neděle 30. srpna 2009

Grilování




Za všechno může vlastně jedna mámina sms. Psala tetě Gitě, že jí znovu rozkvetla orchidej, co dostala máma v porodnici od tety. Psala, že už není pyšná, čemuž nerozumím. No a teta zmobilizovala strejdy Martina a Jiřího a přijeli k nám se vším potřebným na oběd. Podle toho, jak profesionálně se Martin postavil k vaření, celá společnost pochopila, že plést se mu do toho by bylo hřích. Máma se strýcem Jiřím pak chystali grilovací náčiní a zatápěli. Střídali se ve foukání do ohně, to se mi moc líbilo. S tetou Gitou jsem pak pročetl nový katalog Ikea a pak jsme si hráli na dece. Jiří mámě půjčil průvodce Thajskem a rozvíjeli teorii o tom, že koupit si průvodce pro nějakou destinaci je skoro zaručeným způsobem, jak se tam nepodívat a průvodcem obšťastnit někoho z kamarádů, kteří tam jedou. Máma takhle byla v Indii a v Mexiku s průvodcem strýčka Braňa, a její vlastní průvodce Islandem už na Islandu byl a máma ne. Podívám se do knihovny, jaké destinace nás tedy s jistotou nečekají.

sobota 29. srpna 2009

A je to!


Táta pomáhal stejdovi Václavovi se stěhováním a následně s montováním kuchyně. Máma s tetou Hanou je pozorovaly a sem tam jim pomáhaly a bavily se při tom o nějakém známem večerníčku s Patem a Matem. I když je pravda, že máma se nejvíc věnovala uzené kýtě a rozpravám s tetou. Tátovi jsem pak pomáhal se čtením návodu na přidělání nohou a asi jsem toho omylem kousek snědl. Teta Hana bude mít na podzim dvojčata a teď má úctyhodné bříško. Klobouk dolů..

pátek 28. srpna 2009

Vášnivě rád čtu


Není se čemu divit, vždyť mám už svou knihovnu a už teď je tam knih požehnaně. Čtu při každé příležitosti. Kupříkladu dnes jsem přečetl příručku Hornbachu pro odstraňování starých nátěrů na kovovém povrchu. V záloze pak ještě mám brožurku o instalaci podlah z masivního dřeva. Číst jsem začal s tátou, pamatuju se jako by to bylo dnes. Četli jsme Reflex, reportáž o prostituci v Berlíně tuším..Oblíbil jsem si taky Respekt a katalog Ikea.

pondělí 24. srpna 2009

Tenisový team snů


Naše pravidlené tenisové pondělky začínají být čím dál tím zajímavější. Docela jim to jde, míčky lítají na kurt, hra už nepřipomíná bedminton. Musím uznat, že se moji rodičové zlepšují. Nejlíp ale hraje děda, to se musí uznat. On má natrénováno, trénoval před 40 lety. Rád pozoruju, jako po hře zametají kurt. Vůbec je rád pozoruju.

Vinobranie v Pezinku a procházka po Praze


V září (pro tetu v Septembri) pojedeme do Pezinku na vinobraní. S tetou jsme se potkali na Starém městě, brouzdali Prahou a oběd si dali v botelu u právnické fakulty. Teta Andrea mámu přivedla na víno z Pezinku, takže počítám, že taky ochutnám. Máma se na vinobraní nemůže udržet a určitě bude koštovat. Provedli jsme tetu naši oblíbenou terasou hotelu U prince a záchodkama uměleckoprůmyslového muzea, odkud je krásná vyhlídka na židovský hřbitov. Pro turistu v Praze naprosto ideální. Na horní palubě botelu jsem si dal šlofíčka a vyzvedl si nás tam strejda Braňo, rozloučili jsme se s tetou Andreou a šli procházkou dál.

Golem


Potkal jsem včera v Praze Golema. Máma kolem něj chvíli tančila a snažila se mu cosi strčit doprostřed čela, ale nepodařilo se jí to. Spoustě turistů pak vrtalo hlavou, co tam ta ženština s děckem v šátku provádí. Broukala si u toho něco v tom smyslu, že doma v komoře staví Golema, hlavu nahoře nohy dolem má. Což ale není vůbec pravda, nemáme ani komoru ani Golema. Pak mi máma vyprávěla o tom, kdo byl rabín Lowi s tečkama nad o, co je neumím napsat na klávesnici, a taky o tom, že je údajně pohřben v Brandýse. To je od nás coby kamenem dohodil a zbytek ušel v šátku. Půjdeme se tam brzo podívat.

pátek 21. srpna 2009

Letiště


Rád se převracím na bříško a na záda. Úplně nejlíp mi to jde na zahradě na dece a nebo v posteli. Když tam nejsou táta ani máma a mám dost místa, udělám i několik obratů za sebou a přemístím se z jednoho konce na druhý.

Rvačka


A je to tady, mám první šrám z boje. Přetahovali jsme se s Káťou o medvěda od strejdy Davida a mám škrábanec na nose. Ona má Káťa drápky! Káťu i mě kontroluje pravidelně Barry, on totiž nemá rád potyčky ve smečce. Začal jsem nosit frajerský trička, tohle mám od strejdy Braňa z Jižní Afriky, proto jsou na něm ty sloni. Stejdu mám rád, ale vídáme se málo.

čtvrtek 20. srpna 2009

Kamarád Kryštof


Navštívili nás teta Martina, co s mámou prožila 11.září 2001 v Americe, a její syn Kryštof. Kryštof je přesně o rok starší a větší než já. Běhal po zahradě, honil kotě (naší Káťu) a já se moc těšil, až budu taky běhat. A v lednu bude mít Kryštof sourozence, tak jsem docela zvědav a těším se.

neděle 16. srpna 2009

Tři dominanty




Překvapilo mě několik architektonických děl. Na Hluboké mě překvapilo, že turisté z Ruska sem nejezdí za poznáním našich dějin, ale kvůli dějinám svým. Konkrétně kvůli Karlu Filipovi Schwarzenberkovi, kterej porazil spolu s carem Alexandrem I. Napoleona u Lipska v "bitvě národů". Oni sem jezdí zmapovat aktivity jejich cara a ujistit se, že naše území je pořád v jejich sféře vlivu. Úplně jsem to nepochopil, on se nejdřív s Napoleonem bil u Slavkova a dostal tam na frak. Pak se pro změnu s Napoleonem zkamarádil, dohodil mu nevěstu z rodu Habsburků a pak všichni proti Napoleonovi bojovali u toho Lipska, kde dostal na frak zase Napoleon a byl rekreován na Elbě...Ten druhej hrad jsem si nemohl vychutnat, neboť jsme se nedostali na prohlídku interiéru. Poslední Orlík byl taktéž interesantní, ale je znát, že ta rodová větev byla poněkud chudá proti bratrancům z Hluboké. Před rokem 1918 patřili Schwarzenbergové k nejbohatším v Evropě. Kromě 200 tisíc hektarů půdy vlastnila rodina více než tucet zámků v Rakousku, Čechách a Německu, podíly v pivovarech, pilách a cihelnách. Ale jak správně poznamenal táta, Orlík mají zpátky v majetku a Hluboká je státní, protože v roce 1947 byl zákonem č. 143/1947 Sb. o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou neboli Lex Schwarzenberg převeden veškerý nemovitý majetek hlubocké větve i s inventářem a provozním kapitálem do vlastnictví státu a to bez náhrady. Vojtěch Filip, právník a stávající předseda KSČM, se v roce 2003 o této normě vyjádřil v tom smyslu, že se jedná o darovací smlouvu převedenou do zákona. Oni to maj klucí komunistický i po těch letech nějak popletený. Nerad ruším prohlídky, ale v rytířském sále jsem dostal hlad. Máma si s tím diskrétně poradila a tvářila se, že se kochá výhledem na přehradu, kde rejdilo hejno jachet. Celkově jsem dnes absolvoval dvě hodiny čistého času prohlídek interiérů a dostal jsem spoustu komplimentů od postarších turistek, které asi očekávaly, že prohlídku prokřičím. Pak už jen rychlá koupačka na Slapech a hurá domů.

Picnic v zámeckém parku


Mám zámecké parky rád, většinou taková procházka v parku zahrnuje hledání hezkého klidného koutku, kde se usadíme a buď všichni nebo jenom já picnicujeme. Tohle je zastaveníčko v parku u zámku Hluboká, u jezírka s žábama a ostrůvkem, kde mámu poštípali komáři. Poleženíčko jsem si užil a máma potom šátek prala v parku v kašně. To má z hoto nezřízeného rautování!

Skoro jako fontána Di Trevi


Máma nás pozvala na snídani na krásný náměstí v Budějicích. Zamotala se trochu na bludném kamenu u kašny, ale kavárnu jsme našli. Vedli jsme debatu o kariéře kavárenského povaleče a o tom, jak bychom takovou kavárnu vedli my. Posnídali jsme palačinky s ovocem. No a jak jsem psal o tom rautu, no jak bych vám to popsal.., prostě bylo mě potřeba umýt. Vznikla tak unikátní série aktů na kašně, máma říkala, že jsem hezčí než všechny Mastroianiho milenky dohromady. Fotoaparáty opodál stojící skupinky Japonců vydávaly nejrůznější zvuky a myslím, že jsem i na ně udělal dojem.

sobota 15. srpna 2009

Byl jsem na Broadway!!

Strejda Pepa hraje ve filharmonii na violu a druhej strejda Pepa na basu. Koncertovali v Pivovarské zahradě u zámku a doprovod jim dělali zpěváci z Broadway, z TÝ Broadway. Hráli melodie z různých operet a muzikálů, to má máma ráda. Celou druhou půlku si zpívala s nima, nejvíc na melodie z Ježíše, Hair, My fair lady, Mama mia!, West side story a Cats. Po přestávce si máma pořád broukala, ale já dostal hlad. Ač nerad, musel jsem jí vytrhnout z hudebního tranzu a vyžádat si večeři. Vynikající raut na závěr jsem si ale vychutnal až o den později. Rozloučili jsme se s Pepama a přemýšleli kde přespat. A pak táta dostal ten geniální nápad, že v Budějicích jsou vysokoškolský koleje, kde by nám mohli nechat pokoj. A taky že jo, jsem asi úplně nejmladší ubytovanej na kolejích Jihočeské univerzity. Spalo se nám krásně.

Prateta v Budějicích



Vyrazili jsme v sobotu ráno na jih. Na jihu je tepleji než u nás na severu. Na jihu jsou Budějice, kde bydlí babiččina sestra Jiřina. Zasekli jsme se v dopravní zácpě v Táboře a jeli dál jinudy to jest improvizovaně. Dopadlo to dobře, prohlídkou zámku Kratochvíle, kde jsme se prošli zahradou, pozorovali divadlo o českých dějinách v provedení tří roztomilejch zajíčků (říkala máma) u čehož jsem usnul. Nakonec se ukázalo, že prateta Jiřina odjela včera do Chorvatska. Tož jí navštívíme jindy. Pokračovali jsme dál do Krumlova, ten patrovej most prateta jako zeměměřič geodet zaměřovala pro dokumentaci. V Krumlově jsme měli dostaveníčko s Pepou a s Pepou. Potkali jsme je hned u infocentra (pán se nám tam vysmál, že hledat ubytování v sobotu v Krumlově pod šest tisíc je naivní) a šli na pivo do hospody, kde u dveří sedí Švejk.

pátek 14. srpna 2009

Kompromitující inkognito setkání




Strejda V. nás pozval na oslavu jeho jubilea. Strejda V. zastává vysoký post u významného nejmenovaného útvaru. Mezi jeho klienty prý patří různí pánové z jakýchsi Bažin, Pítrsové a Číšníci. Nerozumím tomu ani trochu, ale taky s našima vyrazím někam do Tájska. Strejdovi V. jsme chtěli předat tajně obálku, ale vyblejskly nás ženštiny z Reflexu (Jana v kroužku a Eva). Schovával jsem se do šátku, ale i tak budeme asi příští týden na obálce a strejda V. bude muset jet s náma. Stejně už to má spočítaný z minule, kdy ho vyfotili jak předává v rozjařeném stavu ceny za nejlepší karikaturu nejmenovaného známého legračního politika s bradavicí.
Až vyrostu, dostane mě strejda V. na ministerstvo, věřte mi. Jó, strejda V., chtěl bych být jako on.

středa 12. srpna 2009

Knihovna E.H.Hubera


Vyjeli jsme s dědou na výlet směrem Vary, Pernink a Suchá. Mám výlety rád. Dnes je slavný den, neboť dnes vznikla moje knihovna. Dostal jsem od tety Tessy spoustu krásných knih a kazet. Těším se na Broučky, Pejska a kočičku a ostatni pohádky. Na kazetách mi je bude máma pouštět z takový retro věci, které říkají kazeťák. Mám starožitnosti rád. Teta Tessa za náma přijede na Komárov, moc se těšíme. Máma pro tu příležitost už schovala jednu lahev unikátní ořechovky, kterou letos vyrobila. Ještě potřebujeme několik litrů slivovice od strejdy Leši, aby byl náš minibar dostatečně vybaven. Teta Lucie tuhle koupila na aukru prvorepublikovou příručku se spoustou receptů na domácí likéry a šláftruňky, takže myslím, že se toho máma chopí. Tuhle už z naší sousedky páčila recept na domácí griotku.

Šokující odhalení!!


Zastavil jsem se na inspekční cestě ve Varech. Strejda Ivan říkal, že tam z něj máma dře kůži. Nechtělo se mi tomu věřit, tak jsem zpunktoval přepadovku. Když jsem tam Ivana viděl, nedalo mi to a musel jsem mu pomoci. Výborně nám to spolu šlo, určitě jsem mu hodně pomohl. Mám z toho dobrý pocit.

úterý 11. srpna 2009

Kofola, kofola, tu já mám nejradči...



Na kofole jsem odkojenej. Tahleta reklamní fotka stojí za to. Když ji miluješ, za ty prachy... Točená s citrónem je nejlepší! Taky máme důvod slavit. Dneska mi je pět měsíců.

pondělí 10. srpna 2009

Limuzína versus sporťák


Dostaveníčko s tetou Evou a Sárou se pro změnu konalo v Praze. Vydali jsme se nakoupit pro mě a pro Sáru pár svršků, dali si oběd a nakonec divokou jízdu v terénu v Riegrových sadech. Dokonce tak divokou, že naše vozidla musel přes lavičky přenášet náhodný kolemjdoucí. Sára zvolila model elegantní černostříbrné limuzíny, já dal přednost lehčímu sportovnějšímu modelu. Musím uznat, že oba mají něco do sebe. Máma říkala, že Hamilton je taky fešák jako já..

neděle 9. srpna 2009

Drsnej motorkář... a kdo je víc?!


Na první pohled by se mohlo zdát, že jsem maminčin mazánek a většinu času trávím s tetama a okukuju malý holky. Tak na to zapomeňte. Jsem drsnej motorkář jako strejda Zbyněk. Táta mi dává přivonět k pivu. A umím plácat v hospodě do stolu. Ještě nějaké pochyby? Kdo? Levá, pravá, bum bác...!

Postelový večírek



S tetou jsme se na Komárově vyřádili. Krásně jsme si odpočinuli, pokecali se strejdou Bobanem, co za náma přijel na kole. Zdá se, že nad Zásadou vznikne malé sportovní letiště a strejdové Zbyněk a Boban tam budou lítat když bude letovo. Letovo je, když je vhodné počasí na létání, to jest azuro s vysokejma mrakama, bochánkama. Když jsou mraky nízký a dlouhý, tak letovo není. Pak jsme ještě stihli koupálko v lomu v Jílovém. Chtěli jsme tetě ukázat raky, ale jako na potvoru jsme žádné neviděli. To minule se kvůli nim máma skoro bála vylézt na břeh. Cestou domů jsme se věnovali lingvistice, porovnávali odborné výrazy v češtině a ve slovenštině. Třeba taková kedlubna, co jí táta říka kedluben, je slovensky kaleráb nebo kareláb...už nevím, každopádně to bylo zajímavé!

sobota 8. srpna 2009

Teta Zuzana, čo rozpráva po slovensky


Víkend jsme trávili ve společnosti tety Zuzany, přijela za náma až z daleké ciziny, kde se platí eurama. Vyrazili jsme na několik výletů, do Harrachovských skláren, do pivních lázní, kde se teta koupala v pivu a obtěžoval ji tam místní masér, ale teta se nedala. Já měl rande se Sárou v místním podniku U piráta, ale celé ho prospala a já byl taky unavenej. Už vím, proč mi táta říká, že jsem makak. Viděl jsem lezení na horolezecké stěně a to bude něco pro mě. Zatím trénuju sed, ono to nic jednoduchého není.

čtvrtek 6. srpna 2009

Breaking the law


Začalo to nevinně. Šli jsme na výlet, na koupačku. Z komentářů rodičů jsem ale pochopil, že se tam nějak nemá chodit nebo co. Pak nad náma chvíli lítala policejní helikopotvora, dva horkovzdušné balóny, dva paraglidy a jedno letadlo. Táta se snažil nespadnout dolu a já mu za to byl docela vděčný. Máma s tátou se vrátili mokří. Jinak howg, nemůžu prozradit nic víc!

Moje první boty


Dali jsme si dostaveníčko s tetou Evou a se Sárou v zámecké kavárně zámku v Ctěnicích. Holka roste do krásy! Teta mi přivezla kalhoty, co jsem si tuhle zanechal u nich na chalupě v Pasekách a k nim mi koupila boty. Asi za to, jak jsem byl dnes statečnej při druhém očkování. Tátu pak teda rozesmál nápis na obalu, že výrobek není určen k chození, ale uznej, slušelo mi to. Večer na grilovačce u strejdy Dana mě ty boty bránily proti komárům, takže si nemyslete, že je mám jen tak pro okrasu!!

úterý 4. srpna 2009

Cestou z Varů



S babičkou a strejdou Ivanem jsme vyrazili do Varů a nakoupili cestou ovoce. Pracovali jsme tam na opravě bytu, máma mne pak vzala na lekci vyjednávání do zákaznického centra RWE a ČEZ. Je fakt dobrá! Vzala mě taky do kanceláře místního soudu, kde si s takovou pohlednou paní předávaly papíry a ta paní sem tam nějakej oštemplovala. Moc to nechápu. Přespali jsme jednu noc, na obědě u číňanů jsem chtěl vylovit rybičku z akvárka, ale máma asi neměla chuť na ryby a dala si rýžové nudle. Chtěl jsem si tu rybičku aspoň pohladit, ale ani to nevyšlo, schovávala se pod vodu. Rozloučili jsme se a sami s mámou jsme jeli do Prahy pro tátu, který tam měl nějaké důležité jednání. Zbyla nám trocha času, tak jsme šli na procházku na Pohořelec (je tam kostel předělanej na hotel) a k Loretě. Máme v týhle zemi jen dvě obstojné zvonkohry, v Loretě a u nás v Boleslavi. Pak jsme v kavárně potkali strejdu Libora, co pro něj máma pracovala, a čekali na tátu.

pondělí 3. srpna 2009

Bílý sport


Tak jsme začali hrát tenis, nejdřív s naší sousedkou Vedralinkou, co vypadá jako elfka, a teď s dědou. On tam před 45 lety správcoval na kurtech a tenis hraje dobře. Dá se říct, že líp než máma s tátou dohromady. Akorát z toho svýho vehiklu na kurt špatně vidím a tudíž jim to počítám nepřesně. Od starého Labe je tam fůra komárů, což mi teda neva, protože mám moskitiéru, ale máma to od nich schytá kdykoli přestane hrát. A pak se mi moc líbí, jak uklízejí kurt, časem to natrénuju na písku.

neděle 2. srpna 2009

Sára a já



Zavítali jsme zase do Pasek za tetou Evou a za Sárou. Bylo krásně, a tak jsme holky pozvali ještě na výlet k Jizeře. Teda všechno to vzniklo kvůli tetě Lucii, kterou jsme vezli za Ondrou do Vysokého. Cestou jsme vykoupili pekárnu v Držkově a farmu ve Zlaté Olešnici. Máma miluje jejich sýry, zejména farmářský Asádo. No a pak jsme se cestou domů stavili v Loužnici doručit několik lahví medu a na Komárově vyzvednout doklady, co tam máma zapomněla. Pozdravili jsme se s na Komárově se rekreující tetou Janou, co jí máma říká Moris. Z Komárova se nám ale ještě nechtělo úplně domů, tak jsme se vydali do Jičína. Pak nevím, v hospodě jsem usnul v šátku.

Dvojčata trénují na bazén