Až dneska pri výletech a nákupech s tetou Evou a se Sárou jí to docvaklo. Jojo, je to tady, rostou mi horní přední zuby a to hned oba najednou. Chtěl bych se už pořádně vyspat. Neměl jsem ani tu správnou nakupovací náladu, tak jsem v tom Sáru nechal samotnou. Koupila si krásnou chlupatou vestu s velkou mašlí a moc se mi v tom líbí.

sobota 21. listopadu 2009

Teta Muff


Teta Muff je zdravotník, máma říká, že jsou pokrevně spřízněny přes Besta. Pamětníci vědí. Já jsem si jenom všiml, že májí s mámou podobnou jizvu na nose. Teta první odhadla, že jsem cute little man a já jsem jí vděčen. Je to milovnice karlovarského festivalu a hlavně ctitelka mého dědečka Emila. Musím světu prásknout, že není jediná. Muff soupeří o dědečkovu přízeň ještě s jednou tetou, co se jmenuje stejně jako Muff tj Markéta. Je to takové spletité a dědeček se usmívá.

pátek 20. listopadu 2009

Už taky sbírám starožitnosti


Tento nález strejdy Ondry jsem ocenil docela nedávno, když jsem se naučil skákat a stavět se na zadní. Pohybuju se tím po babiččině kuchyni a povídám si s Barrym skoro z očí do očí..tedy jeho oči jsou pořád výš než moje. Z dalších starožitností zmíním vysokou židličku, kterou máma dostala od místní paní učitelky, když si mě nesla v šátku od doktorky. Paní bylo mámy líto, že nemá ani na kočárek a nabídla nám tu židli, co je dobře čtyřicet let stará. Pak používám několik drobností po mámě, ale to není starožitné, protože máma je mladé děvče. Sbírání máme v rodině. Třeba tetě Lucii uděláte radost formičkama na čokoládu, strejda Ondra sbírá kovadlinky a svaté obrázky ze Staré Boleslavi. Barry sbírá pískací hračky, ale žádná mu dlouho pískat nevydrží.

čtvrtek 19. listopadu 2009

Miluju adrenalin!



Zahájili jsme trénink na kosmonauta, nastuduju si to ještě přesně. Začínáme centrifugou a testujeme odolnost žaludku a organismu obecně. Přetížení 0,2G zvládám dobře. Trénovat plíce nepotřebuju, zato pravidelně posiluju svaly. Dělám hodně kliky a dřepy.

středa 18. listopadu 2009

Jak lvové bijem o mříže



Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.

Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
"Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci*,
jimž hrouda nohy víže!"

My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cvalá.

My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!

My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!


* hrdobce = hrdý člověk; hrdobný = projevující hrdost

Udělali ze mě batoh...


Mám něco kolem deseti kil a máma mě furt nosí, asi jí to baví nebo co... a teď jsem nošen jako nějaký zavazadlo. Ale výhody to má, můžu mámu krásně tahat za vlasy.

úterý 17. listopadu 2009

Vývoj jde nezadržitelně dopředu


Nejenom že už profesionálně sedím, ale dnes jsem se nechal nachytat, jak rychle lezu kupředu. Táta nechal na kraji postele svůj počítač a já mu ho chtěl trošku poladit, aby měl překvapení před zítřejší cestou do práce. Jenže mě viděla máma a všechno pokazila a ještě to tátovi vytroubila. Budu si s ní muset vážně pohovořit mezi čtyřma očima, takhle to dál nejde.

pondělí 16. listopadu 2009

Jsem kluk od řemesla


To malování je výborná věc. Táta se se mnou ale nechtěl dělit o váleček, což mne mrzelo. Chtěl jsem si s ním hrát. Moc se mi líbilo, jak se moji rodičové různě zdobili barvou, škoda, že jenom bílou. A pak to lezení po štaflích, to je věc. Nejdřív na nich stála máma a moc pěkně se to s ní vaklalo. Chvilku trvalo, než jsem tátu přesvědčil, že si taky můžu chvilku polézt nahoru a dolů. Povedlo se to až když jsem tátovi ukázal jak umím krásně stát. Já už chci chodit!!!!!

neděle 15. listopadu 2009

Tátův ráj na zemi


O tom, co se ve zdejší vinotéce tátovi přihodilo při filmovém festivalu jsem už reportoval. Navštívili jsme ono místo ještě jednou a opět z toho měl táta nepopsatelný zážitek. Tentokráte šlo o Lirac, ročník 2007. Lirac je prý malá vesnička, do které se dá dojet po A7 dolů na jih z Lyonu do Orange, tam odbočit na A9 a u Shellky s dobrejma sprchama to je. Nebo tak nějak nám tu cestu popisoval ten pán, co vínu rozumí. Za rok touhle dobou nás tam najdete, táta už tu cestu plánuje.

sobota 14. listopadu 2009

Na kolonádě



Konečně se mi podařilo přemluvit rodiče, abychom vyrazili na kolonádu. V zimě má úplně jinou atmosféru, třeba se krásně páří z bazénu na střeše hotelu Thermal, ruština je slyšet méně, protože je tu jenom pár lidí a máme tu místo pro sebe. V té zimě taky přijdou vhod horké prameny. Pili jsme Václava a Libuši a zapili to Mlýnským pramenem. Jsou prý dobré na trávení a máma říkala, že se po nich dobře běhá. Těším se na léto, bývají tu přehlídky a závody souborů mažoretek a to si táta chválil. Akorát úplně nevím, co to mažoretka je.

pátek 13. listopadu 2009

Souostroví Gulag


Jsou chvíle, kdy na vás i při pohledu na fotky dýchne sibiřská zima. Člověk prý má zkusit všechno, jak říká máma. Tak zkouším. Máma zkoušela můj nos a když byl studenej, schovali jsme se do místnosti vyhřáté elektrickým radiátorem. Většinu času jsem ale trávil s našima. Táta rejdil po zdech válečkem na tyči, máma si hrála s vrtačkou a mně nechali hasák. A občas jsem z toho usnul.

čtvrtek 12. listopadu 2009

Gratulujeme tetě Haně


Teta Hana už nemá veliký bříško. Když jsme byli pryč, narodili se jí Káťa a Vašek. A tahle teta má dneska narozeniny. Šel jsem jí osobně popřát a seznámit se s dvojčatama. Jsou stejně veliký teda malinký jako já v jejich věku..jó, mládí..Tak vám třem vše nej!

Sářiny křtiny




Dneska má moje kamarádka Sára velký den. Budou ji křtít. Sice úplně nevím, co to znamená a naši mi to taky moc nevysvětlili, ale snad se to časem dozvím. V Břevnovském klášteřě se sešlo hafo lidí a některé jsem už znal. Sára měla radost, že jsem přišel a já měl radost, že ji vidím a tak nějak měli všichno kolem radost. Sáře i tetě to tůze moc slušelo. Jenže při hlavní události se mi stala taková nehoda, která mne diskvalifikovala a musel mě jít táta převléknout do suchých kalhot. Takže jsem to polévání vodou neviděl. Snažil jsem se to Sáře vynahradit nad pečenou kachnou, a aby se smála, nasadil jsem si svou domorodou čepičku s rolničkama. Líbila se jí a to jsem rád.

úterý 10. listopadu 2009

Jak to všechno vzniká?





Když jsem se narodil, rodiče se rozhodli, že mi žádnou dětskou knížku vést nebudou. Žádné první zoubky, první bobek do nočníku, první mamá, po něm tatá, papá maso, už se usmál, leze, nesedí a rovnou stojí, první krůčky, plané neštovice, vzdoruje, první výprask, vzdoruje a balí kufry...
Zdá se, že to rozhodnutí ovlivnilo celé mé dětství. Nestihl jsem být dítětem. Nejdříve jsem byl skřítek, pak makak a teď jsem už big boy, co se nevejde do šátku. Místo dětské knížky píšu blog, kamarádím se se samými dospěláky, ujídám jim z talíře a chodím na vostro.
Psát zápisky do blogu je mnohem náročnější, než dětskou knížku. Prý ho občas někdo čte, teta Katka pravidelně, za to ji chválím, strejda Jiří připouští, že nečte, ale o něj se už máma postará. Se psaním mi pomáhá máma a někdy táta. Ale s něma je to těžký. Musím je pořád kontrolovat. Třeba táta si hrozně vymýšlí a zveličuje a máma zase prozradí úplně všechno po pravdě. A pak musím provést důkladnou cenzuru. Někdy bych raději ocenil život podle dětské knížky.

neděle 8. listopadu 2009

A jsme doma


Pro pečlivé čtenáře odpovídám na některé vyřčené a některé nevyřčené otázky. Ano, přiletěli jsme ve zdraví domů. Doma je tam u velkého černého psa. Je tu zima. Máma mluví o nutné aklimatizaci a táta zatopil v kamnech. Ukazoval mi plameny. Rozednívá se a sluníčko zapadá v naprosto nelogickém čase. Budu si na to muset zvyknout. Jsem unaven a dlouho spím.

sobota 7. listopadu 2009

Dasvidáňa Thajsko



Po měsíčním pobytu odlétáme z Thajska. Na okraji letiště v Bangkoku jsme našli kantýnu pro letištní personál. Okukoval jsem letušky a táta s mámou mezitím projedli posledních 200 bahtů. Máma se rozplývala, že je v sedmém nebi. Táta se držel při zemi a říkal, že mu bude stačit to jedno v 10 kilometrech. Pak ještě vedli nějaké buddhistické řeči o tom, jak se věci dějí vždycky trochu jinak, než člověk chce a teprve ve chvíli, když už ztratíš naději, že se stanou. Tak jsem začal cvičit ruská slovíčka, protože se dá čekat, že příští výlet na pyramidy do Mexika skončí výšlapem na Ural.

Už umím byzněs klasa, protože jsem to měl na cedulce a samolět, protože to pořád říkali v letadle. Dostal jsem postýlku a bejby fůd a cestu zvládl jako zkušený cestovatel na střídačku v sedadle a v postýlce. Na fotce jsem zrovna co by kámen upustil nad Kábulem.

pátek 6. listopadu 2009

One (last) night in Bangkok



Máma si zpívala celý den úryvek z jedné písně o Bangkoku.
"One night in Bangkok and the world's your oyster
The bars are temples but the pearls ain't free...
One night in Bangkok makes a hard man humble...
I can feel the devil walking next to me..."

Asi už začala cítit nostalgii z blížícího se odjezdu. Tak jsme si ještě dopřáli výlet po řece, květinový trh, zeleninový trh, největšího ležícího buddhu, co jsem kdy viděl, procházky nočními uličkami plnými krámků, kupování suvenýrů a pořádnou baštu.

Jsem prostě Bangkluk


V Thajsku jsem prožil sedminu svého života. Vím to naprosto přesně. Když jsme přijeli poprvé do Bangkoku, na otázku všech "Hau ould" odpovídali naši "Sevn manfs". Teď jsme zde zase a říkáme jim "Ejt manfs". V Thajsku se ze mě stal "Big boj" a úplně jsem tady zdomácněl. Poslední dny trávíme v Bangkoku a jsem zde ve svém živlu. V uličkách čínské čtvrti Chinatownu si mě místní chlapíci odnesli do zadní části jejich obchůdků, kde jsem vyfasoval cosi zelené na žvýkaní a kousek sladké papáji na zajezení.

Při procházce nočním městem jsem svým "výborně" roztleskal všechny masérky v okolí a pak jsme spolu koketovali v jejich salónu.

V budhistických templech jsem jako doma a přemýšlím, že bych měl pro srovnání navštívit někdy taky nějaké křesťanské kostely. Oblíbil jsem si malé thajské banány, za což jsem sklidil obdiv od jednoho pána a vřele mi doporučoval, abych v Thajsku žil. Já, modrooký blonďák bych tu měl život jako v ráji. Budu o tom uvažovat.

čtvrtek 5. listopadu 2009

Lesik a deda odletaji



Prochazime se cinskou ctvrti, musime jeste stihnout masaze, nakupy, neco na zub a sehnat odvoz na letiste. Tata se strejdou se nechavaji masirovat tam co vcera, cimz se fakticky stali stamgasty. Deda pri ranni prochazce musel utikat od spolecnostivyzralehobehochachtivych thajek a co hur, Lesik musel utikat od rozvasneneho mladika, na ktereho udelal dojem svym muznym vousem. Je to hekticky den, loucime se u autobusu a ja doufam, ze se dedovi a Lesikovi podari jeste stihnout vylet v Istanbulu. Tam se mi moc libilo.

středa 4. listopadu 2009

Preletame z Trangu do Bangkoku




Dnes by mel narozeniny pradeda, po kterem se jmenuje naše mužská Huberovská linie včetně mě. My jsme se probudili brzo, v hotelu posnidali mnamky zabalene v bananovem listu a usmlouvali tuktuka, aby nas odvezl na letiste. To smlouvani se moc nepovedlo, mame to chlapi zkazili tim, ze se smali a deda si to natacel. Nasedli jsme na letadlo do Bangkoku a pozorovali pobrezi. Dal jsem jen malickeho sloficka a byli jsme na miste, pak supky na autobus a ouha, dopravni zacpa. Vystřídali jsme tri různe autobusy, projeli cele mesto a nasli hotel s poradnou posteli primo v centru turistickeho ghetta. Sem uz noha belocha rozhodne vstoupila! Neni uniku, jsme tu lovnou zveri a utratime zde zbytek nasich penez.

úterý 3. listopadu 2009

Chobotnice nee!


Den zacal zajimave, priblehl do naseho bungalowu deda, ze tatovi vzal mistni pes botu. Mama se bojovne vydala po psich stopach na plazi a psa objevila prave kdyz ho nas domaci uvazoval. Vysvetlila, co se stalo a pan vazne pokyval a ptal se, jestli chce vajecnou omeletu. Bylo to pro ni narocne. Vyrazime mezi lidi do Trangu. Je tu vse, nightmarket, dame si kavu v kaucukovnikove plantazi patrici rodine byvaleho premiera a povidame si s jeho sestrou. Prijemni lide. Jime banany, v cinsky vyvarovne maji vyborny ledovy caj a utikame do statyne. Vecer si davame pochoutky, ale tuhle bych priste uz vynechal.

pondělí 2. listopadu 2009

Tři chlapi v chalupě


Taková romantika. Noční koupačka se strejdou a s tátou je nezapomenutelná, byl příliv a museli jsme odejít z plážičky u jeskyně, aby nás voda neodřízla. Děda se chodil koupat taky často a máma četla a četla. Četla něco o Kábulu, Jalalabádu a pouštění draků. Taky o holandských malířích sedmnáctého století. Děda se zase opřel do průvodce Thajskem a ví toho z nás o týhle zemi asi úplně nejvíc. Děda a strejda zarůstají vousem.

Plážový povaleč

Slyšel jsem něco o mrazu a sněhové vánici v Čechách touto dobou. Jestli je ten sníh něco jako písek na pláži, tak se na něj těším. Dělají taky do něj krabi díry? A vážně studí? Jako led, co nám dávají domorodci do vody? Válení na pláži vás přivede na spoustu zajímavých myšlenek...

neděle 1. listopadu 2009

Další opice a násilná koupel


Za naším bungalowem jsou skály a na nich řádí v noci něco, co vydává neuvěřitelné zvuky. Cestou do rybářské vesničky, jediné toť civilizace široko daleko, jsme potkali další makaky. Děda si nevšiml makaka přesně nad hlavou až jsme se báli, aby ho ten makak nepotento. Domorodci jsou přívětiví, někdy si říkám, že skoro až moc. Tahle paní mne ale vykoupala a napudrovala. Pak napudrovala i mámě tváře bílým pudrem. Aspoň jsem v tom nebyl sám.

V zemi nikoho



Tak tady radila tsunami. Ctyrikrat prastila do skal za nasi chatkou. Je to videt, kolem jsou trosky a troska se stala i z naseho pana domaciho. Mama na nej dokonce zaslechla osklive drby. Je tu krasne, ale chcip tu pes. Jsme tu sami, civilizace v nedohlednu. Kdyz jsme ale objevili nejuzasnejsi vyvarovnu sirokodaleko, byli jsme vsichni spokojeni. Domorodci byli mili, jednou jsem sice byl nasilne okoupan a opudrovan, kdyz mi mama kupovala susenky, ale to uz jsem jim odpustil. Koupacka s muslickama, co mi nasbiral tata s dedou, stala za to. A mama precetla dve knihy. Mam rad valeni v pisku.

Cesta dobytcakem



Nalodili jsme se vecer, mame prima kajutu pro cca 60 lidi. Vsichni maji misto na lezeni, coz je mile. Mista jsou siroka 65cm a statni belosi vedle nas skuhraji, protoze i delka lehatek je thai velikosti. Rozvalil jsme se a do tri rano spal, jsem na to houpani zvyklej a jedinej ja a strejda Lesa jsme nepodcenili pitny rezim. Tata smutni, protoze mu dosla ta dobrota v lahvi od vody Rajec, co ji cestou umlsaval. Mama beha neustale do podpalubi na zachod, od tri rano bdim a pozoruju spolucestujici. Deda kouri na spodni palube a strejda s tatou spěj. Jeste za tmy nas vylodili, nalozili na korbu nakladaku a odvezli o par bloku dal, pak nas nastoupili do minibusu a odvezli do te nejmensi obce v okoli na konci cesty, kde neni vubec nic.

Polední prestávka