pátek 30. října 2009

Motorkari



Deda se strejdou dnes nasedli na terenni motorky a jeli objevovat ostrov. Stejdu nam malem zabasli mistni policajti, ale pri prohlidce u nej zadny drogy nenasli a tak mohl pokracovat v krasojizde na Mango bay. Dedu nekontrolovali. Cekali jsme na ne na plazi a cpali se ovocem. V pristavu jsme potkali znamou americanku z Main a upravili plany podle jejich doporuceni. Pojedeme dnes lodi pres noc zase na pevninu a ohlasime se z mesta jmenem Trang.

Papaja a ja


Jsem velmi potesen, ze moji pravidelni ctenari a hlavne ctenarky zaregistrovali mou nekolikadenni odmlku. Ne, nic se nam nestalo, jen jsme se dostali do tropickeho raje bez internetu. Zkousim spoustu novych veci, jim papaju, ananas, banany, susenky, vajicka, nudle, ryzi a polevky. Chutna mi, apetit mam pry po mamince.

čtvrtek 29. října 2009

Bungalow



Libi se mi mistni architektura. Mama rika, ze to je jako z Art&Decoration. Jsem rad za moskitieru, kterou mame nad posteli. Po strese nam nad ranem lezou veverky a delaji ramus. Pred vchodem je houpaci sit a strejda se v ni strida s mamou. Houpani je bavi, zvlast s takovym tim kyblickem s brckama, co se dostava u baru.

středa 28. října 2009

Heroický výkon strejdy Leši



Po včerejší hrdinné vycházce na křižovatku se strejda Leša sebral a během našeho odpoledního spánku se vydal do města. Byl brzo, až překvapivě brzo zpátky a přinesl nám humanitární pomoc z vývařovny, papáju a kokosový ořech. Do dneška nám nechce prozradit, jak se mu povedlo dostat se tak brzo zpět. Máma ho podezřívá, že se nechal svézt někým ze zaměstnanců naší paní domácí. Paní domácí překvapivě otevřeně prodává marihuanu, na baru popíjí do rána a náš hlavní jídlonosič nosí tričko hašiš a jeho reakce jsou překvapivě pomalé. Hrdinný Leša nám ale pro jistotu donesl poživatiny, abychom si na domácích nevybudovali nezdravou závislost. A mimochodem, ten Lešův náklad byl naprosto delikátní. Leša budiž veleben!

úterý 27. října 2009

a pak jsem ty kocce dal cislo svyho pokoje...



S kockama mi to jde. Tahle je siamska a tuze pritulna. To i presto, ze jsem se ji nejdriv pokusil utrhnout ucho. Pozorovali jsme taky zachranou akci, kotatka zustala na desti a pak byla v tlame transportovana do bezpeci. Jsem docela rad, ze nejsem kote..

Na lovu kokosu




Vydali jsme se prochazkou do mesta, tedy presneji receno na nejblizsi krizovatku. Podle mapy cesta ma cca dva kilometry, ale z cesty sem vime, ze autem trva 45min kdyz neni mokro. Cestou zpatky jsme se rozdelili a mama s dedeckem nasli kokosove orechy a premluvili domorodce, aby jim je oloupali a mohli jsme vypit to dobre uvnitr. Kolem behalo roztomile vietnamske prasatko a mama mu dala kus kokosu, aby vyzkousela, jestli spravny prase vsechno spase. A je to tak. Museli jsme se pak jit vyplavat a pozorovat ryby, co dedecka kousaly do nohou.

pondělí 26. října 2009

Laem Thiam



Nasli jsme kouzelnou zatoku, kam vede cesta necesta, co ji vyjede asi jenom tank a toyota pani domaci. Cestou jsem se tak bal, az jsem z toho usnul. Pak jsme se ubytovali v bungalovu a okusili more. Je tam v nem spousta potvor, co se jim rika rybicky. Plavou tam barakudy a mama je nadsena. Strejda Lesa asi taky, ale na nem se to nepozna. Deda koupil bryle s trubickou na dychani pod vodou a vsichni si ji pujcuji. Libi se mi tu. Z kamenu se da skakat do vody z 5 a 13 metru, je vedro, je tu bar a vsichni me obdivuji a ukazuji mi zelvicky. Mam jednu ctitelku z Burmy, co vyborne vari. Vsichni si ctou.

neděle 25. října 2009

Koupani v mori



Dneska je docela prima den, mel jsem dlouhyho odpoledniho sloficka, protoze jsem se uplne vysilil koupeli v mori. Moc se mi to libilo, voda chutnala tak nejak divne, byla ale hezky vybarvena a ja mel dobrou naladu. Odpocivali jsme vsichni po unavne ceste, vstavali jsme rano brzy, abychom stihli lod. Jsem 75 km od pobrezi na ostrove Ko Tao. Neda se rict, ze by sem noha belocha jeste nevstoupila, ale kluku meho veku je tu malo. Malem me unesla barmanka, kdyz nasi vecereli. Sla mi ukazat akvarium s rybickama, ale tata byl ve strehu.

sobota 24. října 2009

Petchburi a malá oslava


Cesta do Petchburi se protáhla přes půlnoc, tak jsme rovnou ve vlaku oslavili máminy narozeniny. Dostala od nás dort bez svíček.
V Petchburi jsme našli hotýlek, kde znají Čechy podle Pavla Nedvěda, protože má spešl legs. Hotylek je oskliva dira, pruvodce sliboval old teak house, coz je pravda, ale tim pozitiva konci. Celou noc na nas utocili komari ve velkem, ani ja jsem se nevyspal a jsem postipany. Ráno jsme mame s tatou zpivali takovou pisnicku, tata rikal, ze je mama ted v kristovych letech. Vyrazime na aklimatizacni cestu do palace nad mestem a do jeskyne s krapnikama, spoustou divokejch psu, makaku a taky buddhu.

pátek 23. října 2009

Přijela nám posila


Dnes za námi přiletěl děda Emil a strejda Leša.
Ráno jsme vstávali za ranního kuropění a deště. Za oknem po střeše běhali makakové. Hupli jsme na první vlak "staví ve všech stanicích a zastávkách" do Bangkoku. Na nádraží jsme uložili zavazadla, šup na metro, autobus a shuttle bus na letiště. Tam jsme kluky naše našli a stejně zpátky na hlavní nádraží a společně vlakem čtyři hodiny na jih do menšího městečka Petchburi. Blížíme se k moři a na to se těším.

středa 21. října 2009

Phitsanulok


Phitsanulok je mesto, jehoz nazev mohu v klidu zapomenout. Chcip tu pes. Pro znalce: takova civilozovanejsi Vidisha. Tata byl rad, ze tu nejsou belosi, mama si aspon nasla cas nechat se ostrihat. Hlidali jsme s tatou, jestli se o ni dobre staraji. Lebedila si nad mytim vlasku studenou vodou (je asi 33C) a chvalila masaz hlavy, ktere se ji dostalo. Pak si ale lebedit prestala, protoze mistni kadernice ji venovaly obzvlastni VIP peci a zacaly ji dve fenovat vlasy pomoci dvou fenu. Rikala tomu turbosauna. Mamu malem usmazily, po pul hodine fenovani ji udelaly rychle smik a cvak nuzkama a britvou. Na vecernim marketu jsme ochutnali sladkosti. Mama obvykle hodne foti, ale tady vyfotila jenom hotelovou podlahu z teakovych parket. Navic se z tohoto mesta neda odjet!! Neni misto ve vlaku, bereme prvni autobus na jih do mesta, o kterem ani pruvodce nepise a odtud pokracujeme do naseho oblibeneho opiciho Lob Buri. Neco duleziteho se ale udalo. Zacal jsem jist, rano polevku s ryzi, pak pul bananu, v autobuse susenky a piskot a to vsechno jeste zapijim od mamy. Tata rika, ze mam apetit po mame.

úterý 20. října 2009

Trenujeme na Sahara maraton







Je vedro. Presouvame se do Sukhothai na pamatky do jungle. Bydlime v prijemnem Sabadee guesthousu, kde se kamaradim s recepcni. Vyprala mi plinky a to se ceni. Zaplavy tu byly pred par dny a v noci rvou cikady. Autobus tj nakladak s korbou a lavicema nas veze ke vstupu do parku, kde si turiste pujcuji kola, neb je to areal rozlehly. Nasi jdou pesky, ja v satku. Opakuju, ze bylo vedro. Obdivujeme sedici i stojici Buddhy. Po obede, pri kterem mama dosahla kulinarske nirvany, ale bohuzel nevi, co si to objednala, se vydavame na turu. Sviti slunicko a nemame vodu. Usinam v satku a zacinam se pomalu pect, mama prijemne cupita. O 5km dal kupujeme vodu a tvarime se, ze tuktuk tj taxi nepotrebujeme. Nakonec nas nalozil mistni dobry clovek na korbu pickupu a dorucil k busu. To bude asi za tu vonnou tycinku, co jsme zapalil nejvetsimu Buddhovi na kopci.

pondělí 19. října 2009

Poradna masaz!


Pri nocnim trhu tata pozoroval chlapika, jak ve svem obyvaku masiruje kolemjdouci pomoci ruznych nastroju. Sebral odvahu a sel za nim. Vypadalo to, ze se pan snazi tatovi zada propichnout nasadou od kostete zaklinenou za postel. Pak mu do zad busil kladivkem a tloukem. Tata se nejdriv smal, pak mlcel, utiral si slzy a sem tam zakricel. Bolelo to pry vic nez od tech vezenkyn. Jinak si to moc chvalil.

neděle 18. října 2009

Spustil jsem se s malou Thajkou a usnul v hospode na zemi




Presuli jsme se na stare mesto do vonaveho dreveneho domecku s koupelnou a zachodem na chodbe. Vsude tu jsou krasne kolonialni domy a mama je z nich nadsena. Tata je nadsen z buddhistickych ritualu mistnich a z toho, ze zde nejsou belosi. Ja jsem nadsen z malych Thajek a vsechny Thajky bez rozdilu veku ze me.
S jednou jsem se pusinkoval na nadvori templu za dozoru rodicu obou stran. Presne podle mistnich zvyku.
Podle ceskych zvyku jsem zmozen usnul v hospode na zemi. Mama obdivovala sefa podniku, na Thajce nezvykle urostleho, byvaleho vojaka a hvezdu pocitacove hry a tata koketoval s jeho mamou byvalou miss Chiang Mai.
Mame se tu dobre a asi si tu budeme provozovat houseboot na rece.

sobota 17. října 2009

Lampang - znovu ve sve kuzi




Ze zacatku se novy den jevil podobne jako vcerejsi. Opet pesky na nadrazi se zastavkou ve vyvarovne, kde uz jsme za stamgasty. Konecne opoustime hekticke Chiang Mai treti tridou bez oken za desetinu ceny spesneho vlaku. Dvouhodinova cesta nam trva tri a vystupujeme v Lampangu na jednom z nejstarsich nadrazi v Thajsku. Maji zde vystavenu parni lokomotivu z dob kolonizace Brity. V polednim slunci ubiha cesta do mesta tak dlouho, ze uz ani rodice nevedou sve silne reci a zaryte mlci.
Nakonec jsme ale nasli pristresi, navstivili vecerni trh se spoustou dobrot, ze ktereho tata utikal zbrkle do hotelu a mama mu otevirala dvere az na zachod a bylo nam vsem neskutecne blaze.

pátek 16. října 2009

Orchideje, jeskyne, dlouhy krky a nekonecny vylet











Rano me probudili necekane brzy, ani jsem nestihl svuj oblibeny ritual tahani mamy za nos a kickbox patama tatovi do bricha. <Vyborne> rucickama jsem si odbyl v satku ve vyvarovne nad ryzovou polivkou a uz me posadili do minibusu a pry hura na vylet. Nadseny jsem z toho nebyl a uklidnil jsem se jen, kdyz me posadili vedle ridice. Sotva jsem zdriml, uz me budili na prohlidku orchideji. Kdyz jsou maly, rostou ve sklenicich asi rok nebo dva. To bych nemohl, potrebuju prostor a pohyb. Uz i noseni v satku odmitam. Kytky nevonely, ani se jim nedivim. Navsteva jeskyne s netopyrama byla zajimavejsi. Tam jsem vesele vyskal. Na kopci na vyhlidce na hranice s Barmou bylo hrozne vedro a tak jsem byl rad, ze si rodice rozmysleli plan zustat zde a plavit se zpatky po rece. Cestou jsme jeste zavitali do vesnice plne zen s dlouhymi krky. Jedna holcicka se moc libila tatovi a chtel ji adoptovat. To se nelibilo mame, tak ji aspon vyfotila. Mne koupil tata kasparkovskou cepici, mame nahrdelnik, usmlouvali slevu a jeli jsme konecne zpet. Prospal jsem se na zadni sedacce.
Nasim ten narocny vylet asi nestacil, protoze jakmile nas vecer vysadili u hotelu, nandali si na zada tezke batohy, me si vzal tata dopredu na kormidlo a sli jsme dvaapul kilometru na vlakove nadrazi. Tam odmitli nasi zaplatit za spesny vlak a sli jsme zase dvaapul kilometru zpatky hledat jiny hotel, bez komaru.
Doufam, ze nebudu skrblik a maratonec po rodicich, to musi byt tezkej zivot.

čtvrtek 15. října 2009

Ve vezeni




Z Chiang Mai si pamatuju zhruba toto: dlouhe pochody nocnimi ulicemi plnymi svetel a stinu, spousta komarich stipancu, slunce palici do oci, stovky obliceju a ruk, ktere se na me natahuji a ... vezenska cela.
Posledni, co vim, je, ze jsme vysli z buddhistickeho templu, na slunicku jsem usnul a kdyz jsem se probudil, lezel jsem na matraci na zemi a nade mnou dve zeny ve vezenskych uborech. Kouknu vedle a tam lezi ve stejnych mundurech mama a o kousek dal tata a na nich sedi vezenkyne a drzi je za nohy. Nez jsem se rozhodl, jestli se mam smat nebo brecet, prisla prisne se tvarici dozorkyne a odnesla me pryc. Chvili jsem se statecne drzel, ale pak jsem dostal strach, ze uz mamu a tatu neuvidim a spustil jsem velky plac. Donesly me zpatky k mame a dovolily mi si od mamy cucnout. Ale jen na chvili a pak si sedly mame na zada a zacaly ji do nich bit. Tatovi davaly nohu za hlavu a bily ho do stehen. Nedalo se na to koukat. Vezenkyne si me podavaly mezi sebou, pujcily mi raminko na saty, chvili jsem se zabavil, ale do breku mi bylo porad. Bal jsem se, ze se uz z thajskeho vezeni nedostaneme a ze uz nikomu neukazu, jak umim delat rucickama <vyborne>. Tata s mamou se pri muceni drzeli statecne, kriceli jen kdyz se jim snazily vezenkyne utrhnout hlavu, tak se nas rozhodly propustit. Museli jsme zaplatit dozorkyni 360 bahtu a byli jsme zase volni. Stihl jsem jednu fotku v cele a pak pred vychodem z vezeni. Mama mi vysvetlila, ze se tomu muceni rika <thajska masaz> a ze je to dobry na zada. At je to, co je to, do vezeni bych kvuli tomu priste uz nechodil.

středa 14. října 2009

Nocnim vlakem do Chiang Mai


Uz nepotrebujeme pruvodce. Uz se tu vyzname a mistni nam vzdycky pomohou. Thajsky par, co s nama byl v dzungli, nam sehnal jizdenky do Chiang Mai a zavezli nas na nadrazi. Tam uz o nas vedeli. Dali jsme si vynikajici polevku u stanku, nudle nam vymaceli v kybliku od motoroveho oleje a pokecali jsme s chlapkem, co umel cesky <dekuju, miluju te, na zdravi>. Na nadrazi nas posadili do nocniho vlaku, kde se daji poskladat sedacky a postele a zase opacne. Spal jsem s mamou tak, jak to umim, do siroka roztazen. Vlak delal drnc drnc az do rana. Rano jsem si dal ve vlaku ryzovou polevku s ananasem a koketoval s pruvodcimi. Vlak nabral 3 hodiny zpozdeni. Odchytil jsem si jednoho strojvudce a ten si me odnesl prodiskutovat vec s ostatnimi cleny posadky. Asi po ctvrt hodine se objevila pobledla mama, kde jsem, ze s tatou pozorovali na kazde strane vlaku, zda se mnou nadrazak nevystoupil. Patnactihodinovy presun s par slofiky je pro me proste hracka.

úterý 13. října 2009

Jsem pralesni muz







Slozil jsem dalsi zkousku odvahy. Vypravili jsme se dnes do dzungle narodniho parku Khao Yai. Shrnul bych to takto: souboj gibonu a makaku ve vetvich stromu - vyhrali giboni, stopy dvoumetroveho jelena s hrbem na zadech - objeven posleze v muzeu, cerstve stopy slona jako moje hlava a kus, husty dest a pad po maminych zadech do bahna, houpani s mamou na lijane, pojidani vetvicek kapradi pro ukraceni chvile pri dlouhych prechodech, tisicinoha stonozka, pavouci a motyli velci jak ptacci a dalsi havet, pijavice, mrchy jedny nenechavy - jako jediny ze skupiny jsem utrpel v souboji s nimi zraneni, zakousla se mi do zadecku a tata ji musel utrhnout, pozdeji dostala jedna i mamu, dale bourlivy vodopad a mamina a tatova koupacka, jedovati hadi zeleni tak, ze je nebylo v kytkach ani videt, zbesila jizda na korbe terenaku a na konec setkani na par metru s pravym divokym slonem.
Po dnesku se ze me stava pralesni muz. Aby to bylo jasne na prvni pohled, nosim na stridacku zelene triko safari a moje oblibene cheeky monkey.

pondělí 12. října 2009

Netopyri a ochoceny slon




Uz vim, co jsou netopyri. Je to takova trepetajici se bzucici cerna smouha na obloze. Zacina na jednom miste v lesni jeskyni a pak se tahne oblohou do nekonecna. Nez se ta smouha z jeskyne dostane ven cela, trva to asi 2 hodiny. Bylo legracni, jak to bzucelo a placalo, tak jsem se tomu smal a vyskal. A pak se smali i ostatni. A aby toho nebylo malo, sahl jsem si na ochocenyho velkyho slona s chlupatym chobotem. Mama se uz tesi, jak se bude koupat na slonim chobotu jako na skluzavce. Na to jsem zvedav.

Prvni prirodni koupacka


Na Probostak na koupacku, tam co se utopil cikansky princ z Rumunska, me nasi v lete vzali jen na cumendu, jak se koupe nas Barry. Kurzy plavani v bazenu s malyma holkama se taky nekonaly. Pro svoje prvni pravy koupani v prirode jsem musel az do Thajska. A to rovnou do pramenu reky v pralese. Thajci se koupali v riflich a trickach. Tak jsem tem klukum a holkam jednem opalenejm ukazal, jak se koupeme my belosi. Radil jsem jak divoch a to doslova - nahatej.

neděle 11. října 2009

Pak Chong - velky hlad a velky byznys



V Ayutthaye prisli moji rodicove o pruvodce. Nemame mapu, nevime, jak
se jmenuji mesta, kam chceme. Mama dokazala vyplodit tri varianty
nazvu mista, ktere si jasne pamatovala z pruvodce. Tuk-tuk, ktery nas
nejdrive povozil po celem meste, se tvaril, ze vi a koupil nam rovnou
jizdenku na posledni nocni vlak. Kdybych mu rekl ten nazev ja, myslim,
ze by vedel taky uplne presne, kam nas poslat. Trochu jsem ve vlaku
zdriml a najednou stojime v 11h v nocnim meste. Nasi odbyli taxikare,
ze si poradi sami. Zanesli me do hotelu, o kterem tata prohlasil neco
jako <jasnej bordel>. Mne se tam libilo. Obrovska postel. Rano jsem
protestoval, ze mam hlad. Posledni bananovy shake jsem mel pred 2 dny
a ted dostavam akorat piskoty na pridel, aby mi vydrzely. Pres den
mama vyzebrala u silnice, kde nam chciplo auto, banan od jedne
vesnicanky. Vecer po dobrodruzne jizde na otevrene korbe pickupu jsme
konecne zavitali na nocni trh. Cvrcky, na kterych si pochutnaval tata,
jsem ze solidarity s mamou odmitl a zakousl se aspon do grilovanych
bananu na spejli. Jeden trhovec mi namixoval ruzovy meloun nebo dyni
do lahve a to se taky dalo. Do zalohy mama na treti pokus koupila v obchode s psim zradlem a barvami na vlasy instantni kasi, o ktere nam na zacatku v lekarne rikali, ze pro me neni dobra a s usmevem nas poslali pryc. Za odmenu jsem se vecer nasim odvdecil tri dny pozdrzenym velkym byznysem tentokrat do hoteloveho rucniku. Po velkem dobrodruzstvi, velkem hladu a velkem byznysu preju vsem dobrou noc a usinam.

Jsem exotickej krasavec

Sli jsme se najist na trznici. Pokazdy si me nekdo mistni vyzada na pochovani, aby se mama mohla najist. Ono jist nudle hulkama da zabrat. No a tenhle pan me ucil chodit a seznamil me se vsema vrstevnikama v okoli. Nasi pak premysleli, jestli se jim tak libim nebo jestli pro ne jsem zajimava opicka...

sobota 10. října 2009

Mama a opice




Opici mesto se jmenuje Lop Buri. Po vsech tech letadlech, lodich a taxicich jsem si konecne poprve v zivote vyzkousel vlak. To byl ramus, bouchani, houkani, vitr ve vlasech a houpani. Pul cesty z Bangkoku jsem statecne prospal zavesen v naruci taty. Mama mi nejcasteji rika chlapecku anebo makaku. Proto chtela do opiciho mesta. Jsou vsude - makakove. Koukal jsem, co bych se jeste od tech opicich tvoru priucil.
Nejdrive zacala jedna opice ohlodavat mame botu. To ji nestacilo a hryzla mamu do palce. Druha opice skocila mame na zada. Byl to svunk. Tata zacal z povzdali mocne sermovat rukama a vydaval legracni zvuky
<ksaa ksaa>. Mama behala dokolecka a kricela <Fot to, fot to>. Tata nic. Ja nic. Placal jsem se na brise mamy v satku a nemohl jsem tu opici ani kousnout do ucha. Kousani mi uz jde, zeptejte se mamy. Musim

jeste trenovat mrstnost, abych byl jako ti makakove. Kazdy vecer si ted davam na posteli ctvtrhodinku thajskeho boxu obema patama mocnymi
udery do matrace.

pátek 9. října 2009

Mama a taxikar

Mama se na dnesek asi dobre vyspala Vstavali jsme v 11h mistniho casu. Udelal jsem bobek na prosteradlo. Mama mela ocividne radost, ze jsem usetril plinku a ze nemusi prat a vyrazili jsme. Ujmul se nas na ulici takovy deda, a ze nas za 200 fufnu zaveze na vlak. Mama usmlouvala cenu na 150 a nasedli jsme do pekneho zluteho taxiku. Sotva jsme se rozjeli, rozjela se i mama. Chtela, aby deda zapnul taxametr.
Taxikar odmitl, ze cena je dohodnuta. <Turn it on!> opakovala mama fistuli porad dokola a zacala do masinky bouchat pestickou. Druhou rukou mu trhala licenci. Lip bych to nesvedl ani ja. Chlapik nevydrzel, za rohem zastavil a zadarmo nam sehnal jiny pekny ruzovy taxik. Nasi sbalili zase vsechny batoziny vcetne me a za 50 fufnu jsme
byli za chvili na nadrazi. Mama koupila z radosti tatovi na obed
waflovou oplatku a nam vsem listek treti tridou bez oken a dveri do
opiciho mesta.

Narozeninove prani

Dnes mistniho casu ma strejda Lesa dalsi nactiny. Vsechno nej z Thajska a tesime se zde za nedlouho na videnou. Thajky se uz tesi! :-)

čtvrtek 8. října 2009

je tezke byt blondak


Ubytovali jsme se v jistem zarizeni nezaraditelne kategorie. V prizemi je vyvarovna s indickym jidlem. Mama tam chodi mlsat. Uz pruvodce pise, ze blondaci meho veku tu maji hodne pozornosti. Zase na me mlaskaji, piskaji, stipou me do tvari nebo do nohou. Ve vyvarovne si me vyzadala vrchni a chovala me, dokud mama nedojedla. Posadila me na pultik a malem se mi podarilo ji vybrat kasu.

Think Asia, act Thai, spend in Bangkok

Kde jinde zacit s poznavanim Asie, nez v Bangkoku. Podle mamy je to takova evropstejsi Indie. Mame se da verit, protoze v Indii byla se strejdou Jirim a oba na spolecnou cestu dodnes vzrusene vzpominaji. Mama se nejvice tesi na to, jak si zopakuje smlouvani o slevy a jak tu budeme levne zit. Prvni den v Bangkoku jsme presvihli rozpocet 3 a pul nasobne. Ale neztracime s tatou nadeji, ucime se premyslet globalne, asijsky. Zitra je novy den.

středa 7. října 2009

Serementevo letiste Moskva




Do sbirky svetovych metropoli si pripisuju dalsi ulovek. Po Praze a Istanbulu poznavam Moskvu. Teda jenom letiste, zato oba Terminaly. Letistni haly pripominaji vetsi supermarket v ceskem malomeste. Uz v Praze nasi zjistili, ze me Aeroflot nema v systemu a NEDOSTANU vlastni postel. To bude temi cachrami s letenkama mezi tetou Marketou a jistym Dimitrijem. Mama se ale nedala a na cestu z Moskvy do Bangkoku nam vyhadala zmenu sedadel s luxusnim mistem na nohy a zavesnou posteli pro me. Na to se nedalo ani ceknout, takze jsem za 8 hodinovy let ani jednou nezabrecel, takovej jsem gentleman!

pondělí 5. října 2009

V Číně


Pří našich pravidelných cestách do Varů se stavíme vždy v jedné čínské restauraci, která má veliký akvárko s rybičkama. Rád tam na ně koukám a už jsem se seznámil i s obsluhou. Jsou tam na mě hodní, asi že jsem blonďák. Ještě na ty rýžové nudle, co si dává máma, nemám odvahu

Dvojčata trénují na bazén