čtvrtek 31. prosince 2009

Blaničtí rytíři


Molící nás pozvali na silvestrovskou tůru na Blaník a když tam vylezou dvojčata, říkal jsem si, že to zvládnu taky. Tátu jsme zašmodrchali do puntíkatého nosítka a šli si povídat s rytířema. Máma hledala rytíře Smyla Fleka z Nohavic a teta Hana doufala, že bude skála otevřená, aby nám nezavřeli před nosama, když je ten sváteční den. Nedá se říct, že by na Blaník ještě lidská noha nevkročila, to teda ne. Pro vyvolené se nakonec našlo i místo ve vyhřáté hospodě, buřtík i svařák. Ostatní čekali venku, nebylo to tak zlý, pršelo jenom trošku a vlasně ani nemrzlo. Jenom rytíře ani zlato jsme nenašli.

neděle 27. prosince 2009

vánoční Bystřice


Není sníh. Já se na něj túze těšil už od Thajska. Procházka vánoční Bystřicí by se sněhem byla určitě lepší. Urazili jsme několik kilometrů, táta zazvonil na zvon a něco si přál. Vlastně až na mámu a mě zvonili všichni, teta Dana, strejda Pepa i můj bratranec Filip. Filipovi je pět roků, chodí do školky a půjčuje mi auta, koneckonců i to moje slavný červený autíčko mám po něm. Hráli jsme si pod stromečkem, s tetou jsme míchali těsto a já jim ukazoval, co všechno už umím. Máma za víkend spořádala asi půl kila tlačenky, zhruba stejně cukroví (nejvíc bílých kokosových kuliček), prejt s červeným zelím, pstruha, rybí polévku, pečenou husu s bílým zelím, smetanové jogurty, vánočku a kus vykynutého těsta na vánočku a to určitě není kompletní výčet. S plným bachorem pak vedla silné řeči o účasti na příštím Memoriálu Alfreda Nikodéma, což je vánoční setkání otužilců na Vltavě. Na to si počkám! Budu jí na břehu hlídat deku a termosku s grogem, případně jí poradím setkání otužilců v řece Punkvě první říjnovou neděli.

sobota 26. prosince 2009

O smyslu vánočních darů

Předevčírem na Štědrý den mě máma přesvědčovala, že nejlepší dárky jsou vlastnoručně nebo tak nějak vyrobené a s láskou dané. Nedošlo mi hned, co tím myslí a proč to říkala zrovna, když jsem trůnil na autíčku. Až dnes mi došlo, že se chtěla světu pochlubit, že dostala k vánocům skutečně ho...o. Se zpožděním až na Štěpána, jako koledu, vykouzlil jsem dnes ráno jeden elegantní kousek poprvé do nočníku. A panečku, to bylo radosti!

čtvrtek 24. prosince 2009

Štědrý den






Štědrý je prý proto, že se dávají dobroty zvířátkům. Kočky dostaly generální pardon a volný pohyb po celém domě a Barry speciální péči. Babička se nějak obula do pečení a smažení a to má Barry rád. Prej neuvidíme zlatý prase. Při večeři stála na stole taková větev, co na ní babička navěšela spoustu zajímavých věcí, ale zarputile trvala na tom, že si s nima nemám hrát. Při večeři mi taky odtáhli z dosahu vše zajímavé a neměl jsem co házet na zem, takže jsem mohl jen pozorovat všechny při konzumaci řízků a kapra. Babička pak podnikla pokus jedním řízkem mě nakrmit a tak jsem si šel povídat s mámou o bižuterii. Kousek mi půjčila. Zdravíme do Zurichu a do Turnova! Tak veselé a sladké přeju!

úterý 22. prosince 2009

Ještě jedno zastavení


Strejdu Václava jsme nemohli vynechat, byl doma tak sám a proto jsme u něj udělali rychlou půlnoční přepadovku, sežrali mu všechny thajské karamelky a máma mu vypila zásobu Jégra. Akorát já už byl unavenej a trošku usnul. Byl to dlouhý den a vánoce tímto prohlašuju za slavnostně započaté.

U prince



Po klasickém svařáčku na Staroměstském náměstí, kterého se museli ujmout strejda s mámou a po rozloučení s Kubíkem, který odešel na fotbal (prej si to s ním ještě vyřídíme, říkala máma) jsme vyšplhali na terasu hotelu U prince. Cestou ve výtahu nám teta Gita sdělila onu šťastnou novinku, co ji řekne nejdřív doma a pak to můžu vyslepičit i já tady. Takže místo jedné láhve sektu byly prázdné dvě. Dostal jsem taky první vánoční dárek v životě. Teta Gita se vyzná a já si tu vločku pověsím někam nad postýlku a tou ovečkou jezdím po jídelním stole. Strýc Jiří umí báječnou slovenskou štrůdlu s mákem, je to prostě kluk na vdávání.
U prince je to vždycky legrace, přikládám archivní snímky z loňska a jsem zvědavý, kdo mě najde?

Stromeček



Setkání u jesliček je již tradiční, datuje se myslím od toho roku, kdy nejmenovaný strejda v opilosti z jesliček unesl Pannu Marii, usnul s ní, ráno myslel, že je v Nebi a oslovoval ji "mami" a vrátil ji za pomoci městských strážníků, kterým nakukal, že ji našel u popelnic. Ježíšek se toho roku proto asi trochu naštval a strom padnul na jistého angličana, který se stále s magistrátem soudí o náhradu škody. Strejda slíbil, že už to nikdy neudělá a vlastně ani nemůže, protože od té doby je tam betlém vyřezávaný z jednoho kusu dřeva, aby se dal obtížněji ukrást. Strejdu mám rád.

Vánoční atmosféra


Vydali jsme se na vánoční trhy na Staré město. Překvapivě tu nebylo zdaleko tolik lidí. Před dostaveníčkem se zbytkem bandy jsme měli ještě kus času a tak jsme zalezli do jedné sklepní hospody, jejíž jméno si netřeba pamatovat. Rozlévali makedonská vína a polovina obsluhy nemluvila česky. Ani jedna z donesených polévek neměla chuť, ale máma se alespoň připravila na hlavní událost dne..viz dále. Táta si mě zavěsil do puntíkatého nosítka a hřáli jsme se spolu pod jeho kabátem, koukal mi akorát nos a průběžně mi červenal.

pondělí 21. prosince 2009

Kvízová otázka: kolik mám zubů?

Kdo uhodne dostane body. Kdo pro prostudování předchozích článků odpověděl že šest nemá pravdu! Mám už i obě horní trojky..teda k těm dvojkám, jedničkám a dolním jedničkám. Správná odpověď je VOSUM!!

Hudba sfér


Otevřely se mi úplně nové obzory! U tety Dáši a Matěje jsem si zahrál na několik nástrojů a nemůžu si vybrat, kterému se věnovat dál. Tetá krásně hrála, ona je vůbec šikovná, hraje i na housle. Na ty bych mohl hrát asi tak jako strejda Pepa na basu, jako opřít si ji o zem. Je nejvyšší čas začít se hudbou vážně zaobírat, abych mohl skládat kompozice jako tehdá ten malej klučík s bílou vlnkovatou parukou. Jenom ještě nevím jak a čím se mačkají pedály toho nástroje, co jsou úplně dole u podlahy. Nebo pověřím mámu, ať mi zjistí, jestli se nedělá nějaký model pro juniory. Možná začnu tím bubnem, mám trénink z Komárova, kde mi máma rozestavovala smaltované hrnce a k nim mi dala lžíci. To byl skoro Radeckého marš!

neděle 20. prosince 2009

Myslivost




je asi krásná věc. Cestou z Varů, kde jsme si hráli se zamrzlýma trubkama v -15C, jsme se zase stavili v osvětové myslivecké krčmě v Krušovicích. Trošku mě myslivost překvapuje. Něco mi tu nesedí. Studoval jsem lišku, kance a zajíce. Všichni tři byli minimálně netradiční, ale zajíc asi překvapil nejvíc. Táta třeba na tom kanci neshledal nic divného, máma říkala, že je zmutovanej. V mých očích jsou podivní všichni tři. Ještě, že ten jezevec vypadal normálně..

čtvrtek 17. prosince 2009

David


Musím touto cestou vychválit strejdu Davida, je to pravidelný čtenář mých zápisků a dokonce je propaguje i mezi nečesky čtoucí veřejností. Je taky jedním z mála statečných, kteří se nebojí něco říct mojí mámě. Minulý týden, a teda tomu nerozumím, jí psal, že by ji měli dát pod kuratelu za to co mi provádí. Jenže ty dveře jsem opravdu otevřel já...A babička se včera svěřila, že si to myslí taky, ale že se bála mámě něco říct. Mám se mámy bát i já?
Pojedeme prý někdy za Davidem do Zurichu. Máma tam měla před strašně moc lety humornou půlnoční příhodu s jezerní policíí a počítám, že nám s tátou o tom bude vyprávět...asi tak šestkrát, než jí táta upozorní, že se opakuje.

úterý 15. prosince 2009

Terminologie


Musím říct, že mě čas od času dospělí matou. O víkendu jsem si povídal na Vysočině s pradědečkem, a ten říkal, že mu budu chodit pro pivo a že už mám chodit na hrníček. Přitom z hrníčku přece piju čaj. Babička vysočinská tomu zase říká chodit na hrnec, ale v hrncích vaří, takže to se mi taky nezdá. A podotýkám, že chodit ještě neumím! Máma tuhle vyrukovala s termínem nočník, ale to je taky mimo, protože v noci spím a na chození někam nemám čas. No a pak se mi dostalo do cesty to červený auto a je po problému. Dneska je vlastně takovej slavnostní den, teda říkala máma, když jsem za dnešek počtvrté nechal v tom červeným autě loužičku. Takže je to jasný, čůrat mámě na kalhoty nemám, ale do auta vyloženě mám. No tak to já budu!
PS: pro šťouraly - na foto pózuji, přece se nenechám fotit na ostro v akci!

pondělí 14. prosince 2009

Pokec pod palmou


Stavili jsme se u tety Evy a u Sáry. Zastihli jsme Sáru v negližéé a pak vyrazili do víru velkoměsta. Koupil jsem si zimní čapku a naše kamarádka Kristýnka dostane pod stromeček tričko s nápisem My Mom is a supermodel. Se Sárou jsme pak poseděli a pokecali pod palmou, co na ní sedí kakadu hned vedle žirafy, co na ní pro změnu sedí motýli. Sára mi taky dala na prozkoumání model nějaké složitější molekuly (na obrázku zcela vlevo).

cestou z Vysočiny

Většinou řídí táta a já s mámou sedáváme vzadu. Cestou jsem se pokoušel otevřít dveře takovým okoukaným grifem a měl jsem velkou radost, že se mi to na dálnici povedlo. Dveře jsem otevřel vedle mámy a ačkoli většinou má velkou radost z mých úspěchů tak dnes nijak nejásala. Asi budu muset vymyslet ještě jiné číslo..

pátek 11. prosince 2009

Medaile


Dostal jsem od mámy medaili s nápisem Pardubický vinařský půlmaraton za výkon v míčových hrách, které jsme spolu dnes hráli. Máma podávala míčky a já je házel pryč. Pak mi je začlala házet zpátky do postýlky, já je musel najít a vyhodit z postýlky ven. Jsem sportovní typ. Mám podezření, že ta medaile patří tátovi, přeptám se ho, jestli mu jedna trofej nechybí. Na jeho posteli teď visí medaile z Drážďan a z pražského maratonu 2007, i když ta může bejt mámina...

Jako James Bond


Bylo to o fous, málem mne postihlo stejné mučení jako Jamese, Jamese Bonda. Máma mě posadila s nahatým zadečkem do týhle obstarožní židličky a ponoukala mne k vykonání malé potřeby. Bylo mi to divné. Za chvilku jí naštestí nebo skoro naneštěstí došlo, že pode mě musí dát takovej nasouvací nočníček, aby to neteklo na podlahu. No a jak ho tam nasouvala, na poslední chvilku si všimla, že tam sedím bez poklopu a můj střed vesmíru volně plandá jako James Bond na mučení. Naštěstí mi nic neudělala, ale budu si muset dávat víc pozor. Dopadlo to dobře, nočník jsme tedy zajeli a jsem zvědav, jestli taky budu na tuhle židličku vzpomínat jako strýc Jiří, jak se mu tam sem tam přiskřípnul zadeček. Můj je zatím bez šrámů.

středa 9. prosince 2009

Kuk Kluk Klan


Zalozil jsem Kuk Kluk Klan a prijimam prihlasky. Jeste uplne presne nevim proti cemu a pro co bude, ale to je uplne jedno, dulezity je, ze jsem predseda. Pozvu i Vaska Molika a Ondru Nebeskyho do party. Mozna priberem i nejaky holky, ale o tom dam mezi chlapama hlasovat. Tak!

neděle 6. prosince 2009

Kristova léta exotického strejdy



Strejda Braňo dnes slaví třiatřicátiny. Sešli jsme se v hojném počtu, abychom tuto událost oslavili. Stejně jsme se už dlouho neviděli. Hostil strýc Jiří a to znamená, že se dělalo výborné maso. Mámin úkol sehnat Braňovi dort se málem nesplnil, ale po radě tety Stáni se situaci podařilo zachránit. Taky jsme ho pak slupli v Jiřího posteli teda ten dort. Braňo dostal spoustu dárečků, ale nejlíp jsem se měl já, protože mi strejda Jiří věnoval červené ferrari. A to já rád. No a o gigollo bytě strejdy Jiřího se rozepíšu přístě, zatím snad jen to, že je velmi inspirující. Na hormadné fotografii tu nejsou strejda Kubík s tetou Šárkou. Ulovím si je do deníčku jindy.

Dvojčata



Zajeli jsme navštívit dvojčata strejdy a tety Molíkových. Je jim sedm neděl. Teda těm dvojčatům, teta je stará jako máma a strejda bude asi ještě starší. Strejda nás vyzval na krátkou zdravotní procházku po okolí a tak jsme trávili den na pěkné tůře. V Klánovickém lese jsme potkali hromadu lidí, někteří měli svázané nohy, jiní divné kápě a po větvích se třepetalo spousta barevných fáborků. Strejda se s pozdravem "lesu zdar" ptal té podivné skupiny na cestu a vyfasoval mapu plnou instrucí jak najít poklad v dračí sluji. Nenašli jsme ho, ale ani nijak moc nehledali. Hledali jsme řeckou tavernu a to se povedlo. Strejda umí báječně nosit dvojčata najednou a teta je umí bravurně najednou kojit. Táta zavzpomínal jaké to bylo tenkrát, když jsem já byl mlád a malej, což si teda už nepamatuju. Na chvilku jsme ještě potkali strejdu Slávka s tetou Áďou a malým Adamem, co vlastně není malej, protože je ve třech měsících jen o pár čísel menší než jsem teď já.

sobota 5. prosince 2009

Tak pozor!

Pouzivam moderni nastroje a vim odkud se cte muj blog a jak casto. Zdravim proto tety na Aljasku a do Londyna, strejdu do Zurichu, tety ze Slovenska a strejdu do Recka. I kdyz, strejda Brano by mel mame rict, ze muj blog cte v Cechach, protoze z Recka je tech navstev meho blogu proklate malo. Zajimave je, ze hodne ctenaru vchazi na blog pres clanek s nazvem Vaclav a ja, z cehoz se da usoudit, ze to ma nekdo spatne nastavene v zalozkach. Tak jen tak dal, LIDÉ ČTĚTE!

čtvrtek 3. prosince 2009

8.64kg a 74cm

A že jsme cestovali máma zamlčela. Paní doktor není z těch, kdo by cestování nás juniorů fandili.

středa 2. prosince 2009

Liška



Cestou z Varů jsme se stavili v hospodě na první teplé jídlo po dlouhé době. Děda se mě tam snažil opít rohlíkem a máma následně malinovou limonádou. Děda je pořád od návratu z Thajska stejně štíhlej a doma nám vaří asijskou kuchyni. Z nabídky jsem si vybral akorát kusek bramborové kaše od mámy z talíře, ale nebylo to úplně dle mého gusta. Zaujala mě docela výzdoba té putyky, evidentně tam místní mají vztah k myslivosti kladný. Pod dubem seděla liška a kouřila stejnou dýmku, jako můj praděda Huber vě věku deseti měsíců. Fakt, mám to doma na fotce.

úterý 1. prosince 2009

Obkladač


Stejda Ivan je profi obkladač. Máma se mu snažila klást pasti a zkoušet jeho smysl pro improvizaci třeba tím, že koupila málo obkladaček apod., ale strejda se s tím vyrovnal s bravurou sobě vlastní a a já si pak mohl dát zaslouženou koupel a jeho dílo tím zkolaudovat. Díky kámo, dobré to bylo!

Jako Ferda Mravenec





(pro slovenskou tetu ako Fero Mravko) Ve Varech se pracovalo a já jsem hodně pomáhal. Nejdřív jsem s tátou a strejdou Ivanem pokládal koberce a pak jsme s mámou restaurovali staré parkety. Myslím, že se nám to povedlo, ale máma byla již tradičně nespokojená se svým postupem nanášení mořidla a výsledkem celé akce. Abych jí zvednul náladu, ukázaj jsem jí svům pátý zub. Našel jsem ho nahoře vedle těch dvou velikejch zubů, co mi rostly najednou. Snažil jsem se mámě spočítat zuby, abych veděl co mě ještě čeká a zdá se, že toho bude ještě dost a dost. A to ještě máma někomu říkala, že nějaké moudré zuby už nemá. Takže nechápu, proč mi říkají žraloku, když jsou všichni daleko zubatější než já. Objevuji nečekané možnosti, věci co jím se dají trhat zubama. Trénuju na piškotech a teším se na ostrý provoz třeba na krůtím stehně.

čtvrtek 26. listopadu 2009

Bolesti



Už je mi par dní tak nějak divně. Jíst mi nechutná tolik co dřív, špatně spím a máma je z toho nervózní. Uklidňoval jsem ji hlasitým mlaskáním, aby věděla o co jde, ale asi to nepochopila. Až dneska pri výletech a nákupech s tetou Evou a se Sárou jí to docvaklo. Jojo, je to tady, rostou mi horní přední zuby a to hned oba najednou. Chtěl bych se už pořádně vyspat. Neměl jsem ani tu správnou nakupovací náladu, tak jsem v tom Sáru nechal samotnou. Koupila si krásnou chlupatou vestu s velkou mašlí a moc se mi v tom líbí.

sobota 21. listopadu 2009

Teta Muff


Teta Muff je zdravotník, máma říká, že jsou pokrevně spřízněny přes Besta. Pamětníci vědí. Já jsem si jenom všiml, že májí s mámou podobnou jizvu na nose. Teta první odhadla, že jsem cute little man a já jsem jí vděčen. Je to milovnice karlovarského festivalu a hlavně ctitelka mého dědečka Emila. Musím světu prásknout, že není jediná. Muff soupeří o dědečkovu přízeň ještě s jednou tetou, co se jmenuje stejně jako Muff tj Markéta. Je to takové spletité a dědeček se usmívá.

pátek 20. listopadu 2009

Už taky sbírám starožitnosti


Tento nález strejdy Ondry jsem ocenil docela nedávno, když jsem se naučil skákat a stavět se na zadní. Pohybuju se tím po babiččině kuchyni a povídám si s Barrym skoro z očí do očí..tedy jeho oči jsou pořád výš než moje. Z dalších starožitností zmíním vysokou židličku, kterou máma dostala od místní paní učitelky, když si mě nesla v šátku od doktorky. Paní bylo mámy líto, že nemá ani na kočárek a nabídla nám tu židli, co je dobře čtyřicet let stará. Pak používám několik drobností po mámě, ale to není starožitné, protože máma je mladé děvče. Sbírání máme v rodině. Třeba tetě Lucii uděláte radost formičkama na čokoládu, strejda Ondra sbírá kovadlinky a svaté obrázky ze Staré Boleslavi. Barry sbírá pískací hračky, ale žádná mu dlouho pískat nevydrží.

čtvrtek 19. listopadu 2009

Miluju adrenalin!



Zahájili jsme trénink na kosmonauta, nastuduju si to ještě přesně. Začínáme centrifugou a testujeme odolnost žaludku a organismu obecně. Přetížení 0,2G zvládám dobře. Trénovat plíce nepotřebuju, zato pravidelně posiluju svaly. Dělám hodně kliky a dřepy.

středa 18. listopadu 2009

Jak lvové bijem o mříže



Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.

Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
"Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci*,
jimž hrouda nohy víže!"

My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cvalá.

My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!

My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!


* hrdobce = hrdý člověk; hrdobný = projevující hrdost

Udělali ze mě batoh...


Mám něco kolem deseti kil a máma mě furt nosí, asi jí to baví nebo co... a teď jsem nošen jako nějaký zavazadlo. Ale výhody to má, můžu mámu krásně tahat za vlasy.

úterý 17. listopadu 2009

Vývoj jde nezadržitelně dopředu


Nejenom že už profesionálně sedím, ale dnes jsem se nechal nachytat, jak rychle lezu kupředu. Táta nechal na kraji postele svůj počítač a já mu ho chtěl trošku poladit, aby měl překvapení před zítřejší cestou do práce. Jenže mě viděla máma a všechno pokazila a ještě to tátovi vytroubila. Budu si s ní muset vážně pohovořit mezi čtyřma očima, takhle to dál nejde.

pondělí 16. listopadu 2009

Jsem kluk od řemesla


To malování je výborná věc. Táta se se mnou ale nechtěl dělit o váleček, což mne mrzelo. Chtěl jsem si s ním hrát. Moc se mi líbilo, jak se moji rodičové různě zdobili barvou, škoda, že jenom bílou. A pak to lezení po štaflích, to je věc. Nejdřív na nich stála máma a moc pěkně se to s ní vaklalo. Chvilku trvalo, než jsem tátu přesvědčil, že si taky můžu chvilku polézt nahoru a dolů. Povedlo se to až když jsem tátovi ukázal jak umím krásně stát. Já už chci chodit!!!!!

neděle 15. listopadu 2009

Tátův ráj na zemi


O tom, co se ve zdejší vinotéce tátovi přihodilo při filmovém festivalu jsem už reportoval. Navštívili jsme ono místo ještě jednou a opět z toho měl táta nepopsatelný zážitek. Tentokráte šlo o Lirac, ročník 2007. Lirac je prý malá vesnička, do které se dá dojet po A7 dolů na jih z Lyonu do Orange, tam odbočit na A9 a u Shellky s dobrejma sprchama to je. Nebo tak nějak nám tu cestu popisoval ten pán, co vínu rozumí. Za rok touhle dobou nás tam najdete, táta už tu cestu plánuje.

sobota 14. listopadu 2009

Na kolonádě



Konečně se mi podařilo přemluvit rodiče, abychom vyrazili na kolonádu. V zimě má úplně jinou atmosféru, třeba se krásně páří z bazénu na střeše hotelu Thermal, ruština je slyšet méně, protože je tu jenom pár lidí a máme tu místo pro sebe. V té zimě taky přijdou vhod horké prameny. Pili jsme Václava a Libuši a zapili to Mlýnským pramenem. Jsou prý dobré na trávení a máma říkala, že se po nich dobře běhá. Těším se na léto, bývají tu přehlídky a závody souborů mažoretek a to si táta chválil. Akorát úplně nevím, co to mažoretka je.

Futro