pondělí 28. září 2009

Václav a já


Dnes má svátek strejda Václav. Mám ho rád. Stejda umí úplně všechno, opravil nám kuchyňské hodiny, pracuje, studuje, jezdí na motorce a báječně umí tři věci. Jedna z nich jsou vajíčka. Dali jsme krátkou procházku pod kopec tou jeřabinovou alejí a pak ještě kratšího poledního šlofíčka. Je slavnostní den a je krásně. Odpol se ještě stavila teta Adélka pro lahvinku jeřabinky a dali jsme si čokoládu.

neděle 27. září 2009

Jánošík atd


Posnídal jsem s tetou Stáňou. Dopoledne přijel strejda Václav s tetou Jitkou, odpoledne ještě dorazili Nebe s Dádou, Gita s Martinem, Lea s Alešem a Adélkou a poseděli jsme u grilu. Stejdové byli čím dál veselejší, skákali se mnou přes oheň, strejda Nebe mě oblékl před procházkou na rozhlednu, s mámou jsem česal jeřabiny a pak jsme si šli půjčit k sousedům mlýnek na maso s nástavcem na odšťavňování a máma mlela a mlela. Jeřabinka má ale velkej úspěch a je zdravá!! Z vcelku podnětné večerní konverzace si pamatuju, že se nemohli shodnout, jestli černošky kojí kakao a strejdové Jiří s Václavem se odhodlali na sabráž. Vzali máminu nejlepší kuchyňskou kudlu a usekli jí láhev sektu. Každej jednu. Nikdy jsem nic takovýho neviděl. Přístí týden se prý naučí otvírat becherovku.

sobota 26. září 2009

Evakuace


Evakuovali jsme se na Komárov. Do Boleslavi se řítí horda satanistů oslavovat nejslavnější bratrovraždu našich dějin. Šéfuje tomu nějakej Němec. Na louce u Proboštských jezer chystají velikou technopárty. Vůbec se mi to nelíbí. Oslavujou tu někoho, kdo se podrobil sousedním Němcům a ročně jim vyplácel výpalné v hřivnách stříbra a v dobytku. Boleslav to chtěl změnit a tou dobou byla bratrovražda vcelku legitimní metodou nástupu na trůn. Takže budeme oslavovat Boleslava, to byl kabrňák, akorát mu to úplně nevyšlo. Evakuovali se tady s náma strejda Jiří a teta Stáňa. Stejdovi byla krátká postel, a tak se ho máma snažila udobřit přípravou lázně, kam mu přinesla i snídani a stopičku výborného domácího likéru z černých jeřabin. Večer se hrálo pexeso s hrady a zámky a já už některé znám!

V chrámu konzumu


Cestou na Komárov jsme se stavili nakoupit proviant a napoje v chrámu konzumu. Máma nejdřív na parkovišti koupila za deset korun novej nákladní chlapečkomobil, vyzkoušel jsem si ho, naložili jsme ho docela dost. Držel jsem se takříkajíc zuby nehty. Nikdo se mnou nic nekonzultoval a ani nevím proč nakonec máma ten vehikl vrátila a koupili jsme všechno kromě něj. No, on stejně nebyl úplně elegantní, jezdil pozadu a špatně se z kokpitu ovládal.

pátek 25. září 2009

Bystřice


Bystřici už začínám znát jak svý boty. Teda zatím jsem nosil dvoje boty, ale z jedněch už jsem vyrostl. Po několika dnech jsme se rozloučili s babičkou a s dědou, já mu rád třesu pravicí, a vypravili se na cestu domů. Cestou jsme ještě navštívili prababičku v nemocnici. Asi nás nečekala, protože tátu nepoznala, jak má teď ten novej letní účes. Měla radost, že nás vidí. V autě jsem usnul a doma mě Barry vítal velmi vřele.

čtvrtek 24. září 2009

Zámek Boskovice





Pokračujeme s mámou ve spanilé jízdě po zámcích jižní Moravy. Boskovice mámu velmi zaujaly. Skoro zaplakala, když mluvili o tom, jak v sedmdesátých letech zničil internát v zámku cca 200 krásných kachlových kamen. Obdivovala empírový nábytek a původní parkety. Při prohlídce jsme nebyli sami a díky tomu jsme si v největším sále vychutnali i klavírní koncert. Totiž šla s náma paní, co na to uměla hrát a průvodkyně jí to dovolila. Já měl zase od ní dovolenou pohladit sochu andílka a něco si přát, prý se mi to splní. Máma toho andílka pohladila s takovým zajímavým úsměvem. Zastávka v Kunštátě na koupi keramiky nevyšla, zavřeli nám před nosem, tak jsme neměli džbánek, ve kterém bychom přivezli tátovi pivo. Ach jo. A večer jsem měl krásný dlouhý rande s tetou Káťou, která byla ale nastydlá a tak jsme líbačku museli odložit na příště. Už se těším!!

středa 23. září 2009

Větší než malé množství? Nesmysl, jsem snad já malý?


V naší rodině frčí přírodní metody léčby. Od očkování mám na rameni bolák. Máma se už chystá, jak mi ho propíchne jehlou a táta si bere od báby měsíčkovou tinkturu, kterou mi bude ránu desinfikovat. Jinak nejčastěji, tak jednou týdně, dostanu na prdelku Indulonu a když se pořádně poprdím, dopřejí mi naši koupel. Když jsme na Komárově, koupeme se každý den. Dnes jsme byli ale jinde. Nemůžu říct kde, protože je to prý tajný. Každopádně mám slíbenu konopnou tinkturu, prý na všechno. Větší než malé množství táta dopije. Jsme prostě zdravě žijící rodinka.

Rodiště Jiříka z Poděbrad




On ještě předtím, než byl z Poděbrad byl z Kunštátu. Narodil se tady někde roku 1420. Kunštát je krásnej zámeček, který pro veřejnost otevřeli teprve před pár lety. Sloužil všemu možnému, za války k ubytování hitlerovské mládeže. Měli jsme s mámou štěstí, byli jsme na prohlídce sami s průvodkyní, bylo to komorní. Musím se tam podívat i za pár let, protože probíhá hodně restaurátorských prací a bude to vypadat úplně jinak a krásně. V zámecké kapli se už nebudou opravovat varhany, tak mě napadlo, jestli to nedohodit jako kšeft strejdovi Zbyňkovi. On je totiž neskutečně šikovnej a s varhanama to umí. Mají tam i nejstarší psí hřbitov se dvanácti náhrobkama z předminulýho století.

pondělí 21. září 2009

Anička z Kuřimi


Tátovi kamarádi z Kuřimi nám poskytli dočasný azyl. Strejda Vojtěch a teta Vendula mají Aničku, která je jen o fous starší než já. Poleželi jsme na koberečku a zkoumali její hračky. Anička má dva zuby a máma si teprve dnes večer konečně všimla, že dva zuby dole mám i já!! Už jsem ze zoufalosti kousal do skleničky, aby někdo zaregistroval ten zvuk zubů a oni furt nic, takže velký dík Aničče, že jim otevřela oči.

Můj oblíbený strom


Je pondělí, památky mají zavřeno a my jedeme kolem Buchlovic. Na ceduli stálo, že pondělí zavřeno a jinak vstup do parku dvacku, ale ta branka byla otevřená a nikde nikdo. Šli jsme tam na procházku a obdivovali stromy v anglickém parku i tu část s fancouzskou úpravou. Prošli jsme starým bukem a sedli jsme si mu s tátou na větve. Kolem nás chodili pávi a máma říkala, že nezná chuť paví polévky..asi měla hlad. Máma se hodlá prý ucházet o místo kastelánky na nějakém hradě či zámku. To jsem tedy opravdu zvědav.

Mám plán!




Zastávka v Mileticích mi otevřela oči. Takovou nějakou vilku si nechám líbit. Tahle je původně renesanční (to znám z Kratochvíle) a je na ní znát barokní přestavba. Sídlí zde nějaké komunitní centrum a krásně udržuje park. Procházeli jsme se tam docela dlouho, máma s tátou bosi obdivovali lekníny v kašně a máma měla takovou meditační chvilku. V lesním altánku pak táta našel moc pěknou výzdobu provedenou technikou rytí do omítky. Škoda, že jsme propásli tu výstavu králíku a ptactva, co tu včera byla. Máma vyprávěla o časech, kdy králíky chovala a byla skoro národní šampión mezi mladými chovateli.

neděle 20. září 2009

Vinobranie v Pezinku



Z Olomouce jsme popojeli do Pezinku na vinobraní, čekala na nás teta Andrea a provedla nás tím nejlepším. Všichni si dávali do nosu, pečená husička, husí žaludky s haluškama, husí játra a lokše atd. jenom já zase vyfasoval švestku. Teta z toho byla taková překvapená. Opoledne jsme ujeli zástupům kolem kolotočů přes Modru na Červený Kameň. To je docela pěkný hrad! Teta nám pak uvařila večeři, uložila nás a ráno jsme se rozloučili po velkonákupu vína Matyšáka a švestkovomakovém štrůdlu. Vlastně štrůdle, ona je to ta štrůdla. Taky jsem při prohlídce vinného sklepa zjistil, že tady to je pivnice. Takže víno se skladuje v pivnici. Tetě jsem slíbil, že budu rozumět slovenštině a slíbil jsem to i tetě Zuzaně, tak budu muset zamakat. Zatím vychytávám jen lingvistické zajímavosti. A pivnice zajímavá určitě je.

sobota 19. září 2009

Sídlo Řádů německých rytířů




Zdolali jsme Bouzov. Mám rád prohlídky hradů, i když jsme stihli jenom jednu trasu. I tak to stačilo na to, aby máma pouvažovala nad výrobou vlastních dlaždic a vybavení lázní na Komárově. Dokonce porušila zákaz focení interiérů. Je to podruhé, co mi jsou naši vyloženě špatným příkladem. Stavění hradu se mi jako idea moc líbí, taky bych si něco menšího postavil. Máma má podivnou zálibu ve starých koupelnách. Na Bouzově teda byla ve svém živlu, to teda jo. Stavili jsem se ještě na hradu Sovinec, kde probíhaly stavnosti šermířů, a ve Šternberku. Dal jsem si tam v hospodě švestku, táta pivo a máma kofolu.

Olomouc



Mám v Olomóci tetu, strejdu a bratrance Filipa. Filip je o čtyři roky starší, prostě už skoro dospělej. Vyrazili jsme na procházku na Flóru, to je krásný park s kaštanovou alejí, co jí conevidět vykácí a vysadí znovu. Sbírali jsme kaštany a probírali kulturní život města. Musíme zajít do divadla zafandit strejdovi Pepovi, on tam hraje. Nevím tedy, jestli útok nebo obranu, ale hraje tam na violu. Teta dělala dort a chlebíčky na oslavu a nechali nás sami doma. Naložil jsem se do vany a hrál si s Filipovým vláčkem. Olomouc mám rád, máma slíbila, že příště se povozím na té želvě na náměstí.

pátek 18. září 2009

Teta Košťátko se vdala.



Vyrazili jsme k Brnu na svatbu tety Košťátka do Bukovinky. Máma cestou udělala faux paux, když dle smskové navigace hledala obec Krtiny. Ještě, že se neptala na cestu nějakýho brňáka..asi by dostala po čuni, že si dělá srandu. Ono se to tam totiž jmenuje Křtiny. Na svatbě jsem potkal známé z LMC, co jich tam už většina nepracuje. Během obřadu jsem byl tak dojat, že jsem si musel utrhnout listy kaštanu na otírání slz. Košťátko byla krásná, moc krásná. Při hromadné fotografii si na mě ale zasedl fotograf a trval na tom, abych se díval do aparátu. Jenže to bylo proti sluníčku. Byla tam spousta krásných holek věku přiměřeného, to se mi líbilo. Dopadlo to dobře, teta Košťátko si vzala strejdu Pavla a čekají spolu prý mravenečka. Už se těším!

středa 16. září 2009

Výlet do Semil a do hostince U Kodrů


Po celodenním natírání jsme se vydali na procházku na obecní úřad do Chuchelny, máma tam chtěla něco zařídit. Je to asi jediný úřad v republice, co ve středu končí už ve čtyři. A my dorazili v půl páté. Máma se rozčílila a to není radno s ní diskutovat. Šli jsme dál prozkoumat obec Chuchelna. Táta zajásal, když uviděl hospodu U Vega. Když zjistil, že otvírá až v šest přestal jásat. Šli jsme dál. Octli jsme se na zcestí viz foto. Ještě ani neskončila obec Chuchelna a vešli jsme do Semil, máma začala říkat něco o ucabrtanejch nožkách. Ze Semil jel hnedle autobus nahoru ke Komárovu. Zajásali jsme. Zaplatili jízdné za dva a čtvrt člověka a poslouchali country songy, co si bodrý řidič pouštěl. Jmenoval se pan Fuksa a měl najeto 1 250 000km bez nehody. Dali jsme se do řeči, takže vím, že pán má rád řezaný. Jen nevím co řezaný... Chtěl vědět kam jdeme, tak jsme mu prozradili, že do hospody. Pak se ptal, kdo z nás pije a když zjistil, že jen táta, popřál mu hodně zdaru, když reprezentuje. U Kodrů jsme málem nepoznali výčepního, protože vedl krávu. Zato on poznal nás a z dálky zdravil. Všichni místní psi nás poznali včetně toho malýho, co se jmenuje Vilém. Mají červenou, žlutou a černou limonádu a babičku, která strašně nasává. Asi pětkrát se ptala, jestli jsem holka a jak jsem starej. Ještě že jí tam vnučka Věruška opečovává. S panem hostinským se už známe, tuhle nás zdravil, když vedl krávu na pastvu. Mají totiž kravín pár metrů od výčepu, krásné spojení příjemného s užitečným. Pan hostinský si dává "šnita", což bych asi měl psát německy..prostě řezaný.

úterý 15. září 2009

Bekovka


Zprovoznili mi chlapečkomobil. Sice má jedno kolečko asi už permanentně vyfouknuté, ale jezdit se s ním dá. Teď, když už umím sedět, je to paráda. Od tety Evy jsem dostal božskou čapku. Všichni ji obdivují a já ji nosím rád. A pozor, začal jsem jíst. Za ten několikadenní pobyt na Komárově jsem pojedl švestky, meloun, banán a spoustu ovesné kaše. Rád piju z hrnku, čím většího tím lépe. Nejraděj mám ten hrneček, co má něco přes litr. Jo a pěstuju si zálibu v botanice. Byli jsme totiž zase s mámou několikrát na černých jeřabinách a máma s tátou z nich udělali likér. Trošku barví, tak měli nápadně modré rty z toho ochutnávání. Máma šla dokonce ochutnávat i k sousedům, aby měla důvod si dát malinký štamprdlátko. Táta zatím natíral fasádu a vypadá to moc pěkně.
Posted by Picasa

sobota 12. září 2009

Letiště Zbytky u Zásady


Strejda Zbyněk nás pozval na slavnostní otevření letiště ve Zbytkách. Tam táta běhá Muchowmana a z toho kopce je vidět Kozákov a tedy i naše letní sídlo. Neskutečně foukalo, musel jsem se schovávat do více vrstev a obdržel i extra budu od vlídných domorodců. Simonka s Bedříškem tam poušťeli draka a krásně jim to lítalo. Máma střílela ze vzduchovky se Simčou a s Natálkou, když musel Jozin hledat v přilehlých lesích něčí zatoulané dítko. Dostali jsme dort se zeleným kokosem představujícím trávu. Strejdové Boban a Zbyněk byli v sedmém nebi a na letišti spali přes noc, aby někdo neukradl pípu.

pátek 11. září 2009

Největší skříň na světě


Snídal jsem máslovou domácí hrušku a pak jsme zavítali s mámou a tetou Hanou na výstavu interiéru a designu. Tetu jsem obdivoval, jak s tím bříškem svižně pobíhá. Viděli jsme spoustu zajímavých věcí, třeba největší skříň nebo krásné houpací sítě. Tu jsme si s mámou i vyzkoušeli. Na výstavišti nemají přebalovací koutky tak máma ukecala moc pěknou slečnu v informačním centru a přebalila mě na jejím stole. Velmi mne zaujala předváděčka nezničitelných pánví, co se na ně nikdy nic nepřipálí. V rámci předváděčky pan kuchař rozdával i kousky omelety a kotletky. Ani na jedno jsem nedosáhl, zato máma si dala. Hned vedle okouzlila tetu předváděčka žehličky, co žehlí všechno, sama a na ramínku. Máma se ubránila. A pak jsme jeli domů slavit, protože dneska mi je půl roku. Babička mi chtěla upéct půldort. Na mou oslavu přijel i strejda Šajz s tetou Tam.

čtvrtek 10. září 2009

Na sletu

Dnes večer jsem se zúčastnil babského sletu, máma a její tři kamarádky. Položily mě na stůl v hostpodě a já se na ně smál, máma všem objednala játrové topinky a skoro všechny je snědla, protože tyhle tety mají do mámina apetitu hodně daleko. Povídali jsme až do deseti hodin, pak začalo pršet a Gábi nás odvezla domů, byli jsme s mámou jenom na lehko, v šátku. Hospodu V pivovaře mám rád. Táta se zase veselil v Praze až do rána bílého. Jsme taková veselá rodina.
Posted by Picasa

Saddám a já


Strejda Adam s námi plaval přes Bospor. Teda loni i se mnou, letos se strejdama a s mámou, já čekal na břehu, ale o tom už jsem psal. Strejda drží český primát, byl první Čech, co přeplaval. Loni vlastně ani pořádně nestačil oschnout z Bosporu a vyšlápl si na MontBlanc. No a tenhle můj strejda jede na cestu kolem světa. Moc mu fandíme a budeme průběžně sledovat, kde se jejich výprava nachází a co dělá.

středa 9. září 2009

Trójský zámeček


Teta Eva nás pozvala na procházku do Stromovky, prošli jsme areálem zámečku kolem vstupu do zoo, kam se prý časem spolu podíváme a cupitali parkem dál a dál Kolem samé ženštiny s kočárkama a moji vrstevníci. Zdá se, že moje generace se docela vyvedla, je spousta pěknejch děvčat jako třeba Sára a Kristínka, co byly s náma.

Něco o gastronomii

Tak na rovinu, jestli si někdo myslí, že všichni kolem budou debužírovat a cpát se dobrotama a já budu o mrkvi s rejží, tak to se teda plete. Copak nechápete, že se to jíst nedá? Vždyť by to nejedl ani Barry. No a ty grimasy, co všichni dělají, když chtějí abych jedl, to je teda podívaná.Přemluvil jsem mámu a odpoledne mi snad dá banán nebo hrušku, na tom snad nemůže nic zkazit. Fotku dnes schválně nepřikládám, není do důstojné!

úterý 8. září 2009

Studujeme trestní právo



Sešli jsme se s tetou Evou a Sárou a strejdou Braněm ve Ctěnicích na zámku za ušlechtilým cílem proniknout do tajů trestního práva. Řešily se samé zajímavé případy, některé pikantní a jiné poněkud drastičtější. Teta tomu rozumí, máma se strejdou trochu tápou. Sára se taky netvářila, že ví o čem je řeč. Ukazoval jsem strejdovi, jak si umím strčit do pusy obě ruce. On to asi umí taky, ale ukázal mi to jenom s jednou rukou. Doprovodili jsme strejdu na fakultu, máma měla nostalgickou náladu. Zřejmě se chystá zase něco studovat.

pondělí 7. září 2009

Sedím!!


Na tenise to prostě v leže už nešlo, tak jsem se k tomu posadil. Je to o hodně lepší, jenom kdyby ty míčky lítaly pomaleji. Někdy se mi ještě stane, že je nestíhám sledovat. Posadil jsem se pod ořech a ochutnával listí. Není mi totiž úplně jasný z čehože to máma dělá tu ořechovku. Listí dobré není.

neděle 6. září 2009

Stěhujeme kamna



Přijeli nám pomoci strejda Václav s tetou Hanou a teta Andrea alias Áďa. Kamna strejda s tátou bravurně dopravili do místa určení, tj na chalupu, cestou někde nějak pořídili do chalupy klíč, protože máma se dušovala, že klíče nemáme. Hrál jsem si s tetama a pak jsem strejdovi za odměnu provedl masáž hlavy. Zato teta Hana, co čeká dvojčata, se nechala nalákat na koupel s výhledem na hory. Dokonce si lebedila, že si nemusí odkládat ořechovku na stoličku vedle vany. Je to pravá matka čekatelka. Taky dnes byl historicky významný den. Táta mi dal ožužlat meloun když máma spala, takže už žádná stoprocentně mléčná dieta. Těším se na nové chutě. Máma se mě snažila nalákat na mrkev s rýží, což nevím, nevím, nezní to jako můj šálek kávy..

sobota 5. září 2009

O černých jeřabinách a strejdovi Jiřím



Vyjeli jsme na Komárov, máma dokoupila fasádní barvu, podle počtu kbelíků odhaduji, že hodlá natírat fasádu i sousedům. Táta stavěl lešení, on to moc dobře umí. No a jak jsme tak tátovi pomáhali (radou) s tím lešením, tak nás napadlo jít česat černé jeřabiny alias arónie. Je jich pod domem celá álej. Máma mě uvázala do šátku, navlékla chirurgické rukavice, vzala plecháček a hurá na věc. U prvních dvou výprav jsem spal, ale při té třetí jsem bděl a z toho šátku jsem neviděl na máminy ruce a nemohl kontrolovat kvalitu sbíraných jeřabin. Proto je jich tam několik nedozrálých. Přinutil jsem mámu, aby se k tomu stromu postavila bokem a pak už to bylo lepší. Arónie nádherně barvní zuby a jazyk na černo. Pak přijel strejda Kubík s tetou Šárkou a Jiří. Jiřímu jsme připravili, respective nechali v naší obíbené cukrárně připravit, šlehačkový dort. Měl radost. Dort strejdové a táta zapíjeli svijanským kvasnicovým pivem. Strejda mi dával ochutnat. Už se těším na svůj dort, nechtěli mě totiž nechat strejdovi ten dort nakrájet. Pak jsme vyrazili na procházku. Strejda Kuba měl sebou Fída. Fído je pes, kterej umí viset za zuby na klacku, to se mi líbilo.

čtvrtek 3. září 2009

Anti tabacco!!

Cestou do Varů máma řídila a se mnou vzadu seděl děda. Když jsem si vymohl sezení na klíně, neunikla mé pozornosti krabička cigaret v dědově náprsní kapse. Sebral jsem mu jí a chtěl zmačkat, aby pochopil, že kouření je fuj. Nepochopil..krabičku mi vzal, vysypal z ní obsah a prázdnou mi jí vrátil, což mě tak rozzuřilo, že jsem mu jí roztrhal. Zase si můj postoj špatně vyložil řka:"já vím, že chceš cigáro, ale jsi na to ještě malej. Počkej až Ti budou dva." To ještě bude s dědou těžký...

středa 2. září 2009

Jedna velká okurka..



Tak nějak se nic neděje. Jsem s mámou doma, protože mě pálí oči. Mám zánět spojivek. Několikrát za noc si o tom povídám s mámou a zápasíme o kapičky. Ona se mi snaží trefit kapkou do oka a já uhýbám. Taková naše nová hra. Máme nové koťátko, už má i jméno, co vymyslela teta Lucie, ale teď si ho nějak nevybavuju. S Barrym a Káťou tady pořád blbnou..Je teplo a sucho, takže zaléváme. Padají hrušky a na zemi si na nich pochutnávají vosy, motýli a sršni. Máma mi tam čas od času dá deku na procvičování obratů a tak je pozoruji z blízka. Sršni útočí na motýly a vos si nevšímají. Občas se natočím a trhám trávu, ale řeknu vám, jíst se to nedá. Umím po posunovat po posteli, ale je to namáhavé. Praktikuju to jenom tehdy, když není poblíž někdo na zavolání, kdo by mi tu hračku třeba podal. Máma dneska cvičila se mnou, předcvičoval jsem. Ona snad nemá svaly na zádech, ale sedět umí..koneckonců já skoro už taky.

Polední prestávka